červen,červenec 2018

31. července 2018 v 17:55 | Pavla G. Picková
Moji milí přátelé
V pilné práci čas se strácí, jak praví klasik, aneb "Fraška osudu se řítí vpřed a diváky už vůbec nezajímá zápletka prvního jednání", (cituji - Hogo Fogo - Limonádový Joe - aby mi někdo nevytkl, že nemám správně citace.
----------Pokud si někdo všiml, že jsem v červnu nedodala zprávu ze statku, nedal to najevo, ať už proto, že mne nechtěl s ohleduplností urgovat, nebo, že to stejně nikdo nečte. Děje se toho tolik, že to už nestačím ani zpracovávat. Tak to vezmu najednou za oba měsíce - červen i červenec.
----------Začátek června na statku proběhl v rámci nadějného pečování o pozemek. Hnojím spáleným materiálem, který předsuším v sušáku - přístřešku, který postavil Petr. Od slepic získávám hnojivo, které vzniká naložením jejich bobků do vody na týden a naředěním 1:20, s tím zalévám záhony. Vstávám obvykle v 6 až 6.30 a těším se co kde budu dělat. Sázím, seji, pleji a prořezávám co je třeba. Mrazy letos nebyly tak máme naději na úrodu. Manžel, Myšák mi letos docela pomáhá i na zahradě. Jeho doména je ovšem kuchyně, kam se nesmím ani moc rozhlížet, nemá to rád. Říkám tomu tvůrčí chaos a děkuji, která z nás to má, aby usedla ve 13 hod.k prostřenému stolu. V 11 hod.chodíme k sousedce a s pomocí brožurek, kartiček s obrázky a jiných materiálů se jí pokoušíme znovu vrátit řeč, kterou stratila po mozkové mrtvici. Občas se objevím v Praze, když mám nějakou akci, ale jinak jsem stále venku v přírodě.
----------5. 6. jsem byly s Věrkou na vernisáži obrazů, které namalovali naši přátelé Jindřiška a Laďa. Každý má svůj osobitý styl a je to paráda, jak jsou čilí a co dokáží udělat za krásu. V jejich věku je obdivuhodné co všechno stačí. Mnohý mladý by se měl podívat jak se dá žít.
----------A potom hned zase na venkov. Zahrada volá. Přetahuji se trochu s jahodami. Rozjely se, vyhazují šlahouny a nemají chuť plodit. Zkouším podložení, ohraničení a udržování vláhy nastláním. Staré záhony budu rušit a nechám jen ty, které nesou.
---------15.6. přijeli na pozvání první mladí, ze skupiny přátel statku, jak jsme si slíbili při našem minulém setkání na Petříně na hvězdárně. V 18hod. přijela Irenka autobusem, a ve 21hod. přivezla Hanička Radana a Veroniku. Petra a Aničku přivezla Romana ze Žatce spolu se svou dcerou Agátou, zvanou Agi. S Irenkou jsme měly připravené pohoštění a tak jsme si krásně všichni podebatovali do půl třetí v noci. Jsou to lidi, kteří mají už něco za sebou, mezi 30 až 45 lety a tak je každý něčím zajímavý a poskytuje druhým. Karolína a Tomáš, kteří k nám také patří připravovali zatím oslavu Tomášových 30.narozenin, která se konala druhý den. Ti jsou od sousedů, tak to mají přes uličku. Ostatní se uložili všichni pohodlně - děvčata v pokoji s oknem na pole, Petr, Anička a Irenka v Petrově pokoji a Radan měl celý pokoj našich vnuček pro sebe. Ráno vstával každý podle svých vnitřních hodin, v rozmezí od 9 do 11 hod. Ráno jsem zajela se sousedem pro mléko od krav a sýry na statek do vedlejší vesnice. K dispozici bylo volně v kuchyni vše co ke snídani třeba - chleba, (Petr ještě upekl svůj tmavý - tři bochníky) vejce, sýry, med, marmelády, káva, čaj, Caro, mléko apod.
--------Po snídani se chvilku povídalo a pak se šlo něco tvořit do přírody. Petr s Radanem stavěli schody na vinici, Hanička ostříhala odkvetlé šeříky, Romana vyvázala rajčata a založila rajčatový zákvas a pak s Agi ostříhaly odkvetlé růže stolisté i popínavé, co bylo třeba. Irenka plela cibuli, Verunka s Aničkou i Irenka nakrájely cibuli a Anička s Petrem vyčarovala prima čínu s rýží pro všechny. Piva i nealko bylo dostatek. Radan k tomu hrál na flašinet, který si přivezl z domova a bylo to prima a veselé. Po obědě odvezla Romana Verunku na nádraží, protože měla ještě nějaký jiný program, a my jsme se zabývali navlékáním korálků a tvořením každý podle svého. Měli jsme celý kufr korálků a dalších potřeb k navlékání a tvoření ode mne, Irenky a Karolíny. K večeru se šlo k sousedům slavit Tomášovy narozeniny. V dovednostních soutěžích získala první místo Irenka a všichni si odnesli různé ceny za výkon. Bavili se, myslím všichni, někteří až do pozdních nočních hodin.
------Neděle ráno byla trochu ospalejší a jak se lidi postupně probírali, chodili na snídani a pokračovali v navlékání, které si chtěli dodělat ze včerejška. Anička a Petr udělali prima gulášek, pro vegetariány i část bez masa. Po obědě přijeli ještě přátelé Jindřiška a Láďa a naši mladí s vnoučaty, tak to bylo docela veselé. Tak se všichni odpoledne rozjeli domů a byl dostatek aut i autobus jede v neděli večer přímo do Prahy, tak to vše proběhlo moc pěkně a slíbili jsme si v srpnu další setkání. Pár lidí z této skupiny mají kulatá výročí, tak uvidíme jak se to podaří.
------Bylo to trochu náročné, ale jsem spokojena. Teď musím trochu dohnat agrotechnické lhůty, nemám ještě vše hotovo jak je potřeba a blíží se prázdniny a nástup vnoučat. Taky už mi to nejde jako dřív, letos mi bude 70 let a mám dny kdy se cítím unavena - zvlášť když udělám nějaký větší fyzický výkon, třeba posekat zahradu apod. To druhý den nestojím za moc a musím vypnout a odpočívat.
-----Zajela jsem na otočku do Prahy a koupila jsem mimo jiné alba na fotky. Stále ještě mapuji vše co se děje a vybrané fotky dávám do alba. Pokouším se dát polní hospodářství do pořádku, zalévám, pleji, přesazuji co je třeba a mám pocit že nestíhám. To bych se měla naučit, nehonit se a dělat jen co jde.
-----24.6. se ozval Milan, že by přijel a že by chtěl jezdit na výlety, že má k dispozici auto. Má to, složité, nemůže mluvit, nějaká choroba hlasivek, s bolestmi a omezeními a bere prášky proti bolestem. Na výlety autem to moc nevidím, potřebuji dodělat některé věci než přijedou vnoučata. Jeho příjezd se odložil o den, a tak jsme poseděli a povečeřeli a snažila jsem se ho bavit povídáním, ale není to veselé posezení. Nejhorší je, že mu nemůžu nějak pomoci. Druhý den vstával pozdě a byl utlumený, on je stejně založením sova a já skřivánek, tak jsem se dostala k posekání celé zadní zahrady, ale byla jsem dost unavena. On se po obědě probral k činnosti a chtěl pracovat kolem vinice, ale já už neměla tolik energie. Tak jsme se domluvili a on přidělal zpět na pult ve stodole šrotovník, kterým se dá drtit zrní a který dokáže zprovoznit, protože ho kdysi přivezl. Tak měl snad pocit, že udělal kus užitečné práce. Šla jsem brzy spát. Druhý den ráno se pomalu vypravil domů. Dala jsem mu s sebou co šlo - vejce, víno a další plodiny, které může jíst. Je to starý kamarád, který nám hodně pomáhal, přítel mého otce, je mi to líto, že mu nemůžu víc pomoci.
------Pak jsem zase musela do Prahy kvůli pojistce, zjistilo se, že se něco platí dvakrát. Bylo to nepříjemné, protože to sjednávala moje sestra, ale Petr šel na to jednání semnou a dá to do pořádku - je to potřeba vyřídit meilem, dodat plánky a pod. Je to v dobrých rukou. A zase honem zpět a příprava na invazi vnoučat.
28.6.-naposled pořádně pršelo. Vše zalito, mohu přesazovat povíjici nachovou nahoru k plotu nad vinicí, aby se zakryl nevzhledný plot. Ostatní udržuji jak to jde. Máme dýně, cuketu, hrách, zelí, kedlubny, žluté melouny, brokolici, růžičkovou kapustu, ředkvičky, jahody, okurky, květák, pórek, hlávkový salát, cibuli, brambory ( z malých, z klíčků i normální, ale pozdě zasazených- nastýlám posekanou trávou), ovoce se zatím pěkně snaží, tak uvidíme. Všechno to chce ale stále plít a zalévat. Zamýšlím se nad tím, že příští rok zúžím sortiment.
-------Máme čtyři slepice. Dvě hnědé a dvě bílé. Ty bílé kvůli Velikonočním vajíčkům. Každý den snesou vejce - ale jen ty hnědé, jedna z těch bílých ne. Zkoumám která, posadila jsem jednu do oddělené klece a tam ji hýčkám pamlskama. No uvidíme.
--------Přijel nejstarší syn se ženou a s vnuky. Bude tu veselo. Manžel, zvaný Myšák parádně vaří všechny dobroty, které ti hoši milostivě spapají. Klukům je 13 let - dvojčata. Jsou hubeňoučcí a nejraději by seděli u tabletů od rána do večera. Rozumím, ale nesouhlasím. Zavedla jsem motivaci na práce na zahradě. Za šikovnost a snahu dostávají puntík. Bodování je na lednici. Zatím to jde, není nad to, když se lidé domluví. Dopoledne chvilku zahradničíme, odpoledne dělají co chtějí, ale zkoušíme je vést k tělesným aktivitám, jako je sbírání dříví na oheň apod. Byli týden na výměnném pobytu v Anglii a chtěli by se tam odstěhovat, tak do nich zkouším pouštět trochu vlastenectví. Je to náročné.
-------Počasí je ucházející, jen jsou dost velké teplotní rozdíly. Ráno je +6°C, přes den se to vyšplhá na vedro. Myšák s nimi sklízel višně a dostal trochu úpal, nebo co. Je malátný, točí se mu hlava a polehává. On, který kouká do Internetu do 2 hod.v noci spí celé dny i přes den. Mladí jedou domů po víkendu - tak ho posílám s nimi, ať se jde ukázat doktorům, aby to nebylo něco horšího. Objednali ho za měsíc na prohlídku a předepsali mu Kinedryl.
------Vstávám v 6 hod.-tělo si řekne. Pak už neusnu, protože si představuji co mám všechno ještě neudělané na poli. Moc neprší, ale plevel roste jsko divý. Tak vstanu a než se kluci dostaví ke snídani v 9hod., udělám to nejnutnější co hoří. Už chytli slinu a dokážou si sami natrhat lusky, rybíz i jahody. To je pokrok. Martin je pracovitější a zajímá se co kde dělat, Míša je ponořen do svých myšlenek. S oběma se dá docela dobře domluvit a ráno, když je probouzím po té 9.hod. si povídáme o jejich problémech a o životě vůbec. Jak mohou, vrací se ke svým tabletům. Mám je tak chvilku, ten týden, čtrnáct dní a tak je vlastně blíže poznávám, když jsou tady.
-----Po jejich odjezdu týden "odpočinku" a dorazí vnučky - Vendulka 16 let a Kamilka 13let a syn Jiří, který tu bude na dovolené i s autem. Už se těšíme.
-----Představovala jsem si co všechno uděláme, hlavně to na co už sama nemám dost síly, ale udeřila vedra. Jsem schopna akce do 25°C, ale jak je to nad, tak to nejde. Nemohu tudíž jít příkladem jako obvykle a tak se věnujeme zábavám, pokud nám to vedro umožňuje. Zajeli jsme se vykoupat k tomu kaolinovému jezírku a bylo to opravdu prima. Jsem tam za těch 10 let poprve. Zvažuji, jestli nejsem pracovní závislák a nechávám se přemluvit k dalším kratochvílím.
-----Další den jsme jeli na výlet do Karlových Varů. Počasí bylo milosrdné, udělalo se zataženo, tak jsme to zvládli v pohodě. Naše snacha Lucka je parádní organizátor, v práci má přísun informací o zajímavých objektech v Čechách a tak dělají výlety po krásách naší země. Tady se nemusím starat o vlastenecké cítění vnoučat. Daších výletů do akva parků a koupališť jsem se už neúčastnila, předpokládala jsem správně, že tam bude fůra lidí a smažit se na slunci mi nedělá dobře. Ale jsem ráda, že si to všichni užili.
-----Při odjezdu s sebou vzali manžela Myšáka, aby se ukázal těm doktorům, u kterých byl objednán na další vyšetření po té své nevolnosti. Já jsem si po jejich odjezdu zařídila život podle svého a docela se mi ta klidová přestávka líbí.
-----Ráno se probouzím kolem 6hod. a rozjedu program. Otevřu všechna okna a vpustím chladnější vzduch do domu. Je kamenný a drží chládek. Do 9 až 10 hod. dělám co je potřeba, tedy co nejvíc hoří. Ještě si natahám práci dovnitř - třídění a ukládání sklizeného na další práce uvnitř domu. Zavřu všechna okna a zatahnu závěsy. Pak posnídám. Dělám vše na co nebyl čas pro práce venku. Klídek, pohoda, v domě 26°C. Krása. Večer zalévám a koupu se v nafukovacím bazénku na zahradě. Na ochlazení to úplně stačí a mám pocit prima relaxace. Lehká večeře s použitím vypěstované zeleniny. Co člověk potřebuje k životu? Večer čtu a pokouším se najít v televizi nějaký vlídný program, což jde ovšem těžko. Je to samé násilí a tak jen zviřátka a cestopisy. Chodím spát s čistou hlavou a přemýšlím o tom, že omezím svoje pěstitelské aktivity a budu se trochu rozhlížet po naší půvabné zemi s nějakou příjemnou přítelkyní a nebudu se už tak honit. Vnoučata mají jiné zájmy a já je přemlouvám aby si to tu užívala. Člověk když něco dělá, potřebuje pozitivní odezvu. Pro povzbuzení. Taky tento blog, který se snažím psát mi připadá nadbytečný. Nenapsala jsem ho v červnu, ale až za oba měsíce a nikdo se neozval, že by mu to chybělo. Pořád dokola se jen seje, pleje, zalévá. To jsou myšlenky z vedra a únavy. Pokud někomu to moje povídání chybělo, tak mi, prosím, pošlete povzbuzující smsku na číslo, uvedené na našem programu sdružení. Mám čas a klid na přemýšlení.

-------Samota hladí a blaží, duše se rozvíjí v mlčenlivém hovoru, prozrazujíc tajemství strastí i slastí, vítězství, porážek a pokoření. Okřívá, očišťuje se.

-------Přeji všem vláhu, do duše i do přírody. Objímám Pavla G. Picková
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama