Prosinec 2011: Co nového

21. července 2017 v 21:26 | Pavla Picková
Moji milí přátelé,

po delší době se zase ozývám ze své malé vesničky. Pole i zahrada jsou obhospodařeny a zajištěny na zimu a tak mám chvilku času, abych vám vyprávěla o tom co jsme tu dělali celý rok.

Jsme tu už třetí zimu, můj 92letý otec tady má už trvalý pobyt a já jsem tu většinu času a jen občas se utrhnu do civilizace. Můj muž je od jara také v důchodu, ale jen pozvolna si zvyká na náš způsob života. V létě o prázdninách tady máme vnoučata. Když je termín volný, jezdí nám sem na víkendy přátelé. Pomáhají s pracemi, vaříme si biodobroty a poznáváme krásy okolí. Je tu mnoho energeticky zajímavých míst v okolí a když mají s sebou auta, nebo kola, jsou tu pěkné výlety.

Stavební pokusy se zatím daří, po loňské kořenové čističce a předloňském podkroví s možností uložení až 12 přátel, jsme se letos pustili do menších věcí. Dali jsme předělat a zateplit koupelnu a postavili dva WC, neb jeden byl nedostatečný. Před domem byl vydlážděn kus dvorka a příští rok tu bude zastřešená pergola. Dodělali jsme dřevník, dílo Ing. Černého a kolárnu, kde je 5 kol k dispozici. Oplotili jsme pozemky a postavuli výběh s přístřeškem pro ovce.

Naše 4 slepice v pojízdném kurníku obdělávali pole - vyzobáním a prohnojením místa pod voliérou, ale jelikož to jde pomalu, rozhodli jsme se, že pořídíme 2 jehňata - živé sekačky, které nám pomohou a sbaští bodláky na poli. Chvíli sice trvalo, než jsme je sehnali, protože kolem už chov ovcí zanikl, ale nakonec nám přivezli z hájovny 2 jehňátka, sice už 3 měsíční, ale měla se čile k světu. Pustili jsme je na starou zahradu a už jsme je 2 dny neviděli, neboť se bála lidí a zalezla do křoví na druhém konci zahrady. Dali jsme jim k boudičce sůl na lízání, v kyblíku, a vodu, a nechali je na pokoji. Obě to byly ovečky, jedna větší, s černou hlavou a druhá menší. Za čásek se osmělily a docela slušně vypásly starou zahradu, tak jsme nemuseli sekat. Ale brzy začaly dělat na zahradě neplechu. Okusovaly kmeny stromků a keřů a probouraly se do části, kde jsem měla oplocené topinambury a celé je sbaštily. Na poli zatím rostly ty naše bodláky, je jich ještě ¾ pole a tak jsme je zkusili vyhánět na pastvu na pole. Udělali jsme zátarasy a ohrady. Ovečky roztomile papaly bodláčky, když jsme byli u nich, ale jen jsme šli vařit oběd, probouraly se ohradou do obdělané, zelinášské části a tam hodovaly. Pokusy mých mužů o uvázání oveček a pasení ve vytýčeném kruhu, nebudu pro drastické výjevy popisovat. Tak se jim podařilo popást se na jahodách, okousat saláty a patizony a sklidit záhon dýní. Jediná dýně přežila, která vylezla před nimi na strom, kam svými mlsnými čumáčky nedosáhly. Když se prokousaly trnkovým houštím s zlikvidovaly dlouhoplodící maliny, přestala jsem uvažovat o tom, že nasuším seno a necháme si je i přes zimu. S rozkošnou elegancí parkůrových koní, přeskakovaly mnou pracně vybudované ohrady, nelze popsat, ani jejich roztomile pohrdlivé výrazy nad mým snažením. Nutno přiznat, že bodlákové pole docela slušně zbodly také, ale ještě jedna čtvrt pole přece jen zbývá obdělat. Do listopadu z nich byly moc pěkné ovečky a muži rodiny je začali obcházet s mlsným výrazem. Problém byl, že zabíjení mimolidských bližních se mi příčí, ale žije-li člověk na statku a je-li chovatelem, s touto eventualitou počítá. Tak jsem přenesla svou karmickou zátěž na člověka, již zatíženého, řezníka, pana Blechu z vedlejší vesnice, který obě zviřátka odchytil a odvezl. Vrátil nám 10 kg jehněčího ( ještě je ho část na mražáku) a 7 kg klobás. Byly výtečné, všichni si je pochvalovali, ale podle mne tam bylo příliš pálivé papričky, takže jsem se osypala a drbala 14 dnů, asi spíše z karmického důvodu, jako odplatu za tento čin. Taktéž ze 4 slepic máme už jen 2, jednu zahubil soused a druhou děd, neb už nenesly a měly potíže s kladélky, tak jim bylo nutno pomoci k rychlejší reinkarnaci. Zbylé dvě ještě občas konají své, ale vidím to tak, že na jaře koupíme nové 4 slípky a nová 2 malá jehňátka. Bude to však už doufám naposledy, neboť jakmile společně obděláme pole, nebude již spolupracujících zvířátek třeba a přejdem na vegetariánství.

Docela pěkně se nám urodila kukuřice, brambory, fazole, ředkvičky, saláty, čínské zelí, patizony, fazole, hrách, jahody, řepa, petržel a mrkev, i když Ajša Marušky Havlínové zjistila, že hryzci část mrkve vybraly zevnitř. Potrestala je za to sežráním dvou příslušníků rodiny, která měla hnízdo hned na záhoně. Tak jsme byli nakonec rádi, že na očistný šťávový víkend jsme byli jen 3 s Radimou Hrabětovou a Milanem Černým, a že bylo dostatek šťáv a vývarů z biopotravin, jak jsem uvedla v upoutávce. Bylo nám tam příjemně a udělalo to své, takže se to bude opakovat. Příští rok bych tu ráda nechala postavit ve staré zahradě malou pyramidu na relaxační posezení. Takže kdo ví o výrobci - sháním informace. To je zatím stručně vše a těším se na Adventní setkání. Pavla P.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama