31.8.2018

31. srpna 2018 v 17:42 | Pavla G. Picková
Moji milí,
máme další měsíc za sebou. Dosala jsem se ke psaní až dnes, ten poslední den prázdnin. Tak to vezmu trochu stručněji než obvykle. Celý měsíc nás omezovalo v činnosti vedro. Pro mne to znamenalo vstávat v 6 hod.a od 6.30 se pokoušet něco dělat na zahradě a na poli. V 9 hod. snídaně s Myšákem a vnoučaty a pak zalézt do chalupy, kde byl trochu chládek a najít si práci cca do 16 hod..než to polevilo. A pak zalévat do setmění. Musím poděkovat přírodním silám, které způsobily, že zde jednou za týden alespoň trochu zapršelo, takže byla voda na zalévání i na provoz. Naštěstí máme výbornou studnu a po celý ten čas jsme měli dostatek vody abychom udrželi rostliny při životě.
.......Dalo dělat jen něco. Sekat trávu, pokud byla a nastýlat ji kde bylo potřeba aby držela vodu. Největší jahody byly ty, které prorostly nastlanými koberci proti plevelu. Sklízeli jsme postupně vše co dozrávalo. Nejprve rané brambory. Myšák se zabýval zavařováním okurek, dělal jablečné dřeně a mošty. Marmelády ze všeho co rostlo kolem - jahody, blumy, višně, třešně, rybízy, ostružiny. Sklízeli jsme švestky, dýně, cukety, hrášek, listy reveně na koláče i kompoty.
........Pozoruji, které rostliny zvládají tyto podmínky a kterým to moc nesvědčí. Výborné jsou keříčkové fazole, které pokryjí půdu kolem sebe a nedají plevelům prostor. Dobře drží i při jen obřasném zalévání. Brokolice a květák potřebují hodně vody a nevypadá to, že by z nich něco bylo, uvidíme. Zelí a růžičková kapusta se vzpamatovaly a po ořezání oschlých listů, nastlání a pohnojení se docela mají k životu. Červenou řepu jsem zasela znovu, první sadba vzala za své při osázení jejich místa čili papričkami našich dítek. Vypadá to, že nějaké budou. Ředkvičky jsou v tom vedru pálivé a příští rok je už nebudu dělat. Kedlubny trochu byly a pak ztvrdly, ale na polévku se daly použít.
.........Černý rybíz uschl na keřích - oberu ho a bude prima čaj na zimu. Bude ho potřeba zmladit. Bylo by ještě lepší přesadit ho z přední zahrady do staré zahrady. Zde je jim moc horko a jsou blízko vinici a tak mají málo vody. Bílé víno dozrává pěkně, ale vedle červeného jsme dali na jaře reveň a ta se tak rozrostla, že bere všechnu vodu a vinice si stěžuje, že se na ní nedostane. Tady se bude taky přesazovat. Letos mám také prvně žluté melouny - semena od loňska ze zakoupeného kousku a vypadá to, že by mohly být. Pórku mám jen několik kousků a docela se snaží. Zeleninu do polévky - mrkev, slušná, celer, petržel ještě malé, ale budou. Cibule byla malá, ale postačí a česneku co je třeba i na rozdávání. Od té doby co jsem zde rozhodila něco paličáků se tu snad množí sám.
........Přes den, kdy bylo venku vedro jsem se dostala k přečtení nějakých Meduněk, Regenerací a Phoenixů, na které už obvykle nemám večer energii. Moc zajímavý byl článek v Meduňce o Dr. Bruce Liptomovi, o epigenetice. Výzkumy kvantové fyziky ve směru, který dává odpovědi na otázky, vyplývající z našeho pozorování přírodních dějů ve vztahu hmoty a energie. Má mít v Praze přednášku 13.10.2018, s českým překladem. Ráda bych se zúčastnila, pokud to půjde.
.......Mám chvíle, kdy jsem bez energie a pozoruji co vše nestačím obsáhnut. Učím se nebrat si to k srdci a soustředit se na menší úseky práce, které zvládnu. Každý ze synů mi sem přijede s rodinou jednou za měsíc o víkendu a těžší práce, které s Myšákem nezvládáme opatrně přesouvám na ně. Musím ale počkat až se vydýchají po cestě, napapají, vyspí a druhý den teprve pomalu naznačovat co by bylo potřeba. Pak jim naložíme plodů naší země, že t ani nemohou uvézt. A jsou hodní, že sem vůbec jedou, mohli by mít jiné zážitky než tady.
.......Ono by se vážně dalo žít také jinak, než se celé týdny a roky starat o pozemek a jen občas vytahnout paty. Je milé splývat s přírodou, ale pozor abychom úplně nezakořenili. Pozvali mne přátelé abych si udělala výlet do penzionu u lázní Sedmihorky do Českého ráje. Úplně jsem odvykla cestování a znám jen trasu do Prahy a zpět. Tak jsem sebou vzala Petra a Aničku, kteří organizovali cestu a vyrazili jsme. Nejprve autobusem pak malým vláčkem a bylo to zajímavé a poučné. Nejprve v lázních Sedmihorky, kde stojí několik zvenku zachovalých budov, které dříve sloužily lidem k ozdravným pobytům. Koupil je v privatizaci nějaký Gruzínský majitel a nyní jsou zchátralé, nevyužívané a opuštěné. Je to velká škoda. Ubytovali jsme se na jiném místě v budově vedle bazénu s protékajícím potokem. Kolem byly ještě funkční prameny pitné vody a to místo bylo opravdu krásné. Procházkou jsme se dostali mezi krásné skály a po jejich vrcholcích jsme procházeli po turistických cestách od hradu Valdštajn, přes Hrubou skálu a pak zase dolů zpět. Z bezpečných chodníčků jsme pozorovali horolezce šplhající na vrcholy. Sami jsme se přesvědčili o své výkonnosti, že jsme to zvládli po pečlivě udržovaných cestičkách a schůdcích. Bylo to opravdu krásné a večer jsme s přáteli při kytaře zpívali až do půlnoci jako se to dělávalo dříve, než člověci začali posedávat u televizních hororů. Jeden den jsme zajeli do Turnova a projeli se vláčkem s parní lokomotivou. Návrat byl příjemný, přímé spojení vlakem do Prahy. Tady bychom si mohli udělat tak týden příští léto s Myšákem. Myslím, že by bylo na čase abychom se věnovali trochu cestování po naší zemi, dokud můžeme.
.......V pondělí večer nám přivezli vnučku Kamilku, která tu s námi týden byla. Každý den jsme udělali nějakou společnou práci na zahradě a pak se věnovala svým zájmům. Večer nám Myšák pouštěl nějaké filmy, které ještě ve svých 13 letech nezná. Např. ještě neznala film Holky z porcelánu. Její zálibou jsou Scifi a pod. a tak trochu té soc.reality. Jeden den nás navštívili přátelé Jindřiška a Láďa a vyrobily jsme jim švestkové knedlíky. Strávili s nimi příjemný odpočinkový den.
.......V pátek přijeli Kamilčini rodiče, naše milé děti - Jiřík a Lucka s tím, že ji v neděli odvezou. Přivezli první burčák a pochutnali jsme si na něm. Minulý rok jsem se zbytku koupeného burčáku a šťávy z našich hroznů vyrobila vlastní burčák a byl docela dobrý. V sobotu přijela autem Lucinky spolužačka Elenka s dcerou Lindou a 4 měsíčním Jindříškem. Po obědě jsme se vypravili na Kounovské kamenné řady. Tentokrát jsme si to užili, neboť jsme našli jak kámen Gibon, tak Pegasa, což se nám při minulé návštěvě nepodařilo. Elenka je naše krevní skupina a její muž je architektem pasivních a ekologických domů. Linda je teké zajímavá dívka, studuje na arcibiskupském gymnáziu. V celé skupině jsme probrali co mohu nabídnout za zajímavosti, které jsem nasbírala za minulá léta a moc se jim to líbilo. Jsou teď součástí naší "patnáctky" přátel statku a v některém dalším víkendu přivezou ještě další takovou dušinku - Zdeničku.
........Moc se těším na nové lidi, kteří přinášejí energii a nové podněty do tohoto prostoru. Myslíme si, že bychom se měli vídat a vyměňovat si poznatky, postupy, plody, semena, sazenice a pod. Další možnosti spolupráce ještě přijdou. Uváděla jsem jim některé humorné situace a příklady spolupráce s přírodními silami tady. Např.rituály na přivolání deště - když Kamilka šla trhat černý rybíz, který byl uschlý na větvích, tak vždy začalo pršet. Zákony schválnosti fungují. Také se můj Myšák chystal, jako každý rok k moři do Chorvatska (což mne nepřitahuje, tak tam jezdí se třemi spolupracovníky z práce) a k tomu by si ještě přidali letos i Tunis. Připravil si zavazadla, že ho mladí odvezou do Prahy a ve středu že jede. Já proti tomu obvykle nic nenamítám, ať si to užije, když má tuto touhu. Tentokrát jsem ale měla námitky, neboť on je nepostradatelný se svým zavařováním okurek, děláním jamesů a všeho možného z právě dozrávajícího ovoce a zeleniny a hrozící kalamity zrajících rajčat. Tak jsem projevila nahlas přání, aby to Chorvatsko nevyšlo, a ať si užije jen ten Tunis. Během odpoledne ho volal ten organizující spolupracovník, že se nikam nejede z jeho rodinných důvodů. Tak viděl v praxi jak se dějí věci, když je něco v souladu s vyšším záměrem Vesmírné moudrosti, zvané Universum.
........Je dobré, že se dějí takové příhody, neboť moje aktivity s přáteli, kteří sem jednou za čas přijedou, se mu moc nezamlouvají a na starší kolena začíná být méně družný, ba přímo poněkud nedůtklivý a pravil, že je to tu jeho doupě a že sem nemá kdo co jezdit. Tak to budu muset vyváženě dávkovat aby bylo učiněno zadost mým snahám o předávání a jeho pocitu pohodlí a nedotknutelnosti obydlí. A o tom je život. Procházíme různá období vývoje svého i okolí a snažíme se žít v souladu s lidmi i Universem.
........A tak se těším na klidnější a vlahé podzimní měsíce, které nám snad umožní setkávání a předávání energie.

Objímám všechny Pavla G. Picková
 

červen,červenec 2018

31. července 2018 v 17:55 | Pavla G. Picková
Moji milí přátelé
V pilné práci čas se strácí, jak praví klasik, aneb "Fraška osudu se řítí vpřed a diváky už vůbec nezajímá zápletka prvního jednání", (cituji - Hogo Fogo - Limonádový Joe - aby mi někdo nevytkl, že nemám správně citace.
----------Pokud si někdo všiml, že jsem v červnu nedodala zprávu ze statku, nedal to najevo, ať už proto, že mne nechtěl s ohleduplností urgovat, nebo, že to stejně nikdo nečte. Děje se toho tolik, že to už nestačím ani zpracovávat. Tak to vezmu najednou za oba měsíce - červen i červenec.
----------Začátek června na statku proběhl v rámci nadějného pečování o pozemek. Hnojím spáleným materiálem, který předsuším v sušáku - přístřešku, který postavil Petr. Od slepic získávám hnojivo, které vzniká naložením jejich bobků do vody na týden a naředěním 1:20, s tím zalévám záhony. Vstávám obvykle v 6 až 6.30 a těším se co kde budu dělat. Sázím, seji, pleji a prořezávám co je třeba. Mrazy letos nebyly tak máme naději na úrodu. Manžel, Myšák mi letos docela pomáhá i na zahradě. Jeho doména je ovšem kuchyně, kam se nesmím ani moc rozhlížet, nemá to rád. Říkám tomu tvůrčí chaos a děkuji, která z nás to má, aby usedla ve 13 hod.k prostřenému stolu. V 11 hod.chodíme k sousedce a s pomocí brožurek, kartiček s obrázky a jiných materiálů se jí pokoušíme znovu vrátit řeč, kterou stratila po mozkové mrtvici. Občas se objevím v Praze, když mám nějakou akci, ale jinak jsem stále venku v přírodě.
----------5. 6. jsem byly s Věrkou na vernisáži obrazů, které namalovali naši přátelé Jindřiška a Laďa. Každý má svůj osobitý styl a je to paráda, jak jsou čilí a co dokáží udělat za krásu. V jejich věku je obdivuhodné co všechno stačí. Mnohý mladý by se měl podívat jak se dá žít.
----------A potom hned zase na venkov. Zahrada volá. Přetahuji se trochu s jahodami. Rozjely se, vyhazují šlahouny a nemají chuť plodit. Zkouším podložení, ohraničení a udržování vláhy nastláním. Staré záhony budu rušit a nechám jen ty, které nesou.
---------15.6. přijeli na pozvání první mladí, ze skupiny přátel statku, jak jsme si slíbili při našem minulém setkání na Petříně na hvězdárně. V 18hod. přijela Irenka autobusem, a ve 21hod. přivezla Hanička Radana a Veroniku. Petra a Aničku přivezla Romana ze Žatce spolu se svou dcerou Agátou, zvanou Agi. S Irenkou jsme měly připravené pohoštění a tak jsme si krásně všichni podebatovali do půl třetí v noci. Jsou to lidi, kteří mají už něco za sebou, mezi 30 až 45 lety a tak je každý něčím zajímavý a poskytuje druhým. Karolína a Tomáš, kteří k nám také patří připravovali zatím oslavu Tomášových 30.narozenin, která se konala druhý den. Ti jsou od sousedů, tak to mají přes uličku. Ostatní se uložili všichni pohodlně - děvčata v pokoji s oknem na pole, Petr, Anička a Irenka v Petrově pokoji a Radan měl celý pokoj našich vnuček pro sebe. Ráno vstával každý podle svých vnitřních hodin, v rozmezí od 9 do 11 hod. Ráno jsem zajela se sousedem pro mléko od krav a sýry na statek do vedlejší vesnice. K dispozici bylo volně v kuchyni vše co ke snídani třeba - chleba, (Petr ještě upekl svůj tmavý - tři bochníky) vejce, sýry, med, marmelády, káva, čaj, Caro, mléko apod.
--------Po snídani se chvilku povídalo a pak se šlo něco tvořit do přírody. Petr s Radanem stavěli schody na vinici, Hanička ostříhala odkvetlé šeříky, Romana vyvázala rajčata a založila rajčatový zákvas a pak s Agi ostříhaly odkvetlé růže stolisté i popínavé, co bylo třeba. Irenka plela cibuli, Verunka s Aničkou i Irenka nakrájely cibuli a Anička s Petrem vyčarovala prima čínu s rýží pro všechny. Piva i nealko bylo dostatek. Radan k tomu hrál na flašinet, který si přivezl z domova a bylo to prima a veselé. Po obědě odvezla Romana Verunku na nádraží, protože měla ještě nějaký jiný program, a my jsme se zabývali navlékáním korálků a tvořením každý podle svého. Měli jsme celý kufr korálků a dalších potřeb k navlékání a tvoření ode mne, Irenky a Karolíny. K večeru se šlo k sousedům slavit Tomášovy narozeniny. V dovednostních soutěžích získala první místo Irenka a všichni si odnesli různé ceny za výkon. Bavili se, myslím všichni, někteří až do pozdních nočních hodin.
------Neděle ráno byla trochu ospalejší a jak se lidi postupně probírali, chodili na snídani a pokračovali v navlékání, které si chtěli dodělat ze včerejška. Anička a Petr udělali prima gulášek, pro vegetariány i část bez masa. Po obědě přijeli ještě přátelé Jindřiška a Láďa a naši mladí s vnoučaty, tak to bylo docela veselé. Tak se všichni odpoledne rozjeli domů a byl dostatek aut i autobus jede v neděli večer přímo do Prahy, tak to vše proběhlo moc pěkně a slíbili jsme si v srpnu další setkání. Pár lidí z této skupiny mají kulatá výročí, tak uvidíme jak se to podaří.
------Bylo to trochu náročné, ale jsem spokojena. Teď musím trochu dohnat agrotechnické lhůty, nemám ještě vše hotovo jak je potřeba a blíží se prázdniny a nástup vnoučat. Taky už mi to nejde jako dřív, letos mi bude 70 let a mám dny kdy se cítím unavena - zvlášť když udělám nějaký větší fyzický výkon, třeba posekat zahradu apod. To druhý den nestojím za moc a musím vypnout a odpočívat.
-----Zajela jsem na otočku do Prahy a koupila jsem mimo jiné alba na fotky. Stále ještě mapuji vše co se děje a vybrané fotky dávám do alba. Pokouším se dát polní hospodářství do pořádku, zalévám, pleji, přesazuji co je třeba a mám pocit že nestíhám. To bych se měla naučit, nehonit se a dělat jen co jde.
-----24.6. se ozval Milan, že by přijel a že by chtěl jezdit na výlety, že má k dispozici auto. Má to, složité, nemůže mluvit, nějaká choroba hlasivek, s bolestmi a omezeními a bere prášky proti bolestem. Na výlety autem to moc nevidím, potřebuji dodělat některé věci než přijedou vnoučata. Jeho příjezd se odložil o den, a tak jsme poseděli a povečeřeli a snažila jsem se ho bavit povídáním, ale není to veselé posezení. Nejhorší je, že mu nemůžu nějak pomoci. Druhý den vstával pozdě a byl utlumený, on je stejně založením sova a já skřivánek, tak jsem se dostala k posekání celé zadní zahrady, ale byla jsem dost unavena. On se po obědě probral k činnosti a chtěl pracovat kolem vinice, ale já už neměla tolik energie. Tak jsme se domluvili a on přidělal zpět na pult ve stodole šrotovník, kterým se dá drtit zrní a který dokáže zprovoznit, protože ho kdysi přivezl. Tak měl snad pocit, že udělal kus užitečné práce. Šla jsem brzy spát. Druhý den ráno se pomalu vypravil domů. Dala jsem mu s sebou co šlo - vejce, víno a další plodiny, které může jíst. Je to starý kamarád, který nám hodně pomáhal, přítel mého otce, je mi to líto, že mu nemůžu víc pomoci.
------Pak jsem zase musela do Prahy kvůli pojistce, zjistilo se, že se něco platí dvakrát. Bylo to nepříjemné, protože to sjednávala moje sestra, ale Petr šel na to jednání semnou a dá to do pořádku - je to potřeba vyřídit meilem, dodat plánky a pod. Je to v dobrých rukou. A zase honem zpět a příprava na invazi vnoučat.
28.6.-naposled pořádně pršelo. Vše zalito, mohu přesazovat povíjici nachovou nahoru k plotu nad vinicí, aby se zakryl nevzhledný plot. Ostatní udržuji jak to jde. Máme dýně, cuketu, hrách, zelí, kedlubny, žluté melouny, brokolici, růžičkovou kapustu, ředkvičky, jahody, okurky, květák, pórek, hlávkový salát, cibuli, brambory ( z malých, z klíčků i normální, ale pozdě zasazených- nastýlám posekanou trávou), ovoce se zatím pěkně snaží, tak uvidíme. Všechno to chce ale stále plít a zalévat. Zamýšlím se nad tím, že příští rok zúžím sortiment.
-------Máme čtyři slepice. Dvě hnědé a dvě bílé. Ty bílé kvůli Velikonočním vajíčkům. Každý den snesou vejce - ale jen ty hnědé, jedna z těch bílých ne. Zkoumám která, posadila jsem jednu do oddělené klece a tam ji hýčkám pamlskama. No uvidíme.
--------Přijel nejstarší syn se ženou a s vnuky. Bude tu veselo. Manžel, zvaný Myšák parádně vaří všechny dobroty, které ti hoši milostivě spapají. Klukům je 13 let - dvojčata. Jsou hubeňoučcí a nejraději by seděli u tabletů od rána do večera. Rozumím, ale nesouhlasím. Zavedla jsem motivaci na práce na zahradě. Za šikovnost a snahu dostávají puntík. Bodování je na lednici. Zatím to jde, není nad to, když se lidé domluví. Dopoledne chvilku zahradničíme, odpoledne dělají co chtějí, ale zkoušíme je vést k tělesným aktivitám, jako je sbírání dříví na oheň apod. Byli týden na výměnném pobytu v Anglii a chtěli by se tam odstěhovat, tak do nich zkouším pouštět trochu vlastenectví. Je to náročné.
-------Počasí je ucházející, jen jsou dost velké teplotní rozdíly. Ráno je +6°C, přes den se to vyšplhá na vedro. Myšák s nimi sklízel višně a dostal trochu úpal, nebo co. Je malátný, točí se mu hlava a polehává. On, který kouká do Internetu do 2 hod.v noci spí celé dny i přes den. Mladí jedou domů po víkendu - tak ho posílám s nimi, ať se jde ukázat doktorům, aby to nebylo něco horšího. Objednali ho za měsíc na prohlídku a předepsali mu Kinedryl.
------Vstávám v 6 hod.-tělo si řekne. Pak už neusnu, protože si představuji co mám všechno ještě neudělané na poli. Moc neprší, ale plevel roste jsko divý. Tak vstanu a než se kluci dostaví ke snídani v 9hod., udělám to nejnutnější co hoří. Už chytli slinu a dokážou si sami natrhat lusky, rybíz i jahody. To je pokrok. Martin je pracovitější a zajímá se co kde dělat, Míša je ponořen do svých myšlenek. S oběma se dá docela dobře domluvit a ráno, když je probouzím po té 9.hod. si povídáme o jejich problémech a o životě vůbec. Jak mohou, vrací se ke svým tabletům. Mám je tak chvilku, ten týden, čtrnáct dní a tak je vlastně blíže poznávám, když jsou tady.
-----Po jejich odjezdu týden "odpočinku" a dorazí vnučky - Vendulka 16 let a Kamilka 13let a syn Jiří, který tu bude na dovolené i s autem. Už se těšíme.
-----Představovala jsem si co všechno uděláme, hlavně to na co už sama nemám dost síly, ale udeřila vedra. Jsem schopna akce do 25°C, ale jak je to nad, tak to nejde. Nemohu tudíž jít příkladem jako obvykle a tak se věnujeme zábavám, pokud nám to vedro umožňuje. Zajeli jsme se vykoupat k tomu kaolinovému jezírku a bylo to opravdu prima. Jsem tam za těch 10 let poprve. Zvažuji, jestli nejsem pracovní závislák a nechávám se přemluvit k dalším kratochvílím.
-----Další den jsme jeli na výlet do Karlových Varů. Počasí bylo milosrdné, udělalo se zataženo, tak jsme to zvládli v pohodě. Naše snacha Lucka je parádní organizátor, v práci má přísun informací o zajímavých objektech v Čechách a tak dělají výlety po krásách naší země. Tady se nemusím starat o vlastenecké cítění vnoučat. Daších výletů do akva parků a koupališť jsem se už neúčastnila, předpokládala jsem správně, že tam bude fůra lidí a smažit se na slunci mi nedělá dobře. Ale jsem ráda, že si to všichni užili.
-----Při odjezdu s sebou vzali manžela Myšáka, aby se ukázal těm doktorům, u kterých byl objednán na další vyšetření po té své nevolnosti. Já jsem si po jejich odjezdu zařídila život podle svého a docela se mi ta klidová přestávka líbí.
-----Ráno se probouzím kolem 6hod. a rozjedu program. Otevřu všechna okna a vpustím chladnější vzduch do domu. Je kamenný a drží chládek. Do 9 až 10 hod. dělám co je potřeba, tedy co nejvíc hoří. Ještě si natahám práci dovnitř - třídění a ukládání sklizeného na další práce uvnitř domu. Zavřu všechna okna a zatahnu závěsy. Pak posnídám. Dělám vše na co nebyl čas pro práce venku. Klídek, pohoda, v domě 26°C. Krása. Večer zalévám a koupu se v nafukovacím bazénku na zahradě. Na ochlazení to úplně stačí a mám pocit prima relaxace. Lehká večeře s použitím vypěstované zeleniny. Co člověk potřebuje k životu? Večer čtu a pokouším se najít v televizi nějaký vlídný program, což jde ovšem těžko. Je to samé násilí a tak jen zviřátka a cestopisy. Chodím spát s čistou hlavou a přemýšlím o tom, že omezím svoje pěstitelské aktivity a budu se trochu rozhlížet po naší půvabné zemi s nějakou příjemnou přítelkyní a nebudu se už tak honit. Vnoučata mají jiné zájmy a já je přemlouvám aby si to tu užívala. Člověk když něco dělá, potřebuje pozitivní odezvu. Pro povzbuzení. Taky tento blog, který se snažím psát mi připadá nadbytečný. Nenapsala jsem ho v červnu, ale až za oba měsíce a nikdo se neozval, že by mu to chybělo. Pořád dokola se jen seje, pleje, zalévá. To jsou myšlenky z vedra a únavy. Pokud někomu to moje povídání chybělo, tak mi, prosím, pošlete povzbuzující smsku na číslo, uvedené na našem programu sdružení. Mám čas a klid na přemýšlení.

-------Samota hladí a blaží, duše se rozvíjí v mlčenlivém hovoru, prozrazujíc tajemství strastí i slastí, vítězství, porážek a pokoření. Okřívá, očišťuje se.

-------Přeji všem vláhu, do duše i do přírody. Objímám Pavla G. Picková

31.květen 20018

31. května 2018 v 15:53 | Pavla G. Picková
Přeji krásné dny,
zatím to vychází. Přátelé Radan a Irena nám pomohli se starým záhonem na kterém byly již nerodící jahody. Před polednem přijeli Radanovi rodiče, kteří jsou zde vždy vítanými hosty a po příjemně stráveném obědě jsme se vydali podívat na tu májku, co ji včera postavili hasiči. Po návratu jsme plánovali další setkání a Radan přispěl se slibem, že přiveze flašinet a bude i hudba a zpěv. Připravujeme to na víkend 16. a 17.6. a bude zaměřen na tvoření. Mám tu pro ženy a dívky korále na navlékání, kůže na pošívání oděvů a náš přítel Tomáš bude slavit ten víkend 30.narozky, tak budeme moci přispět i kuchařským uměním jak kdo může. Muži se mohou realizovat tvořením do hmoty, mám tu několik možností na výběr. Poprosím ty, kdo ovládají vozidla aby přispěli dle možnosti s dopravou přátel na toto setkání.
.........V pilné práci čas se ztrácí. To nám to uteklo, květen je fuč a nemám ještě v zemi vše co zamýšlím. Při těch vedrech jsem vstávala kolem 6. hod. Bez budíku, prosté tělo si řeklo a když jsem si představila co nemám ještě hotové, tak jsem na to hned vletěla. Dělala jsem do 9. to jsem posnídala s manžílkem a pak chvilku, než v 11 nastupujeme u sousedky Jitulky na tréning řeči. Oběd a pak už jsem nebyla akční do 15-16 hod. to dělám archiv, nebo šití, či co je třeba. Někdy i spím. Teprve potom se dalo něco dělat. Přizpůsobujeme se počasí - nějaké to pletí a tvoření ve stínu pod střechou. Když vše vadne před očima, tak zalévám i ráno, nejen noční samozalévání. Snažím se zasít co jsem nestačila v dubnu, pokud by zapršelo, má to naději na život. Ještě že máme dobrou studnu, vůbec netuším, kde bere stále vodu když tak dlouho neprší, snad z rosy, ta je ráno ještě všude na trávě. Tak seji hrách, keříčkové fazole, mrkev a petržel a do pařníku hlávkový salát. Zase mi to něco sbaštilo. Bude tam někde nablízku slimák. Mám tu několik druhů jahod, tak je pleji a obkládám proti odpařování vody. Měsíční jahody, trávnice, dlouhoplodící a velké, jednorázové. Jen kdyby bylo dost vláhy. Sekáme s mužem trávu a nastýláme ji všude kde to jde aby se snížilo odpařování vody a držela se v půdě.
.........Do toho se musíme jednou týdně vydat do městečka nakoupit co chybí v kuchyni a to je půl dne pryč. Autobus jezdí v 11 hod. a zpět za hodinu a půl a je to někdy fofr vše stačit. Než dotahneme náklad domů, jsme pěkně unaveni. Zlatá taška na kolečkách a batoh. Na víkend přijeli mladí - starší syn Michal, Martina a dvojčata, Míša a Martínek. Taky mladší syn Jirka, Lucka a děvčata Vendy a Kamila. Manžel udělal báječný oběd, to on umí, dokázal by nakrmit zástupy. Po popoledním odpočinku se Lucka hlásila o sekačku - ráda seká trávu, je jako kombajn, umí vzít za práci. Posekala celou přední i zadní zahradu - tak máme nastláno co je potřeba. Míša s Jirkou prořezali uschlé větve u velkých švestek na které jsem nevylezla a umyli si auta. Kamila zasadila cibuli a Vendy česnek. Vendy má obrácený časový rozvrh - ve dne by spala a v noci je čilá. Tak se ji snažíme zapojit do činnosti. Martina s klukama zasadili brambory. Zatím máme už třetí rok svoje a stačí nám do další sklizně. Všem moc chutnají. Manžel uklízel hory nádobí v kuchyni a já lítala od jedněch ke druhým a zajišťovala co třeba - sadbu, nářadí, kolečka, rady apod. Večer jsme poseděli u vínečka, děti u tabletů, víc nelze požadovat.
.........Ráno jsem dělala na záhoně u malin a našla jsem tam rodinku slepýšů. Tak jsem je dala do kyblíku, přikryla plochým kamenem a když se všichni probudili obešla jsem s nimi rodinku ať se podívají na naši přírodu. Zvláštní, že nebyli moc nadšeni. Taj jsem je zase pustila do jejih milovaného roští. A to tu máme ještě krásné ještěrky a v rybníčku na návsi žáby a kachny. Taky jsem jim ukazovala vajíčka od té jedné bílé slepice, která vypadala, že bude zralá na odpis - a ona začala snášet vajíčka. Nejprve takové, co vypadalo jako míček na golf -pomačkané a pak již hladké, leč malé - uvidíme další vývoj. Děvčata vila věnečky z pampelišek a ošetřovcala si štípance po nějakých hladových muškách, které je poštípaly. Hlavně statečná Lucie to odnesla, neb měla kraťasy. Nnávštěva rodinky proběhla úspěšně a další bude za měsíc. Tak děkujeme a budeme se těšit.Všechno kvete, ale už to začíná opadávat z toho sucha.
.........Potěšili nás přátelé - Eva, Vašek a Karel, kteří ve čtvrtek zavolali, jestli mohou přijet, že mají blízko nějakou akci. Vítám lidi, kteří jsou už součástí našeho malého společenství, kterému říkám přátelé statku. Mohou se ohlásit kdy se jim to hodí a je-li možnost vždy je ráda přijmu. Zajeli s mužem nakoupit do městečka a po výborném obědě, který můj muž uvařil, mi Vašek posekal velkou část zbylé trávy. Večer posezení u vínka a dobrot a ráno po snídani jsem jim nabalila s sebou co mám k dispozici - vejce, a další. Už aby se to vše rozplodilo, dávání je radost. Tok energie práce a hmoty se rozbíhá.
.........O víkendu přijel ještě Petr s Aničkou a večer spálili vše co bylo v sušárně nasušeno za celou tu dobu a od všech, kteří se tu účastnili. Popel použiji na hnojení záhonů. Večer zase posezení, vínečko a pochoutky k němu. Někdy se to tak sejde a jindy je zase dlouho klídek. Ono to chce střídat a nepřehánět to s prací ani s potěšením, o tom je život.
.........Konečně po dvou měsících začalo pršet a to pěkně, pořádně, u nás prší dva dny v kuse. Nádhera. Pak ob den bouřka s deštěm, příroda vyslyšela moje prosby a výdechy rostlin, které toho horka měly taky dost. A to se to všechno krásně rozjelo. Taky jsem si dala 24 hodinovou hladovku, neb to hodování v poslední době mi nedělalo dobře - únava a snížená výkonnost. Je toho třeba ještě hodně udělat. Prší skutečně hodně. Taky do sušárny, střecha je na několika místech velice propustná. Budeme s tím muset něco udělat. Ještě že jsme stačili spálit všechen ten nasušený materiál. Stahuji koberečky a přerývám a hnojím záhony - připravuji na přesazení zeleniny z foliovníků na pole. Přebytečnou půdu nosím v kýblech na vinici - makačka. Přesazuji ven okurky, koupila jsem od sedláka z vedlejší vesnice sazenice rajčat a salátů a zasadila je do velkého foliovníku. Budu od něj kupovat sýry, tvaroh a mlíko - to dám zkysnout a budu ho pít kyselé. Uvidíme co tělo řekne. Vyzkouším to na sobě a budu to moci nabídnout přátelům.
.........Trochu odpočinku poskytnu tělu - jedu do Prahy na kulatý stůl. Je poslední před prázdninami - potěšíme se s přáteli, popovídáme o čem třeba a přijde mezi nás nová dívka Veronika, na kterou se těšíme. Zvala jsem i ostatní mladé přátele, dorazil Petr a dalších 5 přátel. Ostatní mají fůru akcí - chápu to. Nejtěžší údobí - setí budu mít za sebou a tak se těším na setkávání při sklízení plodů v červnu. Představila jsem Veronice trochu naše sdružení, co děláme a co bychom chtěli dělat.
.........V této poněkud náročné době, kdy nám přicházejí informace ze světa a mají účinek i na dění u nás, se pokouším vytvořit místo klidu, pohody a přiblížení k přírodě. K jejím zákonům, které nelze zlobovat jak se komu hodí. Pocítit působení čistého vlivu práce do půdy, kontaktu se slušnými vstřícnými lidmi s příběhy jejich života a zkušeností. Hledání souznění při zachování jinakosti každého z nich. Hledání a nacházení prostých radostí, potěšení z vlastní dovednosti a ocenění. Předávání poznatků a znalostí ve tvoření. A to vše v krásné, čisté přírodě, obklopeni bohatstvím, které nám příroda poskytuje. ( Usilovně pracuji na tom, aby toho bohatství bylo ve velké rozmanitosti dostatek.)
........Proto je tento měsíc méně filosofický a více pracovní. Postupně jak splývám s přírodou, a dějí se mi příhody tak, že někdy nechápu co a proč a pak se objeví účel a smysl věcí, kreté na první pohled nejsou patrné. Zastavila jsem se ve střediskové vesnici, kde má sídlo příslušný úřad a rozloučila jsem se malými dárky s těmi laskavými lidmi, kteří mi pomáhali dotahnout na můj pozemek na chatičce po tetě vodu a odpad. Rozloučila jsem se s nimi proto, že syn Petr má tak malý plat (jako vědec a výzkumník v oboru letectví ), že nedostane hypotéku aby si tam mohl postavit domek pro svou budoucí rodinu. Budu ten pozemek u Prahy tudíž muset prodat. Tady, kde jsem, mám naplněnou kapacitu, pracovní i časoprostorovou, a nemohu se o to patřičně postarat. Možná, pokud je to záměr, použiji získané peníze na opravu stodoly a vytvoření větší prostory na setkávání přátel statku. Uvidíme, co má být, to bude. Tak přjímám vše co přichází a snažím se to zpracovat jak nejlépe umím.
.........Tak na konec ještě trochu poesie, jak je už zvykem-
..............................S přírodou jsem spojen, neznám strachu ani naděje,
..............................omyj mne a nezbělím, pokálej mne a čist zůstanu.
..............................Nepospíchám, jsem však hbitý, nepřicházím, jsem však tady.

Těším se na vás Pavla G. Picková
 


30.duben 2018

30. dubna 2018 v 23:18 | Pavla G. Picková
...........Je správné dubnové počasí a dělá si s námi co umí. Jsou dny, kdy mohu krásně dělat na zahradě i na poli a jsou dny, kdy je mi zima a jsem bez energie - kterou si tudíž musím doplňovat a dny kdy je takové vedro, že si vychutnávám polední chládek v našem starém domě. Během měsíce jsem dodělala co třeba v přední zahradě - dokončila prořezávání a roubování jabloní, pohnojila slepičím zákvasem stromy i keře. Ke konci měsíce to tam už taťka posekal a posekanou trávu nastýláme pod stromy. V borůvkovém ďolíku se pěkně rozbíhají kanadské borůvky, co jsem je tam dala na podzim, systém zalévání ze sudu pod okapem funguje, jen by mělo víc pršet. Ještě že máme dobrou studnu s vydatným pramenem a tak můžeme doplňovat nejenom sudy, ale i konteinery, ze kterých je vedeno samozalévání na pole.
...........Na poli se zatím věnuji jahodám, které musím rozesadit, než začnou kvést. Papriky jsem vysela ve správném termínu a už je přesazuji do malého foliovníku. Zato rajčata se nemají k světu, budeme asi muset dokoupit sazenice a jak je znám, jen co to uděláme, vyrazí a budeme mít zase rajčatovou záplavu jako poslední dva roky.
..........Všechny ovocné stromy nádherně kvetou a slibují bohatou úrodu, jen aby zase nepřišly mrazy jako minulý rok. Zvláště rybízy, které neměly příležitost v celé šíři minulý rok, ty si to teď vynahrazují. Je tu spousta různé přírodní činnosti na celém pozemku, tak to střídám a snažím se dělat to co je zrovna nejvíc potřeba.
..........V Praze jsme udělali setkání našich mladých přátel, při příležitosti návštěvy hvězdárny na Petříně. Naše neteř Irenka je v klubu hvězdářů a tak nás tam provedla. Bylo tam docela dost lidí, hvězdárna je navštěvována a za nás tam byli: vedle Irenky - Jindřiška, Láďa a Radan K., Kája N., Eva A.,Hanka M., Karolína B., Tomáš K. a já. Poseděli jsme pak v hospůdce a domlouvali další akci - u nás na statku u příležitosti 30.4.t.r., stavění májky našimi hasiči ve vedlejší větší vesničce. Hodně z nás má na ty dny už nějaký program, neboť pondělí je pracovní a zároveň čarodějná noc tak uvidíme komu to vyjde. Radan K. s panem učitelem z místní školy nám budou vyprávět co zjistili při svém zájmovém bádání o legionářích. Hodí se to v tomto roce, kdysi připomínáme 100 let naší Československé republiky.
..........Je ovšem potřeba občas se odtrhnout od tohoto venkovského života a doplnit to také městskými radovánkami. Tak jsem byla na krásné vernisáži obrazů našich přátel Jindřišky a Ládi K. ve Faustově domě. Příjemná skupina lidí, ve vyšším věku, kolem 80 let, kteří jsou tak činorodí, že jim může mnohý mladý závidět. Malují, učí se jazyky, chodí do university 3.věku, cestují, co jim zdraví dovolí a sdílejí spolu poklidný tvůrčí způsob života. Krásně jsme si spolu zazpívali české písničky při doprovodu klavíru jenoho z nich.
..........Večer nato jsme měli posezení u našeho kulatého stolu a po organizačních záležitostech týkajících se našeho sdružení jsme si popovídali o současném stavu naší společnosti. To bývá často spouštěcím momentem rozladěnosti mezi lidmi, rozepří a nedorozumění. V naší malé společnosti tomu tak nebylo. Vzali jsme na vědomí poznání k němuž došla naše přítelkyně Míca. A protože ji známe jakou moudrou, zkoumající a poctivě hledající krásnou bytost těšíme se, že dojde ke správnému poznání skutečnosti. Protože pravdu má každý tu svoji. Dívat se na svět kolem nás je potřeba, s odstupem a z historického hlediska se všechny věci postupně propojují a stávají se čitelnými. Já jsem si postupně došla k souznění s přírodními, univerzálními zákony, starého čínského mistra Lao ´C, které jsem četla jako poesii v době svého mládí a teď se k němu vracím a ponekud více mu rozumím.
..........."Tao je filosofie přírody, život, oproštěný od formalit a zásahu zvenčí od prachu a marnosti světa. Nepřetržitě a bez ustání trvá a působí bez úsilí. proto moudrý jedná aniž zasahuje, poučuje aniž mluví.
...........Hrnčíř roztáčí kruh a tvoří nádobu, ale jenom to nic uvnitř nádoby dává její účel a smysl. Stavitel staví dům a jenom to nic uvnitř domu dává jeho účel a smysl...........
..........Celek je víc než součet jednotlivých částí. Jednotlivé části netvoří vůz, je třeba řád.
..........Moudrý se oprošťuje od věcí tohoto světa, naplňuje se tím, že splývá s přírodou. Činí v sobě prázdno.
..........Dobrý se spokojuje s dosažením výsledku a neodvažuje se uplatňovat násilí. Dosáhl li výsledku nebude se chvástat, nebude se vynášet, nebude se zpupně chovat, neboť došel výsledku, protože nemohl jinak. Výsledku se nesmí dosahovat násilím, to je proti Tao, neboť co je příliš silné, začne upadat a chátrat a zaniká.
..........Kdo zná druhé je chytrý,kdo zná sebe je moudrý. Kdo přemáhá druhé je silný, kdo přemáhá sebe je mocný.Kdo se umí spokojit má bojovnost, kdo dovede vytrvat má vůli.
..........Kdo zná mít dost je bohatý..........
..........Nevynášejte vznešené a lidé se nebudou svářit.Nevychvalujte těžko dostupné a lidé nebudou krást. Nevystavujte žádoucí a lidská srdce nebudou rozjitřena.
..........Není většího zločinu, než povolovat vášním. Není většího neštěstí, než neznat míru. Není větší pohromy než bažit po zisku.
..........Kdokoli se chce zmocnit světa a zacházet s ním, ten, jak jsem viděl ztroskotá, neboť svět je posvátná nádoba se kterou nelze zacházet, zničí ji. Kdokoli si ji chce přisvojit, ztratí ji.
..........Kdo vystupuje na špičky nemůže pevně stát. Kdo kráčí strojeně nemůže dlouho jít. Kdo se vystavuje na odiv, nemůže dlouho zářit............ Kdo se vyvyšuje, nemůže vynikat.
..........Zlo je nedostatek dobrého, silné je nedostatek poddajného, skrze Tao neúplné dojde úplnosti.
..........Dobro je ctnost jež nemá důvod. Dobro je ctnost bez účelu.
..........Co je neúplné, dojde úplnosti, co je křivé bude narovnáno, co je vyhloubené, bude naplněno, co je vetché, bude obnoveno, kdo žádá málo, obdrží mnoho, kdo žádá mnoho, sejde na scestí.
..........K dobrému jsem dobrý, k nedobrému jsem také dobrý, tak šířím dobro. K věrnému jsem věrný, k nevěrnému jsem také věrný, tak prosazuji věrnost.
..........Proto ten kdo koná dobro je nedobrému učitelem, ten, kdo nekoná dobro je dobrému cenným materiálem........
..........To je proč moudrý vždy dobrotivě pomáhá lidem a nikoho nezavrhuje
..........Kdo vyniká v zacházení s lidmi, dovede se ponížit. To se nazývá ctnost smířlivosti, tomu se říká schopnost zacházet s lidmi.
..........Nahlížej v malém velké, v nepočetném mnohé, oplácej křivdu ctností, připravuj obtížné, dokud je snadné, prováděj velké, dokud je nepatrné.
..........Kdo je schopen zakalené klidem vyčistit a postupně vyjasnit? Kdo je schopen klidné pohybem vzpružit a postupně oživit?
..........Proto moudrý jedná aniž zasahuje, poučuje aniž mluví.
..........Vytváří aniž co vlastní, působí aniž na čemn závisí, dovršuje aniž na čem lpí. Právě proto, že na ničem neulpívá, nic ho neopouští.
..........Kdo v sobě chrání toto Tao nedychtí být naplňován. Právě proto, že není přeplněn, může se spotřebovávat aniž potřebuje obnovy.
......... Tao vede k stálému trvání. Pak zánik těla není hrozbou.
..........Mám velké soužení, protože mám tělo. Kdybych neměl tělo, jaké soužení bych mohl mít?
..........Slyší li učený mluvit o Tao snaží se je ze všech sil následovat, slyší li vzdělanec mluvit o Tao občas je zachová, občas o ně nedbá. Slyší li nevzdělanec mluvit o Tao dá se do hlasitého smíchu. Kdyby nebylo vysmíváno, nebylo by to Tao. Tao ve své prostotě zdá se podružné."

........Tak to jsou staří Číňané. Nedavno byl v televizi pořad o Číně, ale začínali Konfuciem. Starého mistra Lao´C zcela vynechali. A přitom přes celá tisíciletí k nám mluví verše :
.........Ranní houby nikdy nepochopí jak krásné je novoluní.
.........Studniční žábě o moři nevykládej, o ledu mlč před letním hmyzem.
.........Omezenému vzdělanci věci nevypravuj, o kterých jeho učitel nikdy nemluvil.

a také : Doba špinavá, čistoty v ní není, o křídlech vážky láři lžou, že neskonale težká jsou.
..........Temné hory světlými nazývají, lháře, pomlouvače vysoko vyzdvihují,
..........moudré, ušlechtilé blátem potahují.
..........Mám tolik riskovat poctivou řečí, nebo se přizpůsobit, život si zpříjemnit?
..........Mám zůstat čistý a rovný, nebo jak líčidlo kluzkým se stát?
..........Se žlutým jeřábem letět smrti vstříc? Nebo s vrabci se o zrní rvát?
..........Co odvrhnout, za čím se dát?

a též : Mluvíš-li pravdu, měj koně u vrat a jednu nohu v třmenu.

..........Já jsem si postupně došla k poznání, že tyto vesmírné zákony působí, jen je třeba být pozorný k náhodám, prvním nápadům, instinktivním pohnutím a uvědomovat si tuto skutečnost. Mnozí z těch, kdo vedou tuto společnost k postupnému uvykání na touhu po majetku a vládě nad lidmi, násilí až k válkám, nejsou šťastni a dříve nebo později jsou dostiženi oním působením, kdy se jim rozpadnou rodiny, stratí zdraví, upadnou v opovržení, či jsou dostiženi mnoha jinými pokyny aby si uvědomili že nedělají dobro.
Lidské společenství postupně dochází k tomu, že je třeba si toto uvědomit, nebo hrozí zkáza ať už válkou, přírodní katastrofou, nebo jiným způsobem. Čás lidí došla ve své vnitřní devastaci tak daleko, že berou drogy, neváží si života svého ani jiných lidí, ničí přírodu a vedou lidi k násilí a válkám. Je to spoluzpůsobeno sdělovacími prostředky, které předvádějí obrazy spotřebního šílenství, kultu zábavy za každou cenu až do ohrožení sama sebe, násilí a brutality všeho druhu, výchova k válkám a většinové pořady v televizi jsou kriminálky, soudní případy, dramata, westerny, horory, nervydásající filmy nebo pořady o Hitlerovi, pod čarou zaměřenými na válku. O plytkých seriálech a celkovém úpadku kultury ani nemluvím.
.........Pozitivní vedení lidí k sebevyjádření užitečnou prací, představování ušlechtilých lidí a jejich díla, moudrost, laskavost a lidství, humor a vedení k soužití v pohodě není znatelné ve veřejných sdělovadlech. A tak se lidé postupně přizpůsobují době, každý podle své povahy. Násilí a rozložení společnosti a přivykání zlu, které je neustále představováno vede k napodobování.
.........Takové doby se opakují a už z historie bychom si měli uvědomit další vývoj, pokud se to nezmění. Už ze starého Říma to bylo obdobné a je možné si to připomínat. Byly pokusy řídit společnost jinak, ale nesmí se toho dosahovat násilím. Tato doba se vyznačuje tím, že si lidé mohou uvědomit tyto zákonitosti, zvlášť při rozvoji všelikých duchovních cest a směrů, náboženství a filosofií. Každá tato cesta říká buď dobrý, ale je potřeba to nejen říkat, ale i skutečně dělat. Cesta je ve změně myšlení lidí. Uvědomit si nebezpečí, a začít každý u sebe změnou. Jde to pomalu a je třeba věnovt tomu vnitřní sílu. K ovládnutí veřejného mínění dávají někteří velké prostředky a moc o to usilují. Když vedou lidi do zkázy musí být řádně omámeni. Uvědomujme si to a žijme jinak. Podle vesmírných zákonů v každodenním životě. Možná to bude těžké ale usilujme o to a ono se to najednou rozjíždí a vše do sebe zapadá a člověk pozoruje s díky, že je to skutečností a náhody, nápady, zdraví, energie - vše se spojuje a pomáhá v našem úsilí.
.........To jsem chtěla doplnit k našemu kulatému stolu, kde můžeme sdílet k čemu jsme došli a nejen to i různé jiné zajímavosti. Scházíme se tam každé třetí úterý v měsíci, ale v květnu to s ohledem na sváteční dny, bude posunuto až na 22.5.2018.
.........To je takové zastavení v proudu činnosti, kterou se snažím zvládnout. Jak čas běží, členové našehoi sdružení nabývají let a zkušeností a a tak jsme se s naší obětavou Jindřiškou K. navštívíly naši dlouholetou členku Ivanku D., která slavila 90. narozeniny. přinesly jsme kytici, bonbonieru a krásné obrázky od Jindřišky a Ládi, které namalovali v tom svém malířekém společenství. Ivanka je stále čiperná, i když nemůže moc chodit, pogratulovaly jsme a popovídaly si. Male dvě příjemné dcery, které jsme při té příležitosti poznaly. Velká rodinná oslava byla až v neděli.
..........Po tom večeru u kulatého stolu jsem se dozvěděla že pár mých přátel, se kterými jsme kdysi úspěšně protestovali proti postavení radaru v Brdech pořádá protestní akci proti bombardování v Sýrii. A jelikož hodný soused se o naše slepice postaral o den déle, vydala jsem se tam. Byli tam a dělali na Václavském nám. co mohli. Organizátorů bylo jen pár, tak jsem trochu vypomohla u petičního stánku. Lidé jsou mezi sebou v rozepřích - a přece když jsme se spojili, dosahli jsme svého. Rozhádat lidi a vládnout. Tisíciletá chytrost a stále funguje. Přítomných bylo a kolem 4OO a uslyšeli od řečníků co kdo věděl o těch událostech tam. Lékař z nemocnice, kde se to odehrávalo to celé prohlásil za podvod. Říkal, že k nim do nemocnice vběhli vojáci v bílých přilbách, vytahovali jim pacienty z postelí, polévali je vodou, div je neutopili a celé si to natáčeli. Přitom na sobě neměli ochrané prvky, které by měli mít, kdyby se vypravili do chemickým jedem zasaženého místa. Něco tak průhledného už může uvěřit jen utlumená pozornost lidí, vystavených neustálým mámením našich televizí.
.........Po návratu na statek jsem poněkud znervózněla z toho co tu je práce a jak ten čas letí když je teplo. Rozkvétá to tu nádherně a prosím vesmírnou moudrost aby mi dala dost síly, nebo nějakého pomocníka, který by to semnou zkusil dohonit. Necítila jsem se plna energie jako vždy a tak mne syn Míša s vnoučaty vzal s sebou do Františkových lázní, kde pobývá moje snacha Martina po překonání onkologického problému. Procházeli jsme po parcích a užívali si kulinárních kratochvílí a popíjeli léčivou vodu. Zvláštní způsob života, ale pro mne to bylo docela únavné. Obvykle jsem neposedná a musím pořád něco tvořit. Energie mi to nepřidalo ale po návratu na statek objevil se pomocník o kterého jsem prosila. Na Petřín s námi měla jet ještě Romana a Agi ze Žatce a ono jim to nevyšlo. Podařilo se, že se přijely podívat k nám jak to tu vedeu.
Romana byla tak hodná a pomohla mi se zkrocením malinové džungle, ze které jsme utvořily zajímavé bludiště, kterým se dá procházet a případně trhat plody, až se rostliny vzpamatují z našeho zásahu. Také zde je vidět, že bez usměrňování to vedlo k tomu, ze přestaly plodit a překážely jedna druhé až přišel silnější zásah. Podepřené, zastlané pokosenou travou a zalité vypadaly mnohem spokojeněji.
.........Stále jsem se cítila unavena a po každém jídle, které výborně vaří můj manžel, ( ovšem převážně maso a smažené ), jsem musela odpočívat a dokonce spát, jak mne to vyčerpalo. Došlo mi, že bych s tím měla něco udělat a tak jsem si po dlouhé době udělala půst a pila 24 hod. jen diamantovou vodu. Moc mi to prospělo a jdu do dalších dní s novou energií. Je třeba střídmost i v tom jídle se obracet víc k přírodě, zvláště když v ní žijeme. Konečně se mi podařilo zasít převážné množství zeleniny, zítra to dodělám.
........Poslední akce tohoto měsíce bylo být přítomen při stavění májky v naší vedlejší vesnici. Pozvala jsem všech 15 lidí - přátel statku ale každý má už své rituály poslední dubnové noci a tak se ohlásili ze všech pouze Irenka a Radan. Měli jsme tedy být čtyři - spolu se mnou a mým mužem. Po příchodu na místo stavění májky jsem dostala zprávu, že autobus z Prahy s našimi přáteli stojí v koloně po nějaké autonehodě. Tudíž nestihli přípoj, kterou se k nám měli dopravit. Další náhoda byla, že náš milý soused, Miloš, který se mi stará o slepice, je zrovna ve městě, kde měli přestupovat a byl tak hodný, že je nabral a přivezl k nám. Z povídání s panem učitelem tedy sešlo, omluvila jsem se mu a vynahradili jsme si to vyprávěním Radana o legionářské tématice. Poseděli jsme spolu se sousedy u opékaného masíčka, které přivezl Radan a spoustě zeleniny, od Irenky. Chleba, pivo i víno jsme dodali. S Irenkou jsme pozorovali měsíc v úplňku, na který nás upozornila. Před spaním jsem jim přečetla povídání o Žluté růži od Mícy. Po 23.hod. byli uloženi do postýlek po příjemném večeru. Zítra oslavíme první máj malým rituálem a prací v přírodě. V naší zahradě tak osvěžíme mysl i tělo a uděláme něco pro zušlechtění tohoto krásného kousku české země. Přeji všem klid a mír.
.........................................................................................Pavla G. Picková

28.3.2018

29. března 2018 v 9:06 | Pavla G.Picková
Moji milí,
je stále chladno, i když mrazy polevily. Je lezavo a vlhko. Za to vlhko a občasný déšť děkuji, bylo sucho příliš a sněhu nic moc. Jak vysvitne sluníčko ženu se ven něco udělat, toto jaro je trochu opožděné. Je třeba vyčistit zbytky po zimním období a hlavně vyhrabat mech. Máme ho všude na trávnících a nevím moc co s tím. Ono když je něčeho přiměřeně, tak se to dá zvládnout, ale když je toho moc musíme dát hlavy dohromady a poradit se.
.......15.3.t.r. nám odešla naše Miluška. Bylo jí 93 let a mohla tu ještě být a vysílat svoje teplo a moudro mezi nás. Nějak se nám to nechce vstřebat, že už není. Při rozloučení s ní jsme se sešli s mnoha přáteli a připomněli jsme si co nám porozdávala za ty roky co jsme byli kolem ní. Každého z nás nějak oslovila, nasměrovala a obohatila. Neseme si to v sobě a ovlivňuje to náš život. Třeba jsme s ní v něčem nesouhlasili, učila nás vyjádřit se tak, abychom se dorozuměli a měla ráda lidi. Oni to cítili a vraceli se k ní rádi.
.......Na lidech je úžasné jak jsou každý jiný. Už v rodině, kdy máme tři syny a vychovávali jsme je stejně, přesto jsou odlišní a je to k zamyšlení proč to tak je. Myslím, že je to proto abychom se naučili být vstřícní k odlišnosti druhých a abychom se nesnažili předělávat je podle svého myšlení. Když se podíváme kolem sebe, co se děje v naší zemi, mám z toho dojem, že lidé došli k pocitu, že kdo myslí jinak je jejich nepřítel. Slovní útoky mohou přecházet do dalších horších forem. Celé dějiny lidstva nám Vesmírná moudrost posílá duchovní bytosti, které předávají lidstvu poselství lásky prostřednictvím různých učení. Tato učení jsou uzpůsobena vnímání a stupni poznávání různých národů velkými učiteli. Tito učitelé mají jedno společné vedou lidi k lásce, snášenlivosti, práci poctivosti a dobrotě. Lidem se to líbí, ale často to ve skutečnosti nedělají, jen o tom hovoří.
.......Vyvořila jsem s rodinou tady v přírodě malý ráj ve kterém pobývají ( alespoň občas) naše děti a přátelé. Řídíme se heslem - Životem v přírodě k duševní pohodě. Chtěla bych přibrat několik dalších známých do tohoto hnízda. Zkoušíme si tu společně tvořit svůj prostor a užíváme darů, které nám příroda i lidi poskytují. Můžeme si tu vařit z toho co vypěstujeme, máme tu vajíčka od našich slepic, tvaroh, mléko a sýry od kravek z vedlejší vesnice, můžeme tvořit z kůží i korálků, meditovat, cvičit a sdílet to co každý z nás dokáže jiným poskytnout. První setkání máme v Praze a půjdeme na Petřín do hvězdárny a pak budeme mít posezení ve kterém si navzájem o sobě něco povíme a seznámím je s tímto svým záměrem, budou-li chtít. Uprostřed rozjitřené společnosti je dobré vytvořit pohodové společenství, které se bude řídit těmito zásadami - být na sebe hodní, tzn.chovat se k sobě slušně, spolupracovat, pomáhat si, být vstřícný, tj. zkusit podívat se na věci pohledem toho druhého. Mluvit na sebe vlídně, mám li na věc jiný názor přednesu ho vhodným způsobem, volím slova.
Ono se to zdá být přirozené, ale všímáme si, že okolní svět nás ovlivňuje často nedobrými způsoby.
........Ráda bych to postavila mimo finančně. To jest neplatit za pobyt u nás, ale po domluvě by každý přispěl čím může. Svým duševním bohatstvím, znalostmi, dovednostmi, prací, dopravou, že by přivezl ty ostatní, nebo tím, co je tady třeba, ale na zahradě a na poli to neroste. Najít nové přátele a vystoupit ze svého stereotypu života ve městě. Při pozorování světa kolem nás člověk často propadá smutné náladě,lidé z toho často i onemocní a mají deprese. Mne ze smutku vždycky dostala práce v přírodě. Když vidím, že za mnou něco zůstává dobře uděláno a prospívá to, je to moc dobrý pocit. Ona ta práce opravdu šlechtí a je to skutečné - ne virtuální. Pohybem sílí tělo a mozek vymýšlí jak a co vytvořit. Vím, že je to moje cesta a že to třeba jiní lidé tak nemají. Nenaléhám, kdo k tomu má chuť může to zkusit, kdo ne, je užitečný jinak.
.........A tak si v očekávání jara dělám jarní úklid na duši a těším se na energii, která přichází z vesmíru, ze slunce, ze země, z vody a větru a z lidí, kteří sdílejí tu krásu kolem nás. Náš úkol na této zemi je zasadit strom, postavit dům a zplodit dítě. A pokud nemůžeme toto vše naplnit, tak se o to pokoušíme alespoň v menší míře - vypěstujeme mrkev, postavíme přístřešek a pohrajeme si s dětmi, třeba nejsou naše. Těším se na ty děti, které k nám přijdou, třebaže jsou už dospělé. Každý z nich už ušel kousek životem mají v sobě bolesti i radosti, které si nasbírali a mohou se podělit. Je možné být někde šťastný třeba na chvíli, na pár dní. Mít to místo kam se vracíme a kde je nám dobře a pak na něj vzpomínat, jako my vzpomínáme na Chmelnou.
.........Víš, zkoumat nutno, Bušku milý, to víno má svůj zvláštní ráz, zprv trpké, potom milé zas, my myslím už se vpili.
.........Jak pravíš, králi, tak náš lid, má duši zvláštní, zprvu trpká zdá se, však kvete po svém, v osobité kráse, ...............dí rozveselen Velhartice, i přibliž k tomu lidu hled a přitiskneš svůj k němu ret a neodtrhneš více.

Přeji všem krásné teplé a vlahé jaro, nejen v přírodě, ale i na duši, mějte se rádi. Pavla G. Picková

27.2.2018

28. února 2018 v 9:03 | Pavla G. Picková
Moji milí,
je chladno, je přímo mrazivo, je - 15,1 °C. V domě vytápím jednu místnost a hraji si tu na Robinzonku. Mohla bych se hřát vv paneláku, ale co bych tam dělala. koukala s manžílkem na televizi, ve které není nic moc na zahřátí a líčí nám minulost i budoucnost v černých barvách. Tady v přírodě mám pocit užitečnosti. Když se ráno probudím pod dvěma dekami, cítím jak je dům vychladlý, protože přes noc vyhaslo v krbu. Je potřeba si zacvičit pod dekou, rozhýbat tělíčko a jako jediný element, který dokáže dům rozehřát a věci rozpohybovat, vstávám a jdu na to. Proběhnu ledovým příslušenstvím a učiním co třeba. Vyberu popel a zatopím. Zvláštní jak ten krb to dřevo spotřebovává. Je to staré, vyschlé měkké dřevo co manžel přes léto nařezal. Nařezal vše nač přišel, což mne někdy znepokojovalo, neb já si umím představit co bych s tím či oním prkýnkem dokázala ještě udělat. Teď je mi to skoro málo. Teplo a světlo je pro člověka hodně důležité, jídlo až na druhém místě. také se snažím dost pít - teplý čaj je prima. No a funguji. Po ránu mám více energie a mohu chvíli pracovat i venku. Nejprve obstarám slepičky. Obdivuji je, jak jsou schopné v těch mrazech fungovat bez vytápěného kurníku a ještě snášet vajíčka. Několikrát za den jim dávám vodu, neboť ona jim zmrzne. Pak obstarám sýkorky, mám pro ně do krmítka slunečnicová semena a špek. Teprve pak posnídám.
..........Bylo potřeba nabílit vápnem kmeny ovocných stromků. Tak jsem zjistila, že jich máme 30. Docela prima tělocvik. Každý den ráno udělám nějakou větší fyzickou práci. Ověřuji si, že zimní poklid mne ještě nerozložil. A v 11 hod. jdu k sousedce. Nejprve si zazpíváme, už nám jde - Skákal pes přes oves. Číslovky a počítání zvládá prima. Makačka je to se slovy, jejich vyslovováním a propojení slova a pojmu. Píšeme to do sešitu. Je brzy unavena. Abychom to vyrovnaly zahrajeme si pexeso. Při každém otočení kartička vidí číslocku a počet plodů na ní, napočítá je. Tady vyslovuje písmenka moc pěkně. Já mám špatnou orientaci, a než to napočítá, zapomenu co kde bylo, tak se bavíme tím jak bloudím, ale už se lepším. Jí to parádně jde. Máme obě radost. Kolem 12 jdu domu a zachrnuji oheň. Po obědě se věnuji svému archivu. Jedno období svého života jsem byla knihovnicí anějak to ve mně zůstalo. Těší mne třídit a rovnat všechny papírové informace, které se ke mně dostanou, zastrkat je do krabic podle témat, kterých se dotýkají. Mám pocit, že tak urovnávám svět, ujasňuji si co je skutečnost ( neboť pravdu má každý tu svou) a ukládám do krabic a tím odložím minulost abych se k ní už nevracela. jen pokud bude mít někdo, např. z dětí zájem, mohu mu dát do toho nahlédnout. přichází mi to co mi má přijít a je to někdy docela zajímavé.
..........Nasbírala jsem za tu dobu hodně zajímavých materiálů - říkám tomu můj papírový internet.
Kdysi na nějakém setkání jsem dostala jednu stránku okopírovanou z Otevírání dveří do nitra. Stojí tam: " Nemůžeš postoupit k většímu úkolu, dokud neuspořádáš vztahy, nežiješ s každým v lásce, míru a harmonii a nepřestaneš v sobě chovat zášť i nevoli k druhým. ...........Mnohé skutečnosti čekají na odhalení, ale musí být odhaleny ve správné atmosféře, v atmosféře umocněné lásky."
Zamýšlím se nad tím, že souhlasíme s těmito slovy, ale jde o to skutečně jimi žít. Slovo mělo dříve velkou váho, dnes jakoby je vítr odnášel od úst do nenávratna. Je třeba moudrá slova uskutečnovat.
..........Zahrada Prorokova - Chalíl Džibrán - O slabosti - Litujte národ, jenž se halí do roucha, které sám neutkal, živí se chlebem, na který sám nesklízel zrno, a pije víno, které nestáčel ze svých vlastních vinných lisů. Litujte národ, který zdraví tyrana jako hrdinu. Litujte národ, který pozvedne svůj hlas jen kráčí-li v pohřebním průvodu, který se nevzbouří, dokud nemá šíji mezi mečem a špalkem. Litujte národ, jehož státníci jsou lišky, jehož filosofové jsou kejklíři, jehož umění je uměním slátanin a napodobování. Litujte národ, který vítá nového vládce fanfárami a loučí se s ním pískáním, jen aby přivítal nového vládce opět s fanfárami. Litujte národ, jehož mudrci stářím oněmněli a silní jedinci jsou dosud v kolébce. Litujte národ rozdělený na zlomky, jehož každý zlomek se považuje za národ.
...........To je potřeba si uvědomit, pokud chceme jít dál. A cestu z tohoto stavu vidím ve způsobu myšlení lidí. Žádné násilí, ani fyzické ani slovní nepřineslo posun v dějinách lidí. Jen myšlenka vycházející z čistoty srce a směřující k dobru může něco změnit. Starý mistr Lao c říká " K dobrému jsem dobrý, k nedobrému jsem také dobrý, tak rozšiřuji dobro." Snažím se to napodobovat, ale je potřeba nejít až k sebezničení. Moje cesta je ukazovat, že je možné se vrátit zpět do přírody, pozorovat vesmírné zákonitosti a uvědomovat si, že Vesmírná moudrost, Universum, které říkají různými jmény skutečně působí. Působí prostřednictvím myšlenek, náhod, nápadů inspirací, setkání a mnoha jinými cestami. Jen se ztišit a věnovat pozornost.
..........Nyní velice opomíjená cesta k tomuto poznání je prostřednictvím práce v přírodě. Tvořivá spolupráce lidí je radostí i pochopením těchto zákonitostí. Chalíl Džibrám o tom mluví - " Pracujte, abyste mohli udržet krok se zemí a duší země. Neboť zahálet, znamená odcizit se všem ročním obdobím a vystoupit z toku života, který plyne vznešeně a s hrdou pokorou k nekonečnu. Zabýváte-li se prací, milujete vpravdě život a milovat prostřednictvím práce je důvěrně znát nejskrytější tajemství života... Život je temnotou není-li v něm úsilí, úsilí je slepé, není-li spojeno s poznáním, poznání je marné, není-li spojeno s prací a práce je planá, není-li spojena s láskou. Je to nabíjet vše čemu dáváte tvar dechem svého ducha. Práce je zviditelněná láska...." A toto je můj přístup k řešení věcí, které mne nějak zasáhnou a které potřebuji zpracovat abych si opět připomněla, že vše je jak má být podle vyšší spravedlnosti.
........Co v tom mohu děla já? Vytvořila jsem s rodinou a několika přáteli prostor, kde bychom mohli spolu tvořit a uvědomovat si tyto jistoty v naší rozvlněné době. Zkouším ho nabídnout několika dalším dobrým lidem, kteří jsou schopni se něčeho takového účastnit. Budeme pracovat a poznávat se a učit se soužití bez násilí slov o činech ani nemluvím.
Těším se na vás Pavla G. Picková

30.1.2018

30. ledna 2018 v 21:43 | Pavla G. Picková
...............Moji milí, Vánoce jsme zvládli v Praze, v pohodě s rodinkou, je nám spolu dobře. Na Silvestra jsme se vátili na venkov a oslavili to se sousedy. V přírodě je to trochu zamotané. Jsou dny, kdy je počasí jak má být a tak si topíme v krbu a necháváme se zavát sněhem. Věnujeme se opatřování dřeva sběrem pozůstalých silných větví po dřevorubcích, co tu káceli před rokem. Nařezání na 30-ti centimetrové kusy je potěšením manžela, který udržuje teplo v domě. Já sklízím na poli co mohu získat ještě i v zimě. Máme topinambury, nezamrzají, obsahují inulín, který napomáhá prevenci cukrovky, má spoustu vitaminu C a je možné ho používat syrový, nebo vařený jako brambory. V létě kvete a vypadá jako slunečnice. Máme ho na záhonu, kde je udržován aby se moc nerozrostl, protože je to invazivní rostlina. Množí se hlízami. Zatím ho my a hryzci dokážeme udržovat v určeném prostoru. Také máme na poli růžičkovou kapustu, která snáší naše, zatím mírné zimy docela dobře. Používáme ji většinou syrovou, ale i uvařená je prima.
...............Jsou ovšem dny, které jako zimní skoro nevypadají. Je teplo a příroda reaguje oživením. Lískové keře mají jehnědy. Já prořezávám peckoviny a využívám počasí. Doháním co jsem nezvládla na podzim. Dočišťuji po pozemku uschlé traviny a keře, které probírám a vše to suším v sušáku, který postavil Petr. Když to proschne, pálím to ve speciálním sudu s dvojím roštem a vychladlý popel nosím na novou vinici, prokládám půdou, kterou beru krtkům z hromádek a zasypávám natlučenými skořápkami. Na zahradě je vždycky něco kvůli čemu stojí za to vstát ráno z postele. Každý den, pokud nejede k doktorům chodíme s manželem k sousedce Jitce, která je po mozkové mrtvici a trénujeme mluvení. Má speciální pexeso, kterým zakončujeme naše společné hodinové snažení. Je to už rok, co jí to potkalo a je vidět pokrok. Někdy to jde lépe, jindy těžko. Funkce myšlení je záhadou.
...............Napadlo mne to nedávno, při jízdě metrem. ( Objevuji se občas v Praze.) Jedu si a přemýšlím si o svém. Myšlení je takový zvláštní přírodou nám daný dar. V myšlenkách si promítám co bylo, co se chystám dělat a jak to udělám, přijímám podněty z okolí, činím z toho nějaké závěry. Mám někdy pocit jakoby napojení nahoru na tu moudrou databázi, ze které přicházejí občas nápady a řešení věcí. Přes uličku sedí starší paní a čte knihu. přijímá sdělení autora a svou fantazií se vciťuje do děje a rozvíjí příběh. Pak knihu odloží a co se dočetla zůstává v její paměti. Mladá dívka čte časopis, jsou tam módy, recepty, reklamy drobné příběhy a to na ni působí. Dost mladých lidí kolem se věnuje chytrým mobilům a tabletům. Někteří si vyhledávají zprávy, hrají hry a věnují se této činnosti dost značnou část dne, pokud jim to povinnosti dovolí. Po tuto dobu je pozastaveno jejich vlastní myšlení a přijímají to co je jim vysíláno do vědomí. Pokud je to větší časový úsek, zvláště u mladých lidí - a vidím to i u svých vnoučat, je pozastaveno jejich vlastní myšlení a přijímají cizí. Vystoupím z metra a slyším útržek hovoru nějakého cizího muže, který říká : je nutné rozrušit a roztříštit.... Ano ono to láká a pak narušuje myšlení člověka. To je asi to, proč se já nějak instinktivně zdržuji podlehnout. Používám internet jen občas jako pracovní nástroj, ne jako zábavu, která by mi vyplňovala dny. Cítím tam závislost a odcizování lidí mezi sebou, dokonce přejímání vzorů myšlení, vysílaných tímto způsobem.
................Zvlášť silné to bylo v poslední době v souvislosti s volbou prezidenta. Vliv internetových i veřejnoprávních médií byl natolik negativní, že se k sobě lidé přestávali chovat slušně. Předpokládali bychom, že z historického hlediska už bychom měli být na takové civilizační úrovni, že není zapotřebí se projevovat takovým způsobem.
................S radostí a požitkem jsem se vrátila do své tiché krajiny zelené zbylou travou a hnědé zoranými poli kolem nás. Pozoruji sýkorky a jiné ptactvo, ketré přilétá na slunečnicová semena v krmítku, pouštím naše slepice do zadní zahrady a z okna horního pokoje vidím tři srnky, které se pasou na poli pod pásem šípkových keřů. Očistné působení přírody a práce tady je nadějí a lékem pro moji dušičku. Myslím na naše přátele, kteří jsou poraněni, nemocní, trápí se ve vztazích, v práci, v nedostatku. Proč to vše není ještě překonáno a jak dlouho budeme ještě zrát, než dozrajeme k moudrosti a vzájemnému souladu. Je třeba začít u sebe, neubližovat, být vnímavý k potřebám druhých, dbát na slušnost ve svých činech a vážit slova, která posíláme přez ohradu svých zubů, jak říkali staří.
................Tak do toho osmičkového roku, kdy se bude snad něco měnit, vám přeji aby se to měnilo k dobrému. Pomáhejme tomu a nezapomínejte na hojící sílu přírody. Těším se na setkávání s vámi.

....................................................................S přírodou jsem spojen, neznám strachu ani naděje,
omyj mne a nezbělím, pokálej mne a čist zůstanu.
....................................................................Nepospíchám, jsem však hbitý, nepřicházím, jsem však tady.
.......................................................................(opsáno ze staré čínské poesie)
....................................................................................................................Vaše Pavla G. Picková

30.12.2O17

30. prosince 2017 v 13:30 | Pavla G.Pickova
..........Tak máme konec roku 2017. Příští rok bude osmičkový. Co to obnáší pro nás i celou planetu, uvidíme. podíváme-li se kolem sebe, vidí každý to své. Co se mu podařilo za to minulé období a co předpokládá, že by mohl zvládnout příští rok. U nás na statku vidím kolem sebe už skoro dovršené obdělání naší půdy. Při převzetí tohoto kusu naší země, před deseti lety, zde byly nepřehledné houštiny. A teď je tu vyčištěno a je lépe čitelné, co je ještě třeba. V přední zahradě prořezávat a roubovat jabloně - ostatní běžně udržovat. To jest vinici, rybízy a ostatní stromy, které se pravidelně neřežou. V bývalé rajské zahradě obnovit omšelý malý foliovník, který postavil Milan Č. Slouží dobře a papričky jsou z něj až do mrazů. Na místě rajčat je nyní borůvkové údolí se samozaléváním, tak by zde nemělo být mnoho práce. Báječné červené voňavé víno jsem prořezala, zahřížila co se dalo a bude z něho celá řada na nové vinici. Ve staré zahradě jen sekat a sušit trávu a zkusím tam ten experiment s vlastními houbami. No uvidíme. Více práce čeká na poli. Zasít podle osevního plánu, vyčistit rozrostlé dvakrát plodící maliny, čistit nové jahodové záhony a vykopat, usušit a spálit ty staré odplozené. Taky obnovit a přesadit měsíční jahody, na které už nezbyl na podzim čas. Slepice jsou zabezpečené proti predátorům a ptačí chřipce zasíťováním. Jen je třeba na jaře ještě vymalovat dům uvnitř a nabílit zvenčí. Tato činnost mi dává pocit jasného stanovení úkolů a potřeb, spolu s poměrně jasným vědomím jak se co má udělat. Práce do hmoty člověku hodně pomáhá.
........Složitější je to se záležitostmi vztahovými a společenskými. V uplynulých dnech jsem měla několik setkání s lidmi, kteří žijí v Praze. Většinu jich počítám ke svým přátelům a za léta co je znám pozoruji jejich vývoj v souvislosti s děním v naší zemi. Mám lidi ráda a zajímá mne jak žijí, co si myslí a jak reagují na události, se kterými se setkávají. Nevím proč, ale není mi lhostejné, co se s nimi děje. Někteří z mých přátel jsou v trvale depresivním stavu a to se projevuje na jejich zdraví. Od toho, že se člověku najednou začnou třást ruce tak, že se nedokáže ani podepsat, až po onkologické onemocnění a mozkovou mrtvici. Už dávno jsem se rozloučila s myšlenkou, že mohu nějakými přírodně léčitelskými postupy ovlivnit zdraví svých milých. Každý jsme jiný a moje vědomosti mohu použít jen v malém měřítku. Tak pěstuji a přivážím do Prahy to, co mi je umožněno - od kořenů pamlepišek po červenou řepu a hroznové víno. Ale nejsilnější vliv na zdraví člověka má psychika. A tu si může ovlivnit kždý sám, pokud si to uvědomí.
.......Měli jsme adventní setkání od našeho sdružení a těšili jsme se, že spolu strávíme krásné chvíle a obejmeme se s našimi přáteli. Přišla mezi nás i naše krásná dušinka Miluška K., od které jsme dostali mnoho podnětů a která měla velký vliv na ty, kdo z ní mohli čerpat inspiraci pro život. Každý pak šel dál svou cestičkou a byli jsme zvědavi jak uspěli v životě mladí lidé, kteří jezdili na statek ve Chmelné už jako děti. Do našeho poklidného adventního setkání s nimi přišlo i něco z jejich zážitků a poznání. Oslovili jsme několik našich mladých přátel, ale doba je náročná a tak se nepodařilo přijet třeba Radkovi H., o kterém víme, má milou ženu, dvě krásné děti, staví pasivní dům a mohl by nám sdělit kolem toho zajímavé poznatky. Také Leoš S. nepřijel, ač by rád, ale má velké povinnosti na zámku v Častolovicích, kde zajišťuje provozní záležitosti, Renátka R. se věnuje se svým partnerem záslužné činnosti jako zdravotní klauni a vzpomíná na nás v dobrém, a Oldřiška dříve B., nyní K. studuje do hloubky bibli a ta jí přináší velké poznání. Každý z nich nese v sobě usilování o ovlivňování dějů, kterých se účastní. Svůj čas nám věnoval Mirek A. se svou ženou a krásnou dceruškou. Mirek se účastní politického života za ČSSD, a čistě a poctivě pracuje v zemědělské oblasti. Další byl Tomáš K., který pro své kořeny a emocionální povahu, pomáhá od spoda sociálně slabým a potřebným lidem a setkává se s drsnou realitou jejich života. Poslední z mladých byl Petr P., který pracuje ve výzkumném ústavu mezi lidmi, kteří nemají tak silný kontakt s palčivými problémy některých skupin lidí a snaží se jim přibližovat problematiku součadného dění aby nebyli lhostejní a zamýšleli se nad vývojem společnosti. Mlčení a lhostejnost k negativním projevům, které kolem nás jsou tyto umožňuje a ony narůstají. Stačí začít přemýšlet, dávat si věci do souvislostí a sám pro sebe si udělat v sobě jasno. Každý má svou pravdu a je potřeba znát skutečnost. Když se nad tím zamýšlím, docházím k tomu, že máme na vybranou - podle svého zaměření.
.......Když nás skutečnosti kolem nás zarmucují, hledáme jak se k tomu postavit. Pokud lidé věnují pozornost negativním zprávám, násilí a ošklivostem, hlavně v televizi, způsobuje jim to deprese. Sdílení takových zpráv opakování bez možností jejich řešení způsobují onemocnění, která pak vidíme kolem sebe. Energie lidí by měla směřovat k posilování dobrého co je kolem nás. Já to dělám tak, že pomohu, kde mohu, a když to nejde, uchýlím se do své milované přírody, obehnané plotem a křovinami, vynechám na chvíli zprávy a pozoruji moudrost Universa kolem sebe. A pak se vracím do proudu života v civilizaci a vyhledávám co je kolem nás dobrého a snažím se na základě faktů ujasnit kde je moje místo a jakým způsobem - ovšem nenásilně, mohu spolupůsobit. Například se zprostředkováním myšlenek a faktů od lidí, kteří nacházejí cestu, mezi ty, kdo jsou ochotni naslouchat. S tím, že samo utřídění myšlenek - což je síla a předání slovem dál, což je další síla, je možné věci ovlivňovat. Prostě, když vidím něco co není dobré, neváhat to označit za nedobré a neslušné. Takové sdílení mezi sebou, posiluje lidi v tom, že nemají pocit opuštěnosti v názorech a bezmoci.
.......Jsou i tací, kteří se nebojí hovořit i s lidmi opačných názorů a šířit své poznání aktivněji - podpisovými akcemi, petičními stánky, hovořením na demonstracích a různých diskusních pořadech. Takoví mají mou úctu, neboť na to už nemám tolik energie a pokouším se jim prospět jinými cestami.
......Vyšší stupeň protestů, nebo ovlivňování dějů silovějšími prostředky neberu už ve svém spektru v potaz.
......Je na zvážení každého kterou cestu si pro sebe zvolí a toto adventní setkání bylo v tomto smyslu poučné.
Nakonec jsme byli odměněni i krásným slovem a hudbou, která nás naladila na vánoční rozjímání. Maruška Z. naznačila cesty, kudy se bude ubírat společnost, pokud vyčistíme svou mysl a budeme konat podle vůle Univerzální modurosti, která působí také i naším prostřednictvím.
.........................................................S přírodou jsem spojen, neznám strachu ani naděje.
.........................................................Omyj mne a nezbělím, pokálej mne a čist zůstanu.
.........................................................Nepospíchám, jsem však hbitý, nepřicházím, jsem však tady.
Přeji klidný, mírový a pohodový rok 2018 Pavla G. Picková

24.11.2017

24. listopadu 2017 v 9:24 | Pavla G.Picková
....To nám to utíká, za měsíc jsou Vánoce, ráno je dlouho tma a už v pozdním odpoledni se šeří. Nestačím udělat přes den všechno co bych si představova -v pilné práci čas se ztrácí. Má to svoje výhody - nejsem tak unavena večer protože dělám kratší dobu a říkám si při pohledu na ty krásné západy slunce tady - jak rychle se to vše děje, že zase za čásek bude světla přibývat a bude jaro. Všechno má sůj čas
....Takře se konečně dostalo i na ty trámy ze chmelnic co jsme koupili vyřazené mám je tu pod igelity uloženy už dvy roky. Můj muž, synové Petr a Jiřík spolu s naší novou posilou - Petrovou Aničkou z toho vytvořili dva tarasy na kterých hodlám pěstovat víno. V přední zahradě máme bílé - malé a sladké, na dílně pnoucí tmavé, červené, voňavé a tady na sluneční stráni bude jedna řada toho co dovezl přítel Milan z Moravy a druhá řada toho tmavě červeného voňavého. Zatím jsme to dokázali vždy sbaštit, letos se dělala i šťáva a dokonce jsem zkusila i vlastní víno. Vedena nápadem, který mi takhle ráno přišel - dělala jsem to jako Robinson chleba. Měla jsem zbytek, snad dvě decinky burčáku a v třílitrové lahvi jsem to smíchala s naší vinnou šťávou. stojí mi to v chladné jídelně na stole a pozoruji vývoj. Nejdřív to bublalo, pak se to tvářilo nenápadně a zakalilo se to. Když to přestalo bublat, přelila jsem to do menších lahví a ono se to časem čistí. Už je to čiré a chuť to má jako poněkud divočejší mladé víno. Nechám to a uvidíme co se s tím bude dít dál. Myslím si, že je to úplně bez chemie.
....V sušárně, kterou postavil Petr suším vše co odstraňuji ze záhonů a pak to spaluji v sudu s dvěma rošty a popelem hnojím. Pole už mám na zimu obdělané a v pařníku mi ještě docházejí květáky. Sklidila jsem pěknou úrodu topinamburů - ty mohu brát z kyblíků s půdou celou zimu - nemrznou - je v nich inulín a ten je výborný při cukrovce i na imunitu. Taky se vyvedly růžičkové kapusty odlupuji si je a baštím syrové i vařené, vydrží i mrazíky. Je to prima klidná práce tady v přírodě a vychutnávám si pohodu tvoření svého prostoru.
....Do té pohody mi přišla zpráva, že naši přátelé z NEZA budou v televizi u paní Jílkové. Je to už dlouho, co jsme s mnoha lidmi protestovali úspěšně proti stavbě silného radarového zařízení v Brdech. Negativní vliv na zdraví lidí ve velmi širokém okruhu zasažené krajiny přivedl do této problematiky mnoho lidí s různým zaměřením. A společným úsilím i s přispěním vyšší vůle se podařilo stavbě tohoto zařízení zabránit. Několik přátel z té doby ještě působí aktivně a vyjadřují se k problémům dnešní společnosti. Předpokládala jsem debatu podloženou faktickými argumenty a musím se omluvit všem, které jsem smskami na tuto podívanou zvala. Obraz zloby a řvaní na pravé straně obrazovky mi připadal velice neslušný a s rozumně vedenou rozpravou neměl nic společného. Možná je to obraz společnosti ve které žijeme, jen třeba já zavrtaná ve své půdě si to tak silně uvědomuji. ....Vynechám-li paní Jílkovou - bez komentáře, tak převážně ženy mely pozitivní vklad s kultivovanou argumentací. Třeba bychom se měly jako ženy více a jasně vyjádřit, že takový způsob jednání lidí mezi sebou je nedůstojný naší - prý tak vyspělé společnosti. Měla jsem z toho dost dlouho nepříjemný pocit, se kterým jsem jela na naše setkání u kulatého stolu, které míváme každé třetí úterý.
....Naše setkání mi náladu velice pozdvihlo a chmurné představy rozehnalo. Sešly jsme se dříve - my členky výboru našeho sdružení abychom vytvořily program na Adventní setkání a na další období. Máme zajištěn krásný prostor, kde jsme byli již jednou, a naši členové přinášejí pohodu do našich setkání. Nejstarší a obdivuhodný doktor Srdečný, kterému je 98 let a který vždy promlouvá při oslavách 17.listopadu opět nezklamal a jasně a perfektně přednesl svůj proslov ve kterém se opět zmínil o tom, že jediný mezinárodní svátek, který vzešel od nás - Den studenstva le třeba si připomínat, přestože byl vyňat z kalendáře a překryt dnem boje za svobodu a demokracii. Ono je potřeba si některá fakta připomínat, abychom neotupěli a nepřidali se k současnému zvyku vykládat dějiny podle toho kdo je zrovna nahoře.
....Na našem Adventním setkání bychom rádi uvítali naše mladé, kteří s námi jezdili na statek ve Chmelné k MiKu. Rádi bychom se dozvěděli co dělají teď. Jak žijí a jak jsou úspěšní v tomto nelehlém období ti, kteří byli vždy aktivní, pracovití, se vztahem k přírodě a vyšším zákonům. Aby si vyměnili kontakty a připomenuli si, že mají přátele stejného, nebo podobnéhoi zaměření. Zatím nám přislíbili účast tři mladí mužové i když s tím, že se předem omlouvají, kdyby jim to nevyšlo, protože doba je náročná a lidé v produktivním věku, kteří pracují, mají rodiny a další závazky to mají dost náročné.
....Naše jednání pokračovalo dál a posezení u kulatého stolu se protahlo. Sešlo se nás více než obvykle a každý přinesl své, co ho trápí i těší. Jdou nám sem divné mravy, strachy, stresy, násilí v televizi na každém programu televize, až je to nápadné. K čemu to chtějí ovlivňovat naše lidi? Ve školách a domech seniorů se prý zakazuje pohlazení, nebo obětí, že prý jde o sexuální harašení. Kdo se to takto pokřiveným pohledem dívá na lidi? A kdo to u nás přijímá? Stejně jako všechnu tu špínu, kterou se nás snaží dusit. Znovu jsme probrali problematiku naší současné společnosti a snažili se na to podívat z historického i duchovního hlediska. Je zajímavé, že v Číně se společnost prý přiklání k učení Konfucia, v Rusku se nám objevila ta Anastasie, v Německu mají R.Steinera a trojčlenost. Jakoby nám tady rostl nějaký duchovní podklad pro novou společnost, ve které by se skutečně žilo podle vyšší moudrosti a ne zabalovalo do slov a různých výkladů, aby se to mohlo uhnout kam se to někomu hodí. Také v naší zemi se spojují síly, které jsou nadějí a ukazují cestu. Máme o čem přemýšlet a při příštím kulatém stole 19.12.t.r. si to dopovídáme.
....Je potřeba skutečně se chovat podle vyšších zákonů přímo, od půdy k nebi a mezi sebou slušně a spravedlivě. A je důležité je co si pustíme do své mysli. Jestli je to poznaná pravda a dobro, nebo lži a zloba.
A na zakončení dnešního povídání vám ještě přidám básničku, kterou jsem kdesi opsala :
.....................Když po prve muž zvedá sklenku, zvon času nezní temným úderem,
.....................políbí děvče v lukách venku, jak sladké rty jsou jarním večerem.
.....................Když po druhé muž sklenku zdvihá, je léto a vzduch voní po seně,
.....................klas ponakloní zlatá tíha, na ženu zadívá se zasněně.
.....................Je chladno, vítr vane z vinic, muž zvedá sklenku vína po třetí,
.....................čas ani jemu nesleví nic, podzimní píseň skládá pro děti.
..........................................................................Objímám vás Pavla G. Picková

25.10.2017

25. října 2017 v 21:30 | Pavla G. Picková
Moji milí přátelé,
mám poněkud mezeru ve svém psaní. Od konce prázdnin se toho událo hodně, tak to vezmu zkráceně. Těšila jsem se na setkání s Vladimírem Megre, autorem knih o Anastasii. Lístek mi přivezla na místo dušinka Míca a byly jsme zvědavy na průběh celodenní akce. Na setkání s p.Megre jsem byla už před cca 10 ti lety s naší MiKu. Od té doby poněkud zešedivěl, ale elán neztratil. Pěkně nám zopakoval obsah první knihy a vyzdvihl rituály kolem svatby mladých. Pak byla přestávka na oběd a my se setkaly s překladatelkou, naší milou dušinkou a s bylinkářkou a renesanční bytostí Evičkou. Ta mi poradila nový přírodní preparát na prevenci rakoviny, který nyní zkouším na sobě. Mám v rodině a okolí několik případů a měla bych to otestovat. Funguje to tak, pokud jsem to dobře pochopila, že to rozpouští mrtvé tkáně, uložené v těle, které se mohou zvrhnout i už rozjeté bujení. Mám zjištené dvě bulky - tukové a uvidím, jestli se rozpustí - dám vědět. To hlavní, co jsme si z toho dne odnesly bylo připomenutí síly myšlenky, která nám pomáhá uskutečňovat věci v běžném životě, pokud jsou v souladu s vyšším záměrem. Moc se mi to hodilo, neboť jsem měla druhý den složité jednání na úřadě a s pomocí této myšlenky jsem to úspěšně zvládla. Děly se mi samé takové náhody, což se mi poslední dobou stává a které mne naplňují ujištěním, že vše kolem nás je řízeno nějakou moudrou, laskavou přírodní silou, která nám pomáhá. Už jsem si to začala psát a podrobně si to dokumentuju. Je to zajímavé. Funguje to i na počasí a dojezdy autobusů a pod.
Po tom setkání jsem jela s Mícou k nim domů. Potěšily jsme se společným prožitkem z jejich útulného domu se zahradou a vyčarovala mi báječné švestkové knedlíky a naučila mne vařit dýňovou polívku. Dostala jsem také jednu dýni s sebou. Takové návštěvy bychom mohly dělat v našem sdružení, pokud by byl zájem, abychom se navzájem více poznaly a potěšily. A taky vyměnily plody a semena. (Většinou my ženy).
Jak jsem psala posledně, měla jsem po těch prázdninách takový nemilý pocit únavy a stereotypu s obděláváním pozemku a poněkud marného lákání vnoučat od počítačů a tabletů. Tak mi ta vyšší síla poněkud přidala na povinnostech a připadám si jako ten člověk v té povídačce o malém bytě plném dětí, co mu poradili aby si tam nastěhoval ještě slepice, králíky, kozu a berana. A když to pak vystěhoval, tak si lebedil co má prostoru. Tak s vyšší pomocí jsem zatím zvládla začátek těch věcí co nás čekají a po návratu na statek jsem si libovala v tom jak je krásné mít na starosti jen slepice a pozemeček. Učím se soustředění na jednu věc a tu dodělat a nerozhlížet se s nervozitou po tom, co ještě není uděláno. Je to krása a byla jsem odměněna dvěma příjemnými víkendy s našimi mladými a dokonce pracovali s radostí a užívali si darů, které jim zde nabízím. Proto to vše dělám. Postavili jsme terasy k nové vinici, vybrali brambory a posekaná zahrada nabízí další možnosti. Dostala se ke mně informace o tom jak a co potřebují slepice ke svému prospívání. Většinu toho v podstatě dělám a teď, když je dostavěno, vypustila jsem pipiny do staré zahrady a ony tam radostně hospodaří. Do toho jsem dostala půjčenou knihu od Anastasie Novych - Sensei ze Šambaly a s potěšením tam nacházím popis a vysvětlení věcí, které se mi zde skutečně dějí. A zase stejný zdroj a zase Anastasie, i když trochu jinak. Zajímavé. Mám teď pocit, že svět je v dobrých rukou a vše je jak má být. Všechno co se kolem nás děje, i když tomu někdy nerozumíme, má svůj účel a smysl. I to nepříjemné, co nás potkává. Momentálně mám třeba pořezanou ruku tak, že mi to museli zašít, ale do dvou dnů jsem pochopila proč to bylo. Na setkáních u kulatého stolu, které začalo teď v říjnu a budou pokračovat každé třetí úterý v měsící na známé adrese vám, bude-li zájem povím podrobnosti. No jak vidim i k tomu psaní jsem se konečně dostala pro tu poraněnou ruku. Tak vám přeji abyste hledali raději předem co a jak je dobré, než se to připomene jinak. V té knize co teď čtu jsou tučně vytištěna poznání - jedno z nich je - To co nepronikne skrze rozum, bude vbito skrze tělo. To fakt sedí.
Objímám všechny Pavla.

Kam dál