24.11.2017

24. listopadu 2017 v 9:24 | Pavla G.Picková
....To nám to utíká, za měsíc jsou Vánoce, ráno je dlouho tma a už v pozdním odpoledni se šeří. Nestačím udělat přes den všechno co bych si představova -v pilné práci čas se ztrácí. Má to svoje výhody - nejsem tak unavena večer protože dělám kratší dobu a říkám si při pohledu na ty krásné západy slunce tady - jak rychle se to vše děje, že zase za čásek bude světla přibývat a bude jaro. Všechno má sůj čas
....Takře se konečně dostalo i na ty trámy ze chmelnic co jsme koupili vyřazené mám je tu pod igelity uloženy už dvy roky. Můj muž, synové Petr a Jiřík spolu s naší novou posilou - Petrovou Aničkou z toho vytvořili dva tarasy na kterých hodlám pěstovat víno. V přední zahradě máme bílé - malé a sladké, na dílně pnoucí tmavé, červené, voňavé a tady na sluneční stráni bude jedna řada toho co dovezl přítel Milan z Moravy a druhá řada toho tmavě červeného voňavého. Zatím jsme to dokázali vždy sbaštit, letos se dělala i šťáva a dokonce jsem zkusila i vlastní víno. Vedena nápadem, který mi takhle ráno přišel - dělala jsem to jako Robinson chleba. Měla jsem zbytek, snad dvě decinky burčáku a v třílitrové lahvi jsem to smíchala s naší vinnou šťávou. stojí mi to v chladné jídelně na stole a pozoruji vývoj. Nejdřív to bublalo, pak se to tvářilo nenápadně a zakalilo se to. Když to přestalo bublat, přelila jsem to do menších lahví a ono se to časem čistí. Už je to čiré a chuť to má jako poněkud divočejší mladé víno. Nechám to a uvidíme co se s tím bude dít dál. Myslím si, že je to úplně bez chemie.
....V sušárně, kterou postavil Petr suším vše co odstraňuji ze záhonů a pak to spaluji v sudu s dvěma rošty a popelem hnojím. Pole už mám na zimu obdělané a v pařníku mi ještě docházejí květáky. Sklidila jsem pěknou úrodu topinamburů - ty mohu brát z kyblíků s půdou celou zimu - nemrznou - je v nich inulín a ten je výborný při cukrovce i na imunitu. Taky se vyvedly růžičkové kapusty odlupuji si je a baštím syrové i vařené, vydrží i mrazíky. Je to prima klidná práce tady v přírodě a vychutnávám si pohodu tvoření svého prostoru.
....Do té pohody mi přišla zpráva, že naši přátelé z NEZA budou v televizi u paní Jílkové. Je to už dlouho, co jsme s mnoha lidmi protestovali úspěšně proti stavbě silného radarového zařízení v Brdech. Negativní vliv na zdraví lidí ve velmi širokém okruhu zasažené krajiny přivedl do této problematiky mnoho lidí s různým zaměřením. A společným úsilím i s přispěním vyšší vůle se podařilo stavbě tohoto zařízení zabránit. Několik přátel z té doby ještě působí aktivně a vyjadřují se k problémům dnešní společnosti. Předpokládala jsem debatu podloženou faktickými argumenty a musím se omluvit všem, které jsem smskami na tuto podívanou zvala. Obraz zloby a řvaní na pravé straně obrazovky mi připadal velice neslušný a s rozumně vedenou rozpravou neměl nic společného. Možná je to obraz společnosti ve které žijeme, jen třeba já zavrtaná ve své půdě si to tak silně uvědomuji. ....Vynechám-li paní Jílkovou - bez komentáře, tak převážně ženy mely pozitivní vklad s kultivovanou argumentací. Třeba bychom se měly jako ženy více a jasně vyjádřit, že takový způsob jednání lidí mezi sebou je nedůstojný naší - prý tak vyspělé společnosti. Měla jsem z toho dost dlouho nepříjemný pocit, se kterým jsem jela na naše setkání u kulatého stolu, které míváme každé třetí úterý.
....Naše setkání mi náladu velice pozdvihlo a chmurné představy rozehnalo. Sešly jsme se dříve - my členky výboru našeho sdružení abychom vytvořily program na Adventní setkání a na další období. Máme zajištěn krásný prostor, kde jsme byli již jednou, a naši členové přinášejí pohodu do našich setkání. Nejstarší a obdivuhodný doktor Srdečný, kterému je 98 let a který vždy promlouvá při oslavách 17.listopadu opět nezklamal a jasně a perfektně přednesl svůj proslov ve kterém se opět zmínil o tom, že jediný mezinárodní svátek, který vzešel od nás - Den studenstva le třeba si připomínat, přestože byl vyňat z kalendáře a překryt dnem boje za svobodu a demokracii. Ono je potřeba si některá fakta připomínat, abychom neotupěli a nepřidali se k současnému zvyku vykládat dějiny podle toho kdo je zrovna nahoře.
....Na našem Adventním setkání bychom rádi uvítali naše mladé, kteří s námi jezdili na statek ve Chmelné k MiKu. Rádi bychom se dozvěděli co dělají teď. Jak žijí a jak jsou úspěšní v tomto nelehlém období ti, kteří byli vždy aktivní, pracovití, se vztahem k přírodě a vyšším zákonům. Aby si vyměnili kontakty a připomenuli si, že mají přátele stejného, nebo podobnéhoi zaměření. Zatím nám přislíbili účast tři mladí mužové i když s tím, že se předem omlouvají, kdyby jim to nevyšlo, protože doba je náročná a lidé v produktivním věku, kteří pracují, mají rodiny a další závazky to mají dost náročné.
....Naše jednání pokračovalo dál a posezení u kulatého stolu se protahlo. Sešlo se nás více než obvykle a každý přinesl své, co ho trápí i těší. Jdou nám sem divné mravy, strachy, stresy, násilí v televizi na každém programu televize, až je to nápadné. K čemu to chtějí ovlivňovat naše lidi? Ve školách a domech seniorů se prý zakazuje pohlazení, nebo obětí, že prý jde o sexuální harašení. Kdo se to takto pokřiveným pohledem dívá na lidi? A kdo to u nás přijímá? Stejně jako všechnu tu špínu, kterou se nás snaží dusit. Znovu jsme probrali problematiku naší současné společnosti a snažili se na to podívat z historického i duchovního hlediska. Je zajímavé, že v Číně se společnost prý přiklání k učení Konfucia, v Rusku se nám objevila ta Anastasie, v Německu mají R.Steinera a trojčlenost. Jakoby nám tady rostl nějaký duchovní podklad pro novou společnost, ve které by se skutečně žilo podle vyšší moudrosti a ne zabalovalo do slov a různých výkladů, aby se to mohlo uhnout kam se to někomu hodí. Také v naší zemi se spojují síly, které jsou nadějí a ukazují cestu. Máme o čem přemýšlet a při příštím kulatém stole 19.12.t.r. si to dopovídáme.
....Je potřeba skutečně se chovat podle vyšších zákonů přímo, od půdy k nebi a mezi sebou slušně a spravedlivě. A je důležité je co si pustíme do své mysli. Jestli je to poznaná pravda a dobro, nebo lži a zloba.
A na zakončení dnešního povídání vám ještě přidám básničku, kterou jsem kdesi opsala :
.....................Když po prve muž zvedá sklenku, zvon času nezní temným úderem,
.....................políbí děvče v lukách venku, jak sladké rty jsou jarním večerem.
.....................Když po druhé muž sklenku zdvihá, je léto a vzduch voní po seně,
.....................klas ponakloní zlatá tíha, na ženu zadívá se zasněně.
.....................Je chladno, vítr vane z vinic, muž zvedá sklenku vína po třetí,
.....................čas ani jemu nesleví nic, podzimní píseň skládá pro děti.
..........................................................................Objímám vás Pavla G. Picková
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama