30.1.2018

30. ledna 2018 v 21:43 | Pavla G. Picková
...............Moji milí, Vánoce jsme zvládli v Praze, v pohodě s rodinkou, je nám spolu dobře. Na Silvestra jsme se vátili na venkov a oslavili to se sousedy. V přírodě je to trochu zamotané. Jsou dny, kdy je počasí jak má být a tak si topíme v krbu a necháváme se zavát sněhem. Věnujeme se opatřování dřeva sběrem pozůstalých silných větví po dřevorubcích, co tu káceli před rokem. Nařezání na 30-ti centimetrové kusy je potěšením manžela, který udržuje teplo v domě. Já sklízím na poli co mohu získat ještě i v zimě. Máme topinambury, nezamrzají, obsahují inulín, který napomáhá prevenci cukrovky, má spoustu vitaminu C a je možné ho používat syrový, nebo vařený jako brambory. V létě kvete a vypadá jako slunečnice. Máme ho na záhonu, kde je udržován aby se moc nerozrostl, protože je to invazivní rostlina. Množí se hlízami. Zatím ho my a hryzci dokážeme udržovat v určeném prostoru. Také máme na poli růžičkovou kapustu, která snáší naše, zatím mírné zimy docela dobře. Používáme ji většinou syrovou, ale i uvařená je prima.
...............Jsou ovšem dny, které jako zimní skoro nevypadají. Je teplo a příroda reaguje oživením. Lískové keře mají jehnědy. Já prořezávám peckoviny a využívám počasí. Doháním co jsem nezvládla na podzim. Dočišťuji po pozemku uschlé traviny a keře, které probírám a vše to suším v sušáku, který postavil Petr. Když to proschne, pálím to ve speciálním sudu s dvojím roštem a vychladlý popel nosím na novou vinici, prokládám půdou, kterou beru krtkům z hromádek a zasypávám natlučenými skořápkami. Na zahradě je vždycky něco kvůli čemu stojí za to vstát ráno z postele. Každý den, pokud nejede k doktorům chodíme s manželem k sousedce Jitce, která je po mozkové mrtvici a trénujeme mluvení. Má speciální pexeso, kterým zakončujeme naše společné hodinové snažení. Je to už rok, co jí to potkalo a je vidět pokrok. Někdy to jde lépe, jindy těžko. Funkce myšlení je záhadou.
...............Napadlo mne to nedávno, při jízdě metrem. ( Objevuji se občas v Praze.) Jedu si a přemýšlím si o svém. Myšlení je takový zvláštní přírodou nám daný dar. V myšlenkách si promítám co bylo, co se chystám dělat a jak to udělám, přijímám podněty z okolí, činím z toho nějaké závěry. Mám někdy pocit jakoby napojení nahoru na tu moudrou databázi, ze které přicházejí občas nápady a řešení věcí. Přes uličku sedí starší paní a čte knihu. přijímá sdělení autora a svou fantazií se vciťuje do děje a rozvíjí příběh. Pak knihu odloží a co se dočetla zůstává v její paměti. Mladá dívka čte časopis, jsou tam módy, recepty, reklamy drobné příběhy a to na ni působí. Dost mladých lidí kolem se věnuje chytrým mobilům a tabletům. Někteří si vyhledávají zprávy, hrají hry a věnují se této činnosti dost značnou část dne, pokud jim to povinnosti dovolí. Po tuto dobu je pozastaveno jejich vlastní myšlení a přijímají to co je jim vysíláno do vědomí. Pokud je to větší časový úsek, zvláště u mladých lidí - a vidím to i u svých vnoučat, je pozastaveno jejich vlastní myšlení a přijímají cizí. Vystoupím z metra a slyším útržek hovoru nějakého cizího muže, který říká : je nutné rozrušit a roztříštit.... Ano ono to láká a pak narušuje myšlení člověka. To je asi to, proč se já nějak instinktivně zdržuji podlehnout. Používám internet jen občas jako pracovní nástroj, ne jako zábavu, která by mi vyplňovala dny. Cítím tam závislost a odcizování lidí mezi sebou, dokonce přejímání vzorů myšlení, vysílaných tímto způsobem.
................Zvlášť silné to bylo v poslední době v souvislosti s volbou prezidenta. Vliv internetových i veřejnoprávních médií byl natolik negativní, že se k sobě lidé přestávali chovat slušně. Předpokládali bychom, že z historického hlediska už bychom měli být na takové civilizační úrovni, že není zapotřebí se projevovat takovým způsobem.
................S radostí a požitkem jsem se vrátila do své tiché krajiny zelené zbylou travou a hnědé zoranými poli kolem nás. Pozoruji sýkorky a jiné ptactvo, ketré přilétá na slunečnicová semena v krmítku, pouštím naše slepice do zadní zahrady a z okna horního pokoje vidím tři srnky, které se pasou na poli pod pásem šípkových keřů. Očistné působení přírody a práce tady je nadějí a lékem pro moji dušičku. Myslím na naše přátele, kteří jsou poraněni, nemocní, trápí se ve vztazích, v práci, v nedostatku. Proč to vše není ještě překonáno a jak dlouho budeme ještě zrát, než dozrajeme k moudrosti a vzájemnému souladu. Je třeba začít u sebe, neubližovat, být vnímavý k potřebám druhých, dbát na slušnost ve svých činech a vážit slova, která posíláme přez ohradu svých zubů, jak říkali staří.
................Tak do toho osmičkového roku, kdy se bude snad něco měnit, vám přeji aby se to měnilo k dobrému. Pomáhejme tomu a nezapomínejte na hojící sílu přírody. Těším se na setkávání s vámi.

....................................................................S přírodou jsem spojen, neznám strachu ani naděje,
omyj mne a nezbělím, pokálej mne a čist zůstanu.
....................................................................Nepospíchám, jsem však hbitý, nepřicházím, jsem však tady.
.......................................................................(opsáno ze staré čínské poesie)
....................................................................................................................Vaše Pavla G. Picková
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama