1. září 2017.

1. září 2017 v 16:34 | Pavla G. Picková
Je pátek, prší. Prší už 2. den a bude ještě pršet do neděle. Tak se zase dostávám ke psaní. Vnoučata jsem odevzdala živá a nezraněná rodičům. Pěkně se tu miláčkové vystřídali. Chlapce, dvojčata ve věku 12 let jsme tady měli 14 dní v kuse a děvčata, 15 a 12 let, dva týdny, s přestávkou. Omladina měla pestrý prázdninový program. Pobyty na táborech, na dovolených s rodiči po Čechách i v zahraničí a také u konkurenčních, či lépe spolupracujících babiček ze strany mých milovaných snach. Obdivuji své snachy, jak se dokážou postarat v tom fofru, v jakém žijí, o blaho dítek i svých mužů. Toho balení, praní, žehlení, vaření a organizování, no je to náročné. Já jsem si to trochu užívala. Je to příležitost tu novou generaci poznat. Žiji zde stále a víkendové návštěvy toho moc neřeknou. Většinou tu s námi byl můj manžel, který vařil a s vnoučaty myl nádobí, což je velká pomoc. Já jsem se je pokoušela dostat od notebooků, aby si dětičky uvědomily rozdíl - město - statek. Zpočátku to bylo dost náročné - závislost je závislost. Chtělo to organizaci práce. Byly vytvořeny nedotknutelné časy, kdy se hrálo, či zíralo do těch protivných placiček. Krátké časové úseky byly věnovány sbližování s přírodou a nějaké ty nenáročné polně zahradní práce. Nejlépe byl hodnocen dítkami den, kdy se jelo do městečka a odměnou za práci byl jim vydán menší obnos za který si mohla zakoupit co je napadlo. Připadala jsem si občas jako motorek, který posunuje dění kupředu přez zřetelný odpor materiálu. Důležité bylo být tou laskavou, chápající babičkou aby byla pohoda při pobytu u nás. Zhodnotila jsem to miláčkům na konci týdne, jako důležitou vývojovou etapu s vyzdvižením dosažených dobrých výsledků. S chlapci jsme prosekali džungli za pyramidou a nadělali do zásoby dříví na táboráky. Já s děvčaty jsme vyčistily jižní stráň, kde hodlám udělat další vinici. Pletí a podobné neoblíbené práce jsem dělala brzy ráno, než se dětičky probudily. Večer byl táboráček a opékáním. Na zpívání moc nejsou, ale závěr byl, že jsou to slušné děti a že to časem dozraje. Vědi co nám kde roste a k čemu to je. Mají rádi vajíčka od slepic. Tady bude problém, ze 6 slepic snášejí už jen 4. Budu to zase muset řešit. Taky budu muset sehnat zrní - už vím, že pro tento počet slípek je potřeba 4 pytlů pšenice do příštích žní. K tomu dostávají všechny odřezky zeleniny a dalších domácích zbytků od nás i od sousedů.
K sousedce chodíme každý den po snídani a trénujeme mluvení. Po té mozkové příhodě to jde pomalu. Je úžasné jak se učí a jak to tělo i hlava dokáže regenerovat. Už umí počítat do dvaceti s pomocí prstů na ruce. Učí se znovu - jako malé dítě. Má k tomu zajímavé pomůcky pro obratnost rukou i pro hlavu. Taky jsem jí nějaké na procvičení výslovnosti písmenek namalovala.
V posledním týdnu, jak byla ta horka, nám začala zrát rajčata. Manžel byl na dovolené se synem a dvojčaty v Chorvatsku a já s děvčaty sklízela okurky, rajčata a červenou řepu. Rozdávaly jsme to všude, každému, kdo se moc nebránil. Zrovna se to urodilo v širém okolí. Tak jen těm, kdo nemají zahradu. Přátelé ze Sdružení jsou zváni aby si to tu šli očesat. Zatím se nikdo neozval, tak to povezu v pondělí na naše úterní setkání v tašce na kolečkách. Co jsem sebrala před deštěm, to je dobré. To další se uvidí, až přijedu. Naštěstí se vrátil manžel a opět statečně zavařuje okurky, vaří kečupy a protlaky. Je báječnej. Ještě nás čeká nakládání zelí. Při práci mi taky pomohl ten sušák a sud na spalování, co postavil Petr. Spousta ostříhaných větviček z vinic a keřů krásně uschla a v sudu, který má dva rošty, se to pěkně spálilo.Popel jsem dala na vyvýšený kompost. Bude prima materiálek na tu zadní vinici. Mám také připravenou omítku a vápenné zbytky, réva vápník potřebuje. To bílé víno na přední vinici už začíná sládnout. Tak zvu všechny přátele aby se přijeli podívst a bude-li zde ještě co ochutnávat, přijeďte si natrhat. Dejte mi vědět předem smskou. Občas tu nebudu. Děláme v Praze program našeho sdružení a od října úterní kulaté stoly. A hlavně 16.9. přijede Vl. Megre a bude setkání přátel Rodových statků. Příští rok to bude 10 let, co jsme to tady koupili, jako zarostlý pozemek s domem. Čím jsem tu déle, tím víc pozoruji, že mám velké mezery ve svých vědomostech a činnostech. Tak se snad dozvím něco nového a potkám lidi co toho vědi víc. Zatím se mi hlavně líbí, že má rodina dostatek zeleniny a ovoce a mohu ještě rozdávat dál.
Líbí se mi citát z Chalíla Džibrala - Jsou ti, co dávají s radostí a tato radost jest jim odměnou. Jsou ti, co dávají s bolestí a tato bolest jest jim křestem. A jsou ti, co nedávají s radostí, ani s bolestí, aniž by dávali dbalí cti. Dávají, jsko myrta v údolí dává svou vůni. Rukama takových promlouvá Bůh a jejich očima usmívá se na zem.
Já na své vývojové cestě jsem zatím u toho dávání s radostí. Tak mi tu radost dopřejte. Pavla G.P.
 

10.srpen 2017

10. srpna 2017 v 17:15 | Pavla G.Picková
Dnes je docela vlídné počasí. Ráno kolem 15°C. Jak byla ta vedra, musela jsem najet na tropický pracovní den. Vstávání v 6 hod. i dříve, a cca za půl hoďky jdu na to. Obstarám našich 6 slepic a do 9 hodin mám pletí a vyvezení vypletého materiálu. Posnídám s manželem, který v tu dobu vstává, neb do 2 hodin v noci sleduje internet. Prima se doplňujeme. V 10 hodin přichází sousedka na popovídání. Je to milá dušinka a má problém. Na jaře, dva dny po oslavě jejích padesátin dostala v noci mozkovou mrtvici. Doktoři dělali co mohli a po návratu z Kladrub má jen slabší pravou stranu těla a problémy s mluvením a tréning myšlení. Tak si s ní povídáme a má různé pomůcky k podpořr regeneračního procesu. Posedíme asi do 11 hodin a pak jdem každý po svém. Ven se ve vedrech nedalo moc jít, tak se konaly práce v chladném kamenném domě. Dala jsem do pořádku všechny osevní plány, ktreré si tu vedu od roku 2012. Jak nám berani vyčistili a slepice obdělávaly pole, tak se zvětšuje osetá plocha a je toho docela dost. Střídám plodiny podle tabulky z Bionovin od Radomila Hradila. Na poli i na zahradě je práce pořád dost, mám dobrý pocit, že ještě něco zvládnu.
Tento rok to bylo poněkud náročné. Na jaře to tu všechno krásně rozkvetlo a v celé přední zahradě to zase zmrzlo. Plodily jen rybízy - červený, bílý a černý. Podařily se mi konečně naroubovat naše tři jabloně a rouby vyrašily ale pak zmrzly. Tak příští rok znovu. To je v zahradničení tak. Když se něco nepodaří, tak za rok znovu. Zahradník pracuje podle počasí a podle svých možností. Tady si uvědomuji jak je to vše řízeno nějakými vyššími zákonitostmi, třebaže se člověk sám snaží něco si ošetřit vlastními silami. Další problém tohoto roku bylo sucho, které nastalo po velmi krátkém období rašení. Máme už čtvrtým rokem v provozu zavlažovací zařízení, které vymyslil a zprovoznil nejmladší syn, Petr. Údržbu zvládá manžel a systém kde co se má zavlažit na střídačku, organizuji já. Máme 4 kontejnery na vodu, do kterých můžeme čerpat vodu ze studně, a 3 kovové sudy napojené na dešťovou vodu z okapů. Plastové se neosvědčily, vždy po roce popraskaly. Je to vše v rovině, tak se to doplňuje. Rozstřikovadla máme 4 a jsou je na časový spinač, zavlažuje se po 22.hod., tak jen vždy ráno kontroluji jak se co zalilo. Studnu máme hlubokou 8 metrů a vydatný pramen. Zatím jsme ta horka přestáli a docela se něco na poli i urodí. Za což každý den děkuji.
Letos jsem se trochu držela a neosela jsem pole vším co mne napadlo na zkoušku, co to udělá, jako dřív, ale na základě zkušeností z minulých let. Dala jsem do země jen to, co skutečně potřebujeme a co se osvědčilo. Máme už třetí rok dostatek vlastních brambor. Pěstujeme žlutou a červebnou odrůdu. Jméno nevím, máme už dlouho svou sadbu. na podzim zasázíme ty malinké brambůrky, co se nedají ani oloupat a ony kupodivu nejsou do jara sbaštěny polní zvěří, ale vyraší a plodí a první naše brambůrky k jídlu jsou od nich. Na jaře dáváne do země brambory, které nám ve sklepě přes zimu zbyly a používáme i jejich klíčky. Ty také pěkně vyrážejí a mají se k světu. Dávám je jen nehluboko do země a nastýlám posekanou travou. Rychleji vyrazí, drží to vodu, zabraňuje plevelu a vyživuje rostlinu. Jen musí být trávy dostatek a to při těch suchých týdnech moc nešlo. Nastýlali jsme tudíž vším co šlo a více zalévali. Naposledy jsem nastýlala i obranými a posekanými listy z rajčat. Těch máme letos hodně, neboť můj muž se rozhodl, že postaví foliovník a porovnáme kde se rajčatům daří lépe, jestli uvnitř, nebo v tzv. rajské zahradě, kde máme rajčata už 3.rok. Zatím je to docela vyrovnané. Jsou tam také ostružiny, ale ty letos pomrzly. příští rok tam přestěhuji borůvky - máme dva druhy.
Dále opečovávám na poli kořenovou zeleninu, česnek, cibuli, kopr, okurky - manžel zavařuje, zelí - to nakládá, kedlubny, ředkvičky, květáky, špenát, růžičkovou kapustu a topinambury ( to se dá se sklízet i v zimě, když nemrzne), hrášek, hlávkový salát, vlastní kukuřici a slunečnice pro ptáky na zimu. Dýně mi letos vzešly jen tři, tak jsem zvědava co z nich bude. Zato okurky jsem vysela nejen u posuvné klece, jako vždy ( i když ji přesunujeme po poli pokaždé jinam), ale také na velký záhon, neb jsem vyházela všehna samena, která zbyla od předešlých let. Takže bude okurková kalamita, a budu moci zvát přátele aby si to nadělení přijeli otrhat. Také dělám velké změny s jahodami, dva nové záhony - jeden velkoplodých - ty jsou jen v červenci a jeden dlouhoplodících - ty nám dosud plodily až do zámrazu - ( letos se jim nějak nechce - házejí šlahouny, tak jim domlouvám). Také máme měsíční jahody a trávnice - každé mají jinou chuť a vůni. Krása. No a ještě naše vinice - bílé víno v přední zahradě, červené v rajské zahradě a na stráni u pole budu dělat další vinici až to tam slepice dočistí. Maliny mám zatím poněkud zanedbané - a tak jim slibuji, že se jim budu na podzim věnovat.
A tak seju, pleju, sekám, stříhám přesazuju a nenudím se. Mám radost, že mohu rozdávat co mi přebyde. Tak se ozvěte a přijeďte se podívat. Přátelé Kapuciánovi sem jezdí už pravidelně autem, ale je možné se sem dostat autobusem ze Zličína v 9 hod. a ve 12.30 do Rakovníka a hned s přestupem do Podbořan, s výstupem u nás. Jen se mi ozvěte smskou, neb s sebou nenosím mobil po poli. Kontakt je na stránkách našeho sdružení. Těším se a přeji příjemné počasí a pohodu všem. P.G.P.

Rodový statek červenec 2017/2

27. července 2017 v 23:09 | Pavla G. Picková
Očihovec 27.7.2017.
Je po dešti. Pršelo tři dny, je krásně zalito. Naši dvanáctiletí vnuci odešli ke svým notebookům do svého pokoje a já mohu chvíli v klidu psát o tom, co se u nás změnilo za tu dobu co jsem se ke psaní nedostala. Na statku jse v podstatě pořád. Nejdřív se svým otcem, Františkem, který mi tu se vším pomáhal, než se váhavě přidala celá rodina. Před rokem na jaře nás tatínek opustil navždy v požehnaném věku 96 let. Poslední dva roky byly náročné, ale do té doby byl činný v mnoha směrech, pracovně i společensky. Ještě když mu bylo 92 let, tak jsme chodili na taneční zábavy do vedlejší, střediskové vesnice a říkali mu de tanečník, protože prováděl všechny ženy u našeho stolu. Jeho technické nápady a praktická vylepšení s povděkem používám dosud.Jeho údržbářské prácer převzal můj muž Michal a pomáhají také tři synové. nejstarší Michal se dvěma syny, Míšou a martinem, prostřední Jiřík, se dvěma dcerami Vendulkou - 15 let a Kamilou, 12 let. Nejmladší Petr si ještě svou ženu hledá. A moje maličkost, která si to vše zde vyvzpomněla. To je osazenstvo našeho rodového statku.

Oproti stavu od poslední zprávy, od které uplynulo hodně času se tu dotahlo pár věcí a mám pocit, že už budu jen pečovat o plodiny. Hotový je dům, se třemi pokoji pro rodiny synů, naší ložnicí i obývacím pokojem s krbem, jídelnou a kuchyní, koupelnou a dvěma WC. Venkovní dílna, stodola a maštal se sklepem je v použitelném stavu, i když by to výhledově chtělo vylepšit. Zbourali jsme starý dřevník a Petr tam postaviůl sušárnu od bylin po dřevo, vše co je třeba. V domku ve staré zahradě je závěsná pyramida, dvě lůžka a všechna časopisy Regenerace, Meduňky a Phoenixy, které jsou tu k dispozici jako stálý zdroj informací.

Opečovávám pole, na kterém pěstuji zeleninu, starou zahradu, kde jsou umístěny slepice ve výběhu, přední zahradu s ovocnými stromy a keři, rajskou zahradu s rajčaty i růžový palouček s růžemi a květinami. Těší mne, že mám každý den proč vstát z postele a vím co budu dělat. Docela mne to naplňuje a postupně se přidávají, byť váhavě, ostatní členové rodiny. Ukazuji jim v praxi, že ovoce, které vidí na svém počítači neí k jídlu, oproti skutečnému, které si mohou natrhat.
Pokouším se tu v praxi zkoušet různé pěstební postupy od biozahrady, přez permakulturu, biodynamické zemědělství a zkouším vlastní zlepšováčky. Čím déle to tu provádím, tím víc bych si to réda doplnila poznatky s někým, kdo dělá něco podobného. Něco mi jde a něco se nedaří, ale zkouším to stále dál. Letos byl složitý rok, na jaře vše zmrzlo, pak byla sucha a teď, když to má vše zrát, stále prší. Přesto máme dostatek základních plodin a vypadá to, že bude nadúroda rajčat, okurek a vinných hroznů. Tak bude co přátelům nabídnout.

Do Prahy zajíždím občas, většinou na naše setkání se členy a přáteli našeho sdružení Zdravý životní styl. Scházíme se od října do května včetně v čínské restauraci Svatoslavova 34, v Nuslích, nad nám. bří. Synků. Přátelé mne navštěvují i na statku, kde je mohu pohostit a dát jim něco plodů, případně vajíček, když pipinky dají dostatek. Máme to tu, jak říkám, pro rodinu a přátele. Před časem byl u nás i Láďa Hruška a natočili tady kousek o našich dýních.

Před deseti lety jsem byla s Miluškou Kubíčkovou na přednášce Vladimíra Megre o Anastasii a rodových statcích. Byli jsme s přáteli na léčivém divadle Gabriely Filippy, která toto téma krásně zpracovala. Na podzim, v září se těším na setkání s lidmi, kteří pracují na svých rodových statcích, u příležitosti přednášky V. Megre, který sem zase přijede. Snažím se být užitečná své širší rodině a ráda se setkám s lidmi, kteří dělají něco podobného.

K počítači se dostanu jen občas a měla jsem s ním dlouhou přestávku, tak musím doplnit své vědomosti, které zatím spočívaly jen v posílání pošty. Tak se zkusím naučit jak na to a zatím prosím o trpělivost. P.G.P.
 


Březen 2013: Moje cesta

21. července 2017 v 21:39 | Pavla Picková
Motto: Zkušenost je rozdíl mezi vím a znám.

Na setkáních pořádaných sdružením Zdravý životní styl nám bylo nabídnuto široké pole vědění, ze kterého nyní v praxi zkouším část, související s půdou a pěstováním života rostlinného, živočišného a lidského. Ráda bych se s vámi podělila o to, co vím, a požádala o rady, protože mezi lidmi je spousta užitečných znalostí.

Došla jsem k názoru, že je dobré usilovat o určitou soběstačnost, i když ta, v naší civilizaci, nemůže být úplná. S manželem jsme proto prodali malou chaloupku v blízkosti Prahy a zakoupili si starší statek v severních Čechách. Začínali jsme s boudou v zahrádkářské kolonii a toto je už pátý objekt, který dáváme dohromady. Vždy jeden vybudujeme, a jak se rodina rozrůstá, tak jej prodáme a pustíme se do zvelebování většího. Tento dům už je poslední, tam se vejde nejen celá naše rozsáhlá rodina, ale i přátelé, kteří k nám občas zavítají. A tak se snažíme mít vlastní střechu nad hlavou, vodu a půdu, ze které pěstujeme co jen jde. Tak zkoušíme úsporným způsobem zajistit živobytí. Máme vlastní studnu a současně veřejný vodovod. Máme tam elektrický sporák i sporák na tuhá paliva a můžeme tak vařit i když nejde elektřina. Líbila by se mi i vlastní fotovoltaika, ale zatím na to nejsou finance.

Já si tam podle svých možností zkouším poznatky, které přinášeli přednášející v rámci našich setkání v klubu pro zdravý životní styl. Podle permakultury, na sebe vzájemně působí zvířata a rostliny. Ochraňují se proti škůdcům. Zajímavé je biodynamické zemědělství, kdy je půda vyživována speciálními přípravky, aby ožila a vše lépe rostlo. Používám některé prvky z projektu Anastásie, s budováním rodového statku. Zkouším dělat biozahradu a uplatňovat podněty z Findhornské nadace.
Na statku mám pro přátele spoustu informací, aby se tyto myšlenky šířily. Jezdí sem,
když se spolu domluvíme, odpočinout si od ruchu velkoměsta a vyčerpávajícího způsobu života ve stresu. Líbí se jim, pozorovat, přírodu v klidu a v pohodě. Vidí jak slepice zepředu zobou zrní a ze zadu vypadávají vajíčka a prima hnojivo, hrají si s nimi a chytají je. Jen mi je trochu rozmazlili a ony loudí o pohlazení. Když mám, dám přátelům s sebou něco zdravého z vypěstovaných plodin.

Máme pozemek 3.000 m2, v dešťovém stínu, na konci vesnice, 15 let neobdělávaný, takže výborný pro ekologické zemědělství. Je tam dvůr, stodola, maštal, chlívek a dřevníky. Pozemek je rozdělený na přední zahradu, se dvěma starými švestkami, nově zasazenými čtvrtkmeny a zákrsky jabloní, třešní a švestek. Jsou tam rybízové a angreštové keře a malá vinice. Dále je tam jahodová plantáž, borůvkový kout, živý plot z ostružiní, rajčatový záhon s přístřeškem a kořenová čistička odpadních vod z celého objektu, ze které také zaléváme. Dále zadní zahrada se starou jabloní, višňovými stromy, velkou lískou a šípkovými keři. Kolem zadní zahrady a pole děláme, podle projektu Anastasie, vedle obyčejného také živé, vysazované a proplétané oplocení. Je tam místo na posezení u táboráku, hrací koutek pro děti, a stavíme přístřešek pro závěsnou léčebnou pyramidku. Máme také pole, které jsem zbavila 1,5m vysokých bodláků za pomoci ovcí jako živých sekaček a slepic ve voliéře. Letos je jejich práce už hotova, tak si ponecháme jen slepice, ale na ovce budeme rádi vzpomínat. Jsou to chytrá zvířata, před skončením úkolu podlezly oplocení a uprchly do lesů. Ať se jim tam daří.

Tak se přijeďte podívat. Pavla Picková

Březen 2013: Žijeme v úžasné době proměn

21. července 2017 v 21:36 | Pavla Picková
S přáteli, kteří se zabývají nadčasovým pohledem na svět, jsme hovořili na toto téma:

Žijeme v úžasné době proměn. Uvědomujeme si mnohé skutečnosti a návaznosti, učíme se nacházet informace porovnávat je, zamýšlet se nad nimi a dělat si názor. Protože každý z nás má svou pravdu, ke které si došel přes mnohá převtělení, přes rodinu do které se narodil, přes zkušenosti a zážitky, kterými prošel a přes informace, které vzal za své. Přesto je potřeba brát v potaz i to, co není zcela v souladu s tou mojí vyvolenou pravdou, ale může to být pravda druhého člověka, se kterým diskutuji a této jeho pravdě je také potřeba naslouchat, i když s ní nemusím souhlasit. A je potřeba vidět vedle mojí i jeho pravdy také skutečnost, a ta může být zase jiná. A tuto objektivní skutečnost má zapsánu Universum ve své informační databázi.

Ale hlavně je důležité, aby měl člověk právo tuto svou pravdu říkat bez obav, že za ni bude pronásledován. Historicky se to dělo postupně tak, že - jsi jiný - klepneme tě a zbaštíme, vyhladíme tě ohněm a mečem, ukřižujeme, upálíme, zastřelíme, umlátíme, uvězníme, vyhodíme z práce, nyní uštěkáme tě … Vývoj lidského rodu je na tom docela pěkně patrný. Je třeba tento vývoj přijmout s porozuměním nad tou proměnou. Každý systém si chránil své pravdy jinak a není jasné, proč zrovna to co tu bylo od r. 1948 do roku 1989 by mělo být dokonalé a bez chyb. Co spravedlivějšího a lepšího, se životními jistotami pro co největší počet lidí jsme dokázali? Mohou nám to chválit ve všech sdělovadlech stále dokola. Dokud za celoživotní práci nestačí důchod ani na nájem, bezdomovci umrzají v ulicích, malování tykadel vede do vězení a svobodu mají hlavně lumpové, tak mne o tom nepřesvědčí. Často si myslím, že nástrojem ovládání mysli lidí je v této kleptokracii, je jednostranná informace nebo polopravda vytržená z dějin. Velikou roli zde hraje možnost získávání informací a manipulace s nimi. Vystihuje to docela pěkně Renčínův vtip - Naše lež a nenávist zvítězila nad jejich lží a nenávistí.
A je na nás, abychom to posunuli do jiné roviny. Jaký postoj k těmto skutečnostem zaujme řadový občan, zvyklý na pasivitu, lhostejné přebírání tvrzení, vysílaných televizí a čtením tiskovin, vlastněných určitými zájmovými skupinami, při pohledu na svou situaci, která se ho bolestně dotýká? Veřejné mínění je stav vědomí lidí, a to určuje náladu ve společnosti. Říká se správně, že každý národ má takovou vládu jakou si zaslouží. Protože kdyby bylo mínění lidí vedeno jedním proudem ušlechtile morálních zákonitostí, které nás učí vesmírná moudrost, tak nám nemůže vládnout to co nám vládne. Ale jsou lidé, kteří se nestydí prohlásit - já být nahoře, tak bych mohl tak krásně krást taky. Krádež není odsuzována a zloděj vyloučen z okruhu slušných lidí, ale obdivován a je mu záviděno. (Ne absolutně, je i mnoho opravdu slušných lidí.)


Pokud nás mrzí tento stav, zamýšlíme se jak bychom ho mohli ovlivnit. Většinou je nám omíláno, že je to k ničemu, že jsme bezmocní a stejně s tím nic neuděláme. My se ale tady seznamujeme delší dobu s duchovním náhledem na tyto záležitosti, kde je cesta ke zlepšení stavu. Postupné poznání, že je konečně potřeba výměny názorů, v klidné, přátelské atmosféře s tolerancí a porozuměním a snaze pochopit příčiny toho, proč má druhý poněkud jiný názor než je ten můj. Pochopení bolesti a odpuštění. Tak, jak to učí moudré duše, jako je Táňa Fišerová. Kolem prezidentské volby jsem hovořila s mnoha přáteli a potěšilo mne, že jsme si dokázali sdělovat navzájem své názory a případně setrvat ve svém stanovisku, ke kterému jsme si došli. Nekopali jsme příkopy a nenapadali se v návalech negace, jak to bylo předváděno ve sdělovacích prostředcích.. Učíme se pracovat s vnitřní snahou o čistotu, ujasnit si co a jak, nejprve u sebe a pak působit na okolí a postupně to šířit, propojovat a spolupracovat s vlnou myšlení lidí, kteří volí tuto nenásilnou cestu obrození společnosti. To je, moje cesta, i když netvrdím, že je jediná, každý má tu svoji, pro mne je důležité nenásilí a neubližování. Protože i násilí za dobrým účelem je násilí a to se vrací. Pochopíme-li to, a zkoušíme to praktikovat pak se začínají dít věci - zákonitosti, náhody, ale co vám mám povídat, všímáme si proměn kolem sebe. Není třeba mít deprese, hroutit se a považovat život za přítěž, je to příležitost k tvoření.

Mám ráda lidi a život kolem mne mi není lhostejný. A tak se stále snažím něco s tím dělat a dost často tápu a věnuji energii záležitostem, o kterých se pak přesvědčím, že byly marné. Ale je to poučení a to je také potřeba. Nevím co mne k tomu ponouká a někdy je to dost náročné. Velkou část svého života jsem se zabývala pracovněprávním poradenstvím, a mám své poznatky o tom, jak vypadá člověk, když přijde o práci, o motivaci k životu. Práce byla poněkud poodstrčena - pracuje jen ten hloupý, žijeme pro zábavu, vše ostatní je nuda, slýcháme často. Ale ona ta práce nejen člověka živí, naplňuje, ale i zušlechťuje, dodává sebevědomí a hrdost nad tím, co dokážu mozkem a rukama vytvořit a hlavně rozvíjí. Kdyby každý měl možnost dělat to v čem je dobrý a co je prospěšné ostatním lidem, bylo by více šťastných lidí, protože člověk potřebuje pocit užitečnosti a uznání. Nedostatek práce sráží na kolena, v bezmoci lidé kopou kolem sebe a narušují se vztahy, hroutí se rodiny, rozbíjejí se základy na kterých stojí společnost. Hodnoty jako pracovitost, slušnost, solidnost, spolehlivost, poctivost jsou pomíjeny, nebo vysmívány. Požitky jsou na vyšším stupni než povinnost a práce.

Je potřeba pochopit, kde je východisko a to je důležité pro přežití. Při mém hledání mi pomohla také práce ve sdružení Zdravý životní styl, které se účastním již přes 15 let a část poznatků se nyní, v důchodu, pokouším praktikovat na malé usedlosti v severních Čechách. Ekologické hospodaření, biozahrada, permakultura, biodynamické zemědělství, poznatky z Findhornské nadace a impulsy z hnutí Anastasie spojuji s radami místních lidí. Zkouším to se svými možnostmi a pochopením nabízených postupů. Tak se živím k důchodu tím co vyprodukuje malé hospodářství. Je to moje cesta, dokud na to budu fyzicky stačit. V období zimy, kdy je méně práce, vedle péče o mého 94letého otce se zabývám pořádáním archivu. Sbírání a vyhodnocování informací nejen z tohoto oboru je mým koníčkem už delší dobu. Tak se ptám čím mohu přispět ke zlepšování alespoň toho malého okruhu skutečnosti kolem mne a v našem sdružení. Stále ještě si myslím, že myšlenka zdravého životního stylu souvisí s mnoha oblastmi společenského života a že by mohla ovlivnit prostřednictvím našich aktivit alespoň část vědomí lidí - kam dosáhne naše působení. Probouzet lidi k aktivitě, věnovat část svého času, energie, ba i financí na možnost působení našeho sdružení. Ve výboru vymýšlíme možnosti vylepšení našich hubených financí, pořádáme cvičení, besedy a výše uvedené myšlenky se pokoušíme uvádět v život. Já přináším rady jak co pěstovat, semena, plody, vejce, nápady. Zvu k sobě přátele na víkendy a dávám jim prostor aby poznávali jiný způsob života - v přírodě. Pokouším se spojovat lidi, zaměřovat jejich zájem na přirozený, přírodní řád, který s obdivem a díky pozoruji a který jsem, jako městský člověk tak intenzivně nevnímala. Pozoruji, že lidské zákony jsou tak nedokonalé, a ve své pýše bezmocné, proti přírodní moudrosti, která se projevuje působením "náhod" i situací, které máme řešit. Cítím, jak se vše posouvá postupně tam kam má. Vše co jsme prožili jako národ i jako individuální bytosti od počátku věků, přes všechny inkarnace a vývojové etapy až ke dnešku, je vývoj, kterým musíme projít abychom pochopili a porozuměli.

Důvěřujme a pracujme, s láskou Pavla Picková

Listopad 2012: Podzim

21. července 2017 v 21:32 | Pavla Picková
Vážení a milí, předem se musím omluvit, že jsem tak dlouho nepodala zprávu o novinkách tady na statku. Jedna věc je jejich uskutečňování a druhá - posadit se večer k PC a dát to na obrazovku.

Takže - na jaře jsme chtěli dvě ovečky, aby nám spásaly bodláky na poli a spolu se slepicemi obdělávali tak naše 1000 m pole. Místo oveček nám přívezli dva beránky. Byli paličatější a častěji se spolu ducali hlavami. Jinak dělali co se od nich očekávalo, takže pole už je v tuto chvíli do poloviny obdělané a od beranů zcela spasené. Vždy když vyčistili pole, pustili jsme je do staré zahrady na krásnou trávu a tam zas baštili dokud neobrostlo pole novými malými bodláky. To se nám dařilo až do chvíle, kdy jsme začali uvažovat o tom, že se blíží čas odvezení beránků ze statku a jejich proměnu v potravinu. Moc se mi do toho nechtělo a je to jedna z nemilých záležitostí, které je třeba překousnout. Ti šikulové to ovšem vyřešili za mně a podlezli pod drátěným plotem a prchli do lesů. Pokusili jsme se je s manželem nadhánět zpět, ale unikali do roklí, kterých je tu kolem spousta. Ještě jsme je párkrát potkali v lese, ale vždy úspěšně uprchli. Nahlásila jsem to tudíž myslivecké stráži a očekávám rozechvěně, zda je při honu dostanou, nebo, zda se jim podaří žít nadále v našich lesích, jako divá zvěř. Tak to se týkalo beranů.

Se slepicemi to bylo také náročné, neboť 4 hnědé - Horalky nebyly ochotny se kamarádit se 4 pestrými slepicemi, které si vyžádala vnoučata - prý aby byly k rozeznání. Bylo to náročné, ale postupně jsme je navykali, až se to podařilo a v současné době mají vybudovanou hyerarchii a pokojně žijí společně v peřiňáku, ze kterého jsme udělali na zimu kurník v maštěli aby jim bylo teplo. Ráno je vypouštím na malý travnatý dvorek. Letos nebudu mít v mrazech slepice v kuchyni.
Včely přežily zimu a opylovaly celé léto. Docela se jim v té dvojité stěně dílny daří, tak si udělaly venku na zdi další plástve, je vidět co ty kouzelnice všechno umí. Necháváme je v poklidu a ony nás také. Med jim nebereme. Doufáme, že přežijí i tuto zimu.

Pole je do poloviny obdělané a letos jsme už měli pěknou sklizeň. Podařil se hrách, slunečnice, kedlubny, brokolice, květák, okurky, rajčata, brambory, kapusta, celer, červená řepa, petržel, mrkev, cibule a česnek. A také dýně Hokaido, které pečeme v troubě s česnekovým olejem, posypané trochu Provensálským kořením. Poněkud mi pomrzla kukuřice v těch květnových mrazech, tak už vím, že kukuřice se seje až po 1.květnu. Pomrzly jabloňové květy, také višňové, blumy a trochu rybíz . Máme červený, bílý a černý. Docela se vzpamatoval a bylo ho dostatek. Také obě vinné révy - bílá a červená se po mrazíku daly do nového rašení. Z ovoce byly pěkné hlavně dlouho plodící jahody. Maliny vzal také mrazík, ale druhé plodové období už bylo dobré. Prvně se objevilo trochu borůvek - mám kanadské a Alasku. A něco ostružin, ty se hlavně rozrostly, takže dávají naději na příští rok. Nově zakoupené hrušně se ujaly, a bojují statečně, stajně jako 2 třešně. Jsou ale ještě malé a musíme čásek počkat. Jablka jsme letos neměli žádná, taky mrazík.

Ze stavebních akcí - na vydlážděné místo před domem jsme nechali postavit pergolu a to zastřešenou. Tak jsme celé léto krásně jedli venku, jako bychom měli další místnost.

V létě jsme se pustili svépomocí do stavby "domku u ohniště". Měl to být spíše domek pro vnoučata, až trochu povyrostou aby si mohli hrát jak jsou samostatní, že dokážou spát sami v zahradě. Také jsem chtěla v zadní části staré zahrady vyčarovat malou relaxační a léčebnou pyramidu, jako má pan Váňa. Při stavění toho domečku nám z toho vylezlo něco trochu většího, tak to propojíme a tu pyramidu zavěsíme do toho domku a budeme mít oba v jednom. Zatím je to náročné na čas, a energie všeho druhu tak si slibuji, že si dám s budováním trochu pauzu.

Při hledání jak na to, (pyramidální problematiku si studujeme z internetu, publikací i článků) opět zaúčinkovalo Universum, jak já říkám. Zjistila jsem, že v areálu nemocnice v Podbořanech, (- nejbližší město, kam jezdíme na nákupy) mají postavenou pyramidu. Nachází se v růžovém sadu, se sochami, kameny, kašnou, a všelijakými krásami kolem. Přístup je zdarma a nechal ji tam vybudovat sám pan primář nemocnice. Je nádhera, že něco takového máme blízko. Doufám, že budeme v řešení pyramidálního působení spolupracovat. Pokud někdo víte, jak na to, beru rady.

Je milé, že se k nám jezdí už pravidelně 2x do roka naši přátelé z NEZA a přivážejí s sebou další krásné mladé duše, kterým se u nás líbí a se kterými tu uděláme kousek pěkné práce. Budeme se spolu setkávat i na našich besedách, které pořádáme jednou měsíčně v objektu Obce křesťanů, Na Špejcharu 3, Praha 7. A zde budeme probírat vše co nás zajímá v oblasti jiného způsobu života. Na programu našeho sdružení budou témata i čas. Budeme se poznávat a radit. Těším se na vás, Pavla.

Květen 2012: Pozdrav ze statku

21. července 2017 v 21:29 | Pavla Picková
Pracuji zde s pílí neúnavnou, s radostí, že zas máme jaro a můžeme dále vylepšovat své prostředí k životu. Na pole se záhony mohu až když mám dědečka, dům a zahrady obstarány. S jarem nám dědeček ožil, přestal si stále měřit tlak a vyrazil několikrát na sluníčko. Pak ho chytla práce, které bylo kolem mnoho a zapojil se do toku věcí. V průběhu dubna byla spousta práce nejprve s mrazíky - zakrývání a přes den odkrývání toho co jsem stačila a na co byl materiál. Protimrazové netkané fólie se moc neosvědčily, velké igelity udělaly svou práci lépe. V zahradě vpředu pomrzla část vinic, zbytek zachráněn a už obráží a rybízy. Vzadu na poli jsem uchránila kedlubny, okurky a saláty. Patisony, brambory a kukuřice zmrzly. Brambory už obrážejí, ostatní osévám znovu. Pak byl nájezd pampelišek, které se rozlily žlutě po zahradě vpředu i vzadu a ohrožovaly záhony na poli. Taková pampeliška když je jedna vedle druhé zcela zlikviduje trávník, jehož posekáním máme zajištěno nastýlání, mulčování a podestýlání naší zvěři. Proto ač je pampeliška léčivá bylina, co je moc to je moc, a spolu dědečkem jsme se je snažili dostat ze zahrady pryč. Dělo se to pomocí sekačky a odvážení mimo pozemek a děd dokonce ozbrojen motyčkou dotyčné vykopával. s půdou a pěstováním života rostlinného, živočišného a lidského. Pak, v průběhu května přišly zas mrazíky a dodělaly co jsme nezabezpečili. Přesto se podařilo, že na záhonech na poli máme teď docela pěkný hrášek, okurky polní i salátové, kedlubny, hlávkový salát, ředkvičky, dýně, červenou řepu a kapustu. Také letos zkouším keříčková rajčata a prvně papriky (vydržely všechny mrazy pod igelitovou fólií.) Dlouhoplodící jahody kvetou už od půlky dubna, jakož i rybízy ( které ovšem poněkud obral o plody mrazík). Maliny přežily neb jsou zarostlé plevelem, který jim vytváří hřející kožíšek. Takže zatím udržujeme plodiny v rozumném a nadějném stavu.

Užili jsme si docela legraci se slepicemi. K naší Róze a Pacce jsme přikoupili ty čtyři Horalky z Vidhostic a v Očihově čtyři pestré slepičky pro rozpoznání vnoučatům. Staré a mladé Horalky se mezi sebou docela praly, přestože jsme je dle rady pocákali voňavkou. Zvláště Packa, která už půl roku nesnáší vejce, nesnášela ani nové slepice a opravdu ošklivě je proháněla - nepustila je ani k vodě ani k zrní, zvláště v malém krmítku se směsí pro malé kuřičky byla pečená vařená, tak jsme ji nakonec uvařili také. Je to běh života na statku a musím se s tím nějak srovnat. Po jejím odchodu se situace srovnala. Róza je vedoucí slepice a má všude přednost, ale není nepřející a nechá je nebaštit. Tak začaly snášet vajíčka, nejdřív malá a teď už docela pěkná. Zatím co malé kuřičky - pestré potěšení pro vnoučata se jen krmí a ke snášení se nemají. Bydlí si ve výběhu vedle ovčí ohrádky a jsou v pohodě. Pouštíme je střídavě na pole aby se naučily chodit mimo oplocené území. Na tomto neutrálním místě jsme je také dali dohromady a za pomoci opět levné citronové voňavky jsme je vedli k soužití, za pomoci mladých přátel, kteří k nám jezdí. Byl to docela zajímavý pobyt doplněný programem na sbratřování slepic. Nyní vývoj probíhá tak, že ráno obsloužím Horalky a pustím je ven, a ony běží hned dozadu k malým a zbaštěni jim co tam najdou a vypijí jim vodu. To pak vše doplním a ony se popelí společně v ovčím výběhu. Tak do této situace jsme přikoupili dvě jehňata. Měly to být ovečky jako loni, leč hajný přivezl dva beránky. Jsou v rozumné velikosti, ale chtělo by to bývalo být dřív, protože trávy mám všude až po pás. No pustili se do toho s vervou, tak jsem zvědava jak rychle to spasou. Zatím vládnou všude slepice a beránci se jich drží stranou, nejsou asi na ně zvyklí. Tak uvidíme vývoj. Na počátku května jsme měli také kulturní vložku - hasiči v Očihově stavěli májku. Posílám pozdravení, Pavla.

Prosinec 2011: Co nového

21. července 2017 v 21:26 | Pavla Picková
Moji milí přátelé,

po delší době se zase ozývám ze své malé vesničky. Pole i zahrada jsou obhospodařeny a zajištěny na zimu a tak mám chvilku času, abych vám vyprávěla o tom co jsme tu dělali celý rok.

Jsme tu už třetí zimu, můj 92letý otec tady má už trvalý pobyt a já jsem tu většinu času a jen občas se utrhnu do civilizace. Můj muž je od jara také v důchodu, ale jen pozvolna si zvyká na náš způsob života. V létě o prázdninách tady máme vnoučata. Když je termín volný, jezdí nám sem na víkendy přátelé. Pomáhají s pracemi, vaříme si biodobroty a poznáváme krásy okolí. Je tu mnoho energeticky zajímavých míst v okolí a když mají s sebou auta, nebo kola, jsou tu pěkné výlety.

Stavební pokusy se zatím daří, po loňské kořenové čističce a předloňském podkroví s možností uložení až 12 přátel, jsme se letos pustili do menších věcí. Dali jsme předělat a zateplit koupelnu a postavili dva WC, neb jeden byl nedostatečný. Před domem byl vydlážděn kus dvorka a příští rok tu bude zastřešená pergola. Dodělali jsme dřevník, dílo Ing. Černého a kolárnu, kde je 5 kol k dispozici. Oplotili jsme pozemky a postavuli výběh s přístřeškem pro ovce.

Naše 4 slepice v pojízdném kurníku obdělávali pole - vyzobáním a prohnojením místa pod voliérou, ale jelikož to jde pomalu, rozhodli jsme se, že pořídíme 2 jehňata - živé sekačky, které nám pomohou a sbaští bodláky na poli. Chvíli sice trvalo, než jsme je sehnali, protože kolem už chov ovcí zanikl, ale nakonec nám přivezli z hájovny 2 jehňátka, sice už 3 měsíční, ale měla se čile k světu. Pustili jsme je na starou zahradu a už jsme je 2 dny neviděli, neboť se bála lidí a zalezla do křoví na druhém konci zahrady. Dali jsme jim k boudičce sůl na lízání, v kyblíku, a vodu, a nechali je na pokoji. Obě to byly ovečky, jedna větší, s černou hlavou a druhá menší. Za čásek se osmělily a docela slušně vypásly starou zahradu, tak jsme nemuseli sekat. Ale brzy začaly dělat na zahradě neplechu. Okusovaly kmeny stromků a keřů a probouraly se do části, kde jsem měla oplocené topinambury a celé je sbaštily. Na poli zatím rostly ty naše bodláky, je jich ještě ¾ pole a tak jsme je zkusili vyhánět na pastvu na pole. Udělali jsme zátarasy a ohrady. Ovečky roztomile papaly bodláčky, když jsme byli u nich, ale jen jsme šli vařit oběd, probouraly se ohradou do obdělané, zelinášské části a tam hodovaly. Pokusy mých mužů o uvázání oveček a pasení ve vytýčeném kruhu, nebudu pro drastické výjevy popisovat. Tak se jim podařilo popást se na jahodách, okousat saláty a patizony a sklidit záhon dýní. Jediná dýně přežila, která vylezla před nimi na strom, kam svými mlsnými čumáčky nedosáhly. Když se prokousaly trnkovým houštím s zlikvidovaly dlouhoplodící maliny, přestala jsem uvažovat o tom, že nasuším seno a necháme si je i přes zimu. S rozkošnou elegancí parkůrových koní, přeskakovaly mnou pracně vybudované ohrady, nelze popsat, ani jejich roztomile pohrdlivé výrazy nad mým snažením. Nutno přiznat, že bodlákové pole docela slušně zbodly také, ale ještě jedna čtvrt pole přece jen zbývá obdělat. Do listopadu z nich byly moc pěkné ovečky a muži rodiny je začali obcházet s mlsným výrazem. Problém byl, že zabíjení mimolidských bližních se mi příčí, ale žije-li člověk na statku a je-li chovatelem, s touto eventualitou počítá. Tak jsem přenesla svou karmickou zátěž na člověka, již zatíženého, řezníka, pana Blechu z vedlejší vesnice, který obě zviřátka odchytil a odvezl. Vrátil nám 10 kg jehněčího ( ještě je ho část na mražáku) a 7 kg klobás. Byly výtečné, všichni si je pochvalovali, ale podle mne tam bylo příliš pálivé papričky, takže jsem se osypala a drbala 14 dnů, asi spíše z karmického důvodu, jako odplatu za tento čin. Taktéž ze 4 slepic máme už jen 2, jednu zahubil soused a druhou děd, neb už nenesly a měly potíže s kladélky, tak jim bylo nutno pomoci k rychlejší reinkarnaci. Zbylé dvě ještě občas konají své, ale vidím to tak, že na jaře koupíme nové 4 slípky a nová 2 malá jehňátka. Bude to však už doufám naposledy, neboť jakmile společně obděláme pole, nebude již spolupracujících zvířátek třeba a přejdem na vegetariánství.

Docela pěkně se nám urodila kukuřice, brambory, fazole, ředkvičky, saláty, čínské zelí, patizony, fazole, hrách, jahody, řepa, petržel a mrkev, i když Ajša Marušky Havlínové zjistila, že hryzci část mrkve vybraly zevnitř. Potrestala je za to sežráním dvou příslušníků rodiny, která měla hnízdo hned na záhoně. Tak jsme byli nakonec rádi, že na očistný šťávový víkend jsme byli jen 3 s Radimou Hrabětovou a Milanem Černým, a že bylo dostatek šťáv a vývarů z biopotravin, jak jsem uvedla v upoutávce. Bylo nám tam příjemně a udělalo to své, takže se to bude opakovat. Příští rok bych tu ráda nechala postavit ve staré zahradě malou pyramidu na relaxační posezení. Takže kdo ví o výrobci - sháním informace. To je zatím stručně vše a těším se na Adventní setkání. Pavla P.

Červen 2011: Náš rodový statek

21. července 2017 v 21:23 | Pavla Picková
Máme pozemek 3.000 m2, na Žatecku, v dešťovém stínu, na konci vesnice, 15 let neobdělávaný, takže výborný pro ekologické zemědělství. Je tam dvůr, stodola, maštal, chlívek a dřevníky. Máme studnu i obecní vodu z vodovodního řadu a chytáme dešťovou vodu. Posádka - já a 92letý otec, občas muž a děti.

Je tam: přední zahrada, se dvěma starými švestkami, nově zasazenými čtvrtkmeny a zákrsky jabloní, třešní a švestek. Jsou tam rybízové a angreštové keře a malá vinice. Dále je tam jahodová plantáž, borůvkový kout, živý plot z ostružiní, rajčatový záhon s přístřeškem a kořenová čistička odpadních vod z celého objektu, ze které také zaléváme.

Zadní zahrada se starou jabloní, višňovými stromy, velkou lískou a šípkovými keři. Kolem zadní zahrady a pole děláme podle projektu Anastasie - živé vysazované a proplétané oplocení. Je tam místo na posezení u táboráku, hrací koutek pro děti, a zakládáme malou zoologickou zahrádku s domácím zvířectvem na užitek i kontakt lidí s živočichy. Nevěřili byste jak je zajímavý, např. život slepic, když máte možnost ho v klidu chvíli pozorovat. Vpředu tomu nabídnete zrní a další pochoutky, vzadu z toho vypadává prima hnojivo a bio-vajíčka, která jsou pochoutkou. Od půlky června budeme mít dvě jehňata jako živé sekačky a v červenci dvě kačenky na koupání ve vyřazené vaně.

Pole, které zbavuji krásných 1,5m velkých bodláků a jiného " plevele". Systém: kosení, vyrývání kořenů, posunování pojízdného kurníku se slepicemi ve voliéře a kobercové techniky je účinný. Máme už několik pěkných záhonů zeleniny.Voliéra udržuje slepice v místě, které chceme odplevelit. Ty ji prohrabují a prohnojí. Mají tam dost prostoru a jsou chráněny před přirozenými nepřáteli, neboť jsme na konci vesnice u lesa. Drůbeží kakýše zakládám do krytého kyblíku na zákvas a naředěným pak hnojím. Používám také kvalitní kompost, o který se pokouším podle poznatků Findhornské nadace. Podle publikací o biozahradě dávám do kompostu lógr od kávy ( pokud k nám jezdí přátelé, kteří ještě "turka" vyhledávají). Protože přitahuje žížaly, které činí kompost kvalitní. Hledám možnosti jak oživit ještě více půdu pomocí prostředků biodynamického zemědělství. Z poznatků permakultury pak zkouším jak postupovat tak, aby rostliny, živočichové a lidé si pomáhali navzájem. Rostliny pěstuji podle bio tabulky vhodných a nevhodných kombinací, střídám osevní plochy a nepoužívám žádnou chemií apod. Zeleninu vysévám už v lednu do truhlíků podle poznatků z publikace Výsevní dny, kterou každý rok překládá Ing. Radomil Hradil. Protože nikdo v okolí nemá úly, chtěla jsem vyrábět obydlí pro včely samotářky, kvůli opylování. Jak se to dozvěděly, nevím, ale už jsou nastěhované v zaslepených okénkách na zadní straně chlívků. Med jim brát nebudu a opylování je zajištěno, děkuji za to, jako by mi zde často pomáhala laskavá síla přírody. Bude-li zájem, podám zprávy o vývoji a příhodách v tom malém ráji. Objímám všechny, Pavla.

Kam dál