31.květen 20018

31. května 2018 v 15:53 | Pavla G. Picková
Přeji krásné dny,
zatím to vychází. Přátelé Radan a Irena nám pomohli se starým záhonem na kterém byly již nerodící jahody. Před polednem přijeli Radanovi rodiče, kteří jsou zde vždy vítanými hosty a po příjemně stráveném obědě jsme se vydali podívat na tu májku, co ji včera postavili hasiči. Po návratu jsme plánovali další setkání a Radan přispěl se slibem, že přiveze flašinet a bude i hudba a zpěv. Připravujeme to na víkend 16. a 17.6. a bude zaměřen na tvoření. Mám tu pro ženy a dívky korále na navlékání, kůže na pošívání oděvů a náš přítel Tomáš bude slavit ten víkend 30.narozky, tak budeme moci přispět i kuchařským uměním jak kdo může. Muži se mohou realizovat tvořením do hmoty, mám tu několik možností na výběr. Poprosím ty, kdo ovládají vozidla aby přispěli dle možnosti s dopravou přátel na toto setkání.
.........V pilné práci čas se ztrácí. To nám to uteklo, květen je fuč a nemám ještě v zemi vše co zamýšlím. Při těch vedrech jsem vstávala kolem 6. hod. Bez budíku, prosté tělo si řeklo a když jsem si představila co nemám ještě hotové, tak jsem na to hned vletěla. Dělala jsem do 9. to jsem posnídala s manžílkem a pak chvilku, než v 11 nastupujeme u sousedky Jitulky na tréning řeči. Oběd a pak už jsem nebyla akční do 15-16 hod. to dělám archiv, nebo šití, či co je třeba. Někdy i spím. Teprve potom se dalo něco dělat. Přizpůsobujeme se počasí - nějaké to pletí a tvoření ve stínu pod střechou. Když vše vadne před očima, tak zalévám i ráno, nejen noční samozalévání. Snažím se zasít co jsem nestačila v dubnu, pokud by zapršelo, má to naději na život. Ještě že máme dobrou studnu, vůbec netuším, kde bere stále vodu když tak dlouho neprší, snad z rosy, ta je ráno ještě všude na trávě. Tak seji hrách, keříčkové fazole, mrkev a petržel a do pařníku hlávkový salát. Zase mi to něco sbaštilo. Bude tam někde nablízku slimák. Mám tu několik druhů jahod, tak je pleji a obkládám proti odpařování vody. Měsíční jahody, trávnice, dlouhoplodící a velké, jednorázové. Jen kdyby bylo dost vláhy. Sekáme s mužem trávu a nastýláme ji všude kde to jde aby se snížilo odpařování vody a držela se v půdě.
.........Do toho se musíme jednou týdně vydat do městečka nakoupit co chybí v kuchyni a to je půl dne pryč. Autobus jezdí v 11 hod. a zpět za hodinu a půl a je to někdy fofr vše stačit. Než dotahneme náklad domů, jsme pěkně unaveni. Zlatá taška na kolečkách a batoh. Na víkend přijeli mladí - starší syn Michal, Martina a dvojčata, Míša a Martínek. Taky mladší syn Jirka, Lucka a děvčata Vendy a Kamila. Manžel udělal báječný oběd, to on umí, dokázal by nakrmit zástupy. Po popoledním odpočinku se Lucka hlásila o sekačku - ráda seká trávu, je jako kombajn, umí vzít za práci. Posekala celou přední i zadní zahradu - tak máme nastláno co je potřeba. Míša s Jirkou prořezali uschlé větve u velkých švestek na které jsem nevylezla a umyli si auta. Kamila zasadila cibuli a Vendy česnek. Vendy má obrácený časový rozvrh - ve dne by spala a v noci je čilá. Tak se ji snažíme zapojit do činnosti. Martina s klukama zasadili brambory. Zatím máme už třetí rok svoje a stačí nám do další sklizně. Všem moc chutnají. Manžel uklízel hory nádobí v kuchyni a já lítala od jedněch ke druhým a zajišťovala co třeba - sadbu, nářadí, kolečka, rady apod. Večer jsme poseděli u vínečka, děti u tabletů, víc nelze požadovat.
.........Ráno jsem dělala na záhoně u malin a našla jsem tam rodinku slepýšů. Tak jsem je dala do kyblíku, přikryla plochým kamenem a když se všichni probudili obešla jsem s nimi rodinku ať se podívají na naši přírodu. Zvláštní, že nebyli moc nadšeni. Taj jsem je zase pustila do jejih milovaného roští. A to tu máme ještě krásné ještěrky a v rybníčku na návsi žáby a kachny. Taky jsem jim ukazovala vajíčka od té jedné bílé slepice, která vypadala, že bude zralá na odpis - a ona začala snášet vajíčka. Nejprve takové, co vypadalo jako míček na golf -pomačkané a pak již hladké, leč malé - uvidíme další vývoj. Děvčata vila věnečky z pampelišek a ošetřovcala si štípance po nějakých hladových muškách, které je poštípaly. Hlavně statečná Lucie to odnesla, neb měla kraťasy. Nnávštěva rodinky proběhla úspěšně a další bude za měsíc. Tak děkujeme a budeme se těšit.Všechno kvete, ale už to začíná opadávat z toho sucha.
.........Potěšili nás přátelé - Eva, Vašek a Karel, kteří ve čtvrtek zavolali, jestli mohou přijet, že mají blízko nějakou akci. Vítám lidi, kteří jsou už součástí našeho malého společenství, kterému říkám přátelé statku. Mohou se ohlásit kdy se jim to hodí a je-li možnost vždy je ráda přijmu. Zajeli s mužem nakoupit do městečka a po výborném obědě, který můj muž uvařil, mi Vašek posekal velkou část zbylé trávy. Večer posezení u vínka a dobrot a ráno po snídani jsem jim nabalila s sebou co mám k dispozici - vejce, a další. Už aby se to vše rozplodilo, dávání je radost. Tok energie práce a hmoty se rozbíhá.
.........O víkendu přijel ještě Petr s Aničkou a večer spálili vše co bylo v sušárně nasušeno za celou tu dobu a od všech, kteří se tu účastnili. Popel použiji na hnojení záhonů. Večer zase posezení, vínečko a pochoutky k němu. Někdy se to tak sejde a jindy je zase dlouho klídek. Ono to chce střídat a nepřehánět to s prací ani s potěšením, o tom je život.
.........Konečně po dvou měsících začalo pršet a to pěkně, pořádně, u nás prší dva dny v kuse. Nádhera. Pak ob den bouřka s deštěm, příroda vyslyšela moje prosby a výdechy rostlin, které toho horka měly taky dost. A to se to všechno krásně rozjelo. Taky jsem si dala 24 hodinovou hladovku, neb to hodování v poslední době mi nedělalo dobře - únava a snížená výkonnost. Je toho třeba ještě hodně udělat. Prší skutečně hodně. Taky do sušárny, střecha je na několika místech velice propustná. Budeme s tím muset něco udělat. Ještě že jsme stačili spálit všechen ten nasušený materiál. Stahuji koberečky a přerývám a hnojím záhony - připravuji na přesazení zeleniny z foliovníků na pole. Přebytečnou půdu nosím v kýblech na vinici - makačka. Přesazuji ven okurky, koupila jsem od sedláka z vedlejší vesnice sazenice rajčat a salátů a zasadila je do velkého foliovníku. Budu od něj kupovat sýry, tvaroh a mlíko - to dám zkysnout a budu ho pít kyselé. Uvidíme co tělo řekne. Vyzkouším to na sobě a budu to moci nabídnout přátelům.
.........Trochu odpočinku poskytnu tělu - jedu do Prahy na kulatý stůl. Je poslední před prázdninami - potěšíme se s přáteli, popovídáme o čem třeba a přijde mezi nás nová dívka Veronika, na kterou se těšíme. Zvala jsem i ostatní mladé přátele, dorazil Petr a dalších 5 přátel. Ostatní mají fůru akcí - chápu to. Nejtěžší údobí - setí budu mít za sebou a tak se těším na setkávání při sklízení plodů v červnu. Představila jsem Veronice trochu naše sdružení, co děláme a co bychom chtěli dělat.
.........V této poněkud náročné době, kdy nám přicházejí informace ze světa a mají účinek i na dění u nás, se pokouším vytvořit místo klidu, pohody a přiblížení k přírodě. K jejím zákonům, které nelze zlobovat jak se komu hodí. Pocítit působení čistého vlivu práce do půdy, kontaktu se slušnými vstřícnými lidmi s příběhy jejich života a zkušeností. Hledání souznění při zachování jinakosti každého z nich. Hledání a nacházení prostých radostí, potěšení z vlastní dovednosti a ocenění. Předávání poznatků a znalostí ve tvoření. A to vše v krásné, čisté přírodě, obklopeni bohatstvím, které nám příroda poskytuje. ( Usilovně pracuji na tom, aby toho bohatství bylo ve velké rozmanitosti dostatek.)
........Proto je tento měsíc méně filosofický a více pracovní. Postupně jak splývám s přírodou, a dějí se mi příhody tak, že někdy nechápu co a proč a pak se objeví účel a smysl věcí, kreté na první pohled nejsou patrné. Zastavila jsem se ve střediskové vesnici, kde má sídlo příslušný úřad a rozloučila jsem se malými dárky s těmi laskavými lidmi, kteří mi pomáhali dotahnout na můj pozemek na chatičce po tetě vodu a odpad. Rozloučila jsem se s nimi proto, že syn Petr má tak malý plat (jako vědec a výzkumník v oboru letectví ), že nedostane hypotéku aby si tam mohl postavit domek pro svou budoucí rodinu. Budu ten pozemek u Prahy tudíž muset prodat. Tady, kde jsem, mám naplněnou kapacitu, pracovní i časoprostorovou, a nemohu se o to patřičně postarat. Možná, pokud je to záměr, použiji získané peníze na opravu stodoly a vytvoření větší prostory na setkávání přátel statku. Uvidíme, co má být, to bude. Tak přjímám vše co přichází a snažím se to zpracovat jak nejlépe umím.
.........Tak na konec ještě trochu poesie, jak je už zvykem-
..............................S přírodou jsem spojen, neznám strachu ani naděje,
..............................omyj mne a nezbělím, pokálej mne a čist zůstanu.
..............................Nepospíchám, jsem však hbitý, nepřicházím, jsem však tady.

Těším se na vás Pavla G. Picková
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama