Březen 2018

28.3.2018

29. března 2018 v 9:06 | Pavla G.Picková
Moji milí,
je stále chladno, i když mrazy polevily. Je lezavo a vlhko. Za to vlhko a občasný déšť děkuji, bylo sucho příliš a sněhu nic moc. Jak vysvitne sluníčko ženu se ven něco udělat, toto jaro je trochu opožděné. Je třeba vyčistit zbytky po zimním období a hlavně vyhrabat mech. Máme ho všude na trávnících a nevím moc co s tím. Ono když je něčeho přiměřeně, tak se to dá zvládnout, ale když je toho moc musíme dát hlavy dohromady a poradit se.
.......15.3.t.r. nám odešla naše Miluška. Bylo jí 93 let a mohla tu ještě být a vysílat svoje teplo a moudro mezi nás. Nějak se nám to nechce vstřebat, že už není. Při rozloučení s ní jsme se sešli s mnoha přáteli a připomněli jsme si co nám porozdávala za ty roky co jsme byli kolem ní. Každého z nás nějak oslovila, nasměrovala a obohatila. Neseme si to v sobě a ovlivňuje to náš život. Třeba jsme s ní v něčem nesouhlasili, učila nás vyjádřit se tak, abychom se dorozuměli a měla ráda lidi. Oni to cítili a vraceli se k ní rádi.
.......Na lidech je úžasné jak jsou každý jiný. Už v rodině, kdy máme tři syny a vychovávali jsme je stejně, přesto jsou odlišní a je to k zamyšlení proč to tak je. Myslím, že je to proto abychom se naučili být vstřícní k odlišnosti druhých a abychom se nesnažili předělávat je podle svého myšlení. Když se podíváme kolem sebe, co se děje v naší zemi, mám z toho dojem, že lidé došli k pocitu, že kdo myslí jinak je jejich nepřítel. Slovní útoky mohou přecházet do dalších horších forem. Celé dějiny lidstva nám Vesmírná moudrost posílá duchovní bytosti, které předávají lidstvu poselství lásky prostřednictvím různých učení. Tato učení jsou uzpůsobena vnímání a stupni poznávání různých národů velkými učiteli. Tito učitelé mají jedno společné vedou lidi k lásce, snášenlivosti, práci poctivosti a dobrotě. Lidem se to líbí, ale často to ve skutečnosti nedělají, jen o tom hovoří.
.......Vyvořila jsem s rodinou tady v přírodě malý ráj ve kterém pobývají ( alespoň občas) naše děti a přátelé. Řídíme se heslem - Životem v přírodě k duševní pohodě. Chtěla bych přibrat několik dalších známých do tohoto hnízda. Zkoušíme si tu společně tvořit svůj prostor a užíváme darů, které nám příroda i lidi poskytují. Můžeme si tu vařit z toho co vypěstujeme, máme tu vajíčka od našich slepic, tvaroh, mléko a sýry od kravek z vedlejší vesnice, můžeme tvořit z kůží i korálků, meditovat, cvičit a sdílet to co každý z nás dokáže jiným poskytnout. První setkání máme v Praze a půjdeme na Petřín do hvězdárny a pak budeme mít posezení ve kterém si navzájem o sobě něco povíme a seznámím je s tímto svým záměrem, budou-li chtít. Uprostřed rozjitřené společnosti je dobré vytvořit pohodové společenství, které se bude řídit těmito zásadami - být na sebe hodní, tzn.chovat se k sobě slušně, spolupracovat, pomáhat si, být vstřícný, tj. zkusit podívat se na věci pohledem toho druhého. Mluvit na sebe vlídně, mám li na věc jiný názor přednesu ho vhodným způsobem, volím slova.
Ono se to zdá být přirozené, ale všímáme si, že okolní svět nás ovlivňuje často nedobrými způsoby.
........Ráda bych to postavila mimo finančně. To jest neplatit za pobyt u nás, ale po domluvě by každý přispěl čím může. Svým duševním bohatstvím, znalostmi, dovednostmi, prací, dopravou, že by přivezl ty ostatní, nebo tím, co je tady třeba, ale na zahradě a na poli to neroste. Najít nové přátele a vystoupit ze svého stereotypu života ve městě. Při pozorování světa kolem nás člověk často propadá smutné náladě,lidé z toho často i onemocní a mají deprese. Mne ze smutku vždycky dostala práce v přírodě. Když vidím, že za mnou něco zůstává dobře uděláno a prospívá to, je to moc dobrý pocit. Ona ta práce opravdu šlechtí a je to skutečné - ne virtuální. Pohybem sílí tělo a mozek vymýšlí jak a co vytvořit. Vím, že je to moje cesta a že to třeba jiní lidé tak nemají. Nenaléhám, kdo k tomu má chuť může to zkusit, kdo ne, je užitečný jinak.
.........A tak si v očekávání jara dělám jarní úklid na duši a těším se na energii, která přichází z vesmíru, ze slunce, ze země, z vody a větru a z lidí, kteří sdílejí tu krásu kolem nás. Náš úkol na této zemi je zasadit strom, postavit dům a zplodit dítě. A pokud nemůžeme toto vše naplnit, tak se o to pokoušíme alespoň v menší míře - vypěstujeme mrkev, postavíme přístřešek a pohrajeme si s dětmi, třeba nejsou naše. Těším se na ty děti, které k nám přijdou, třebaže jsou už dospělé. Každý z nich už ušel kousek životem mají v sobě bolesti i radosti, které si nasbírali a mohou se podělit. Je možné být někde šťastný třeba na chvíli, na pár dní. Mít to místo kam se vracíme a kde je nám dobře a pak na něj vzpomínat, jako my vzpomínáme na Chmelnou.
.........Víš, zkoumat nutno, Bušku milý, to víno má svůj zvláštní ráz, zprv trpké, potom milé zas, my myslím už se vpili.
.........Jak pravíš, králi, tak náš lid, má duši zvláštní, zprvu trpká zdá se, však kvete po svém, v osobité kráse, ...............dí rozveselen Velhartice, i přibliž k tomu lidu hled a přitiskneš svůj k němu ret a neodtrhneš více.

Přeji všem krásné teplé a vlahé jaro, nejen v přírodě, ale i na duši, mějte se rádi. Pavla G. Picková