Březen 2013: Moje cesta

21. července 2017 v 21:39 | Pavla Picková
Motto: Zkušenost je rozdíl mezi vím a znám.

Na setkáních pořádaných sdružením Zdravý životní styl nám bylo nabídnuto široké pole vědění, ze kterého nyní v praxi zkouším část, související s půdou a pěstováním života rostlinného, živočišného a lidského. Ráda bych se s vámi podělila o to, co vím, a požádala o rady, protože mezi lidmi je spousta užitečných znalostí.

Došla jsem k názoru, že je dobré usilovat o určitou soběstačnost, i když ta, v naší civilizaci, nemůže být úplná. S manželem jsme proto prodali malou chaloupku v blízkosti Prahy a zakoupili si starší statek v severních Čechách. Začínali jsme s boudou v zahrádkářské kolonii a toto je už pátý objekt, který dáváme dohromady. Vždy jeden vybudujeme, a jak se rodina rozrůstá, tak jej prodáme a pustíme se do zvelebování většího. Tento dům už je poslední, tam se vejde nejen celá naše rozsáhlá rodina, ale i přátelé, kteří k nám občas zavítají. A tak se snažíme mít vlastní střechu nad hlavou, vodu a půdu, ze které pěstujeme co jen jde. Tak zkoušíme úsporným způsobem zajistit živobytí. Máme vlastní studnu a současně veřejný vodovod. Máme tam elektrický sporák i sporák na tuhá paliva a můžeme tak vařit i když nejde elektřina. Líbila by se mi i vlastní fotovoltaika, ale zatím na to nejsou finance.

Já si tam podle svých možností zkouším poznatky, které přinášeli přednášející v rámci našich setkání v klubu pro zdravý životní styl. Podle permakultury, na sebe vzájemně působí zvířata a rostliny. Ochraňují se proti škůdcům. Zajímavé je biodynamické zemědělství, kdy je půda vyživována speciálními přípravky, aby ožila a vše lépe rostlo. Používám některé prvky z projektu Anastásie, s budováním rodového statku. Zkouším dělat biozahradu a uplatňovat podněty z Findhornské nadace.
Na statku mám pro přátele spoustu informací, aby se tyto myšlenky šířily. Jezdí sem,
když se spolu domluvíme, odpočinout si od ruchu velkoměsta a vyčerpávajícího způsobu života ve stresu. Líbí se jim, pozorovat, přírodu v klidu a v pohodě. Vidí jak slepice zepředu zobou zrní a ze zadu vypadávají vajíčka a prima hnojivo, hrají si s nimi a chytají je. Jen mi je trochu rozmazlili a ony loudí o pohlazení. Když mám, dám přátelům s sebou něco zdravého z vypěstovaných plodin.

Máme pozemek 3.000 m2, v dešťovém stínu, na konci vesnice, 15 let neobdělávaný, takže výborný pro ekologické zemědělství. Je tam dvůr, stodola, maštal, chlívek a dřevníky. Pozemek je rozdělený na přední zahradu, se dvěma starými švestkami, nově zasazenými čtvrtkmeny a zákrsky jabloní, třešní a švestek. Jsou tam rybízové a angreštové keře a malá vinice. Dále je tam jahodová plantáž, borůvkový kout, živý plot z ostružiní, rajčatový záhon s přístřeškem a kořenová čistička odpadních vod z celého objektu, ze které také zaléváme. Dále zadní zahrada se starou jabloní, višňovými stromy, velkou lískou a šípkovými keři. Kolem zadní zahrady a pole děláme, podle projektu Anastasie, vedle obyčejného také živé, vysazované a proplétané oplocení. Je tam místo na posezení u táboráku, hrací koutek pro děti, a stavíme přístřešek pro závěsnou léčebnou pyramidku. Máme také pole, které jsem zbavila 1,5m vysokých bodláků za pomoci ovcí jako živých sekaček a slepic ve voliéře. Letos je jejich práce už hotova, tak si ponecháme jen slepice, ale na ovce budeme rádi vzpomínat. Jsou to chytrá zvířata, před skončením úkolu podlezly oplocení a uprchly do lesů. Ať se jim tam daří.

Tak se přijeďte podívat. Pavla Picková
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama