Březen 2013: Žijeme v úžasné době proměn

21. července 2017 v 21:36 | Pavla Picková
S přáteli, kteří se zabývají nadčasovým pohledem na svět, jsme hovořili na toto téma:

Žijeme v úžasné době proměn. Uvědomujeme si mnohé skutečnosti a návaznosti, učíme se nacházet informace porovnávat je, zamýšlet se nad nimi a dělat si názor. Protože každý z nás má svou pravdu, ke které si došel přes mnohá převtělení, přes rodinu do které se narodil, přes zkušenosti a zážitky, kterými prošel a přes informace, které vzal za své. Přesto je potřeba brát v potaz i to, co není zcela v souladu s tou mojí vyvolenou pravdou, ale může to být pravda druhého člověka, se kterým diskutuji a této jeho pravdě je také potřeba naslouchat, i když s ní nemusím souhlasit. A je potřeba vidět vedle mojí i jeho pravdy také skutečnost, a ta může být zase jiná. A tuto objektivní skutečnost má zapsánu Universum ve své informační databázi.

Ale hlavně je důležité, aby měl člověk právo tuto svou pravdu říkat bez obav, že za ni bude pronásledován. Historicky se to dělo postupně tak, že - jsi jiný - klepneme tě a zbaštíme, vyhladíme tě ohněm a mečem, ukřižujeme, upálíme, zastřelíme, umlátíme, uvězníme, vyhodíme z práce, nyní uštěkáme tě … Vývoj lidského rodu je na tom docela pěkně patrný. Je třeba tento vývoj přijmout s porozuměním nad tou proměnou. Každý systém si chránil své pravdy jinak a není jasné, proč zrovna to co tu bylo od r. 1948 do roku 1989 by mělo být dokonalé a bez chyb. Co spravedlivějšího a lepšího, se životními jistotami pro co největší počet lidí jsme dokázali? Mohou nám to chválit ve všech sdělovadlech stále dokola. Dokud za celoživotní práci nestačí důchod ani na nájem, bezdomovci umrzají v ulicích, malování tykadel vede do vězení a svobodu mají hlavně lumpové, tak mne o tom nepřesvědčí. Často si myslím, že nástrojem ovládání mysli lidí je v této kleptokracii, je jednostranná informace nebo polopravda vytržená z dějin. Velikou roli zde hraje možnost získávání informací a manipulace s nimi. Vystihuje to docela pěkně Renčínův vtip - Naše lež a nenávist zvítězila nad jejich lží a nenávistí.
A je na nás, abychom to posunuli do jiné roviny. Jaký postoj k těmto skutečnostem zaujme řadový občan, zvyklý na pasivitu, lhostejné přebírání tvrzení, vysílaných televizí a čtením tiskovin, vlastněných určitými zájmovými skupinami, při pohledu na svou situaci, která se ho bolestně dotýká? Veřejné mínění je stav vědomí lidí, a to určuje náladu ve společnosti. Říká se správně, že každý národ má takovou vládu jakou si zaslouží. Protože kdyby bylo mínění lidí vedeno jedním proudem ušlechtile morálních zákonitostí, které nás učí vesmírná moudrost, tak nám nemůže vládnout to co nám vládne. Ale jsou lidé, kteří se nestydí prohlásit - já být nahoře, tak bych mohl tak krásně krást taky. Krádež není odsuzována a zloděj vyloučen z okruhu slušných lidí, ale obdivován a je mu záviděno. (Ne absolutně, je i mnoho opravdu slušných lidí.)


Pokud nás mrzí tento stav, zamýšlíme se jak bychom ho mohli ovlivnit. Většinou je nám omíláno, že je to k ničemu, že jsme bezmocní a stejně s tím nic neuděláme. My se ale tady seznamujeme delší dobu s duchovním náhledem na tyto záležitosti, kde je cesta ke zlepšení stavu. Postupné poznání, že je konečně potřeba výměny názorů, v klidné, přátelské atmosféře s tolerancí a porozuměním a snaze pochopit příčiny toho, proč má druhý poněkud jiný názor než je ten můj. Pochopení bolesti a odpuštění. Tak, jak to učí moudré duše, jako je Táňa Fišerová. Kolem prezidentské volby jsem hovořila s mnoha přáteli a potěšilo mne, že jsme si dokázali sdělovat navzájem své názory a případně setrvat ve svém stanovisku, ke kterému jsme si došli. Nekopali jsme příkopy a nenapadali se v návalech negace, jak to bylo předváděno ve sdělovacích prostředcích.. Učíme se pracovat s vnitřní snahou o čistotu, ujasnit si co a jak, nejprve u sebe a pak působit na okolí a postupně to šířit, propojovat a spolupracovat s vlnou myšlení lidí, kteří volí tuto nenásilnou cestu obrození společnosti. To je, moje cesta, i když netvrdím, že je jediná, každý má tu svoji, pro mne je důležité nenásilí a neubližování. Protože i násilí za dobrým účelem je násilí a to se vrací. Pochopíme-li to, a zkoušíme to praktikovat pak se začínají dít věci - zákonitosti, náhody, ale co vám mám povídat, všímáme si proměn kolem sebe. Není třeba mít deprese, hroutit se a považovat život za přítěž, je to příležitost k tvoření.

Mám ráda lidi a život kolem mne mi není lhostejný. A tak se stále snažím něco s tím dělat a dost často tápu a věnuji energii záležitostem, o kterých se pak přesvědčím, že byly marné. Ale je to poučení a to je také potřeba. Nevím co mne k tomu ponouká a někdy je to dost náročné. Velkou část svého života jsem se zabývala pracovněprávním poradenstvím, a mám své poznatky o tom, jak vypadá člověk, když přijde o práci, o motivaci k životu. Práce byla poněkud poodstrčena - pracuje jen ten hloupý, žijeme pro zábavu, vše ostatní je nuda, slýcháme často. Ale ona ta práce nejen člověka živí, naplňuje, ale i zušlechťuje, dodává sebevědomí a hrdost nad tím, co dokážu mozkem a rukama vytvořit a hlavně rozvíjí. Kdyby každý měl možnost dělat to v čem je dobrý a co je prospěšné ostatním lidem, bylo by více šťastných lidí, protože člověk potřebuje pocit užitečnosti a uznání. Nedostatek práce sráží na kolena, v bezmoci lidé kopou kolem sebe a narušují se vztahy, hroutí se rodiny, rozbíjejí se základy na kterých stojí společnost. Hodnoty jako pracovitost, slušnost, solidnost, spolehlivost, poctivost jsou pomíjeny, nebo vysmívány. Požitky jsou na vyšším stupni než povinnost a práce.

Je potřeba pochopit, kde je východisko a to je důležité pro přežití. Při mém hledání mi pomohla také práce ve sdružení Zdravý životní styl, které se účastním již přes 15 let a část poznatků se nyní, v důchodu, pokouším praktikovat na malé usedlosti v severních Čechách. Ekologické hospodaření, biozahrada, permakultura, biodynamické zemědělství, poznatky z Findhornské nadace a impulsy z hnutí Anastasie spojuji s radami místních lidí. Zkouším to se svými možnostmi a pochopením nabízených postupů. Tak se živím k důchodu tím co vyprodukuje malé hospodářství. Je to moje cesta, dokud na to budu fyzicky stačit. V období zimy, kdy je méně práce, vedle péče o mého 94letého otce se zabývám pořádáním archivu. Sbírání a vyhodnocování informací nejen z tohoto oboru je mým koníčkem už delší dobu. Tak se ptám čím mohu přispět ke zlepšování alespoň toho malého okruhu skutečnosti kolem mne a v našem sdružení. Stále ještě si myslím, že myšlenka zdravého životního stylu souvisí s mnoha oblastmi společenského života a že by mohla ovlivnit prostřednictvím našich aktivit alespoň část vědomí lidí - kam dosáhne naše působení. Probouzet lidi k aktivitě, věnovat část svého času, energie, ba i financí na možnost působení našeho sdružení. Ve výboru vymýšlíme možnosti vylepšení našich hubených financí, pořádáme cvičení, besedy a výše uvedené myšlenky se pokoušíme uvádět v život. Já přináším rady jak co pěstovat, semena, plody, vejce, nápady. Zvu k sobě přátele na víkendy a dávám jim prostor aby poznávali jiný způsob života - v přírodě. Pokouším se spojovat lidi, zaměřovat jejich zájem na přirozený, přírodní řád, který s obdivem a díky pozoruji a který jsem, jako městský člověk tak intenzivně nevnímala. Pozoruji, že lidské zákony jsou tak nedokonalé, a ve své pýše bezmocné, proti přírodní moudrosti, která se projevuje působením "náhod" i situací, které máme řešit. Cítím, jak se vše posouvá postupně tam kam má. Vše co jsme prožili jako národ i jako individuální bytosti od počátku věků, přes všechny inkarnace a vývojové etapy až ke dnešku, je vývoj, kterým musíme projít abychom pochopili a porozuměli.

Důvěřujme a pracujme, s láskou Pavla Picková
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama