28.3.2018

29. března 2018 v 9:06 | Pavla G.Picková
Moji milí,
je stále chladno, i když mrazy polevily. Je lezavo a vlhko. Za to vlhko a občasný déšť děkuji, bylo sucho příliš a sněhu nic moc. Jak vysvitne sluníčko ženu se ven něco udělat, toto jaro je trochu opožděné. Je třeba vyčistit zbytky po zimním období a hlavně vyhrabat mech. Máme ho všude na trávnících a nevím moc co s tím. Ono když je něčeho přiměřeně, tak se to dá zvládnout, ale když je toho moc musíme dát hlavy dohromady a poradit se.
.......15.3.t.r. nám odešla naše Miluška. Bylo jí 93 let a mohla tu ještě být a vysílat svoje teplo a moudro mezi nás. Nějak se nám to nechce vstřebat, že už není. Při rozloučení s ní jsme se sešli s mnoha přáteli a připomněli jsme si co nám porozdávala za ty roky co jsme byli kolem ní. Každého z nás nějak oslovila, nasměrovala a obohatila. Neseme si to v sobě a ovlivňuje to náš život. Třeba jsme s ní v něčem nesouhlasili, učila nás vyjádřit se tak, abychom se dorozuměli a měla ráda lidi. Oni to cítili a vraceli se k ní rádi.
.......Na lidech je úžasné jak jsou každý jiný. Už v rodině, kdy máme tři syny a vychovávali jsme je stejně, přesto jsou odlišní a je to k zamyšlení proč to tak je. Myslím, že je to proto abychom se naučili být vstřícní k odlišnosti druhých a abychom se nesnažili předělávat je podle svého myšlení. Když se podíváme kolem sebe, co se děje v naší zemi, mám z toho dojem, že lidé došli k pocitu, že kdo myslí jinak je jejich nepřítel. Slovní útoky mohou přecházet do dalších horších forem. Celé dějiny lidstva nám Vesmírná moudrost posílá duchovní bytosti, které předávají lidstvu poselství lásky prostřednictvím různých učení. Tato učení jsou uzpůsobena vnímání a stupni poznávání různých národů velkými učiteli. Tito učitelé mají jedno společné vedou lidi k lásce, snášenlivosti, práci poctivosti a dobrotě. Lidem se to líbí, ale často to ve skutečnosti nedělají, jen o tom hovoří.
.......Vyvořila jsem s rodinou tady v přírodě malý ráj ve kterém pobývají ( alespoň občas) naše děti a přátelé. Řídíme se heslem - Životem v přírodě k duševní pohodě. Chtěla bych přibrat několik dalších známých do tohoto hnízda. Zkoušíme si tu společně tvořit svůj prostor a užíváme darů, které nám příroda i lidi poskytují. Můžeme si tu vařit z toho co vypěstujeme, máme tu vajíčka od našich slepic, tvaroh, mléko a sýry od kravek z vedlejší vesnice, můžeme tvořit z kůží i korálků, meditovat, cvičit a sdílet to co každý z nás dokáže jiným poskytnout. První setkání máme v Praze a půjdeme na Petřín do hvězdárny a pak budeme mít posezení ve kterém si navzájem o sobě něco povíme a seznámím je s tímto svým záměrem, budou-li chtít. Uprostřed rozjitřené společnosti je dobré vytvořit pohodové společenství, které se bude řídit těmito zásadami - být na sebe hodní, tzn.chovat se k sobě slušně, spolupracovat, pomáhat si, být vstřícný, tj. zkusit podívat se na věci pohledem toho druhého. Mluvit na sebe vlídně, mám li na věc jiný názor přednesu ho vhodným způsobem, volím slova.
Ono se to zdá být přirozené, ale všímáme si, že okolní svět nás ovlivňuje často nedobrými způsoby.
........Ráda bych to postavila mimo finančně. To jest neplatit za pobyt u nás, ale po domluvě by každý přispěl čím může. Svým duševním bohatstvím, znalostmi, dovednostmi, prací, dopravou, že by přivezl ty ostatní, nebo tím, co je tady třeba, ale na zahradě a na poli to neroste. Najít nové přátele a vystoupit ze svého stereotypu života ve městě. Při pozorování světa kolem nás člověk často propadá smutné náladě,lidé z toho často i onemocní a mají deprese. Mne ze smutku vždycky dostala práce v přírodě. Když vidím, že za mnou něco zůstává dobře uděláno a prospívá to, je to moc dobrý pocit. Ona ta práce opravdu šlechtí a je to skutečné - ne virtuální. Pohybem sílí tělo a mozek vymýšlí jak a co vytvořit. Vím, že je to moje cesta a že to třeba jiní lidé tak nemají. Nenaléhám, kdo k tomu má chuť může to zkusit, kdo ne, je užitečný jinak.
.........A tak si v očekávání jara dělám jarní úklid na duši a těším se na energii, která přichází z vesmíru, ze slunce, ze země, z vody a větru a z lidí, kteří sdílejí tu krásu kolem nás. Náš úkol na této zemi je zasadit strom, postavit dům a zplodit dítě. A pokud nemůžeme toto vše naplnit, tak se o to pokoušíme alespoň v menší míře - vypěstujeme mrkev, postavíme přístřešek a pohrajeme si s dětmi, třeba nejsou naše. Těším se na ty děti, které k nám přijdou, třebaže jsou už dospělé. Každý z nich už ušel kousek životem mají v sobě bolesti i radosti, které si nasbírali a mohou se podělit. Je možné být někde šťastný třeba na chvíli, na pár dní. Mít to místo kam se vracíme a kde je nám dobře a pak na něj vzpomínat, jako my vzpomínáme na Chmelnou.
.........Víš, zkoumat nutno, Bušku milý, to víno má svůj zvláštní ráz, zprv trpké, potom milé zas, my myslím už se vpili.
.........Jak pravíš, králi, tak náš lid, má duši zvláštní, zprvu trpká zdá se, však kvete po svém, v osobité kráse, ...............dí rozveselen Velhartice, i přibliž k tomu lidu hled a přitiskneš svůj k němu ret a neodtrhneš více.

Přeji všem krásné teplé a vlahé jaro, nejen v přírodě, ale i na duši, mějte se rádi. Pavla G. Picková
 

27.2.2018

28. února 2018 v 9:03 | Pavla G. Picková
Moji milí,
je chladno, je přímo mrazivo, je - 15,1 °C. V domě vytápím jednu místnost a hraji si tu na Robinzonku. Mohla bych se hřát vv paneláku, ale co bych tam dělala. koukala s manžílkem na televizi, ve které není nic moc na zahřátí a líčí nám minulost i budoucnost v černých barvách. Tady v přírodě mám pocit užitečnosti. Když se ráno probudím pod dvěma dekami, cítím jak je dům vychladlý, protože přes noc vyhaslo v krbu. Je potřeba si zacvičit pod dekou, rozhýbat tělíčko a jako jediný element, který dokáže dům rozehřát a věci rozpohybovat, vstávám a jdu na to. Proběhnu ledovým příslušenstvím a učiním co třeba. Vyberu popel a zatopím. Zvláštní jak ten krb to dřevo spotřebovává. Je to staré, vyschlé měkké dřevo co manžel přes léto nařezal. Nařezal vše nač přišel, což mne někdy znepokojovalo, neb já si umím představit co bych s tím či oním prkýnkem dokázala ještě udělat. Teď je mi to skoro málo. Teplo a světlo je pro člověka hodně důležité, jídlo až na druhém místě. také se snažím dost pít - teplý čaj je prima. No a funguji. Po ránu mám více energie a mohu chvíli pracovat i venku. Nejprve obstarám slepičky. Obdivuji je, jak jsou schopné v těch mrazech fungovat bez vytápěného kurníku a ještě snášet vajíčka. Několikrát za den jim dávám vodu, neboť ona jim zmrzne. Pak obstarám sýkorky, mám pro ně do krmítka slunečnicová semena a špek. Teprve pak posnídám.
..........Bylo potřeba nabílit vápnem kmeny ovocných stromků. Tak jsem zjistila, že jich máme 30. Docela prima tělocvik. Každý den ráno udělám nějakou větší fyzickou práci. Ověřuji si, že zimní poklid mne ještě nerozložil. A v 11 hod. jdu k sousedce. Nejprve si zazpíváme, už nám jde - Skákal pes přes oves. Číslovky a počítání zvládá prima. Makačka je to se slovy, jejich vyslovováním a propojení slova a pojmu. Píšeme to do sešitu. Je brzy unavena. Abychom to vyrovnaly zahrajeme si pexeso. Při každém otočení kartička vidí číslocku a počet plodů na ní, napočítá je. Tady vyslovuje písmenka moc pěkně. Já mám špatnou orientaci, a než to napočítá, zapomenu co kde bylo, tak se bavíme tím jak bloudím, ale už se lepším. Jí to parádně jde. Máme obě radost. Kolem 12 jdu domu a zachrnuji oheň. Po obědě se věnuji svému archivu. Jedno období svého života jsem byla knihovnicí anějak to ve mně zůstalo. Těší mne třídit a rovnat všechny papírové informace, které se ke mně dostanou, zastrkat je do krabic podle témat, kterých se dotýkají. Mám pocit, že tak urovnávám svět, ujasňuji si co je skutečnost ( neboť pravdu má každý tu svou) a ukládám do krabic a tím odložím minulost abych se k ní už nevracela. jen pokud bude mít někdo, např. z dětí zájem, mohu mu dát do toho nahlédnout. přichází mi to co mi má přijít a je to někdy docela zajímavé.
..........Nasbírala jsem za tu dobu hodně zajímavých materiálů - říkám tomu můj papírový internet.
Kdysi na nějakém setkání jsem dostala jednu stránku okopírovanou z Otevírání dveří do nitra. Stojí tam: " Nemůžeš postoupit k většímu úkolu, dokud neuspořádáš vztahy, nežiješ s každým v lásce, míru a harmonii a nepřestaneš v sobě chovat zášť i nevoli k druhým. ...........Mnohé skutečnosti čekají na odhalení, ale musí být odhaleny ve správné atmosféře, v atmosféře umocněné lásky."
Zamýšlím se nad tím, že souhlasíme s těmito slovy, ale jde o to skutečně jimi žít. Slovo mělo dříve velkou váho, dnes jakoby je vítr odnášel od úst do nenávratna. Je třeba moudrá slova uskutečnovat.
..........Zahrada Prorokova - Chalíl Džibrán - O slabosti - Litujte národ, jenž se halí do roucha, které sám neutkal, živí se chlebem, na který sám nesklízel zrno, a pije víno, které nestáčel ze svých vlastních vinných lisů. Litujte národ, který zdraví tyrana jako hrdinu. Litujte národ, který pozvedne svůj hlas jen kráčí-li v pohřebním průvodu, který se nevzbouří, dokud nemá šíji mezi mečem a špalkem. Litujte národ, jehož státníci jsou lišky, jehož filosofové jsou kejklíři, jehož umění je uměním slátanin a napodobování. Litujte národ, který vítá nového vládce fanfárami a loučí se s ním pískáním, jen aby přivítal nového vládce opět s fanfárami. Litujte národ, jehož mudrci stářím oněmněli a silní jedinci jsou dosud v kolébce. Litujte národ rozdělený na zlomky, jehož každý zlomek se považuje za národ.
...........To je potřeba si uvědomit, pokud chceme jít dál. A cestu z tohoto stavu vidím ve způsobu myšlení lidí. Žádné násilí, ani fyzické ani slovní nepřineslo posun v dějinách lidí. Jen myšlenka vycházející z čistoty srce a směřující k dobru může něco změnit. Starý mistr Lao c říká " K dobrému jsem dobrý, k nedobrému jsem také dobrý, tak rozšiřuji dobro." Snažím se to napodobovat, ale je potřeba nejít až k sebezničení. Moje cesta je ukazovat, že je možné se vrátit zpět do přírody, pozorovat vesmírné zákonitosti a uvědomovat si, že Vesmírná moudrost, Universum, které říkají různými jmény skutečně působí. Působí prostřednictvím myšlenek, náhod, nápadů inspirací, setkání a mnoha jinými cestami. Jen se ztišit a věnovat pozornost.
..........Nyní velice opomíjená cesta k tomuto poznání je prostřednictvím práce v přírodě. Tvořivá spolupráce lidí je radostí i pochopením těchto zákonitostí. Chalíl Džibrám o tom mluví - " Pracujte, abyste mohli udržet krok se zemí a duší země. Neboť zahálet, znamená odcizit se všem ročním obdobím a vystoupit z toku života, který plyne vznešeně a s hrdou pokorou k nekonečnu. Zabýváte-li se prací, milujete vpravdě život a milovat prostřednictvím práce je důvěrně znát nejskrytější tajemství života... Život je temnotou není-li v něm úsilí, úsilí je slepé, není-li spojeno s poznáním, poznání je marné, není-li spojeno s prací a práce je planá, není-li spojena s láskou. Je to nabíjet vše čemu dáváte tvar dechem svého ducha. Práce je zviditelněná láska...." A toto je můj přístup k řešení věcí, které mne nějak zasáhnou a které potřebuji zpracovat abych si opět připomněla, že vše je jak má být podle vyšší spravedlnosti.
........Co v tom mohu děla já? Vytvořila jsem s rodinou a několika přáteli prostor, kde bychom mohli spolu tvořit a uvědomovat si tyto jistoty v naší rozvlněné době. Zkouším ho nabídnout několika dalším dobrým lidem, kteří jsou schopni se něčeho takového účastnit. Budeme pracovat a poznávat se a učit se soužití bez násilí slov o činech ani nemluvím.
Těším se na vás Pavla G. Picková

30.1.2018

30. ledna 2018 v 21:43 | Pavla G. Picková
...............Moji milí, Vánoce jsme zvládli v Praze, v pohodě s rodinkou, je nám spolu dobře. Na Silvestra jsme se vátili na venkov a oslavili to se sousedy. V přírodě je to trochu zamotané. Jsou dny, kdy je počasí jak má být a tak si topíme v krbu a necháváme se zavát sněhem. Věnujeme se opatřování dřeva sběrem pozůstalých silných větví po dřevorubcích, co tu káceli před rokem. Nařezání na 30-ti centimetrové kusy je potěšením manžela, který udržuje teplo v domě. Já sklízím na poli co mohu získat ještě i v zimě. Máme topinambury, nezamrzají, obsahují inulín, který napomáhá prevenci cukrovky, má spoustu vitaminu C a je možné ho používat syrový, nebo vařený jako brambory. V létě kvete a vypadá jako slunečnice. Máme ho na záhonu, kde je udržován aby se moc nerozrostl, protože je to invazivní rostlina. Množí se hlízami. Zatím ho my a hryzci dokážeme udržovat v určeném prostoru. Také máme na poli růžičkovou kapustu, která snáší naše, zatím mírné zimy docela dobře. Používáme ji většinou syrovou, ale i uvařená je prima.
...............Jsou ovšem dny, které jako zimní skoro nevypadají. Je teplo a příroda reaguje oživením. Lískové keře mají jehnědy. Já prořezávám peckoviny a využívám počasí. Doháním co jsem nezvládla na podzim. Dočišťuji po pozemku uschlé traviny a keře, které probírám a vše to suším v sušáku, který postavil Petr. Když to proschne, pálím to ve speciálním sudu s dvojím roštem a vychladlý popel nosím na novou vinici, prokládám půdou, kterou beru krtkům z hromádek a zasypávám natlučenými skořápkami. Na zahradě je vždycky něco kvůli čemu stojí za to vstát ráno z postele. Každý den, pokud nejede k doktorům chodíme s manželem k sousedce Jitce, která je po mozkové mrtvici a trénujeme mluvení. Má speciální pexeso, kterým zakončujeme naše společné hodinové snažení. Je to už rok, co jí to potkalo a je vidět pokrok. Někdy to jde lépe, jindy těžko. Funkce myšlení je záhadou.
...............Napadlo mne to nedávno, při jízdě metrem. ( Objevuji se občas v Praze.) Jedu si a přemýšlím si o svém. Myšlení je takový zvláštní přírodou nám daný dar. V myšlenkách si promítám co bylo, co se chystám dělat a jak to udělám, přijímám podněty z okolí, činím z toho nějaké závěry. Mám někdy pocit jakoby napojení nahoru na tu moudrou databázi, ze které přicházejí občas nápady a řešení věcí. Přes uličku sedí starší paní a čte knihu. přijímá sdělení autora a svou fantazií se vciťuje do děje a rozvíjí příběh. Pak knihu odloží a co se dočetla zůstává v její paměti. Mladá dívka čte časopis, jsou tam módy, recepty, reklamy drobné příběhy a to na ni působí. Dost mladých lidí kolem se věnuje chytrým mobilům a tabletům. Někteří si vyhledávají zprávy, hrají hry a věnují se této činnosti dost značnou část dne, pokud jim to povinnosti dovolí. Po tuto dobu je pozastaveno jejich vlastní myšlení a přijímají to co je jim vysíláno do vědomí. Pokud je to větší časový úsek, zvláště u mladých lidí - a vidím to i u svých vnoučat, je pozastaveno jejich vlastní myšlení a přijímají cizí. Vystoupím z metra a slyším útržek hovoru nějakého cizího muže, který říká : je nutné rozrušit a roztříštit.... Ano ono to láká a pak narušuje myšlení člověka. To je asi to, proč se já nějak instinktivně zdržuji podlehnout. Používám internet jen občas jako pracovní nástroj, ne jako zábavu, která by mi vyplňovala dny. Cítím tam závislost a odcizování lidí mezi sebou, dokonce přejímání vzorů myšlení, vysílaných tímto způsobem.
................Zvlášť silné to bylo v poslední době v souvislosti s volbou prezidenta. Vliv internetových i veřejnoprávních médií byl natolik negativní, že se k sobě lidé přestávali chovat slušně. Předpokládali bychom, že z historického hlediska už bychom měli být na takové civilizační úrovni, že není zapotřebí se projevovat takovým způsobem.
................S radostí a požitkem jsem se vrátila do své tiché krajiny zelené zbylou travou a hnědé zoranými poli kolem nás. Pozoruji sýkorky a jiné ptactvo, ketré přilétá na slunečnicová semena v krmítku, pouštím naše slepice do zadní zahrady a z okna horního pokoje vidím tři srnky, které se pasou na poli pod pásem šípkových keřů. Očistné působení přírody a práce tady je nadějí a lékem pro moji dušičku. Myslím na naše přátele, kteří jsou poraněni, nemocní, trápí se ve vztazích, v práci, v nedostatku. Proč to vše není ještě překonáno a jak dlouho budeme ještě zrát, než dozrajeme k moudrosti a vzájemnému souladu. Je třeba začít u sebe, neubližovat, být vnímavý k potřebám druhých, dbát na slušnost ve svých činech a vážit slova, která posíláme přez ohradu svých zubů, jak říkali staří.
................Tak do toho osmičkového roku, kdy se bude snad něco měnit, vám přeji aby se to měnilo k dobrému. Pomáhejme tomu a nezapomínejte na hojící sílu přírody. Těším se na setkávání s vámi.

....................................................................S přírodou jsem spojen, neznám strachu ani naděje,
omyj mne a nezbělím, pokálej mne a čist zůstanu.
....................................................................Nepospíchám, jsem však hbitý, nepřicházím, jsem však tady.
.......................................................................(opsáno ze staré čínské poesie)
....................................................................................................................Vaše Pavla G. Picková
 


30.12.2O17

30. prosince 2017 v 13:30 | Pavla G.Pickova
..........Tak máme konec roku 2017. Příští rok bude osmičkový. Co to obnáší pro nás i celou planetu, uvidíme. podíváme-li se kolem sebe, vidí každý to své. Co se mu podařilo za to minulé období a co předpokládá, že by mohl zvládnout příští rok. U nás na statku vidím kolem sebe už skoro dovršené obdělání naší půdy. Při převzetí tohoto kusu naší země, před deseti lety, zde byly nepřehledné houštiny. A teď je tu vyčištěno a je lépe čitelné, co je ještě třeba. V přední zahradě prořezávat a roubovat jabloně - ostatní běžně udržovat. To jest vinici, rybízy a ostatní stromy, které se pravidelně neřežou. V bývalé rajské zahradě obnovit omšelý malý foliovník, který postavil Milan Č. Slouží dobře a papričky jsou z něj až do mrazů. Na místě rajčat je nyní borůvkové údolí se samozaléváním, tak by zde nemělo být mnoho práce. Báječné červené voňavé víno jsem prořezala, zahřížila co se dalo a bude z něho celá řada na nové vinici. Ve staré zahradě jen sekat a sušit trávu a zkusím tam ten experiment s vlastními houbami. No uvidíme. Více práce čeká na poli. Zasít podle osevního plánu, vyčistit rozrostlé dvakrát plodící maliny, čistit nové jahodové záhony a vykopat, usušit a spálit ty staré odplozené. Taky obnovit a přesadit měsíční jahody, na které už nezbyl na podzim čas. Slepice jsou zabezpečené proti predátorům a ptačí chřipce zasíťováním. Jen je třeba na jaře ještě vymalovat dům uvnitř a nabílit zvenčí. Tato činnost mi dává pocit jasného stanovení úkolů a potřeb, spolu s poměrně jasným vědomím jak se co má udělat. Práce do hmoty člověku hodně pomáhá.
........Složitější je to se záležitostmi vztahovými a společenskými. V uplynulých dnech jsem měla několik setkání s lidmi, kteří žijí v Praze. Většinu jich počítám ke svým přátelům a za léta co je znám pozoruji jejich vývoj v souvislosti s děním v naší zemi. Mám lidi ráda a zajímá mne jak žijí, co si myslí a jak reagují na události, se kterými se setkávají. Nevím proč, ale není mi lhostejné, co se s nimi děje. Někteří z mých přátel jsou v trvale depresivním stavu a to se projevuje na jejich zdraví. Od toho, že se člověku najednou začnou třást ruce tak, že se nedokáže ani podepsat, až po onkologické onemocnění a mozkovou mrtvici. Už dávno jsem se rozloučila s myšlenkou, že mohu nějakými přírodně léčitelskými postupy ovlivnit zdraví svých milých. Každý jsme jiný a moje vědomosti mohu použít jen v malém měřítku. Tak pěstuji a přivážím do Prahy to, co mi je umožněno - od kořenů pamlepišek po červenou řepu a hroznové víno. Ale nejsilnější vliv na zdraví člověka má psychika. A tu si může ovlivnit kždý sám, pokud si to uvědomí.
.......Měli jsme adventní setkání od našeho sdružení a těšili jsme se, že spolu strávíme krásné chvíle a obejmeme se s našimi přáteli. Přišla mezi nás i naše krásná dušinka Miluška K., od které jsme dostali mnoho podnětů a která měla velký vliv na ty, kdo z ní mohli čerpat inspiraci pro život. Každý pak šel dál svou cestičkou a byli jsme zvědavi jak uspěli v životě mladí lidé, kteří jezdili na statek ve Chmelné už jako děti. Do našeho poklidného adventního setkání s nimi přišlo i něco z jejich zážitků a poznání. Oslovili jsme několik našich mladých přátel, ale doba je náročná a tak se nepodařilo přijet třeba Radkovi H., o kterém víme, má milou ženu, dvě krásné děti, staví pasivní dům a mohl by nám sdělit kolem toho zajímavé poznatky. Také Leoš S. nepřijel, ač by rád, ale má velké povinnosti na zámku v Častolovicích, kde zajišťuje provozní záležitosti, Renátka R. se věnuje se svým partnerem záslužné činnosti jako zdravotní klauni a vzpomíná na nás v dobrém, a Oldřiška dříve B., nyní K. studuje do hloubky bibli a ta jí přináší velké poznání. Každý z nich nese v sobě usilování o ovlivňování dějů, kterých se účastní. Svůj čas nám věnoval Mirek A. se svou ženou a krásnou dceruškou. Mirek se účastní politického života za ČSSD, a čistě a poctivě pracuje v zemědělské oblasti. Další byl Tomáš K., který pro své kořeny a emocionální povahu, pomáhá od spoda sociálně slabým a potřebným lidem a setkává se s drsnou realitou jejich života. Poslední z mladých byl Petr P., který pracuje ve výzkumném ústavu mezi lidmi, kteří nemají tak silný kontakt s palčivými problémy některých skupin lidí a snaží se jim přibližovat problematiku součadného dění aby nebyli lhostejní a zamýšleli se nad vývojem společnosti. Mlčení a lhostejnost k negativním projevům, které kolem nás jsou tyto umožňuje a ony narůstají. Stačí začít přemýšlet, dávat si věci do souvislostí a sám pro sebe si udělat v sobě jasno. Každý má svou pravdu a je potřeba znát skutečnost. Když se nad tím zamýšlím, docházím k tomu, že máme na vybranou - podle svého zaměření.
.......Když nás skutečnosti kolem nás zarmucují, hledáme jak se k tomu postavit. Pokud lidé věnují pozornost negativním zprávám, násilí a ošklivostem, hlavně v televizi, způsobuje jim to deprese. Sdílení takových zpráv opakování bez možností jejich řešení způsobují onemocnění, která pak vidíme kolem sebe. Energie lidí by měla směřovat k posilování dobrého co je kolem nás. Já to dělám tak, že pomohu, kde mohu, a když to nejde, uchýlím se do své milované přírody, obehnané plotem a křovinami, vynechám na chvíli zprávy a pozoruji moudrost Universa kolem sebe. A pak se vracím do proudu života v civilizaci a vyhledávám co je kolem nás dobrého a snažím se na základě faktů ujasnit kde je moje místo a jakým způsobem - ovšem nenásilně, mohu spolupůsobit. Například se zprostředkováním myšlenek a faktů od lidí, kteří nacházejí cestu, mezi ty, kdo jsou ochotni naslouchat. S tím, že samo utřídění myšlenek - což je síla a předání slovem dál, což je další síla, je možné věci ovlivňovat. Prostě, když vidím něco co není dobré, neváhat to označit za nedobré a neslušné. Takové sdílení mezi sebou, posiluje lidi v tom, že nemají pocit opuštěnosti v názorech a bezmoci.
.......Jsou i tací, kteří se nebojí hovořit i s lidmi opačných názorů a šířit své poznání aktivněji - podpisovými akcemi, petičními stánky, hovořením na demonstracích a různých diskusních pořadech. Takoví mají mou úctu, neboť na to už nemám tolik energie a pokouším se jim prospět jinými cestami.
......Vyšší stupeň protestů, nebo ovlivňování dějů silovějšími prostředky neberu už ve svém spektru v potaz.
......Je na zvážení každého kterou cestu si pro sebe zvolí a toto adventní setkání bylo v tomto smyslu poučné.
Nakonec jsme byli odměněni i krásným slovem a hudbou, která nás naladila na vánoční rozjímání. Maruška Z. naznačila cesty, kudy se bude ubírat společnost, pokud vyčistíme svou mysl a budeme konat podle vůle Univerzální modurosti, která působí také i naším prostřednictvím.
.........................................................S přírodou jsem spojen, neznám strachu ani naděje.
.........................................................Omyj mne a nezbělím, pokálej mne a čist zůstanu.
.........................................................Nepospíchám, jsem však hbitý, nepřicházím, jsem však tady.
Přeji klidný, mírový a pohodový rok 2018 Pavla G. Picková

24.11.2017

24. listopadu 2017 v 9:24 | Pavla G.Picková
....To nám to utíká, za měsíc jsou Vánoce, ráno je dlouho tma a už v pozdním odpoledni se šeří. Nestačím udělat přes den všechno co bych si představova -v pilné práci čas se ztrácí. Má to svoje výhody - nejsem tak unavena večer protože dělám kratší dobu a říkám si při pohledu na ty krásné západy slunce tady - jak rychle se to vše děje, že zase za čásek bude světla přibývat a bude jaro. Všechno má sůj čas
....Takře se konečně dostalo i na ty trámy ze chmelnic co jsme koupili vyřazené mám je tu pod igelity uloženy už dvy roky. Můj muž, synové Petr a Jiřík spolu s naší novou posilou - Petrovou Aničkou z toho vytvořili dva tarasy na kterých hodlám pěstovat víno. V přední zahradě máme bílé - malé a sladké, na dílně pnoucí tmavé, červené, voňavé a tady na sluneční stráni bude jedna řada toho co dovezl přítel Milan z Moravy a druhá řada toho tmavě červeného voňavého. Zatím jsme to dokázali vždy sbaštit, letos se dělala i šťáva a dokonce jsem zkusila i vlastní víno. Vedena nápadem, který mi takhle ráno přišel - dělala jsem to jako Robinson chleba. Měla jsem zbytek, snad dvě decinky burčáku a v třílitrové lahvi jsem to smíchala s naší vinnou šťávou. stojí mi to v chladné jídelně na stole a pozoruji vývoj. Nejdřív to bublalo, pak se to tvářilo nenápadně a zakalilo se to. Když to přestalo bublat, přelila jsem to do menších lahví a ono se to časem čistí. Už je to čiré a chuť to má jako poněkud divočejší mladé víno. Nechám to a uvidíme co se s tím bude dít dál. Myslím si, že je to úplně bez chemie.
....V sušárně, kterou postavil Petr suším vše co odstraňuji ze záhonů a pak to spaluji v sudu s dvěma rošty a popelem hnojím. Pole už mám na zimu obdělané a v pařníku mi ještě docházejí květáky. Sklidila jsem pěknou úrodu topinamburů - ty mohu brát z kyblíků s půdou celou zimu - nemrznou - je v nich inulín a ten je výborný při cukrovce i na imunitu. Taky se vyvedly růžičkové kapusty odlupuji si je a baštím syrové i vařené, vydrží i mrazíky. Je to prima klidná práce tady v přírodě a vychutnávám si pohodu tvoření svého prostoru.
....Do té pohody mi přišla zpráva, že naši přátelé z NEZA budou v televizi u paní Jílkové. Je to už dlouho, co jsme s mnoha lidmi protestovali úspěšně proti stavbě silného radarového zařízení v Brdech. Negativní vliv na zdraví lidí ve velmi širokém okruhu zasažené krajiny přivedl do této problematiky mnoho lidí s různým zaměřením. A společným úsilím i s přispěním vyšší vůle se podařilo stavbě tohoto zařízení zabránit. Několik přátel z té doby ještě působí aktivně a vyjadřují se k problémům dnešní společnosti. Předpokládala jsem debatu podloženou faktickými argumenty a musím se omluvit všem, které jsem smskami na tuto podívanou zvala. Obraz zloby a řvaní na pravé straně obrazovky mi připadal velice neslušný a s rozumně vedenou rozpravou neměl nic společného. Možná je to obraz společnosti ve které žijeme, jen třeba já zavrtaná ve své půdě si to tak silně uvědomuji. ....Vynechám-li paní Jílkovou - bez komentáře, tak převážně ženy mely pozitivní vklad s kultivovanou argumentací. Třeba bychom se měly jako ženy více a jasně vyjádřit, že takový způsob jednání lidí mezi sebou je nedůstojný naší - prý tak vyspělé společnosti. Měla jsem z toho dost dlouho nepříjemný pocit, se kterým jsem jela na naše setkání u kulatého stolu, které míváme každé třetí úterý.
....Naše setkání mi náladu velice pozdvihlo a chmurné představy rozehnalo. Sešly jsme se dříve - my členky výboru našeho sdružení abychom vytvořily program na Adventní setkání a na další období. Máme zajištěn krásný prostor, kde jsme byli již jednou, a naši členové přinášejí pohodu do našich setkání. Nejstarší a obdivuhodný doktor Srdečný, kterému je 98 let a který vždy promlouvá při oslavách 17.listopadu opět nezklamal a jasně a perfektně přednesl svůj proslov ve kterém se opět zmínil o tom, že jediný mezinárodní svátek, který vzešel od nás - Den studenstva le třeba si připomínat, přestože byl vyňat z kalendáře a překryt dnem boje za svobodu a demokracii. Ono je potřeba si některá fakta připomínat, abychom neotupěli a nepřidali se k současnému zvyku vykládat dějiny podle toho kdo je zrovna nahoře.
....Na našem Adventním setkání bychom rádi uvítali naše mladé, kteří s námi jezdili na statek ve Chmelné k MiKu. Rádi bychom se dozvěděli co dělají teď. Jak žijí a jak jsou úspěšní v tomto nelehlém období ti, kteří byli vždy aktivní, pracovití, se vztahem k přírodě a vyšším zákonům. Aby si vyměnili kontakty a připomenuli si, že mají přátele stejného, nebo podobnéhoi zaměření. Zatím nám přislíbili účast tři mladí mužové i když s tím, že se předem omlouvají, kdyby jim to nevyšlo, protože doba je náročná a lidé v produktivním věku, kteří pracují, mají rodiny a další závazky to mají dost náročné.
....Naše jednání pokračovalo dál a posezení u kulatého stolu se protahlo. Sešlo se nás více než obvykle a každý přinesl své, co ho trápí i těší. Jdou nám sem divné mravy, strachy, stresy, násilí v televizi na každém programu televize, až je to nápadné. K čemu to chtějí ovlivňovat naše lidi? Ve školách a domech seniorů se prý zakazuje pohlazení, nebo obětí, že prý jde o sexuální harašení. Kdo se to takto pokřiveným pohledem dívá na lidi? A kdo to u nás přijímá? Stejně jako všechnu tu špínu, kterou se nás snaží dusit. Znovu jsme probrali problematiku naší současné společnosti a snažili se na to podívat z historického i duchovního hlediska. Je zajímavé, že v Číně se společnost prý přiklání k učení Konfucia, v Rusku se nám objevila ta Anastasie, v Německu mají R.Steinera a trojčlenost. Jakoby nám tady rostl nějaký duchovní podklad pro novou společnost, ve které by se skutečně žilo podle vyšší moudrosti a ne zabalovalo do slov a různých výkladů, aby se to mohlo uhnout kam se to někomu hodí. Také v naší zemi se spojují síly, které jsou nadějí a ukazují cestu. Máme o čem přemýšlet a při příštím kulatém stole 19.12.t.r. si to dopovídáme.
....Je potřeba skutečně se chovat podle vyšších zákonů přímo, od půdy k nebi a mezi sebou slušně a spravedlivě. A je důležité je co si pustíme do své mysli. Jestli je to poznaná pravda a dobro, nebo lži a zloba.
A na zakončení dnešního povídání vám ještě přidám básničku, kterou jsem kdesi opsala :
.....................Když po prve muž zvedá sklenku, zvon času nezní temným úderem,
.....................políbí děvče v lukách venku, jak sladké rty jsou jarním večerem.
.....................Když po druhé muž sklenku zdvihá, je léto a vzduch voní po seně,
.....................klas ponakloní zlatá tíha, na ženu zadívá se zasněně.
.....................Je chladno, vítr vane z vinic, muž zvedá sklenku vína po třetí,
.....................čas ani jemu nesleví nic, podzimní píseň skládá pro děti.
..........................................................................Objímám vás Pavla G. Picková

25.10.2017

25. října 2017 v 21:30 | Pavla G. Picková
Moji milí přátelé,
mám poněkud mezeru ve svém psaní. Od konce prázdnin se toho událo hodně, tak to vezmu zkráceně. Těšila jsem se na setkání s Vladimírem Megre, autorem knih o Anastasii. Lístek mi přivezla na místo dušinka Míca a byly jsme zvědavy na průběh celodenní akce. Na setkání s p.Megre jsem byla už před cca 10 ti lety s naší MiKu. Od té doby poněkud zešedivěl, ale elán neztratil. Pěkně nám zopakoval obsah první knihy a vyzdvihl rituály kolem svatby mladých. Pak byla přestávka na oběd a my se setkaly s překladatelkou, naší milou dušinkou a s bylinkářkou a renesanční bytostí Evičkou. Ta mi poradila nový přírodní preparát na prevenci rakoviny, který nyní zkouším na sobě. Mám v rodině a okolí několik případů a měla bych to otestovat. Funguje to tak, pokud jsem to dobře pochopila, že to rozpouští mrtvé tkáně, uložené v těle, které se mohou zvrhnout i už rozjeté bujení. Mám zjištené dvě bulky - tukové a uvidím, jestli se rozpustí - dám vědět. To hlavní, co jsme si z toho dne odnesly bylo připomenutí síly myšlenky, která nám pomáhá uskutečňovat věci v běžném životě, pokud jsou v souladu s vyšším záměrem. Moc se mi to hodilo, neboť jsem měla druhý den složité jednání na úřadě a s pomocí této myšlenky jsem to úspěšně zvládla. Děly se mi samé takové náhody, což se mi poslední dobou stává a které mne naplňují ujištěním, že vše kolem nás je řízeno nějakou moudrou, laskavou přírodní silou, která nám pomáhá. Už jsem si to začala psát a podrobně si to dokumentuju. Je to zajímavé. Funguje to i na počasí a dojezdy autobusů a pod.
Po tom setkání jsem jela s Mícou k nim domů. Potěšily jsme se společným prožitkem z jejich útulného domu se zahradou a vyčarovala mi báječné švestkové knedlíky a naučila mne vařit dýňovou polívku. Dostala jsem také jednu dýni s sebou. Takové návštěvy bychom mohly dělat v našem sdružení, pokud by byl zájem, abychom se navzájem více poznaly a potěšily. A taky vyměnily plody a semena. (Většinou my ženy).
Jak jsem psala posledně, měla jsem po těch prázdninách takový nemilý pocit únavy a stereotypu s obděláváním pozemku a poněkud marného lákání vnoučat od počítačů a tabletů. Tak mi ta vyšší síla poněkud přidala na povinnostech a připadám si jako ten člověk v té povídačce o malém bytě plném dětí, co mu poradili aby si tam nastěhoval ještě slepice, králíky, kozu a berana. A když to pak vystěhoval, tak si lebedil co má prostoru. Tak s vyšší pomocí jsem zatím zvládla začátek těch věcí co nás čekají a po návratu na statek jsem si libovala v tom jak je krásné mít na starosti jen slepice a pozemeček. Učím se soustředění na jednu věc a tu dodělat a nerozhlížet se s nervozitou po tom, co ještě není uděláno. Je to krása a byla jsem odměněna dvěma příjemnými víkendy s našimi mladými a dokonce pracovali s radostí a užívali si darů, které jim zde nabízím. Proto to vše dělám. Postavili jsme terasy k nové vinici, vybrali brambory a posekaná zahrada nabízí další možnosti. Dostala se ke mně informace o tom jak a co potřebují slepice ke svému prospívání. Většinu toho v podstatě dělám a teď, když je dostavěno, vypustila jsem pipiny do staré zahrady a ony tam radostně hospodaří. Do toho jsem dostala půjčenou knihu od Anastasie Novych - Sensei ze Šambaly a s potěšením tam nacházím popis a vysvětlení věcí, které se mi zde skutečně dějí. A zase stejný zdroj a zase Anastasie, i když trochu jinak. Zajímavé. Mám teď pocit, že svět je v dobrých rukou a vše je jak má být. Všechno co se kolem nás děje, i když tomu někdy nerozumíme, má svůj účel a smysl. I to nepříjemné, co nás potkává. Momentálně mám třeba pořezanou ruku tak, že mi to museli zašít, ale do dvou dnů jsem pochopila proč to bylo. Na setkáních u kulatého stolu, které začalo teď v říjnu a budou pokračovat každé třetí úterý v měsící na známé adrese vám, bude-li zájem povím podrobnosti. No jak vidim i k tomu psaní jsem se konečně dostala pro tu poraněnou ruku. Tak vám přeji abyste hledali raději předem co a jak je dobré, než se to připomene jinak. V té knize co teď čtu jsou tučně vytištěna poznání - jedno z nich je - To co nepronikne skrze rozum, bude vbito skrze tělo. To fakt sedí.
Objímám všechny Pavla.

1. září 2017.

1. září 2017 v 16:34 | Pavla G. Picková
Je pátek, prší. Prší už 2. den a bude ještě pršet do neděle. Tak se zase dostávám ke psaní. Vnoučata jsem odevzdala živá a nezraněná rodičům. Pěkně se tu miláčkové vystřídali. Chlapce, dvojčata ve věku 12 let jsme tady měli 14 dní v kuse a děvčata, 15 a 12 let, dva týdny, s přestávkou. Omladina měla pestrý prázdninový program. Pobyty na táborech, na dovolených s rodiči po Čechách i v zahraničí a také u konkurenčních, či lépe spolupracujících babiček ze strany mých milovaných snach. Obdivuji své snachy, jak se dokážou postarat v tom fofru, v jakém žijí, o blaho dítek i svých mužů. Toho balení, praní, žehlení, vaření a organizování, no je to náročné. Já jsem si to trochu užívala. Je to příležitost tu novou generaci poznat. Žiji zde stále a víkendové návštěvy toho moc neřeknou. Většinou tu s námi byl můj manžel, který vařil a s vnoučaty myl nádobí, což je velká pomoc. Já jsem se je pokoušela dostat od notebooků, aby si dětičky uvědomily rozdíl - město - statek. Zpočátku to bylo dost náročné - závislost je závislost. Chtělo to organizaci práce. Byly vytvořeny nedotknutelné časy, kdy se hrálo, či zíralo do těch protivných placiček. Krátké časové úseky byly věnovány sbližování s přírodou a nějaké ty nenáročné polně zahradní práce. Nejlépe byl hodnocen dítkami den, kdy se jelo do městečka a odměnou za práci byl jim vydán menší obnos za který si mohla zakoupit co je napadlo. Připadala jsem si občas jako motorek, který posunuje dění kupředu přez zřetelný odpor materiálu. Důležité bylo být tou laskavou, chápající babičkou aby byla pohoda při pobytu u nás. Zhodnotila jsem to miláčkům na konci týdne, jako důležitou vývojovou etapu s vyzdvižením dosažených dobrých výsledků. S chlapci jsme prosekali džungli za pyramidou a nadělali do zásoby dříví na táboráky. Já s děvčaty jsme vyčistily jižní stráň, kde hodlám udělat další vinici. Pletí a podobné neoblíbené práce jsem dělala brzy ráno, než se dětičky probudily. Večer byl táboráček a opékáním. Na zpívání moc nejsou, ale závěr byl, že jsou to slušné děti a že to časem dozraje. Vědi co nám kde roste a k čemu to je. Mají rádi vajíčka od slepic. Tady bude problém, ze 6 slepic snášejí už jen 4. Budu to zase muset řešit. Taky budu muset sehnat zrní - už vím, že pro tento počet slípek je potřeba 4 pytlů pšenice do příštích žní. K tomu dostávají všechny odřezky zeleniny a dalších domácích zbytků od nás i od sousedů.
K sousedce chodíme každý den po snídani a trénujeme mluvení. Po té mozkové příhodě to jde pomalu. Je úžasné jak se učí a jak to tělo i hlava dokáže regenerovat. Už umí počítat do dvaceti s pomocí prstů na ruce. Učí se znovu - jako malé dítě. Má k tomu zajímavé pomůcky pro obratnost rukou i pro hlavu. Taky jsem jí nějaké na procvičení výslovnosti písmenek namalovala.
V posledním týdnu, jak byla ta horka, nám začala zrát rajčata. Manžel byl na dovolené se synem a dvojčaty v Chorvatsku a já s děvčaty sklízela okurky, rajčata a červenou řepu. Rozdávaly jsme to všude, každému, kdo se moc nebránil. Zrovna se to urodilo v širém okolí. Tak jen těm, kdo nemají zahradu. Přátelé ze Sdružení jsou zváni aby si to tu šli očesat. Zatím se nikdo neozval, tak to povezu v pondělí na naše úterní setkání v tašce na kolečkách. Co jsem sebrala před deštěm, to je dobré. To další se uvidí, až přijedu. Naštěstí se vrátil manžel a opět statečně zavařuje okurky, vaří kečupy a protlaky. Je báječnej. Ještě nás čeká nakládání zelí. Při práci mi taky pomohl ten sušák a sud na spalování, co postavil Petr. Spousta ostříhaných větviček z vinic a keřů krásně uschla a v sudu, který má dva rošty, se to pěkně spálilo.Popel jsem dala na vyvýšený kompost. Bude prima materiálek na tu zadní vinici. Mám také připravenou omítku a vápenné zbytky, réva vápník potřebuje. To bílé víno na přední vinici už začíná sládnout. Tak zvu všechny přátele aby se přijeli podívst a bude-li zde ještě co ochutnávat, přijeďte si natrhat. Dejte mi vědět předem smskou. Občas tu nebudu. Děláme v Praze program našeho sdružení a od října úterní kulaté stoly. A hlavně 16.9. přijede Vl. Megre a bude setkání přátel Rodových statků. Příští rok to bude 10 let, co jsme to tady koupili, jako zarostlý pozemek s domem. Čím jsem tu déle, tím víc pozoruji, že mám velké mezery ve svých vědomostech a činnostech. Tak se snad dozvím něco nového a potkám lidi co toho vědi víc. Zatím se mi hlavně líbí, že má rodina dostatek zeleniny a ovoce a mohu ještě rozdávat dál.
Líbí se mi citát z Chalíla Džibrala - Jsou ti, co dávají s radostí a tato radost jest jim odměnou. Jsou ti, co dávají s bolestí a tato bolest jest jim křestem. A jsou ti, co nedávají s radostí, ani s bolestí, aniž by dávali dbalí cti. Dávají, jsko myrta v údolí dává svou vůni. Rukama takových promlouvá Bůh a jejich očima usmívá se na zem.
Já na své vývojové cestě jsem zatím u toho dávání s radostí. Tak mi tu radost dopřejte. Pavla G.P.

10.srpen 2017

10. srpna 2017 v 17:15 | Pavla G.Picková
Dnes je docela vlídné počasí. Ráno kolem 15°C. Jak byla ta vedra, musela jsem najet na tropický pracovní den. Vstávání v 6 hod. i dříve, a cca za půl hoďky jdu na to. Obstarám našich 6 slepic a do 9 hodin mám pletí a vyvezení vypletého materiálu. Posnídám s manželem, který v tu dobu vstává, neb do 2 hodin v noci sleduje internet. Prima se doplňujeme. V 10 hodin přichází sousedka na popovídání. Je to milá dušinka a má problém. Na jaře, dva dny po oslavě jejích padesátin dostala v noci mozkovou mrtvici. Doktoři dělali co mohli a po návratu z Kladrub má jen slabší pravou stranu těla a problémy s mluvením a tréning myšlení. Tak si s ní povídáme a má různé pomůcky k podpořr regeneračního procesu. Posedíme asi do 11 hodin a pak jdem každý po svém. Ven se ve vedrech nedalo moc jít, tak se konaly práce v chladném kamenném domě. Dala jsem do pořádku všechny osevní plány, ktreré si tu vedu od roku 2012. Jak nám berani vyčistili a slepice obdělávaly pole, tak se zvětšuje osetá plocha a je toho docela dost. Střídám plodiny podle tabulky z Bionovin od Radomila Hradila. Na poli i na zahradě je práce pořád dost, mám dobrý pocit, že ještě něco zvládnu.
Tento rok to bylo poněkud náročné. Na jaře to tu všechno krásně rozkvetlo a v celé přední zahradě to zase zmrzlo. Plodily jen rybízy - červený, bílý a černý. Podařily se mi konečně naroubovat naše tři jabloně a rouby vyrašily ale pak zmrzly. Tak příští rok znovu. To je v zahradničení tak. Když se něco nepodaří, tak za rok znovu. Zahradník pracuje podle počasí a podle svých možností. Tady si uvědomuji jak je to vše řízeno nějakými vyššími zákonitostmi, třebaže se člověk sám snaží něco si ošetřit vlastními silami. Další problém tohoto roku bylo sucho, které nastalo po velmi krátkém období rašení. Máme už čtvrtým rokem v provozu zavlažovací zařízení, které vymyslil a zprovoznil nejmladší syn, Petr. Údržbu zvládá manžel a systém kde co se má zavlažit na střídačku, organizuji já. Máme 4 kontejnery na vodu, do kterých můžeme čerpat vodu ze studně, a 3 kovové sudy napojené na dešťovou vodu z okapů. Plastové se neosvědčily, vždy po roce popraskaly. Je to vše v rovině, tak se to doplňuje. Rozstřikovadla máme 4 a jsou je na časový spinač, zavlažuje se po 22.hod., tak jen vždy ráno kontroluji jak se co zalilo. Studnu máme hlubokou 8 metrů a vydatný pramen. Zatím jsme ta horka přestáli a docela se něco na poli i urodí. Za což každý den děkuji.
Letos jsem se trochu držela a neosela jsem pole vším co mne napadlo na zkoušku, co to udělá, jako dřív, ale na základě zkušeností z minulých let. Dala jsem do země jen to, co skutečně potřebujeme a co se osvědčilo. Máme už třetí rok dostatek vlastních brambor. Pěstujeme žlutou a červebnou odrůdu. Jméno nevím, máme už dlouho svou sadbu. na podzim zasázíme ty malinké brambůrky, co se nedají ani oloupat a ony kupodivu nejsou do jara sbaštěny polní zvěří, ale vyraší a plodí a první naše brambůrky k jídlu jsou od nich. Na jaře dáváne do země brambory, které nám ve sklepě přes zimu zbyly a používáme i jejich klíčky. Ty také pěkně vyrážejí a mají se k světu. Dávám je jen nehluboko do země a nastýlám posekanou travou. Rychleji vyrazí, drží to vodu, zabraňuje plevelu a vyživuje rostlinu. Jen musí být trávy dostatek a to při těch suchých týdnech moc nešlo. Nastýlali jsme tudíž vším co šlo a více zalévali. Naposledy jsem nastýlala i obranými a posekanými listy z rajčat. Těch máme letos hodně, neboť můj muž se rozhodl, že postaví foliovník a porovnáme kde se rajčatům daří lépe, jestli uvnitř, nebo v tzv. rajské zahradě, kde máme rajčata už 3.rok. Zatím je to docela vyrovnané. Jsou tam také ostružiny, ale ty letos pomrzly. příští rok tam přestěhuji borůvky - máme dva druhy.
Dále opečovávám na poli kořenovou zeleninu, česnek, cibuli, kopr, okurky - manžel zavařuje, zelí - to nakládá, kedlubny, ředkvičky, květáky, špenát, růžičkovou kapustu a topinambury ( to se dá se sklízet i v zimě, když nemrzne), hrášek, hlávkový salát, vlastní kukuřici a slunečnice pro ptáky na zimu. Dýně mi letos vzešly jen tři, tak jsem zvědava co z nich bude. Zato okurky jsem vysela nejen u posuvné klece, jako vždy ( i když ji přesunujeme po poli pokaždé jinam), ale také na velký záhon, neb jsem vyházela všehna samena, která zbyla od předešlých let. Takže bude okurková kalamita, a budu moci zvát přátele aby si to nadělení přijeli otrhat. Také dělám velké změny s jahodami, dva nové záhony - jeden velkoplodých - ty jsou jen v červenci a jeden dlouhoplodících - ty nám dosud plodily až do zámrazu - ( letos se jim nějak nechce - házejí šlahouny, tak jim domlouvám). Také máme měsíční jahody a trávnice - každé mají jinou chuť a vůni. Krása. No a ještě naše vinice - bílé víno v přední zahradě, červené v rajské zahradě a na stráni u pole budu dělat další vinici až to tam slepice dočistí. Maliny mám zatím poněkud zanedbané - a tak jim slibuji, že se jim budu na podzim věnovat.
A tak seju, pleju, sekám, stříhám přesazuju a nenudím se. Mám radost, že mohu rozdávat co mi přebyde. Tak se ozvěte a přijeďte se podívat. Přátelé Kapuciánovi sem jezdí už pravidelně autem, ale je možné se sem dostat autobusem ze Zličína v 9 hod. a ve 12.30 do Rakovníka a hned s přestupem do Podbořan, s výstupem u nás. Jen se mi ozvěte smskou, neb s sebou nenosím mobil po poli. Kontakt je na stránkách našeho sdružení. Těším se a přeji příjemné počasí a pohodu všem. P.G.P.

Rodový statek červenec 2017/2

27. července 2017 v 23:09 | Pavla G. Picková
Očihovec 27.7.2017.
Je po dešti. Pršelo tři dny, je krásně zalito. Naši dvanáctiletí vnuci odešli ke svým notebookům do svého pokoje a já mohu chvíli v klidu psát o tom, co se u nás změnilo za tu dobu co jsem se ke psaní nedostala. Na statku jse v podstatě pořád. Nejdřív se svým otcem, Františkem, který mi tu se vším pomáhal, než se váhavě přidala celá rodina. Před rokem na jaře nás tatínek opustil navždy v požehnaném věku 96 let. Poslední dva roky byly náročné, ale do té doby byl činný v mnoha směrech, pracovně i společensky. Ještě když mu bylo 92 let, tak jsme chodili na taneční zábavy do vedlejší, střediskové vesnice a říkali mu de tanečník, protože prováděl všechny ženy u našeho stolu. Jeho technické nápady a praktická vylepšení s povděkem používám dosud.Jeho údržbářské prácer převzal můj muž Michal a pomáhají také tři synové. nejstarší Michal se dvěma syny, Míšou a martinem, prostřední Jiřík, se dvěma dcerami Vendulkou - 15 let a Kamilou, 12 let. Nejmladší Petr si ještě svou ženu hledá. A moje maličkost, která si to vše zde vyvzpomněla. To je osazenstvo našeho rodového statku.

Oproti stavu od poslední zprávy, od které uplynulo hodně času se tu dotahlo pár věcí a mám pocit, že už budu jen pečovat o plodiny. Hotový je dům, se třemi pokoji pro rodiny synů, naší ložnicí i obývacím pokojem s krbem, jídelnou a kuchyní, koupelnou a dvěma WC. Venkovní dílna, stodola a maštal se sklepem je v použitelném stavu, i když by to výhledově chtělo vylepšit. Zbourali jsme starý dřevník a Petr tam postaviůl sušárnu od bylin po dřevo, vše co je třeba. V domku ve staré zahradě je závěsná pyramida, dvě lůžka a všechna časopisy Regenerace, Meduňky a Phoenixy, které jsou tu k dispozici jako stálý zdroj informací.

Opečovávám pole, na kterém pěstuji zeleninu, starou zahradu, kde jsou umístěny slepice ve výběhu, přední zahradu s ovocnými stromy a keři, rajskou zahradu s rajčaty i růžový palouček s růžemi a květinami. Těší mne, že mám každý den proč vstát z postele a vím co budu dělat. Docela mne to naplňuje a postupně se přidávají, byť váhavě, ostatní členové rodiny. Ukazuji jim v praxi, že ovoce, které vidí na svém počítači neí k jídlu, oproti skutečnému, které si mohou natrhat.
Pokouším se tu v praxi zkoušet různé pěstební postupy od biozahrady, přez permakulturu, biodynamické zemědělství a zkouším vlastní zlepšováčky. Čím déle to tu provádím, tím víc bych si to réda doplnila poznatky s někým, kdo dělá něco podobného. Něco mi jde a něco se nedaří, ale zkouším to stále dál. Letos byl složitý rok, na jaře vše zmrzlo, pak byla sucha a teď, když to má vše zrát, stále prší. Přesto máme dostatek základních plodin a vypadá to, že bude nadúroda rajčat, okurek a vinných hroznů. Tak bude co přátelům nabídnout.

Do Prahy zajíždím občas, většinou na naše setkání se členy a přáteli našeho sdružení Zdravý životní styl. Scházíme se od října do května včetně v čínské restauraci Svatoslavova 34, v Nuslích, nad nám. bří. Synků. Přátelé mne navštěvují i na statku, kde je mohu pohostit a dát jim něco plodů, případně vajíček, když pipinky dají dostatek. Máme to tu, jak říkám, pro rodinu a přátele. Před časem byl u nás i Láďa Hruška a natočili tady kousek o našich dýních.

Před deseti lety jsem byla s Miluškou Kubíčkovou na přednášce Vladimíra Megre o Anastasii a rodových statcích. Byli jsme s přáteli na léčivém divadle Gabriely Filippy, která toto téma krásně zpracovala. Na podzim, v září se těším na setkání s lidmi, kteří pracují na svých rodových statcích, u příležitosti přednášky V. Megre, který sem zase přijede. Snažím se být užitečná své širší rodině a ráda se setkám s lidmi, kteří dělají něco podobného.

K počítači se dostanu jen občas a měla jsem s ním dlouhou přestávku, tak musím doplnit své vědomosti, které zatím spočívaly jen v posílání pošty. Tak se zkusím naučit jak na to a zatím prosím o trpělivost. P.G.P.

Březen 2013: Moje cesta

21. července 2017 v 21:39 | Pavla Picková
Motto: Zkušenost je rozdíl mezi vím a znám.

Na setkáních pořádaných sdružením Zdravý životní styl nám bylo nabídnuto široké pole vědění, ze kterého nyní v praxi zkouším část, související s půdou a pěstováním života rostlinného, živočišného a lidského. Ráda bych se s vámi podělila o to, co vím, a požádala o rady, protože mezi lidmi je spousta užitečných znalostí.

Došla jsem k názoru, že je dobré usilovat o určitou soběstačnost, i když ta, v naší civilizaci, nemůže být úplná. S manželem jsme proto prodali malou chaloupku v blízkosti Prahy a zakoupili si starší statek v severních Čechách. Začínali jsme s boudou v zahrádkářské kolonii a toto je už pátý objekt, který dáváme dohromady. Vždy jeden vybudujeme, a jak se rodina rozrůstá, tak jej prodáme a pustíme se do zvelebování většího. Tento dům už je poslední, tam se vejde nejen celá naše rozsáhlá rodina, ale i přátelé, kteří k nám občas zavítají. A tak se snažíme mít vlastní střechu nad hlavou, vodu a půdu, ze které pěstujeme co jen jde. Tak zkoušíme úsporným způsobem zajistit živobytí. Máme vlastní studnu a současně veřejný vodovod. Máme tam elektrický sporák i sporák na tuhá paliva a můžeme tak vařit i když nejde elektřina. Líbila by se mi i vlastní fotovoltaika, ale zatím na to nejsou finance.

Já si tam podle svých možností zkouším poznatky, které přinášeli přednášející v rámci našich setkání v klubu pro zdravý životní styl. Podle permakultury, na sebe vzájemně působí zvířata a rostliny. Ochraňují se proti škůdcům. Zajímavé je biodynamické zemědělství, kdy je půda vyživována speciálními přípravky, aby ožila a vše lépe rostlo. Používám některé prvky z projektu Anastásie, s budováním rodového statku. Zkouším dělat biozahradu a uplatňovat podněty z Findhornské nadace.
Na statku mám pro přátele spoustu informací, aby se tyto myšlenky šířily. Jezdí sem,
když se spolu domluvíme, odpočinout si od ruchu velkoměsta a vyčerpávajícího způsobu života ve stresu. Líbí se jim, pozorovat, přírodu v klidu a v pohodě. Vidí jak slepice zepředu zobou zrní a ze zadu vypadávají vajíčka a prima hnojivo, hrají si s nimi a chytají je. Jen mi je trochu rozmazlili a ony loudí o pohlazení. Když mám, dám přátelům s sebou něco zdravého z vypěstovaných plodin.

Máme pozemek 3.000 m2, v dešťovém stínu, na konci vesnice, 15 let neobdělávaný, takže výborný pro ekologické zemědělství. Je tam dvůr, stodola, maštal, chlívek a dřevníky. Pozemek je rozdělený na přední zahradu, se dvěma starými švestkami, nově zasazenými čtvrtkmeny a zákrsky jabloní, třešní a švestek. Jsou tam rybízové a angreštové keře a malá vinice. Dále je tam jahodová plantáž, borůvkový kout, živý plot z ostružiní, rajčatový záhon s přístřeškem a kořenová čistička odpadních vod z celého objektu, ze které také zaléváme. Dále zadní zahrada se starou jabloní, višňovými stromy, velkou lískou a šípkovými keři. Kolem zadní zahrady a pole děláme, podle projektu Anastasie, vedle obyčejného také živé, vysazované a proplétané oplocení. Je tam místo na posezení u táboráku, hrací koutek pro děti, a stavíme přístřešek pro závěsnou léčebnou pyramidku. Máme také pole, které jsem zbavila 1,5m vysokých bodláků za pomoci ovcí jako živých sekaček a slepic ve voliéře. Letos je jejich práce už hotova, tak si ponecháme jen slepice, ale na ovce budeme rádi vzpomínat. Jsou to chytrá zvířata, před skončením úkolu podlezly oplocení a uprchly do lesů. Ať se jim tam daří.

Tak se přijeďte podívat. Pavla Picková

Kam dál