za září 2019

29. září 2019 v 12:21 | Pavla G. Picková
Moji milí přátelé,
když usedám koncem měsíce ku psaní těchto mých záznamů, jsem často na pochybách, zda to někdo čte a zda mu to něco přináší. Taky jsem někdy v časovém stresu abych to při svém činění stačila a když do toho vstoupí jiné vlivy, např. když vnoučata vybagrují internet a nemohu to včas odeslat, tak vzniknou takové případy, kdy blog za srpen odejde počátkem září a je označen jako zářiový. Tak teď píšu skutečně za září a zjistila jsem, že mi do toho někrterý z iniciativních tvůrčích synů vstoupil a překopal mi mou cestičku vyšlapanou k ovládnutí toho tajemného internetového vesmíru a nemohu se dostat k psaní. Díky synovi Jiříkovi se o to pokouším, ale mám pocit, že je to snad opravdu naposledy co vám něco píši. Beru to jako pokyn, že toho mám už nechat.
..........Původně to mělo být povídání o poznatcích při pěstování plodin našimi postupy z oblasti ekologického biozemědělství, spolu s postupy předchozích generací, které se osvědčily. Časem jsem zjistila, že v praxi jsem schopna uskutečňovat jen menší část toho co jsem naposlouchala, nebo načetla v moudrých knihách. Tak je to se vším - idea je krásná, ale její uskutečňování je něco poněkud odlišného.
.........Po problémech s mrazem, suchem vedrem a dalšími nepříznivými vlivy jsem se zaradovala, když se mi rozjela rajčátka. Já je opečovávala, vyvazovala a pod. a ona se mi odvděčila. Rozrostla se a vytvořila po dobu mé třídenní nepřítomnosti rajčatový prales. Týden jsem ho prostřihávala a opečovávala, byť jsem měla podezření že po tom, co do nich silně zapršelo, dlouho, toužebně očekávaným deštěm, vzniknou nějaké komplikace. Vznikly. Plíseň je začala požírat a přes otrhání a slunění na lískách se mi podařilo zachránit jen malou část. Vyvážela jsem ty napadené kolečkem na určené místo k likvidaci a těch koleček jsem vezla nepočítaně. I to je součást života, poznat co neděláme dobře a poučit se z toho. Příště budeme rajčátka pěstovat na kleci vyrobené z kari sítí tak jako pěstujeme okurky. A v přísně odměřovaném množství abych to stačila opečovat. Vůbec mám pocit, že spoustu věcí nestíhám a tak se učím se tím nerozčilovat. Snad to souvisí se stárnutím, že mi ledacos jde pomaleji. Jak říkávál Goethe - Zestárnout není umění - umění je to snést. Tak se to učím snášet. Příroda nás stále učí.
Podzim je tu krásný, člověk si uvědomuje tepelnou pohodu, kdy není ani vedro a ještě ani zima a začíná si opět všímat jak je příjemné, když sluníčko svítí a ne opéká. Sklízím dýně Hokaido, červenou řepu, opakovaně ustřihávám lístky špenátu, který znovu obráží, vysetý salát už dělá hlavičky a hrášek, zasetý z letošní sklizně nalévá lusky. Stále se chystám prořezávat rybízy a vždy do toho něco přijde. Mám předjednaného odborníka na prořezávání ovocných stromků s tím, že mne to naučí, ale zatím se to nedaří. Všichni mají moc práce.
.........Děkuji Petrovi, že se objevil s Aničkou když tu byli naši starší synové s rodinami a vedl stavbu pravé strany vinice, kterou jsem toužila mít letos hotovou. Teď jen nanosit tam půdu a přesadit předpěstované vinné keře a měsíční jahody pod ně. Tím jsem skončila se stavebními záměry a dále se bude dělat jen údržba domu (malování a pod.) a péče o pole a zahradu. Rodina si oddychne, už byli poněkud opotřebováni. ( Já taky.)
.........Obdivuji Míru a Elenku, kteří staví ten dům ze slámy. Mají to někdy lidé složitý osud a je důležité jak se k tomu postaví. On je architekt, navrhuje takovéto domy a spolu s přáteli je staví a nyní si udělá konečně i ten svůj. Představovala jsem si balíky slámy, ze kterých se to skládá, ale byli jsme se tam podívat a je to skutečně velké dílo. Dělá se to z lisovaných panelů, obrovských trámů a speciální izolace a k tomu spoustu vychytávek. Také tam má čističku odpadních vod a další zajímavosti. Ti dva jsou krásné duše, čisté a tvořivé. Oba mají za sebou složité manželství, které se nepodařilo a ze kterých mají každý dvě děti, už větší. Když se našli, udělali si spolu malého Kubíka, nyní skoro dvouletého a tak jsou rodiči pěti dětí. A k tomu ta stavba. je to náročné období a moc jim posíám energii aby to všechno zvládli. Zvala jsem na tu prohlídku naše lidi z patnáctky, ale každý má mnoho akcí. Tak s námi jeli jiní přátelé Leoš a jeho Martina. Leoš staví kamna a krby do takových domů, tak se mu to tam moc líbilo a Martina vypadá jako sympatická dívka, tak je asi všechny pozvu na vinobraní, které budu dělat jen co mi víno dost zesládne. Elenka s Kubíkem byli u nás spolu s našimi mladými od Jiříka a na, Lucka, Vendy a Kamilka mi tu vyčarovaly zeleninové hody. To jsem se divila co vše se dá ze zelaniny vytvořit a to také z toho co si tu pěstuju a co většinou rozdávám, neb Myšáček - manžílek vaří raději to co zná a příliš neexperimentuje. Je ale zlatej, že co jde naloží a zavaří, případně udělá marmelády.
.........Pár dní jsem byla v Praze. Je třeba se nechat občas prohlédnout od lékařů, leč snažím se naše bolavé zdravotnictví moc neobtěžovat - tak jen to nejnutnější - oči a zuby abych viděla jak jsem na tom. Při té příležitosti jsem sháněla dlouhoplodící jahody na založení nového záhonu, zastavila se u přátel Jindřišky a Ládi, kteří byli tak laskavi a dali mi jablka, neb naše letos nejsou protože to vše zmrzlo.
........A dovolila jsem si také kulturní potěšení - výstavu našeho přítele Miloše (nevím proč ho občas nazývám Milan - asi abych si ho nezaměňovala se sousedem na chalupě). Bylo to zajímavé, má oduchovnělé obrazy. Těšili jsme se, že se s tím a dalšími přáteli setkáme v restauračce nedaleko, ale nepodařilo se, on se nám nějak poranil, tak tam nebyl. Doufáme, že to bude brzy v pořádku. Byla tam pěkná skupinka lidí a také několik mých známých, kteří se tam ocitli nějakou náhodou. Byl to příjemný večer setkávání.
.........Po návratu do přírody jsem si uvědomovala rozdíl uspěchaného a nervního života v Praze a klidu usínající, barevné podzimní přírody. je to krása a děkuji, že tu jsem. Manžílek Myšáček se rozhodl, že pojede se svými přáteli opět, jako každý rok na týden do teplých krajin, někam k moři. Přílišná turistika také zatěžuje naši planetu. Návaly turistů, bloudících po světě letadly a jinými dopravními prostředky už asi přesahují únosnost. Všechno co roste příliš zaniká a tak náhodou zrovna teď krachla nejstarší cestovní kancelář a opět se zjistily závady u anerických letadel, přepravujících mraky turistů z místa na místo. Měli by se nad tím zamyslet všichni, co mluví o ekologii a oteplování planety. Chce to, zamyslet se sám nad sebou a dělat to co je prospěšné. Tak já jdu sázet ty jahody, co jsem přivezla. Asi nejsem in, ale mne to těší víc, nežli eventuelní ležení u može a harcování po světě.
.........Mezi prací s půdou se pokouším přečíst všechny tiskoviny, které se mi tu nashromáždily. Rozruch kolem Koněvovy sochy je zbytečné rozeštvávání lidí mezi sebou a vypadá to, že se zkouší co si může někdo dovolit. Hrabat se v historii, vytahovat co se hodí ke špinění minulosti a zamlčovat co bylo dobré je znak současné doby a pozoruji to už skoro třicet let. Proč mluvit o dnešních omylech, když o těch minulých se mluví mnohem lépe?
..........A našla jsem tam krásný článek od Michala Černíka. Je tam mnoho z toho, k čemu jsem si došla a s čím se ztotožňuji. Něco se vám zde pokusím ocitovat.
.........Jsme-li dost chytří, pochopíme smysl života. Jsme-li dost pokorní, pochopíme i smysl smrti. Jsme-li velcí duchem, naplníme životy jiných. Jsme-li mravně silní, dokážeme žít vzpřímeně. Pak jsme nádherně samožřejmí a srozumitelní. Tehdy dozrajeme k moudrosti, protože jsme porozuměli sobě. A jsme bohatí, protože nám k bohatství stačí jen to, co skutečně potřebujeme.
.........Vlastnit jen to co skutečně potřebuješ a co máš rád. Chleba k namazání, slova k pohlazení, lásku která neokorala, pár blízkých lidí, ktrterým patříš, dobrou mysl, kterou přijímáš den a pocit touhy po míru v sobě a ve světě.
..........Vyhraj svůj mír, protože mír v tobě bude i mírem světa.

Z tohoto článku vám ještě něco přečtu na kulatém stole. V tomto roce máme různá výročí a je dobré se nad nimi zamyslet a uvědomit si kam jsme se dostali. Možná to napíšu do dalšího blogu, bude-li to Universum chtít. Pokud ne - skončím s tím a nebudu se pokoušet předávat vám své myšlenky, protože každý má svou cestu a často není ochoten přijímat něco co neladí s jeho poznáním. Měla jsem pocit, že bychom mohli společně bádat nad svými pravdami, které ma každý jiné a hledat jaká je skutečnost, či byla. Kdo přemýšlí, zajímá se a dokáže prohlédnout kdo a proč nám říká polopravdy, či zamlčuje co se mu nehodí, ten už ví své. A jedna z mála užitečných věcí, které rodí tato doba je, že přibývá mladých lidí, kteří studují podklady a chtějí vědět jak to bylo doopravdy. Základ je láska k lidem, vůle se dohodnout a touha po míru v duši i ve světě.

Objímám všechny Pavla. G. Picková
 

srpen 2019

9. září 2019 v 18:39 | Pavla G. Picková
Moji milí přátelé,
nevím kdo všechno čtete tyto moje zprávičky, ale zjistila jsem, že pár vás přece jenom je, dokonce to čte i můj muž Myšák.
Už jsem si říkala, že bych toho mohla nechat, ale zatím budu pokračovat, pokud jsou čtenáři. Minule jsem skončila s tím, že zde neprší a je už delší dobu sucho, že udržuji zahradu i pole pracně na živu s tím, že úroda je velkým otazníkem. Jen jsem to dopsala, spustil se déšť a od té doby pršelo ob den a přes noc a docela pěkně. Tak jen děkuji přírodní moudrosti za tento dar. Ono je to úplně jiné potěšení přijít do zavlažené zahrady ráno, kdy se všechno třpytí a vydechuje vlahou vůni s potěšením a člověk sám si váží každého kyblíčku vláhy, který kde nachytal pod okapem navíc k té nadílce. Začala jsem chytat dešťovku na prostředku dvora a míchat ji s diamantovou vodou. Popíjím to s větší radostí než když si to míchám s vodou z vodovodu. Prostě nádhera. Také venkovní teplota je příjemnější, v těch vedrech se nedalo moc dlouho přes den pracovat a bylo nutné zalézt do chládku do domu.
........Pustila jsem se s novou chutí do práce. Cibulové záhonky - žlutá a červená a hrášek aby ho bylo dost pro všechny mlsouny. Vyndavám k obědu brambory, ale nejsou nijak velké. Nemůžu se jim divit při tom suchu. Tak jsem vykopala jen trochu k obědu pro rodinku, co na víkend přijela a zbytek nechám v zemi, ať nasávají vodičku. Po obědě jsem si trochu zdřímla. Mám takové malátné stavy když se najím, tělo se věnuje trávení a nedovolí mi nějakou jinou činnost. Už jsem vzdala debaty o jídle s mým mužem a sním co mi laskavě připraví s tím, že se přece jen snaží vařit zdravěji a já mohu případně vynechat maso a jíst jen přílohy. Dá se s ním vyjednávat. Po dobu mé siesty Petr s Aničkou vyrobili krásné schody na stráni na té pravé straně, kde bude druhá polovina vinice. Při stávajícím suchém počasí vypadá víno docela dobře - má kořeny hluboko a dokáže si vodu najít. Anička objevila první dozrálou dýni Hokaido. A cukety se také už dají sebrat tak mám dětem co dát s sebou domů. Třídíme uskladněné dřevo a Myšák ho řeže na správnou délku aby se vešlo do krbu. Ostatní část rodiny kouká do tabletů. Já tady nabízím různé práce, ale nenutím je. Potřebují si odpočinout po celotýdení námaze. Byla bych ráda aby si tady vybrali něco z nabízených možností a aby to dělali s radostí a zaujetím pro věc. Ale nejsou asi v tom správném věku, kdy by je to mohlo chytit. To jen Petr s Aničkou a Myšák už vidí co je potřeba a dělají to. Nejen to do čeho se jim chce. Jsem vděčná za každou práci, už to všechno nestíhám jak bych chtěla. Když to dovolí počasí a okolnosti, dělám jeko šroub, ale další den mám potom slabší výkon a cítím se unavena. Tak si sednu k počitadlu a vyřizuji meily. Párkrát teď zapršelo a tak mohu krásně plít. Plevel roste sucho, nesucho.
........V polovině měsíce o víkendu byla nahoře v naší vesnici nějaká oslava. A bylo to velké - tlampače řvaly něco co se dalo snad nazývat hudbou od pátečního večera do 24 hod.v noci a pak znovu od 10 hod. do pozdní noci, zakončené ohňostrojem. Naše tiché údolíčko, všichni ptáci a zvěř v celém okolí, jakož i my jsme se divili co se to děje. Bylo nám naznačeno, že vedle oslavy kulatých narozenin panímámy, slavil se též úspěšný prodej dotyčného domu s pozemkem. Ptali jsme se opatrně kdo že to kupuje a bylo nám neurčitě sděleno, že jsou to lidé, se kterými se snad dokážeme domluvit a že tam budou chovat kozy. Před domem bylo několik aut s cizími značkami, snad Anglie. Další dny proběhly v klidu tak tiše očekáváme věci příští.
........Vstávám dost brzo, zatímco všichni spí a dělám co třeba. Ráno mám víc energie. Vystěhovala jsem dřevěnou stavbičku, co jsme udělali před časem s vnoučaty. Říkali jsme jí bunkr a bylo tam schováno pár věcí a pěkných kousků dřeva aby to Myšák nerozřezal. Už dlouho naléhal na zlikvidování této ostudy ze zadní zahrady. Tak jsem ho potěšila a mohli jsme to konečně s ním, se synem Jiřím a vnučkou Kamilkou zbourat. Ještě dlouho bude mít možnost rozřezávat tu velkou hromadu dřeva než to zcela zmizí. Tak už zbývá jen dodělat tu druhou půlku vinice a bude hotovo.
........Na oslavu této skutečnosti jsem s nimi vyrazila na koupání do vodního areálu v Žatci. Mají to tam skutečně pěkné. Voda 27°C, několik bazénů s masážními proudy. To mi dělalo dobře na namožená záda. Jen jsem se tam docela dost spálila, byť jsem byla pořád pod slunečníkem. Moje bílá, neustálým zahalením zhýčkaná kůže měla připomínky. Tak příště se tam nepohrnu. Není mi souzeno povalovat na trávníčku u bazénu.
........ Syn Jiří byl u nás s oběma děvčaty Vendulkou a Kamilkou skoro celý týden. Tak jsme si popovídali o životě jak jejich, tak v rodině i ve společnosti až po celosvětové dění. Názory dívek v pubertálním věku jsou dosti svérázné. Je dobré že nejsou lhostejné k ekologickému dění ve světě, ale řešení, která nadhazují jsou k delším debatám. Za týden tu bude celá rodinka i se snachou Luckou na dovolené, tak si budeme o věcech hodně vyprávět. Těším se, že budeme toto téma probírat i u našeho kulatého stolu na podzim. Vendulka studuje na střední škole cestovní ruch a pohostinství a na internetu mi vyhledávala podle tvaru listů a hroznů co tu mám za odrůdy vína.
........Snacha Martina si zlomila nohu v kotníku před odjezdem do Chorvatska. Měli tam jet všichni ona, syn Míša, dvojčata Míša i Martin a Myšák. Tak tam pojedou bez ní. Je to škoda, je šikovná řidička a kuchařka a vůbec má to co je třeba zorganizované. Jak vypadne ženský motorek, je to vždycky složitější. Než odjeli, přivezl náš nejstarší syn Míša kompostér, který jsme dostali do pronájmu od místního úřadu. Je to prima věc, budeme vyrábět kvalitní půdu na pěstování zeleniny. Myšák a kluci to sestavili ze stavebnice, která se jim akorát vešla do auta. Do konce měsíce to bylo skoro plné. Myšák totiž začal zpracovávat zelí, ketré nakrájel a zavařil do sklenic. Bylo z toho dost odpadu. Taky tam dávám vše co vypleju, vrstvu půdy, skořápky, popel a vše co tam dle návodu patří. Anička říká, že se tam půda nemusí dávát, oni domy na Moravě ji tam nedávají. Tak uvidíme co to bude dělat. Je to dobré zpracuje se tak hodně hmoty, kterou jsme dříve dávali na kompost, kde to přes rok leželo. Vyrazila mi na tom rajčata i když jsem je tam nezasela. Rajčata vůbec se nějak rozjela. Nejdřív skoro hynula, byť byla zalévána, a najednou se z nich stala úplná džungle. Tak jen olamuji a ořezávám listy a snad to zvládnu. Do toho stále prší, ob den a v noci a všechno se rozjelo. Takovou sílu má dešťová voda. Okurky na nakládání sbírá Myšák každý den a má už zavařeno 30 sklenic. Do toho odjíždí do Chorvatska a všechno roste jako divé. Nestačím plít a usměrňovat to bujení. Do toho jsem musela do Prahy kvůli jedné dlouho se vlekoucí záležitosti a po návratu jsem zjistila, že rajčata ve velkém foliovníku začínají chytat plíseň. Ty co jsou venku na záhonech a co jsem je stačila prostříhat zatím jsou v pořádku. Zrovna jsem četla v poradnách zahrádkářů, že proti plísní se dá bojovat octem. Tak jsem to vše postříkala octovou vodou a nechám to přírodě co s tím udělá.
.........Mezi tím přišla smutná zpráva, od Jany F., že nás opustil náš moudrý přítel Borek. Všeho jsem nechala a jela do Prahy na poslední rozloučení. Pokud jsou takoví lidé mezi námi má člověk pocit, že je převaha dobra ve světě. Když odejdou je to rozkolísání rovnováhy a člověk se rozhlíží a hledá marně někoho tak mravního, dobrého, pracovitého a vlídného jako byl on. Uvědomujeme si jeho odchod jako velkou ztrátu. Na obřadu bylo mnoho lidí z rodiny i z různých organizací, kde byl Borek účasten. Byla jsem docela bez obvyklé energie. Po obřadu jsme zašli s přáteli se Sdružení na oběd do restaurace kam nás odvedla naše dlouholetá členka Marika Š. Vzpomínali jsme.
.........Také jsem si znovu uvědomila jak na mne působí Praha v kontrastu s tou klidnou vesničkou ve které už deset let žiji. Docela jsem odvykla ruchu a chaosu se spoustou lidí. Do toho se změnila moje obvyklá trasa autobusu a už to nejezdí ze Zličína, ale ze Stodůlek. Domluvily jsme se s Renátkou, že pojedeme spolu. Možná i s jejím Honzou. Udělala jsem u nich v pátek návštěvu abychom se seznámili. Jsou to milí lidé s rozumnými názory na svět a žijí v maličkých bytech vedle sebe, naplněných jejich vzpomínkami, zálibami a rostlinami na příjemném balkónku. Mají tam svůj malý svět, který jim vyhovuje. Jedeme o víkendu, jinou trasou než obvykle - náš běžný spoj jezdí jen v pracovní dny. Na tabulích není uveden náš autobus, ale je internetu a bude to chtít místenku. Petr místenky zařídil s tím, že nám to má přijít na mobil. My ale máme staré tlačítkové a tak to tudy nejde. Naštěstí to jde přes Renátky počitadlo a vytisknutí na tiskárně - malý zázrak. Má být vedro, tak nakonec Honzík nejede a Honzíkova cesta se tedy nekoná. V sobotu to docela šlo, zbytek cesty nás dovezl soused Miloš. V neděli bylo zase to vedro ve kterém se nedá venku nic dělat. Tak jsme pracovaly uvnitř domu, uvařily dýňovou polévku a pouštěly si trochu hudby pro duchovní potěchu. A dělala jsem trochu pořádek ve věcech, ke kterým jsem se pro samou práci venku nemohla dostat. Je to takový kontrast.
.........Dovolenou si tady užili Modřanští Jiřík, Lucka, Vendy i Kamila, zatím co Myšák odejel do Chorvatska s Míšlo a dvojčaty. Martina se zlomeným kotníkem zůstala doma. Užila jsem si s Jiříkovou rodinkou příjemné dny, koupání a výlet do Klášterce nad Ohří. Přijela i naše společná přítelkyně Elenka s malým Kubíkem, který je všudybílek a pěkně mamku zaměstnává. Elenka krásně vyčistila růže, na které pořád nebyl čas a pozvala nás na prohlídku stavby jejich domu ze slámy u Prahy. Rozhodila jsem tu informaci po přátelích i po patnáctce smskama, ale odezva nebyla žádná, lidi mají dost svých aktivit. Tak jsem to ještě obvolávala za týden a ti co přijeli byli unešeni co se dá dělat a jak parádně to ten Míra dokáže. Nádherná stavba z krásných trámů a panelů lisované slámy, k tomu další zajímavé materiály. Vychytané hospodářství s vodou i odpady. Je to radost když člověk vidí někoho kdo umí a tvoří s takovým zápalem a znalostí spolu s citem pro přírodu. Propojila jsem to s dalším šikovným člověkem - Leošem, který je zase machr na stavby kamen a vůbec topných systémů k podoným domům. Bylo to moc pěkný zážitek.
........Chtěla jsem odeslat toto svoje povídání, ale zjistila jsem, že má sladká vnoučátka zcela vybrala náš příděl internetu na tento měsíc a Myšák s Míšou, kteří by s tím mohli něco udělat byli v Chorvatsku. Tak to posílám až teď a nejsem si zcela jista, zda v tom psaní budu pokračovat, neboť to beru trochu jako pokyn abych se svými malými radostmi a starostmi nezatěžovala vzduchoprostor a trpělivost našich přátel. Co se děje ve společnosti, to si každý dle svého rozumu ujasňuje sám a není třeba to dále rozebírat. Vše jde jak má.
..........Tak se s vámi zatím loučím a pokud moje psaní nebude nikomu chybět, tak se vytratím z éteru. V opačném případě mi dejte na vědomí, že by vás to třeba zajímalo a já se vynasnažím pokračovat.
Objímám vás všechny. Pavla G. Picková

Červenec 2019

31. července 2019 v 17:04 | Pavla G. Picková
Vážení a milí přátelé,
přesvědčila jsem sama sebe abych pokračovala ve psaní i o prázdninách. Možná to nikdo nečte, já mám také někdy období kdy nemám časoprostor zabývat se počitadlem s jeho meilíky, zprávami ze světa i od nás a dalšími k nám doléhajícími záležitostmi. Jsem plně zaměřena na prostor kolem sebe, manžela, rodinku, vnoučata, a hlavně usilování o udržení života na poli a zahradě. V tomto tropickém období, kdy mohu pracovat venku jen od 7 do 11 hod. a večer po 19 hod. koukám abych udělala vše co je nejnaléhavější pro zachování růstu. V teplotách 37°C už nejsem akční a zalézám do domu, kde je chladněji. Při těch vedrech pršelo za celý červenec jen třikrát po dvaceti minutách. Poslední tři neděle ani kapka. Už dobíráme studnu byť každé ráno je tam tolik vody, že koupelna stále funguje a občas mohu i zalít to co je nejvíc potřeba. Jsme na konci vesnice a za námi stráně a strže vedoucí až k městečku a vyprávějí lidé, že tam občas zaprší, tak to sem nějakým zázrakem doputuje. Než vyhlásili zákaz rozdělávání ohně udělali jsme s vnuky dvakrát táborák s buřtíkama a spálili všechen nasušený materiál ze sušárny. Tím jsem potom, smíchaným s půdou, přilepšovala rostlinám. Pleju, kypřím, nastýlám co je, ale už není co sekat, tráva neroste. Z plodin se daří, při cíleném občasném zalití, okurkám a rajčatům, ostatní přežívají a jen je udržuji aby snad něco vydaly - jako např. cukety a dýně. Hlávkové saláty se rozhodly vykvést, než se jim to podařilo, tak jsem je rozdávala po kyblíkách po vesnici. Udělali jsme třikrát hrachobraní, neb hrášek také v tom vedru chvátal uzrát - dala jsem ho závěje na stůl pod pergolou a každý z pozvaných seděl a papal na místě. Přezrálé a suché ukládali do kyblíků, něco na sadbu, něco snad na mouku, na kaši nebo co se s tím dá dělat. Špenát odešel, tak jsem ho vysela znovu. Cibule je malá, ale naše, ale na ukazování to moc není.
......... Na bramborách mandelinky, na které chodí Myšák když se v 9 hod.vzbudí a sbírá je do sklenice a topí. Jsou jich mraky, jen tam, kde jsme tu půdu po zasazení brambor prolili odvarem z kopretiny vratiče - tam nejsou. Myšák se také popral s ptáky o tu trochu rybízu co nezmrzl a byl z toho dvakrát koláč a dvě krabice od mléka na mražák. Jahody byly jen v červnu, ty co koupil nebyly dlouhoplodící, tak to na podzim napravíme a dokoupíme. Jsou tu měsíční jahody, co jsem jim udělala loni záhon a ty se snaží aby tu děti něco měly. Z ovoce tudíž nic moc. Třešně, višně, blumy, švestky a jablka, vše pomrzlo v květu. Budou snad ostružiny. Borůvky poněkud probral jeden vnouček když jsem ho požádala aby ostříhal to oschlé nahoře - vzal to od spoda. Ale vypadá to, že to přežijí. V malinách je houští a bez vody jen sem tam něco. Bude to chtít probrat a vykopat a zbytek pohnojit - na podzim. Červené a bílé zelí přežívá, taktéž růžičková kapusta. Kedlubny odebírám postupně, nebylo jich mnoho a mám dobré zuby. Nikdo jiný je nechce. Petržel odešla, ale celer se drží, je vedle dýní, kde je rozstřikovač stále. Červená řepa se drží i když ji zaleju jen občas.
..........Je zajímavé pozorovat jak které rostliny snášejí nedostatek vody a jak mi to dávají na vědomí. To už u nás přednášel Ing. Sychra a v červnové Regeneraci jsem si připomněla článkem Alchymie v rostlinách o tom, že nás rostliny pozorují a reagují na nás a naše myšlenky. Tak se jim snažím vysílat že je teď sice nezaleju, že jsou na řadě jiné, ale že jsou v pořadí a že na ně nezapomínám. O těchto jevech se zmiňoval i R. Steiner na našem klubu a v podmínkách, kdy jsme dotlačeni nedostatkem čehokoli, budeme hledat cesty jak ovlivnit život rostlin, se kterými pracujeme a kominukujeme. Všechno co nám Universum posílá je proto abychom se něco naučili. Abych nemusela spalovat tolik usušeného materiálu, zvláště když se nesmí pálit v těch vedrech na otevřeném ohni, dostalo se mi pomoci tím, že nám pronajal Místní úřad kompostér. Byla to akce, která běžela už od jara a zrovna v této době nám dali na vědomí, že si ho můžeme odvézt. Nebylo auto, ale objevil se Petr s Aničkou a s vozíkem nařezaného dřeva z Jarova s tím, že by to přivezli. Byli tu přes víkend, tak nebyl kdo by jim to vydal. Zcela náhodou tady byl na víkend i nejstarší syn Michal s autem až do pondělí, tak jsme to mohli přivézt, složit a zprovoznit. Vypadá to, že se nám dostala zase nová možnost jak pracovat s půdou a odpadem na našem hospodářeství. Petr mne stále přemlouvá na ten traktůrek, nějak mu budu muset přiblížit to souznění s rostlinami. Jsou zlatí, s Aničkou skutečně spolupracují a vidí co je tu potřeba. Petr mi bude dělat schody na vinici. Začala jsem dávat do pořádku pravou stranu stráně, kde bude nová vinice. Levou část pole i stráně jsem pokryla černou netkanou folií a bereme ji prozatím za hotovou. Bylo to nutné prořezat, trnky se už rozrůstaly do záhonů na poli.
.........Měli jsme tu vnoučata - dvojčata, Míšu a Martina skoro patnáct let a skoro stejně mladou vnučku Kamilku. Pokoušela jsem se je sblížit s prací na pozemku, pěstováním, ošetřováním a sklízením toho co tu je. Zaměření dnešních mláďat je poněkud jiné, vše se dozvědí z Internetu a necítí potřebu si to ověřovat ve skutečnosti. Žijí si ve svém světě her a informací kdoví odkud a dostat je na zem je náročné. Chtěli zkusit postavit malý domek na stromě, ale zvládli jsme jen sedátko. lepší by to bylo udělat malý domek pod klenbou bezinek, ale při těch vedrech jsem to zatím vzdala i já. Materiál mám a ještě není prázdninám konec. Zatím všichni odjeli k dalším bybičkám, aby si je taky užily.
.........Na počitadlo jsem se donutila sahnout jen občas a projet poštu. Popovídání s přáteli ze sdružení se nekoná, buď nejsou na počítačích, nebo se jim nechce rušit prázdninovou náladu různými názory na děje kolem nás. Nenutím nikomu svůj pohled na věci, ale moc ráda bych znala jejich poznatky abych nebyla třeba jen jednostranně informována. Přijímám názory ze všech směrů a potom si z toho dělám závěry. Snažím se zkoumat skutečnost a doplňovat to o pravdy, které má každý své. O tom je život a jeho poznávání. Mám ráda lidi a pohledy z několika stran jsou obohacením poznávání. Je ale třeba spolu hovořit a neodmítat jiné názory hned na počátku debaty. Proto chci přijímat i poznatky přátel s jiným zaměřením. Čekám, že si o tom budeme rozprávět. To psaní na počitadlech je dobré v tom, že je možné v klidu rozmyslet co pošlu druhému člověku za informace. Ve vedru se sedí v domku v pohodě a budou-li klidná lidská srdce, bude klidný celý svět. Tento rok má být rozhodující ve vývoji lidí. jsou tu učení a směry myšlení celá tisíciletí, i novější, stále se volá po lásce, míru a teď by se mělo ukázat co z toho dokážeme dělat ve skutečnosti, nejen o tom hovořit. Začíná to myšlenkou, pak slovo a skutky. Je třeba být dobrým k lidem, zvířatů, rostlinám, vodě.......být dobrým.......

Objímám všechny a posílál lásku Pavla G. Picková
 


Červen 2019

30. června 2019 v 17:35 | Pavla G. Picková
...............Moji milí, kdož čtete se shovívavostí a nadhledem tyto moje zprávy z přírody, máte mé uznání. Je taková doba, kdy posílané negativní vibrace vkládají lidem do mysli netrpělivost, nerudnost ba nepřátelství. Ale to není náplň života v našem Sdružení. My se spolu dokážeme domlouvat, vyložit si poznatky, které každý z nás na své cestě nasbíral a činit z toho logické závěry. Nebo si každý své poznání podržet, aniž bychom se na sebe mračili, neboť nezapomínáme vše dobré, co nám naši přátelé do našeho společenství přinášejí. To je cesta svobody myšlení a slova.
..............1.6. je Mezinárodní den dětí. To se nám narodil třetí syn - Petr. Na dítě je trochu odrostlý, a byl někde ve světě, tak jsem se realizovala s dárkem pro sousedovic vnučku Anežku, které v duchu říkám Anežka Česká. Vyrobila jsem jí z krabiček, rourky a golfových míčků hračku, se kterou si hála víc, než z plastových a světelných darů, kterých byla slušná hromádka. Je jí jeden a půl roku a je sladká. Kudrnaté vlásky, no panenka. Ještě nemluví, ale už zkouší prosadit si svou vůli. Když něco odmítá, její hlas je silný, že jednou bude operní pěvkyně. Budu si zvolna připomínat co to je malé dítě, bude se mi to ještě hodit. Předpokládám, že naši mladí nějaká mláďátka ještě vyvedou na svět.
..............Tak se každý den pousiluji a něco na tom našem pozemku udělám. Když si to rozdělím a každý den udělám kousek, tak to půjde. Připravuji potravinovou základnu na malé mlsouny. Je toho docela dost a má levačka, kterou zaměstnávám nejvíc mi dává vědět, že to někdy přeháním. Já si ale nemohu pomoci. Všude je něco potřeba. Když je počasí a časoprostor a tělo funguje, to bych se klidně přetrhla bych udělala co je třeba. V tomto počasí se budím kolem páté hodiny, lucidní snění, kdy mi vytane co a jak mám udělat a trošku cvičím v posteli. Od šesti hodin dělám něco na poli. Obvykle zalévám, nebo pleju. V jedenáct končím, neb je vedro, že se to nedá vydržet a jdu snídat. Pak se držím uvnitř domu do cca šestnácté, sedmnácté hodiny a zase do sedmi něco dodělávám. Pak zase zalévám, díky systému, který vymyslel Petr a studni, která je stále plná vody. Děkuji Univerzu, že mi tu vodu vždy pošle. Při tom vedru tady tak jednou za týden zaprší a já mám pocit, že žijeme v tropech, obklopeni bujnou vegetací - hlavně plevelem, který nejen že roste jako divý, ale rychle dozrává a semení se. Někdy sotva dolezu na lůžko, ale ráno je zase tělo připraveno k akci - zajímavé.
............Proto si dovolím přestávku, když sem někdo zajede na návtěvu. Tak přijeli přátelé Jindřiška a Láďa a krásně jsme si povídali celý den. Připravili výstavu svých obrazů na Místním úřadě a 12.6. měli vernisáž. Setkali jsme se tam s nimi a s dalšími přáteli, které jsem tam pozvala. Připravuji časoprostor na to, že pojedu do Prahy, budou narozeniny našich dětí a dalších příbuzných, děláme to vždycky hromadně. Tak aby to tu všechno nezhynulo. Mám pocit, že pořád něco zachraňuju. Nejdřív mrazy, pak sucha, mezi tím občas průtrž mračen a bouřky. Ale děkuji Universu, že to neudělá žádné škody, je to chráněné údolí. Když zaprší, pokouším se nacpat na záhony zbylé sazenice, keré mám ještě vzešlé v krabičkách, co jsme zasely s Renátkou. Občas si voláme, ale zatím nám další setkání nevychází - onemocněla. Tak jí přeji aby se dala brzy do pořádku. Podařilo se, že se uchytilo červené a bílé zelí, kedlubny i růžičková kapusta to vše zatím přežilo, dokonce nějaké hlávkové saláty. Tak do týdne už budou ke sklízení. Ještě zbývá červená řepa, celer a petržel. No uvidíme. Manžel Myšák zatím statečně prořezával trnky v levém rohu pole a vyrobil na drtiči pět přepravek materiálu. Pokládám to na textilní podložky pod rybízové keže v přední zahradě - potlačuje to plevel a drží vodu. Hrášek jede jako divej, pomalu nestačím natahovat provázky. Z těch dvou záhonů se všichni prímově napaseme.
...........Telefonujme si s dítkami, abychom nevyšli z kontaktu. Náš Petr si usmyslil, že mi pomůže abych se tak nedřela a našel na internetu traktůrek, který by měl jezdit po našem ekologickém poli - olej, benzin, a že by to tu krásně zoral. Tak se už bráním, neboť si to raději dělám ručně, dávajíc energii svou do půdy a nechci děsit přírodní skřítky řvaním motoru. Je to hodný syn a myslí na mne. Ale nesmí se to přehánět - nejdříve přinesl sekyku, pak nůžky na větve a teď by chtěl traktůrek. Fond na nářadí není bezedný. Tak ho musím zabrzdit včas, než nabídne buldozer. Přesvědčoval mne i o těch společných narozeninách, ale nedám se. Užili jame si hodování, dortů a všelijakých dobrot. Bylo to pěkné, jak ty malé dětičky rostou a začínají se zapojovat do rodinného dění. V neděli po té oslavě jsem si dala půst a ani po příjezdu na statek jsem se do jídla moc nepouštěla. Zvláště proto, že Myšák mne Myšák vystřídal a zůstal v Praze. Tudíž mne nelákal na dobrá papáníčka a nevářil se dotčeně, kadyž jeho nabídky zvažuji. Krásně se mi pracovalo a bylo mi lehko. Kontrast hlučné společnosti a klidu a pohody o samotě, kdy si vše zařídím podle svého, je moc příjemný.
...........Další víkend za mnou přijely Modřanské děti - syn Jiří, snacha Lucka, a vnučky Kamilka a Vendulka s přítelkyní Viki. Než dorazili, stačila jsem posekat novou sekačkou přístupovou cestu, dvůr a dvorek. Přijeli všichni na poledne, Lucinka už měla s sebou uvařený oběd a po jídle se jeli všichni koupat. Byla jsem ráda, na koupání jsem neměla náladu, hupla jsem pod sprchu a pak odpočívala v tom vedru, uvnitř domu je příjemný chládek. Večer jsme poseděli u vínka. Druhý den dorazila Lucčina spolužačka Elenka s manželem Mírou a batoletem Jindříškem. Od rána pršelo, ale v poledne přestalo. Vařilo se tu konečně zdravé jídlo - indický dál, bramborák, vlastní salát a spousta jahod k dispozici. Moc mi pomohli na zahradě - ošetřili jsme obě vinice, posbírali mandelinky a sklidili květy bezinky na bezinkový sirup. Lucinka posekala pření zahradu a Kamilka ostříhala všem česnekům ocásky aby se nám tady zase nerozjel jako minulý rok. Po jejich odjezdu jsem váhala zda se do té hromady květů mám pustit. Neměla jsem dost citronů a kyselina citronová tu také nebyla. Ale nedalo mi to a tak jsem se v pondělí vydala do městečka a nakoupila vše potřebné. Nelitovala jsem, šťáva je opravdu výborná. Recept zajisté znáte - 40 květů, kysd. citronová, 4 kg cukru a 4 citrony. Do hrnce opláchnuté květy, posypat kys. citr. nechat 24 hod. nejméně stát, zcedit, zahřát jen trochu aby se trozpustil cukr a nezmizely vitramíny a po vychladnutí stáčet do vyvařených lahví. Navrch stopička něčeho tvrdého v mém případě Becherovky. Byla jsem na sebe hrdá, že se také jednou, konečně pouštím do vaření čehosi zdravého.
..........Po jejich odjezdu se pouštím do další práce. Dozasazeno co bylo třeba, konečně mám všechnu zeleninu v zemi. Moc se jí to ale nelíbí, bude se muset s těmi podmínkami tochu poprat. Pověsila jsem nad ni zastínění, aby nebyla na prudkém slunci. Konečně mohu kypřit, plít a hnojit zeleniny již dříve zasazené. Špenát se rtozmýšlí, jestli raději nepokvete. Materiál na mulčování sháním po celém pozemku. Tráva sice roste rychle ale stejně rychle udělá semena a to na záhony nemohu dát. Vzala jsem na to starou sekačku - Máňu - ta se dostane všude tam, kde ta nová, velká nemůže. Má už také své mouchy, odpadává jí víko a nádoba na mulč, tak jsem se s tím trochu potýkala a zrovna v momentě, kdy jsem si myslela, že jsem to spravila a byla na to hrdá, se to zas rozbilo. Drobátko jsem se naštvala a řekla Máně, že půjde z domu a jen jsem vybírala mulč z jejího kraje, tak mne vzala čepelí přes tři prsty. Bylo to přes rukvici a je už dost tupá, ale přesto mi to trochu zkomplikovalo situaci. Je čtvrtek, v městečku na chirurgii jsou v pátek - ob den. Už jsem tam jednou byla když jsem si ufikla kus palce při řezání hadice na zalévání. Pan doktor mi to přišil a jen před bouřkou o té jizvě vím. Tak jsem to prohlídla a zhodnotila, že to ani na zašívání nebude. Je to jen povrchové, byť nepříjemné. Umyla jsem to, polila Thaisovkama a stahla obvazem s náplastí. Po převázání dávám Tea Tree mast. Zkouším co vše se dá dělat jen jednou rukou a je toho docela dost. Trénuji i nadále. Dokážu obstarat sebe i domácnost se sedmi prsty.
..........O víkendu přijel Petr s Aničkou a neteř Irenka. Chtěla jsem ještě zmáknout tu džungli rajčat, co se zatím udělala ve foliovníku, ale to už jsem do jejich příjezdu nestačila. No je vidět, že vše co nás potkává nás má učit abychom nespěchali, a nevztekali se, když nás nějaká věc, či člověk zlobí. Překvapili mne, přijeli v autě, které koupila Anička a řídil Petr. To Universum vyslyšelo moje dlouhodobé prosby aby byla možnost mi sem některé přátele přivézt, co nemohou do autobusu. Mám trochu obavy z přílišného provozu na silnicích, tak to nebudu přehánět, ale je to milé. Byl to krásný víkend, kdy se jeli dvakrát vykoupat do rybníka, udělalo se spousta práce na zahradě i na poli a to vše při střídání trepla a lijáků, který nás občas vyhnal do domu. Měla jsem radost z úrody jahod a salátů, které jsem jim mohla poskytnout. Třešně a višně na jaře pomrzly a rybízy ještě nejsou, tak bylo přece jen co nabídnout.
.............Jen co odjeli udeřila vedra a tak mohu pracovat jen brzo ráno a večer. Přenáším sazenice rajčat z foliovníku ven na záhon. Uvnitř je úplná tropická džungle. Hojně zalévám a zastřešila jsem je proti slunci stanem z černé netkané textilie, visící ve vzduchu. Vypadá to, že tento pokus rostlinky zvládly, tak v tom budu pokračovat. Nevím jestli z nich něco bude, ale nemohu je jen tak vyplít. Každý chce žít. Ve studni je vody dost, a děkuji za to, a tak každý večer a ráno udržuji při životě vše co jsem zatím zasadila.
Dorazil z Prahy Myšák a hned pravil, že v těch vedrech tady nechce mít žádné cizí lidi a že vše co je potřeba udělá sám. Vykopal díru pro zasazení a obložení topinambur a vyměnil čerpadla. To hlavní, ve studni, mělo prý podivný zvuk a mohlo by se zadřít. Tak zajistil vodu a navrch upekl borůvkový koláč. No to mu musím dát chvilku pokoj naž si zase začnu vymýšlet své akce. Je dobré mít doma pohodu. Dnes má narozeniny nejstarší syn Michal, Jiříkovi jsme přáli už v květnu. Máme dobrou spokojenou rodinu. To je základ. Představuji si při práci jak přijedou a napasou se na jahodách, luskách a na všem co vypěstujeme.
.........Když je vedro jsme v domě a Myšák honí Internet a já poklízím knihovnu a své video a audio kazety. Za čásek budou k ničemu. Mám nahrávky ještě z našeho klubu z Korunní ul. Máme za sebou kus práce. Přibližovali jsme si tam jak žít v souladu s přírodou a vyššími zákony a v této době přichází zatěžkávací zkouška, zda také dokážeme skutečně podle těchto zásad žít. Vzpomeňme na Otvírání dveří do nitra. Já se o to pokouším tady do půdy a ono to někdy nejde jak by si člověk přál, ale je to řízeno nějakou Přírodní moudrostí. Snažím se uhodnout jak to má být a když se to povede, dějí se zázraky. Tady to mohu nějak ovlivnit, když se pousiluji. Ve společnosti, v naší zemi i ve světě jsme jenom diváky, kteří pozorují kam se to vše ubírá a snaží se pochopit proč se co děje. Rozruch, zloba, demonstrace a neustálé násilí ze sdělovacích prostředků působí na lidi a ti se přizpůsobují. Je potřeba vidět pod touto nečistou pěnou co se skutečně děje. Planeta trpí ekologicky ze sobectví a bezohlednosti lidí, válečné nebezpečí vzrůstá, lidé utíkají ze svých zemí a ovlivňují země do kterých přicházejí a ani u nás není vše tak jak si to lidé představovali před třiceti lety. Nejprve se rozkradlo co se dalo, pak se vracel majetek šlechtě, po té církvi a nyní přicházejí se svými požadavky Sudetští vystěhovalci. I na té Letenské pláni byli na tribuně a soudy začínají prolamovat Benešovy dekrety. Je tu pár lidí, kteří to snad mohou přibrzdit, ale proti nim jsou naši čeští lidé zaměřováni a zvláštní je, že odmítají zvážit jiné informace, něž ty, které jednou vzali za své. Dějiny se stále opakují a Universum nemá jinou možnost poučit nás, jen tu, že to vše budeme muset prožít znovu. Můžeme nabídnout svůj pohled na věc, ale to je vše co lze dělat. Posílám lásku všem kdo rozumí i všem kdo bloudí, protože veřejné mínění a síla myšlenky a slova může způsobit, že se zlo nedostaví. Právě proto dávají tolik energie na to aby lidmi manipulovali.
...........Pamatujme že moře je špinavé, ale je tvořeno kapkami. Bude-li více čistých kapek, bude čisté i moře. Přeji vám všem dostetek vláhy k omývání duší i těl, země, rostlin a všeho co po vodě touží.

Pavla G. Picková.

Květen 2019

30. května 2019 v 22:03 | Pavla G. Picková
Moji milí přátelé,
zdravím vás zase z přírody,časté přejždění z měta sem mi trochu pozdrželo osevní plány, ale na to psaní si vždy ke konci měsíce chvilku utrhnu. Ptala jsem se na našem setkání u kulatého stolu, zda to někdo čte. V zapadlé vesničce to čte přítelkyně Míša N., tak i třeba jen kvůli ní tam napíšu co se v květnu dělo. Poslední den v dubnu na statek přijela Renátka R. a spolu jsme se zašly podívat na zvedání májky ve vedlejší větší vesnici. Hasiči jsou pašáci, dokázali tu májku postavit a ještě uhlídat celou noc aby ji nikdo nepodříznul. Ve zprávách v telce bylo řečeno, že nastávají problémy, když hasiči někde uříznou strom na májku a nebo, když je májka podříznuta podávají se trestní oznámení na neznámého pachatele z důvodu uloupení stromu. To jsou mi novinky. U nás to proběhlo v pohodě, sousedské posezení bylo milé, ale bylo trochu chladno, tak jsme se rády vrátily do tepla u krbových kamen. Domlouvala jsem se se sousedem aby nás druhý den odvezl do městečka na prvomájový průvod. Je to prima zážitek. Na náměstí bývají různá vystoupení. Byly tam mažoretky tří věkových skupin, nejroztomilejší byly ty malé. Hudební vystoupení, humorné scénky, část uváděl Švejk. Zpívlo se i vyprávělo a to že pršelo nám ani tolik nevadilo. Od 12 hod pak šel průvod účinkujících a pak jela různá vozidla. V průvodu se mísily různé skupiny národností v krojích, mažoretky, pionýři, popohánění dvoumetrovým svazákem na chůdách, američtí i sovětští vojáci v uniformách a na patřičných historických vozidlech, spousta trabantů, a různých starých vozů, traktory i moderní stěhovací obři. Dálkově řízené tančíky a obrněnci měly trochu problém, protoře přes louže to šlo pomalu. Nikomu z lidí to ale nevadilo a bylo to veselé. Na dějinné události i na současnost je možné se dívat s nadhledem a humorem. Zpět nás odvezla přítelkyně Zuzanka, od které jsme se dozvěděly, že si otevřela v našem blízkém městečku galanterii. Druhý den jsme se u ní zastavily při nákupu a obdivovaly její pletená zviřátka. Fotky z celé akce jsou k dispozici v našem albu patnáctky.
...........Bylo to milé a jsem ráda, že si na to Renátka udělala čas, věnovala tomu část dovolené a udělaly jsme spolu spoustu práce. Osely jsme truhlíčky všemi zeleninovými semeny co jsem nakoupila a nastěhovaly to do foliovníku. Vrátila se sem po několika letech, kdy si našla svého přítele a těším se, že sem bude jezdit spolu s ním. Máme pocit souznění, jakoby ani neodešla. I její Honza je prý dost povahově podobný mému Myšákovi. Je mu skoro stejně let, u nich doma také vaří, není moc družný, má rád mašinky a je cítěním spíše levicový. Představuji si levicovost jako touhu po míru, dostatku pro všechny aby necítili potřebu krást, případně vést války za získáním většího množství majetku. Bylo by dobré aby lidé uměli naslouchat jeden druhému a nesnažili se vnucovat svůj pohled na dění těm druhým. Jak katolická církev tak komunisti zastávali názor, že kdo nejde s námi jde proti nám a nevěřící mají být zatraceni. Doba ve které žijeme se svým voláním po svobodě by měla být možností uvést do praxe takovou svobodu, která toleruje i svobodu těch druhých a nedělá z jinak smýšlejících lidí nepřátele. Každá odlišnost je hodna lásky, protože rozmnožuje život. Nechat ale těm druhým aby si žili podle svých zkušeností, pokud neútočí na lidi s jinými názory, než mají oni. Je třeba porozumění a tu lásku, o které se stále mluví konečně uskutečňovat v každodenním životě. Bylo by dobré propojit to s duchovním světem, aby byl člověk odpovědný něčemu vyššímu za všechno co dělá a měl tak pocit přímého kontaktu s Univerzální moudrostí. Učíme se to v každodenním životě.
..........Po Renčině odjezdu hlásili v televizi změnu počasí až mrazy, tak jsem to zase všechno odnosila do domu. Přikryla jsem záhony rozkvetlých jahod a nově naroubované jabloně omotala použitými vlněnými ponožkami. Kde to šlo nastlala jsem netkané folie ba i starší textil, který k tomu mám připravený jsem dala na vinice. Rozkvetlé jabloně, višně i třešně se ale zakrýt nedaly. Všechno bylo napučené, nakvetlé a dychtivé života. Všechna a rozkvetlá krása dotala zabrat, neboť 6.5. v 6 hod. ráno bylo na teploměru venku - 5°C a to se opakovalo několik nocí. Byla zima i přes den, pocity pod psa tak jsem topila pilně a věnovala se četbě. Došla ke mně knížka Amerického autora Bila Warnera Studijní kurz politického Islámu.
Tak jsem si to přečetla a zařadila do knihovny mezi všechny knihy osvětlující různé náboženské proudy a filosofie, ktré tu mám. Nebylo to povzbuzující čtení i když je třeba chápat pohled autora. Vím už, že každý si dělá názor na události dějin
i současnost podle svých osobních zkušeností a někdy si i vybírá informace, které s jeho pohledem souzní a nebere na vědoní to co do jeho pohledu nezapadá. Přesto by se člověk neměl uzavírat novým informacím, aby neměl jen jednosměrné vidění. Jde o to zajímat se a přemýšlet o věcech pokud možno nestraně a s nadhledem. Ujasnila jsem si co jsou to šíité, sunité co dělal Mohamed, kterého všichni mají následovat a že my všichni nevěřící jsme kafírové, které je třeba vyhubit všemi možnými způsoby a pak bude na zemi ráj. To je dle této příručky sunitský názor, prosazovaný nejen Islámským státem. Jsou prý také hodní muslimové a to jsou šíité a ti nejsou až tak pro to vyhubení. Je to jen tak zhruba rozdělené. Do toho jsem zachytila na duchovní stanici NOE přednášku nějaké dívky (utekl mi začátek), která jezdí do Sýrie a vyprávěla velice srozumitelným způsobem o jednotlivých zemích a místech, kde jsou skupiny šíitů, sunitů a co dělá Islámský stát, Turecko, USA a pod. Je v tom docela pěkný guláš a nad tím vším jsou obchodní zájmy, které dovolují aby např. USA podporovaly Syrské Kurdy, třebaže jsou to komunisti, protože ovládají území s nalezišti ropy. A Rusové spolupracují s Turky, kteří jsou členy NATO. To jsou informace, které v našich běžných sdělovadlech neuslyšíme. Chodí mi sem noviny, o kterých se veřejně nemluví a tam jsou zase zprávy z jiné strany, které si opět beru s popřemýšlením a tam jsou zase informace co se děje v naší zemi i v cizině a o čem se obvykle nehovoří. U všeho je třeba si uvědomovat z jakého pohledu je to psáno a dělat z roho rozumné závěry. A je třeba se o to opravdu zajímat, ne jen povrchně, aby nebyl člověk manipulován k slovním nebo i fyzickým útokům na jednotlivé lidi, jak se to začíná zde u nás praktikovat. Taky jsem chodila na demonstrace, ale pro mír, proti bombardování, proti radaru apod. a ne proti nějakému člověku, o kterém nemám nikdy dost informací abych ho mohla odsoudit. Dnešní demonstrace proti zvoleným osobám dělají dojem, že se někdo bojí o své nahromaděné majetky v šedé ekonomice 90.let, kerou snad kryje část justice, viz. protahování v soudních sporech a osvobozující rozsudky. Přichází nám mnoho informací ze všech stran a je na nás abychom je vyhodnotili z hlediska vyššího principu mravního. A abychom sami nepřispívali k neblahé situaci na naší planetě. Chovejme se ekologicky, slušně a ohleduplně. To co dělá někdo jiný je jeho cesta poznání. My můžeme podat svůj pohled na věc, ale nevnucovat ho. A nepohlížet zle na člověka s jiným názorem, chce to čas.
......... Tak si na základě informací, které ke mně přicházejí uvědomuji jak to s námi zde na Zemi vypadá. Zánik naší civilizace, způsobený pozvolnou degenarací lidstva, odvracejícího se od práce k zábavě a zálibě v násilí, až po sebezničení, vydávání množství peněz na zbraně, které dříve nebo později hodlá někdo použít, ekonomické války, a k tomu vlny islámských přistěhovalců, kteří se nehodlají přizpůsobit našemu způsobu života, byť má mnohé nedokonalosti, jak vidno výše. Zatajování problémů s přistěhovalci a neschopnost řešení této problematiky za stávajících zákonů Evropy je vážnou hrozbou. Stejně jako ničení planety obchodní nenasytnou a bezohlednou politikou, bez možnosti účinné ochrany životního prostředí, vedoucí k blížící se ekologické katastrofě. No jak to tak pozoruji bylo by dobré si tuto problematiku uvědomit, ujasnit si to sám v sobě a dávat to dál. Sami můžeme být tou změnou a začít u sebe. Sami se chovat ve všech směrech jak nejlépe umíme ve vztahu k přírodě i lidem. Nebát se hovořit o problémech a vyjádřit svůj názor, slušnou formou bez zlobného útočení na lidi s jiným pohledem na věci. Ovlivnit větší množství lidí na naší úrovni lze dost těžko. Proto bychom si o těchto problémech mohli popovídat třeba na našem kulatém stole. Pokud by byl zájem mohlo by se udělat občas okénko na toto téma podle knihy Z. Jirotky Saturnin - a založit si KANCELÁŘ PRO UVÁDĚNÍ POLITICK7CH PŘÍBĚHŮ NA PRAVOU MÍRU. Dát hlavy dohromady a hledat jak to ve skutečnosti je. Ve dnech 24. a 25.5. proíhala velká meditace pod vedením Ernestýny Velechovské prostor ticha a míru, které se zúčastnilo cca 600 lidí z různých států. Zúčastnila se toho také naše obětavá Maruška Z. spolu s manželem. Je to obdivuhodné, já jsem se přidala k akci mlčení pro mír, byť v domácím prostředí. Zjistila jsem, že mlčet dokážu, což mne samotnou udivilo a že mi to docela vyhovovalo. Jen manžel Myšák z toho byl nesvůj a žadonil abych už zase začala muvit, že má pocit, že je u nás tzv.tichá domácnost. Obvykle si mlčím nad záhony, když opečovávám půdu. Jen si někdy uvnitř zpívám. Taky si přemýšlím o dění ve světě a o lidech. Nevím proč, ale záleží mi na tom aby byla pohoda a lidi byli šťastní. Žijeme si ve vědomé skromnosti a 300 párů střevíčků a podobné nesmyslíky mi jsou cizí. Taktéž dělat dusno a hromadit prachy se mi zdá podivné. Jsme holt každý jiný.
...........Tak takto si přemítám při polní práci a snažím se pěstovat plody pro užitek rodiny a přátel. Mám takový pocit, jako bych všechny měla uživit kdyby bylo potřeba. V přírodě je to teď složitější. Horké a suché počasí střídají deštivé dny a občas přízemní mrazíky. Tak sázím, pleji, sekám a činím se z jednoho konce pozemku na druhý. Je tu se mnou manžel Myšák, který se účastní, ale nepodléhá pocitu nutnosti to vše zvládnout a tráví dlouhé hodiny u tabletu, kde pasivně sleduje dění ve světě, případně zábavné pořady. Asi to vážně trochu přeháním.
...........V této chvíli mám obdělané vinice, zasazené brambory, hrách na dvou záhonech, fazole, cibuli, česnek, rajčata ve foliovníku, saláty v pařníku, špenát na záhoně, momentálně vše přikryté netkanou folií, jakož i jahody, neb v telce zase hlásili noční mrazíky. Ty se u nás naštěstí neobjevily. Petržel a mrkev mám od loňska ještě na záhoně, moc velká sláva to není, ale mělo by se to dobrat. Ještě zbývá přesadit z pěstebných misek na záhony zelí, bílé i červené, pórky, celer (kilo prý stojí 140,- Kč) růžičkovou kapustu - ta je výborná v zimě, jím ji syrovou, jako živý zdroj vitamínů. Taky čeká na přesazení brokolice, červenoá řepa a mrkev s petrželí. Tak to by mělo být snad všechno. Papriky se letos nějak nerozjely. Ovoce bude méně, dost toho už pomrzlo při opakovaných nočních mrazech. Tak to doháním zeleninou, pokud to půjde. Když se dívám na tu spoušť co se děje s počasím ve světě, tak ještě děkuji, že je to jak to je. Když mne večer bolí celé tělo a ráno zase vyskočím a hrnu se do práce, vzpomínám si na Goethova Fausta, ve kterém se říká -
............Jak mládí své si prodloužit, a felčarům nesloužit?
.............Do polí vyjdi si a kopej tam a ryj,
............ jak dobytče žij s dobytkem jen v omezeném kruhu,
.............ať nemíšená strava jde ti k duhu,
.............a sám, ba sám hnoj pole jež ti žně má dáti
.............tak prodloužíš si mládí své do osmdesáti.
........................................................................A já dodávám, neber si starosti o lidstvo do hlavy,
........................................................................Vesmírná moudrost, všechno napraví.

..........................................................................................................Objímám všechny Pavla G. Picková

duben 2019

27. dubna 2019 v 12:46 | Pavla G. Picková
...............Posílám pozdravení moji milí a dávám na vědomí co tu v přírodě kutím.
Po návratu z Prahy jse se podívala na to vše co je třeba udělat a poněkud mne zamrazilo. Necítila jsem dost sil ke vší té práci co je třeba rychle udělat. Tak jsem se večer před usnutím obrátila k přírodní moudrosti, kterou nazývám Universum s tím, že potřebuji vést co a jak mám dělat. Probírala jsem jednotlivé záležitosti, podle naléhavosti. Je potřeba zasadit zakoupené rostliny, vyčistit a zkultivovat pruh s trnkami, dodělat koberce na přední vinici, navozit půdu na zadní vinici, vyčistit a rozplodit maliny, zasít vše podle osevního plánu a dodělat spoustu malých potřebných prací kolem domu. O úklidu nemluvě.
.............Nejstarší syn Michal mi sem dovezl vše co je třeba k přesazení - meruňku, stromkové angrešty, jahody a vyzvedl z pálenice vypálenou slivovici. Cestou jsme si povídali, konečně jsme měli na to dost času - cesta byla dlouhá, trvala dvě hodiny. Někdy si říkám, že by bylo dobré mít domek s malou zahrádkou blízko Prahy, aby to lidi ke mně neměli tak daleko. A zahrada by mohla být menší než máme teď. Kdo ví jak dlouho budu moci obdělávat těch našich 3 000 metrů. Současný stav cen potravin mi ale dává zatím za pravdu. Brambory - kilo za 30 Kč je tvrdá skutečnost a soběstačnost kvalitních potravin, kterou jsme kdysi měli je zapomenutá pohádka. Tak prosím Universum aby to nějak vyřešilo. Zatím ovšem je třeba se pousilovat, neboť jsem slyšela přísloví - Bůh má jen naše ruce a těmi koná. Souvisí to s mým poznáním, že máme svobodu a tu máme použít k užitečné práci. Lidé si svobodu vykládají tak, že si mohou dělat co se jim zlíbí a to i činy ohavné, neboť mají pocit beztrestnosti. Nevidí důsledky, které se jim vracejí, nepřemýšlejí. Naše generace byla vychovávána k práci, dnešní k zábavě, někdy až sebezničující. Každá doba, kterou lidstvo prožívá nás má něco naučit. V každé je něco dobrého a něco nedokonalého. A dobu dělají lidé. Nebylo na Zemi zatím dokonalé společenské zřízení bez chyby. Lidé se stále učí. Ale je třeba vzít si to dobré a opustit to nedobré a nezatracovat vše šmahem nahrazujíc jedno nedokonalé druhým, které vede až k destrukci ekologické rovnováhy planety a hrozbě války.
..........Je mi 70 let a žila jsem 40 let v socialistickém experimentu a posledních 30 let v kapitalismu. Nemohu říci, že by to nyní bylo celospolečensky lepší. Kdo je šikovný a pracovitý měl by se mít dobře, ale lépe jsou na tom ti bezohlední a podvodníci. Aby se tento stav udržel jsou lidé ovlivňováni sdělovacími prostředky. To vytváří veřejné mínění. Straší lidi aby se báli jeden druhého a nenáviděli se kvůli tomu, že jdou jinou cestou než jiní. To je cesta ke zkáze. Rozděl a panuj, dole se perou a nahoře z toho těží. Hádat se kvůli malosti jedněch nebo druhých je ztráta energie i času. Je třeba hledat co je v člověku dobrého a s tím souznít. Hovořit spolu a porozuměním a poznávat proč má jiný názor, a vysvětlit proč to vidím jinak. Bez urážek a hodnocení druhých. Volit slova a svůj názor nevnucovat. Každý má své zkušenosti. Myslet si že jenom já mám tu jedinou pravdu to je znak každé ideologie která tu kdy byla. Je třeba naučit se myslet a pochopit historickou cestu poznání. Dříve byla oslavována práce a budování vlasti až příliš. Dělníci, rolníci a havíři byli na obrazovkách televize denně, že jsme si z toho až utahovali. Ale výsledek byl ten, že kdo pracoval, je až dosud docela slušně zajištěn - má kde bydlet i nějaký základ. Mohli jsme si dovolit mít děti aniž by nás to finančně zničilo jako se to stává dnes. Příklady působily a lidé byli vedeni k tomu aby se k sobě chovali ohleduplně a pomáhali si. Porovnejte co ukazují lidem v televizi dnes. Tedy kdo na to má žaludek. Dnes na nás sdělovací prostředky hrnou lži, kriminalitu, násilí a katastrofy z celého světa a lidé to vnímají a má to na ně vliv. Přizpůsobování se okolnímu prostředí bylo vždy podmínkou přežití a tak se lidé přizpůsobují. Nebo tomu nevěnují energii a nechtějí to vidět. Neškodí, ale kdo mlčí, souhlasí. Pravdou ovšem je, že tyto tlaky vyvolávají protitlaky a já s potěšením pozoruji jak mnoho lidí si to uvědomuje a žije a myslí jinak. Přemýšlejí, jsou moudří, žijí zdravě, ekologicky, jsou sebevědomí a duchovně zaměření. Uskutečňují slova o lásce v praxi. Pomalu se dochází i k zlepšování poměrů na pracovištích. Peníze už nehrají u vědomých lidí takovou roli jako dobré vztahy v práci, rozumný zaměstnavatel a smysl práce, kterou dělám. To jsou lidé přemýšlející, tvořiví a pracovití, protože práce šlechtí, to je stará zkušenost. Při práci přemýšlíme, přicházejí nám nápady, kterým dáváme fyzickou podobu. Hýbáme tělem i duchem a tím oboje posilujeme. Generace sehnutých hlav sedících u tabletů slábne před očima, i když v hlavičkách jim to myslí - ale jen jedním směrem. Když se vypne elektřina, jsou vyřízení. Dívám se na naše vnoučata a je mi někdy smutno z toho co jim společnost nachystala. Nejistota práce, bydlení, nekvalitní potraviny, vztahy mezi lidmi a vysoké ceny za vše co je potřeba k životu. A ničení přírody, která sama dává na jevo, že jsme bezohlední až příliš. Proto je potřeba si uvědomit i působení toho všeho na proměnu myšlení lidí.
.............Tak jsem se dala do práce, ale šlo to pomalu tělo mělo připomínky. Nachlazení se mne drželo, měla jsem málo energie a chvílemi jsem zaháněla myšlenku, že by to mohlo souviset s těmi spalničkami - jezdit do Prahy je rizikové - když člověk přijde do velkého množství lidí šíří se to kapénkovou infekcí. Prý se to projevuje z počátku rýmou apod. V myšlení je síla a tak jsem si toto uvažování zakázala a obrátila se k pozitivním záležitostem.
..............Vzpomínala jsem na víkendová setkání - v sobotu na Kruh světla s Ernestýnou V., kde bylo kolem 200 lidí. Byli jsme s nimi spolu s naším Petrem, Maruškou Z. a jejím manželem. Setkali jsme se tam s MUDr. Vogeltanzem a panem Škvařilem, který jezdil vařit na Chmelnou. Bylo to krásné souznění, kdy jsme byli vedeni k šíření myšlenky míru a nacházeli cestu spojování aktivit v duchovním směru. Nakonec jsme zpívali společně hymny národů, jejichž zástupci byli zde přítomni i národní písně, které bychom si rádi zpívali častěji. Rozcházeli jsme se v povzneseném, příjemném rozpoložení. Procházeli jsme přepychovou restaurací, která je součástí objektu ve kterém naše celodenní setkání probíhalo. Vycházeli jsme do tmy a před budovou stálo velké přepychové auto-veterán, nechci odhadovat cenu, a kolem tři auta policejní s rozsvícenými majáky a dvě sanitky. Prostě takový současný obrázek ze života dnešního velkoměsta. Tak to byla sobota 30.3. No moc se těším do své klidné samoty.
..............V neděli 31.3. jsem udělala nějaké nákupy s sebou na odjezd na venkov a těšila se odpoledne na naše setkání v Galerii cesty ke světlu. Zašla jsem do restaurace abych se ujistila, že s námi na večer počítají. Měli mít totiž v neděli zavřeno ale pokud by nás bylo deset lidí, tak kvůli nám otevřou. Zjistila jsem, že už mají tři týdny otevřeno i v neděli, tak mi odpadla starost aby nás byl dostatek. Poděkovala jsem nahoru, že byla zajištěna i tato okolnost a rozvěšujíc plakátky s pozvánkou jsem dorazila do Galerie. Přátelé se pomalu scházeli. Martin K. mi přivezl objednané elixíry - jeden na zvýšení imunity, druhý na úpravu žaludku a střevní flóry a poslední pro vyčištění kloubů a svalů od krystalků kyseliny močové, která mi dělala záněty a bolesti kloubů. Přátelé pomalu přicházeli a ti co nevěděli kde to je měli sraz v metru Chodov. Byla ale změna ze zimního času na letní, tak se to o hodinu posunulo tak se ozývali na mobil a dorazili všichni co tu měli být. Potěšilo mne, že byla účast velmi dobrá - Maruška Z. a Martin K. jako přednášející, přišli Modřanští i s přáteli, Dana a Gina z NeZa, Eva A. s Jarkou H. a jejím přítelem, Jindřiška, Láďa a Radan - opory našich akcí, Radima, a objevila se i Renátka R. což mne také potěšilo. Přišli tam i další lidé, kteří šli na promítání Vesmírné písně a zůstali s námi, a dvě milé dámy s námi šly po skončení i do restaurace a projevily přání účastnit se dalších akcí našeho sdružení. Probrali jsme trochu to co nás zaujalo a seznámili jsme se mezi sebou, což bylo účelem tohoto setkání. Každý z nás jde svou cestou poznávání sama sebe a světa kolem nás. Každý jsme jiný a je potřeba se naučit naslouchat tomu co cítí ten člověk vedle nás a třeba s ním nesouhlasíme, můžeme si o tom v klidu promluvit. Přibližovat si své pohledy na věci, případně je zaměřovat na záležitosti, které máme společné. To jest, že chceme mír, možnost se realizovat tvořivou prací, která nám zajistí dostatek potřeb k životu při vědomé střídmosti. Uvědomovat si povinnost opatrovat svou vlast, jazyk a zvyky země ve které jsme se narodili a kterou jsme dostali v této reinkarnaci. Rozešli jsme se v pohodě s tím, že bychom mohli chodit sem zazpívat si národní písničky, jak jsme už dlouho měli v úmyslu a máme to také v programu sdružení. Tak uvidíme jak to vše půjde.
.............Po těch krásných zážitcích jsme se vydali s manželem Myšákem na venkov. Je zlatej, že se mnou jede a dokonce vedle vaření a údržby zařízení nezbytných pro provoz na statku se pouští i do prací na zahradě. Na co nemám sílu, to udělá. Pokládání koberců na přední vinici bych bez něj nezvládla. Za to budeme mít od plevelu pokoj tak tři roky a taky budou držet vodu. Nepršelo tu a je dost slunečno, tak je všude příliš sucho. Zasadili jsme co bylo třeba - novou meruňku, stromkové angrešty, jahody a přesadili rybízy ze zadní zahrady místo tech plesnivých angreštových keřů vpředu. Ty jsme pak spálili na ohništi. Soused Viktor narouboval ty dvě jabloně, tak uvidíme jestli se to ujme. Zatím tahám ob den hadici a zalévám nově zasazené rostliny vodou ze studně. Zatím tam voda je a doufám a prosím aby to vydrželo. Neprší už tři týdny a je vedro a fouká vysušující vítr.
............Přijel syn petr s Aničkou a pomáhali. Petr udělal zavlažování a zkoušíme co studna vydá, i když nevím z čeho to bere. Máme i veřejný vodovod, nějak jsem před těmi 10 lety chtěla obě možnosti získávání vody. Teď se to hodí.
Na Velikonoce přijedou všechny děti a bude větší spotřeba vody, tak zatím moc neseji, zalévám jen občas a to co je nejnutnější a spíše čistím pole a dělám budovatelsko udržovací práce. Problém sucha zkouším řešit několika způsoby.
Po pozemku mám ty mé osvědčené staré koberce, pod kterými je stále vlhko. Také ty trnky co manžel prořezává drtí na drtičce a nastýlám je tam kde nebudu plít - je to samý trn. Tak je dávám pod stromy a keře. Pleji a kypřím, protože z nakypřené půdy neuniká voda tak rychle. Po ránu je rosa a tak se snažím chytat zde sráženou vodu na svislé igelity a jak stéká dolů přece jen něco zavlaží. V Africe takto získávají vodu. Používám sousedství půdopokryvných plodin podle tabulky od Radomila Hradila aby se navzájem podporovaly. V parných dnech zastiňuji záhony bílou netkanou fólií aby z nich slunce nevysálo tolik vody. Jahody mám obloženy starým sepraným textilem a taškami ze střechy pod kterým se drží vlhko. Uvidíme zda se moje pokusy setkají s úspěchem.
..........Beru kapky od Martina K., který mi je přivezl do Galerie a vypadá to, že imunita stoupla, nachlazení odešlo, klouby přestaly bolet a co nejím maso, tak se mi srovnává i trávení. Taky jsem zhubla o dvě kila, což mne potěšilo. Ono když člověk pracuje fyzicky a tělíčko pobolívá, tak to není takové potěšení, jako když to vše funguje jak má. Tak se mohu věnovat více promýšlení postupů jak co udělat lépe a nemyslet jak co namazat a spolknout.
..........Velikonoce u nás proběhly ve všeobecné spokojenosti. V pátek přijeli Spořilovští s dvojčaty- už je jim klukům skoro 15 let. Opékaly se buřtíky a pěkně jsme si popovídali, druhý den jsme se pustili do malinového labyrintu a nastalali jsme tam na pohnojenou vrstvu nadrcený materiál, tak by letos mohla být po dlouhé době zase nějaká úroda. Syn Míša se ženou Martinou zase vypleli kus zarostlého dvoda, ze kterého jsem odstranila koberec - a hned to zarostlo plevelem, sucho nesucho. Chlapci pak pletli pomlásky z vrb, které tu rostou a měli radost, že se jim to podařilo. Pak přijeli Modřanští s vnučkami Vendy - 17 let a Kamila 15, taky se pletly pomlásky a po odjezdu Spořilovských jsme my ženy barvily vejce. Pak opět buřtíky u ohně. Než Modřanští odjeli přeryli a vyčistili mi velký starý jahodový záhon na který jsem si už netroufla. Tolik energie přece už nemám. Zvláště proto, že jsem po celé svátky zpychle baštila všechno co Myšák uvařil za dobroty a to i masíčko a ono se mi to zase začalo projevovat. Tak zase budu honem hodná. V neděli to vše odjelo a v pondělí přišli koledníci z naší i vedlejší vesnice. Budeme se spolu vidět při stavění májky. Venkovský život má své kouzlo.
S manželem a rodinou jsme udělali spoustu práce a máme z toho radost. Tak mohl Myšák odejet spokojeně do Prahy za svými milovanými mašinkami a já už si tu vymýšlím další akce kolem májí s našimi přáteli z patnáctky. Ovšem je to v polovině pracovního týdne a ti kdo pracují to mají složitější. Tak uvidíme jak se to sejde. Zatím si tu pleju, zalévám, nastýlám a přesazuji co stačím. Dnes 27.4. jsem zjistila, že konečně v noci zapršelo. Děkuji Univesu za vláhu a za energii, kterou mi posílá. Jdu do voňavého pole, je tam tolik co dělat, už se tam těším. Připravím vše pro naše přátele aby si odpočinuli od městských starostí a potěšili se tvořením zde v přírodě. V pondělí přijede Renátka a v úterý Hanička a uděláme si dámskou jízdu s vařením zeleninových zdravých pochoutek co statek dal. Nevíme kdo přijede další, zatím nikdo ještě neví, trochu se ochladilo.

S přírodou jsem spojen, neznám strachu ani naděje. Omyj mne a nezbělím, pokálej mne a čist zůstanu. Nepřicházím, jsem však hbitý, nepospíchám jsem však tady. Čang Heng.
Objímám všechny Pavla G. Picková

březen 2019

31. března 2019 v 23:54 | Pavla G. Picková
Moji milí,
vítám vás do měsíce března, který začal krásným jarním počasím a probudil k činnosti přírodu a mne. Bylo už dříve světlo a všude to vonělo rozmrzající půdou. Slepice, které odešly do věčných lovišť, jsem vystřídala sýkorkami na krmítku, kterým jsem sypala slunečnicová semena a pověsila lojové koule. Vejce neočekávajíc užívala jsem si nezištně ruchu a švitoření kolem krmítka. Prošla jsem pozemkem a plánovala do čeho se pustit. Bylo by třeba vyhrabat spousty mechu z trávníku v přední i zadní zahradě. Minulý rok jsem to povápnila dle návodu, ale mechu se daří o to víc. Zkusím po vyhrabání zelenou skalici s octem, ale jen na malém kousku abych viděla co to udělá. Prořezávám keře a stromky zimním řezem než to vše vyraší. Manžel Myšák, který sem dorazil se pustil do pralesa trnek, které se táhnou po celé délce západní strany pole a poněkud se rozjely až do záhonů. Sklízím,, po troškách růžičkovou kapustu, kterou si pěstuji abych měla přez zimu čerstvou zeleninu. Vydrží i mrazy a když mrzne přikryjí horní listy malé kapustičky a na slunci se zase nadzvednou aby je nechaly ohřát. Příroda je moudrá. Vytvářím si zde lepší půdu. Je tu žlutá, mastná chmelová, kterou míchám s kompostem a popelem z ohniště a používám kde je potřeba. Myšák vykopal staré angreštové keře na kterých byla plíseň. Stěhovala se vždy od sousedovic tůjí, či tisů a plody byly nepoživatelné. Na jejich místo přesazuji rybízové keře ze zadní zahrady a tam dokoupím stromkové angrešty. Tak daleko tu neplechu vítr nedonese. Je to dost náročné na fyzičku.
........Tělíčko je po zimě vláčné a měkké a pobolívá když ho nutím k činnostem, kterým odvyklo. Že mne bolí svaly, to je normální, ale obtěžuje mne bolest kloubů, zatím na rukou, s otoky a zarudnutím. Podezřívám manžela, že je to tím, že mi, sice velice chutně, ale stále dokola, předkládá k jídlu maso. Tak jsme si to ujasňovali a byť se cítil dotčen, že si nevážím jeho práce, přistoupil postupně na větší používání zeleniny a snese, když si dám jen přílohu. Takže tato záležitost mne již neznepokojuje. Jen doufám, že se to postupně upraví.
........Do toho přišlo ochlazení a velký vítr, který znemožňoval práce venku. Tak jsem se dala do pořádání svého archivu a zpracovávala stohy papírů a výstřižků, které tady shromažďuji. Nevím proč to dělám, něco mne k tomu pudí, abych si ujasňovala co se děje v lidech i ve světě. Vše je sice na internetu, ale tam je toho moc, často emocionálně až ve zlobě přenášeno a tomu se vyhýbám. A v případě vypnutí proudu by byl internet stejně na nic. Mám v paměti pořekadlo co je psáno, to je dáno a na papír také lépe vidím, než na obrazovku. Stává se mi, že mne napadne něco dělat ani není hned jasné proč to dělám a ono se po čase přijde na to, že je to užitečné. Už jsem ale opustila nutkání předávat opakovaně své poznatky tam, kde to není vítáno. Každý má svoji cestu a vybírá si informace, které přitakávají jeho přesvědčení. Důležité je nedělat lidem násilí nejen fyzické, ale ani duchovní. Mám-li jiný názor, sdělím, ale neprosazuji ho. Snažím se být pozorná k tomu co cítí lidé kolem mne a neubližovat. Když dělám to k čemu jsem vedena nápady, náhodami, informacemi a je to v souladu s nějakým vyšším záměrem, tak se mi vše daří. Dějí se mi události, které mi pomáhají, přicházejí mi na pomoc lidé, mám dostatek hmotných věcí k dosažení cíle. Dokonce i tu vichřici jsme zde přečkali bez újmy, v tom našem chráněném údolíčku. Počasí je proměnlivé, chvíli krásně a pak zas chladno, taky nejsem letos tak výkonná jako dříve. Dopoledne něco většího udělám a pak musím odpočívat a třeba i na hodinu usnu.
........Pomyslela jsem si, že bych potřebovala pomocníka. Nemůžu všechnu těžší práci nechat na Myšákovi, taky má svoje léta. Teď na jaře sem nemohu zvát přátele na pomoc a synové mají každý své důvody být v Praze. A do toho mi v neděli zazvonil u vrátek Sebi. Chodil sem jako kluk (bylo mu tak 8 let), když jsme to tu koupili se skupinkou místních dětí. Když byl dům prázdný, hrály si tu ve stodole a v zahradách. Trochu nám tu pomáhaly a my s mým taťkou jsme pro ně dělali oheň s opékáním buřtíků a nějaké hry. Pak jsme se jim okoukali a chodit přestaly. Je to už deset let. Tady se lidé moc nestýkají. Každý pozdraví a jde si svou cestou. Po práci zaleze k televizi a neví co se děje kolem. Tak před měsícem jsem potkala Sebiho na stanici autobusu. Sdělil mi radostně, že už ví co je život a že už není alkoholik a průšvihář jako byl dříve. Že kouří marijánku a to ho srovnalo a je teď spokojený. No s tím nemám zkušenosti, tak se nevyjadřuji.
........No a teď přišel, že má nějaký problém, jestli bych mu neporadila. Přišel mu nějaký papír, že má zaplatit 35 000,- Kč. Papír neměl u sebe ani doma. Není vyučený, nemá práci, je na Úřadu práce bez dávek, protože nemá odpracováno. Žije v domku na křižovatce, který jeho rodiče napsali na něj a odstěhovali se. Občas ho navštěvují a dávají mu peníze na to co potřebuje. Naznačoval že by u nás rád něco pomáhal za nějaký menší peníz, třeba i zadarmo. A teď babo raď.
........Jak řešit takovou záležitost? A jak dalece se do toho míchat? Co se dá v tomto případě dělat? Pustit si ho do našeho duchovního prostoru pro rodinu a přátele? Už jednou jsem měla takovou zkušenost když jsem si myslela, že ovlivním něčí život a dost mne to stálo. Pokouším se zde dělat v praxi to co si stále říkáme o pomoci bližním, o lásce a o strachu. Tak je mi to posíláno jako zkouška. Jako vždy když nevím jak řešit věci - poslala jsem topřed usnutím při lucidním snění do duchovní centrály a ráno mi přišel nápad. Obrátila jsem se s dotazem na našeho přítele Tomáše K., který má vlastní zkušenosti s takovými případy a psal o tom článek do novin, do kterých přispívá. Ten mi dal kontakt na poradnu, kde se těmito problémy zabývají. Spojila jsem se s jeho rodiči a ujasnili jsme si oč jde. Ze svého archívu jsem tomu Sebikovi dala všechny podklady aby věděl co mu hrozí a jak se z toho dá vyváznout. Každý může mít v mládí nějaké problémy. Ale teď je plnoletý a je potřeba aby si to s podporou rodičů vyřešil. Doufám, že to zvládne a je to pro něj příležitost sám si to řešit.
.........Udělalo se krásně a mám možnost jeden či dva dny pracovat venku. Je třeba vykopat ty staré angrešty a přesadit tam rybízy a dokončit zimní řez jabloní, které bude roubovat soused Viktor. (Když mne viděl minulé dva roky jak mi to nejde, tak se nabídl, že to udělá odborně.) Cele dva dny jsem tomu věnovala a dost mi to dalo zabrat. Převlékla jsem několikrát zcela propocená trička, protože vítr, který foukal po té vichřici byl sice mírnější, ale dost chladný. Jen jsem dodělala nejnutnější rozjela jsem se do Prahy. Máme v úterý kulatý stůl a bude zase změna v činnosti. Tělo si odpočine a potěší se dušička. Mám také něco ke kopírování a je třeba vyvolat fotky.
.........V provozovně, kam chodím s těmito věcmi už přes 10 let, je pán, který mi vždy vyjde vstříc. Popovídáme si, občas mu donesu nějaké plodiny. Má ženu a dvě dcerky a tu provozovnu má na IČO. Pracuje celé dny a zajistit si musí vše sám. Před časem byl přinucen vzít si hypotéku, protože musel koupit byt. Dřív byli v nájemním bytě, zvyšovalo se neúměrně nájemné a v celé čtvrti kde bydlili byly nějaké machinace s byty a on by byl jako mnozí z bytu vystěhován. Žije a pracuje tak v docela velkém stresu, jako mnoho lidí v této době v produktivním věku. Když jsem dorazila, tak se mi svěřil, že má za sebou docela náročnou záležitost. Přišel k němu do provozovny člověk se záchvatem kašle, až se úplně dusil a žádal ho o zavolání záchranky. Sanitka ho odvezla, ale později mu volali, že ten člověk má spalničky, tak že mu to dávají na vědomí.
Další přispění hygienici odmítli a o nemohl dělat nic jiného než se jít okamžitě očkovat, což ho stálo 760,-Kč a doufat, že to dobře dopadne. Nemůže si dovolit lehnout si na 21 dní do nemocnice. Tak jsem si říkala, jak je milé být v přírodě na konci vesnice a nemuset moc mezi lidi. No ale co všichni ti co musí do práce, do školy, do metra apod.? Záleží to na imunitě, na myšlení, životním stylu, strava, psychice a náhodě.
...........Když se u mne rozeběhla rýma, kašel a zahlenění nazvala jsem to detox. Zřejmě následek zpocení, chladného větru při práci a přechodu na zeleninovou stravu. Drželo mne to 3 dny, kdy jsem přešla na zázvorový čaj, ovocné šťávy a klidový režim. Pak jsem byla zase schopna pokračovat v náročném programu, který mne tento předposlední březnový víkend čekal. Zakoupení rostlin pro statek, které jsem v místě nesehnala. Vyčarovat dárek pro naši vnučku Vendulku, jejíž 17té narozeniny budeme slavit v neděli a výroční schůzi našeho sdružení.
..........Bylo to milé setkání s přáteli, které jsme si prožili jarně a poeticky s přibližováním pohledů na svět kolem nás. Spojování našich přání a činností soustředěné k míru a pečování o dobrý ekologický stav naší planety by měl být sjednocujícím základem našeho usilování. Hledáme cesty jak se spolu domlouvat při krásné rozmanitosti našeho zaměření.
.........Nákup byl úspěšný, máme teď nové stromkové angrešty, meruňku a jahody, které v týdnu zasadím. Nejstarší syn mi pomůže v pondělí s jejich dopravou na statek a vyzvedneme také vypálenou slivovici v Pálenici. Je to přes 4 vesnice a bez auta se přece jenom neobejdeme. Zasadit vše, pak roubování jabloní a honem, zase do Prahy. Ta zima utekla dost brzy. Měla bych víc času udělat vše co jesm si před spaním vymýšlela na vylepšení toho našeho malého ráje.
......... Poslední víkend v březnu bude důležitý pro spojování léčivých sil Země. V sobotu bude setkání Kruh světla a v neděli zvu své přátele na prožitek krásného odpoledne v Galerii cety ke světlu.
..........Kruh světla byl krásný, enereticky nabíjející a spolu s Maruškou Z. a jejím manželem, našim synem Petrem á semnou tam bylo asi 200 lidí. Bylo to velice inspirující a mám kontakty na další zajímavé lidi.
..........V neděli jsme se sešli v Galerii cesty ke světlu. Bylo nás 25 a opět tam přišli lidé další, kteří se k nám přidali a budou se s námi scházet i nadále. Po zajímavě prožitém odpoledni jsme se v počtu patnácti lidí přesunuli do restaurace a probrali jsme podněty vycházející z toho co jsem přinesla za informace i materiály a z toho co přineslo setkání tolika různě zaměřených lidí. Byl to skutečně plodný víkend a budeme z něj nadále těžit pro bohatství impulzů které jsme obdrželi.
......... A teď se těším honem zpět do přírody a sít, plít, a činit co je třeba, je jaro.
.................................................................Objímám všechny a děkuji za náhody, které nám pomáhají.
.................................................................................................Pavla G. Picková

únor 2019

26. února 2019 v 10:17 | Pavla G. Picková
..........Moji milí přátelé, tak máme leden za sebou. Zimní dny jsou krátké. Dlouho to trvá než se rozední a brzy se stmívá. Má to něco do sebe, člověk si nedělá velké plány co ten den udělá a je rád, že udělá pokaždé něco nač může večer před usnutím vzpomenout. Každý den je dobrý a jsme zase blíže jaru. Jsou i dny, zatím jen ojediněle, kdy člověk nějak nemá tu energii jak je zvyklý a věnuje se jen odpočinkovému konání, čtení či podobným klidovým činnostem. Je třeba si to nevyčítat a brát to jako milou změnu. Také jsme několikrát navštivili Prahu. Byly narozeniny v rodině našeho syna Jiřího. Bylo to miloučké, u nich je to vždycky. Sejde se celá širší rodina a pobudeme spolu. Jiřík se přiženil do domku se zahradou v Modřanech má tam dost své práce a starostí kolem svých tří milovaných ženských - báječné ženušky, která mi ráda poseká pozemek, když přijedou, a dvou dívek kolem puberty. Starší syn Michal se shlédl v počítačové problematice, věnuje se jí a vede k tomu i jejich dvojčata, chlapce, kterým teď bylo 14 let. Je tam patrný ten virtuální pohled na věc. Oni si to simulují na počítači - jak hospodařit na půdě. Ale do skutečné fyzické práce se moc nehrnou. Tak náš nejstarší syn s celou rodinou jezdí nejraději " na kafe" a honem domů.
...........Tak mi nejvíc pomáhá na statku nejmladší syn Petr. Ten není zatím ženatý, ani dětičky nemá a tak má víc času. Vedle své práce ve Výzkumném ústavu, dárcovství krve, opravách na hradě, kam jezdí pravidelně, stále spolupracuje s aktivitami Ne Za - proti radaru v Brdech a vojenské základně. Naši přátelé z této skupiny také jezdí k nám na statek.
Petr je hodně po mém tátovi, který byl velice šikovný tvůrčí člověk a se vším si dokázal poradit. Petr trochu vědečtější typ, ale je také manuálně zručný. Postavil nám tu sušárnu, vymyslil a udělal kurníky na slepice, a hlavně vytvořil zalévací systém na poli s použitím dešťové vody ze střech i ze studny. Vody je tady naštěstí dostatek, jsme na konci vesnice a za námi jsou stráně a strže, ze kterých se sem voda stahuje. A to je potřeba, neb máme koupelnu a WC jen na vodu z vlastních zdrojů. Do kuchyně vede veřejný vodovod. Všechna odpadová voda jde na dvůr do tříkomorové vyhnívací jímky a odtud do kořenové čističky, která nám souží dobře už pěkných pár let.
..........Přesto jsem odjížěla do Prahy na tu oslavu s přáním aby zapršelo, protože půda byla dost vyschlá. A jak se mi tady tak stává, o co poprosím to se vyplní. Když jsem se dostala v pondělí po té celorepublikové vánici na statek, bylo vše bohatě obsypáno sněhem a to tak, že jsem se těžko propracovala přes branku. Pozdravila jsem sousedku a zahřívala se prohazováním cestiček k nejdůležitějším dveřím. To si teprve člověk uvědomí jak má vlastně veliký pozemek. Těžký sníh také ulomil dvě větve blumám, které rostou vzadu na staré zahradě a rozboural můj úřasný systém ochraných sítí nad výběhem slepic a naklonil kari sítě kolem jejich výběhu. Tak tam mají pěkné bludiště. Už s tím nebudu nic dělat.
..........Teď tu krásně taje, voda crčí ze včech stran a stéká hledajíc si cestičky po dvoře. Vsakuje se do země, která radostně mlaská pod botkami. Párkrát jsem si je promočila a tak popíjím zázvorový čaj s citronem a dobírám poslední sklenici medu. Dorazil za mnou i manžel, zvaný Myšák a chopil se vaření. On už vaří v naší rodině co jsme se vzali. Je to výhoda, mít takového muže, který vymyslí, nakoupí a uvaří, dokonce i umyje nádobí. Je chválen, obdivován a hýčkán. Ovšem nikdo není dokonalý, a tak vaří, jak je zvyklý, co chce a umí. Je krevní skupina nulka, tak máme maso a zas maso k tomu kousek smaženého květáku v lepším případě. Tak mi, jak stárnu, některá jídla nedělají dobře. Občas se opatrně ozvu ve smyslu, že zelenina, zvláště když si ji vypěstujeme, se také dá použít v kuchyni. Mé námitky jsou přijímány nevlídně, bere to jako nevděk. Já ho chápu, je hodnej, proti dobru se nesnadno bojuje a já mám ráda klid v rodině. Tak to řeším tím, že když jsem zde sama, jím zdravě a když Myšáček udělá maso, beru si malé množství a hlavně přílohy. Myslela jsem na to, že by to chtělo nějakou osvětu, ale na to moje povídání o zdraví je mužíček už alergický.
..........No a do toho přišla ta zpráva o polském hovězím mase, které nás nutí k zamyšlení nad celou problematikou výživy lidí a nejen u nás. Beru to jako upozornění přírodních sil na to abychom konečně zvážili jak jíst střídměji a nevyčerpávat půdu nadměrnou spotřebou. Žijeme v tržním systému a plýtvání a následné vyhazování potravin je proti přírodním zákonům. Je potřeba vědomé skromnosti a střídmosti. Potravinový systém je vůbec záležitost k dlouhému povídání, naštěstí kde je tlak je i protitlak a mnoho lidí se už probouzí a začíná usilovat o jiný, lepší způsob vyživování těla i duše.
..........Udělalo se teplo a přes den umožňuje práce na zahradě. Dávám do pořádku přední vinici. Prořezání, pohnojení, navezení půdy z malého foliovníku a obložení čistými koberečky z pole, ve kterých nejsou semena ovísku, který způsobil, že ta vinice vypadala na podzim jako živý plot. Ve dne slunce zahřívá přírodu a v noci jsou snesitelné mrazíky na to že je únor. Rodinka se drží v Praze a já se na ně občas zajedu podívat. Pravidelně jednou za měsíc mi sem i v zimě jezdí Petr se svou Aničkou. Pokaždé mi tu něco pomůžou. Poslední víkend v únoru mi vyřešili ten problém se slepicemi. Ty dvě zbylé slepice se tam plížily pod pokáceným výběhem, který už nešlo spravit. Zrní docházelo a vejce nebyly. Tak teď udělám minimáně roční přestávku v chovu a moc si rozmyslím, zda si ještě někdy vezmu na starost nějakou živou bytost, je to zodpovědnost a stále mám pocit, že moje péče není dokonalá. Anička uvařila výbornou slepičí polívku a poděkovali jsme za vše malým vinným rituálem. Sousedka je na tom lépe, už dlouho neměla potíže s epilepsií a tak si troufnu udělat nějaké akce v Praze.

...........Domlouvám setkání přátel z našeho sdružení a lidí, kteří jezdí, či jezdili k nám na statek, nebo chodili na přednášky do našeho klubu v Korunní ul., či kteří se zajímají o možnosti jak zdravěji prožívat nynější složitou dobu. Je dobré se setkávat osobně, vyměňovat si poznatky a kontakty abychom dokázali zvládat nároky na současnost po stránce fyzické, psychické i duchovní. TOTO SETKÁNÍ BUDE 31.3.2019 od 14 hod. v GALERII CESTY KE SVĚTLU. Účast přislíbil bylinář MARTIN KOLÁR. Další informace budou na našich večerech u kulatého stolu.

...........Tak se těším, že se setkáme než se ponořím do jarních polních prací podle vypracovaného osevního plánu, který vedu od roku 2012. Výroba vlastních kvalitních potravin by byla krásným cílem, tak se vyhýbám alespoň masu. Hledejme světlo poznání, neboť jak říká mudrc Bidpaj - Duch tvora, který temno vyhledává, jsa pojen tmou, sám často tmou se stává.
Tak pozor na internet a televizi a raději se setkávejme v přírodě a v místech s dobrými vibracemi.
Objímám všechny Pavla G.Picková

Leden 2019

22. ledna 2019 v 18:57 | Pavla G. Picková
Vážení a milí přátelé,
plynutím času jsme se dostali do roku 2019, který by měl být přelomový a mělo by se v něm vyřešit několik zásadních problémů ve kterých žijeme. Kolem Vánoc a oslav narozenin v rodině jsem se několikrát vydala do Prahy. Setkávala jsem se tam s několika skupinami přátel, se kterými jsme probírali výhledy do nastávajícího roku. Mezi lidmi stoupá pocit, že by se mělo něco aktivně činit, protože očekávání, která měli nebyla naplněna. Navíc se ve světě stále jasněji rýsují hrozby, že by lidstvo jako takové mohlo zmizet ze světa. Ať už se jedná o klimatické nebezpeří, kdy člověk svým sobectvím přibližuje svou zkázu, nebo válečné dobrodružství, na které jsme neustále upozorňováni televizními a jinými informačními kanály. Kde se kde neustále probírá, připomíná a reguluje vědomí o minulosti, předkládá násilí, surovost a bezohlednost, neguje se vše co bylo, přepisují se dějiny, které mají být školou poznání a štvou se lidé proti sobě. Poukazuje se zase na jednoho nepřítele, proti kterému je třeba se vyzbrojit a obklíčit ho kolem dokola jeho území.
..............Mám pocit, že žijeme na sklonku naší civilizace a že se nám vrací vše co po světě napáchala. Od obsazování cizího území, šíření jedné jediné víry, hubení a zotročování domorodého obyvatelstva, a vykrádání přírodního bohatství postupně objevovaných a kolonizovaných zemí. Vyvolávání válek a svrhávání vlád, které se nedaly koupuit. Tomu se říká šíření pokroku, kultury a demokracie. Kdyby to tak skutečně bylo, ale šlo jen o přírodní bohatství a drancování.
..............Trochu mne utěšuje, že naše země neměla žádné kolonie a že jsme se tudíž této loupeže neúčastnili. Přesto země, které tak činily požadují od nás abychom se účastnili řešení nastalých problémů. My jsme mírumilovný pracovitý národ zemědělců, tvořivý v umění, hudbě, písemnictví, architektuře, malířství, duševně bohatý a nenásilný. Jde o to abychom v tom vytrvali a nedali se ovlivnit neustálým předkládáním násilí jako pomalu jedinému dohadovacímu způsobu mezi jedinci i národy. Zatím jsme dokázali naše území, byť stále menší, uchránit. Působení internetu, který váže mysl naší mladé generace do her a požitků místo tvůrčí práce je vážným nebezpečím pro uvědomování si těchto národních hodnot.
..............Přitom všechny země jsou jedinečné, každá ve své víře a vztahu k přírodě, způsobu života, obyčejích, odívání, hudbě, řeči, kdy platí, že každá odlišnost je hodna lásky, protože rozmnožuje život. Šíření tzv.civilizace a spotřebního, bezohledného způsovbu života má za následek, že teď už i v zapadlých koutech planety pozorují domorodci televizi a naším konzumním způsobem života, touží po něm a vydávají se do Evropy, případně Severní Ameriky, protože u nich doma je bída. Proč musí někteří jedinci hromadit nesmyslné bohatství za cenu zničení planety a jiní umírat hlady? Neustále se dohadují co s imigranty a řeší jejich nesmyslné začlenění do západních zemí a přitom by vytvoření slušného života v jejich vlastních zemích zastavilo potřebu cestovat jinam. A kdo si myslí, že se zabezpečí svým bohatstvím, před zkázou, ten se velice mýlí.
.............Je třeba vytvořit rozumný, vyrovnaný způsob života na celé planetě s možností rozvíjet kulturu jednotlivých národů na základě jejich historických kořenů s postupným používáním výdobytků lidského pokroku. Nedojde-li k tomu, zahubí se lidské pokolení samo, vlastním sobecvtím.
..............Je z toho cesta. Každý by si měl udělat pořádek ve své mysli a uvědomit si to. Začít skutečně žít podle vesmírných zákonů, které vidíme v přírodě kolem sebe. Vše co roste příliš zaniká. Napojit se na Universum a být každou svou myšlenkou, slovem a činem odpovědný této Vesmírné moudrosti. Tak si to snad představovali první křesťané a snažili se tak žít, než se jejich víry chopila církev a udělala si z toho zdroj bohatství a moci. Universum nám, lidem, posílá opakovaně moudré osobnosti, které nám mají ukazovat cestu. Tito bohové mají různá jména, ale ukazují stále stejnou cestu lásky, jen lidé je nechtějí následovat. Tak je to třeba opakovat znovu a znovu. A když lidé ve své pýše nerozumí, musí přijít něco co je donutí se zamyslet. Je nejvyšší čas. Příroda sama nám to dává na vědomí tím, co se v ní děje. Universum nám dalo svobodnou vůli abychom našli svou cestu. Je to jako u nás, po roce 89, kdy lidé získali pocit svobody. A co dělají - jsou Dobří? Moudří? Tvoří svou dovedností lepší svět? Těší je tvůrčí práce pro prospěch společnosti? Podívejte se kolem sebe! Stojíme na prahu vlastní zkázy. Lze to odvrátit. Začít můžeme jen tím, že změníme sebe a snažíme se jít příkladem. Nelze toho dosahnout násilím.
..............A tak já to zkouším tady venku v přírodě. Věnuji se zvířatům i rostlinám s láskou a péčí. Přestala jsem se zabíjením, nechávám žít pavouky i mouchy a pro zbylé dvě slepice, které už nenesou vejce, hledám někoho kdo se jich ujme. Zatím je zde na statku krásné, skoro jarní počasí. Dovoluje mi dodělat některé práce, které jsem dosud nestačila.
V přední zahradě jsem vyčistila vinici. Hnojím popelem vinice i keře a chráním je před mrazem půdou, kterou mi ve spolupráci poskytují krtci v zadní zahradě. Jsem tu sama, vychutnávám si pobyt v přírodě, zatím co manžel Myšák, se těší v Praze se svým modelovým kolejištěm a mašinkama. Nechávám ho tam v klidu a pohodě a každý večer si telefonujeme a cukrujeme jako za svobodna. Zaslouží si to za péči, kterou věnoval celé roky rodině při vymýšlení co budeme jíst a vařil vždy chutně. Je to zlatej taťka. Já si zase hraju na statku. Je tu krásně. Začala skutečná zima. Obstarám slepice, nanosím si dřevo a jsem jediná energie, která je zde aby rozpohybovala co je třeba udělat. Chodím cvičit mluvu se sousedkou po mozkové mrtvici, konečně uklízím co se nestačilo, dělám archiv, čtu na co se nedostalo a zvu si přátele na víkend. Ples v kulturním domě byl zase, jako každý rok, parádní a přátelé si osvěžili duši i tělo. Moc toho už udělat nemohu, jen dobrou náladu a pěknou vzpomínku a dobré lidi, kteří jsou kolem nás. Těším se na náš kulatý stůl, kam si zajedu do Prahy za přáteli, se kterými budeme sdílet své myšlenky. Pamatujme, že myšlení a vyslovení myšlenky ovlivňuje běh věcí.
....................................Objímám všechny - heslo k Vesmírnému internetu je Láska.
..........................................................................................................................Pavla G. Picková

Prosinec 2018

16. prosince 2018 v 12:51 | Pavla G. Picková
Moji milí přátelé,
v listopadu se mi nepodařilo dostat do blogu, neb to po mně chtělo nějaké osobní údaje, tak jsem vyčkala na syna Jiřího aby mi s tím pomohl a podařilo se. Také jsem poněkud tápala, je-li to moje povídání k něčemu dobré, a zda to někdo vůbec čte. Říkala jsem si, že sázet a plít v této době nelze a moje duchovní pochody nemusí třeba nikoho zajímat, tak že si dám do jara pauzu. Na našem Adventním odpoledni mi však pár lidí řeklo, že to čtou a dokonce že je to nepobuřuje. Tak si dnes dovolím víc. Je 15.12.2018 a já se odeberu na čas do Prahy, od počitače a nechám usedlost na starost milému sousedovi Milošovi. Bude sypat slepicím zrní, dolévat stále mrznoucí vodu a odpadky z kuchyně jim zpestřovat stravu. Tak vám popíšu co mi jde hlavou když se dívám na svět kolem sebe. Pozoruji zákony přírody a vnímám pocity lidí a jejich cesty. Zatím jsem si došla k těmto myšlenkám...
........Žijeme v poučné době. Za posledních cca 100 let si generace co byla před námi ( a dlouhověkost u některých lidí je pozoruhodná) prošla složitým obdobím.
........Byly dvě světové války, a zvláště v naší České kotlině se to vařilo dost husté. Náš národ si za tu dobu užil své a vzal si z toho poučení. Měl být zcela vymazán a vyhuben a nedošlo k tomu jen pozoruhodným postupem východních "prosťáčků" kteří zvítězili nad technicky a ekonomicky silnějším protějškem. Přinášeli s sebou novou víru bez Boha.
........Tak se u nás udělal pokus o novou, spravedlivou společnost na sociálním základě s tím, že nejmoudřejší hlavy tohoto hnutí byly vyvražděny fašisty a zůstaly jen žaludky a sem tam někdo kdo se opravdu snažil. Bylo to komunistické hnutí, ale dosahlo se sotva sociálního státu a ke komunistickým ideím to bylo daleko. Přesto byl vystavěn slušný životní základ a byla to doba tvoření v míru a určitém klidu.
........Po válce, kdy lidský život neměl tu cenu, jak to vidíme dnes a způsoby vládnutí nebyly ideální, a ukažte mi ideální zřízení kdekoli v dějinách nebo v současnosti. Je nám neustále předkládáno, co se udělalo zlého. Ale udělalo se i dobrého, o čemž se dnes cíleně nemluví. Je potřeba si to otevřeně přiznat. Podívat se na to bez zášti a s odstupem zmoudření. A jako po každé v historii se k tomu hnutí přidali i lidé chtiví moci a bohatství, kteří zneužívali systém pro svoje cíle. A takoví jsou zde zase. To jsou stále lidé, kteří neumějí čerpat energii z Vesmíru a ze Země ale čerpají ji z jiných lidí, náhražkou za moc a bohatství, což má na ně duchovně destruktvivní vliv a vede je ke zločinům a válkám.
........To se dělo v historii stále, opakovaně a je to stejné i nyní. Přes dva tisíce let zde máme křesťanské učení. Nezabiješ, nepokradeš, miluj bližního svého..... Ježíš Kristus narozený ve chlévě v chudobě....To byla cesta pro lidstvo. A co s tím lidsvtvo udělalo? Ti dole podle toho měli žít a ti nahoře a církev si z toho udělali pěkný oládací nástroj. Stále stejná slova, ale žít podle toho není ani teď po tolika letech skutečností.
..........Po těch dvou válkách, i těch předchozích, vedených ve jménu Boha, či jakoby s jeho souhlasem, kterým se všichni zaštitovali, se tu objevili lidé, kteří se dohodli, že to budou dělat jinak. Že si udělají jiný svět, bez Boha ale se sociální spravedlností a v míru. Ale při popření vyšší, Vesmírné moudrosti, nazývané Universem, Bohem, či různými jinými jmény, to nemělo podporu a tudíž ani trvání. Byly tu politické zvraty cca po 20 etech, kdy každý byl zaměřen proti tomu co bylo před tím s bouráním soch a stavěním jiných, potlačování jedněch a upřednostňování druhých. To má sloužit k pochopení abychom se toho vyvarovali a ne ke zlobě, nenávisti a opakování těchto vzorců, které odsuzujeme.
.........My už snad víme, že není třeba přít se mezi sebou který Bůh je ten pravý, protože jsou to tváře jedné a téže Veličiny, která má mnoho podob aby jí porozuměli lidé v různých koutech světa s různým stupněm vývoje, nebo zaměření. V době internetu si tu Vesmírnou moudrost lze představit jako Úžasný, moudrý, spravedlivý a trpělivý internet se smyslem pro humor, který nás vede na cestě životem k poznání zákonitostí, které bychom se měli naučit alespoň na své úrovni dodržovat a ctít. Heslem k tomuto Internetu je láska. Ale skutečně žitá, ne jen v rituálech omílaná a neuskutečňovaná. A vede nás prostřednictvím lidí, kteří k nám přicházejí, náhod, nápadů, které přicházejí k ránu, prožitků a pochopení dějů, kterými nás provádí. Jen je potřeba být pozorný, všímat si toho a popřemýšlet o tom. Bylo to překryto a zapomínáno, ale prostřednictvím osvícených lidí je nám to opět připomínáno.
........Měli jsme další příležitost když přišli lidé s hesly Nejsme jako oni, Pravda a láska ... a co vidíme kolem sebe není ani pravda ani láska a nejsou skutečně jako oni ani po té sociální stránce, kdy po ulicích mrznou bezdomovci, statisíce lidí je v dluhové pasti, jiní se štvou do zhroucení, jak se honí za penězi, psychická onemocnění a sebevraždy jsou tutlanou skutečností, války se přenesly do měst, lidský život má cenu zábavy pro zdrogované týpky, které znají jen svou svobodu a zábavu, nebo pro novodobé nájezdníky, kteří řišli dorazit tento prohnilý svět a sami vyhnáni válkou ve svých zemí cestu umírají na moři, nebo hlady za pochodu za vidinou lepšího života. A když tam dorazí a vidí tu duchovní bídu a marazmus, mstí se každý po svém na lidech kolem sebe, beze smyslu.
........Je potřeba si to přiznat a postavit se tomu čelem. Podívat se na to co zůstalo dobré - na lidi, kteří si to uvědomují, kteří se snaží dělat něco proto aby to tak nebylo. V těchto těžkých dobách, (kdy se nám lže jak se máme úžasně) stále ještě jsou ti co dokáží myslit vlastní hlavou a nemají zavřené oči. Hledají cesty jak by mohli postupně vyčistit a pomoci něčemu alespoň kolem sebe. Každý něco umíme, něčím bychom mohli být prospěšní, zatím lidem kolem sebe, v rodině a přátelům a nabízet to dál. Někdo se zasazuje o mír, přispívá na potřebné, pomáhá seniorům, někdo postiženým, jiný se věnuje hudbě pro lidi, připomíná historii, pojmy jako vlastenectví, ohleduplnost k přírodě, věnuje se dětem aby neseděli jen u her na počítačích, a dál každý koho naopadne dělat něco smysluplného.
........Každý podle svých sil a možností by se měl zamyslet a začít u sebe. Věří-li v Boha, či cokoli co nás přesahuje, zkusit cítit lásku k lidem opravdu poctivě. Jak může člověk věřící cítit zlobu proti někomu, jenom proto, že je jiný, má jiný názor na něco kolem nás? Jak může vypustit ze sebe bez začervenání zlobné slůvko, čin. Jak může uvnitř cítit nenávist k nějakému člověku, kterého ani pořádně nezná, či k nějaké skupině lidí - dříve nevěřícím, pak Židům, bezpartijním, socanům, komoušům, cikánům, Okamurovcům, členům takové, či onaké strany - všude se najdou dobří i špatní lidé, nelze stále jen bezhlavě útočit na ty na které je ukázáno někým, že jsou nepřátelé.
.......Každý máme svou cestu životem. Reinkarnovali jsme se do nějaké doby, nějakým rodičům. Ti nás vychovávali po svém a často jsme s nimi nesouhlasili abychom po čase zjistili, že měli kus pravdy. Po cestě životem si sbíráme prožitky a zkušenosti a docházíme k různým názorům a máme nyní svobodu je vyslovit a porovnat s názory a zkušenostmi dalších lidí.
Měli bychom být moudřejší o další život. Jak jdou léta už toho tolik nemůžeme, ale dokážeme si najít své místo, kde budeme užiteční.
........Já mám svůj vysněný kousek země, a přístřeší, kam si mohu zvát ty, které ke mně jsou posláni Náhodou. Jsou to lidé, kteří mají kus života za sebou a třeba ještě něco hledají - čím přispět k tomu aby bylo lépe, být užitečný, předat své vědomosti, podělit se o duchovní cestu, kterou prošli, poskytnout ji těm, kteří jsou na začátku, najít někoho, kdo jim naslouchá, přátele a možná i víc. Já dávám jen prostor a vstřícnost, ostatní si tvoří sami a nemají to lehké. Každý si v sobě nosí své bolesti, zklamání, zkušenosti, navrch kůrku ze sebevědomí a skepse. Ale možnost pracovat do hmoty a tvořit něco co zůstává a k čemu se mohou vracet jim připomíná dávnou lidskou dovednost tvořit a užívat plodů své práce. Podělit se o ně s dalšími a prožívat souznění...
.........A tak vám posílám pozdravení a přání abyste si toto vše uvědomovali, procítili a zamysleli se čím můžete přispět vy dění kolem sebe. Moře je nečisté, ale je tvořeno kapkami. Každý jsme kapka a bude-li více čistých kapek, bude čisté i moře. Říká se, že žijeme na sklonku naší civilizace. Zkusme to změnit, proto tu ještě jsme a usilujeme o to.
......... Objímám všechny - rok 2019 má být změnou a uvědoměním, obratem k lásce a pochopení a záchranou.
Pavla G. Picková

Kam dál