Srpen 2018

31.8.2018

31. srpna 2018 v 17:42 | Pavla G. Picková
Moji milí,
máme další měsíc za sebou. Dosala jsem se ke psaní až dnes, ten poslední den prázdnin. Tak to vezmu trochu stručněji než obvykle. Celý měsíc nás omezovalo v činnosti vedro. Pro mne to znamenalo vstávat v 6 hod.a od 6.30 se pokoušet něco dělat na zahradě a na poli. V 9 hod. snídaně s Myšákem a vnoučaty a pak zalézt do chalupy, kde byl trochu chládek a najít si práci cca do 16 hod..než to polevilo. A pak zalévat do setmění. Musím poděkovat přírodním silám, které způsobily, že zde jednou za týden alespoň trochu zapršelo, takže byla voda na zalévání i na provoz. Naštěstí máme výbornou studnu a po celý ten čas jsme měli dostatek vody abychom udrželi rostliny při životě.
.......Dalo dělat jen něco. Sekat trávu, pokud byla a nastýlat ji kde bylo potřeba aby držela vodu. Největší jahody byly ty, které prorostly nastlanými koberci proti plevelu. Sklízeli jsme postupně vše co dozrávalo. Nejprve rané brambory. Myšák se zabýval zavařováním okurek, dělal jablečné dřeně a mošty. Marmelády ze všeho co rostlo kolem - jahody, blumy, višně, třešně, rybízy, ostružiny. Sklízeli jsme švestky, dýně, cukety, hrášek, listy reveně na koláče i kompoty.
........Pozoruji, které rostliny zvládají tyto podmínky a kterým to moc nesvědčí. Výborné jsou keříčkové fazole, které pokryjí půdu kolem sebe a nedají plevelům prostor. Dobře drží i při jen obřasném zalévání. Brokolice a květák potřebují hodně vody a nevypadá to, že by z nich něco bylo, uvidíme. Zelí a růžičková kapusta se vzpamatovaly a po ořezání oschlých listů, nastlání a pohnojení se docela mají k životu. Červenou řepu jsem zasela znovu, první sadba vzala za své při osázení jejich místa čili papričkami našich dítek. Vypadá to, že nějaké budou. Ředkvičky jsou v tom vedru pálivé a příští rok je už nebudu dělat. Kedlubny trochu byly a pak ztvrdly, ale na polévku se daly použít.
.........Černý rybíz uschl na keřích - oberu ho a bude prima čaj na zimu. Bude ho potřeba zmladit. Bylo by ještě lepší přesadit ho z přední zahrady do staré zahrady. Zde je jim moc horko a jsou blízko vinici a tak mají málo vody. Bílé víno dozrává pěkně, ale vedle červeného jsme dali na jaře reveň a ta se tak rozrostla, že bere všechnu vodu a vinice si stěžuje, že se na ní nedostane. Tady se bude taky přesazovat. Letos mám také prvně žluté melouny - semena od loňska ze zakoupeného kousku a vypadá to, že by mohly být. Pórku mám jen několik kousků a docela se snaží. Zeleninu do polévky - mrkev, slušná, celer, petržel ještě malé, ale budou. Cibule byla malá, ale postačí a česneku co je třeba i na rozdávání. Od té doby co jsem zde rozhodila něco paličáků se tu snad množí sám.
........Přes den, kdy bylo venku vedro jsem se dostala k přečtení nějakých Meduněk, Regenerací a Phoenixů, na které už obvykle nemám večer energii. Moc zajímavý byl článek v Meduňce o Dr. Bruce Liptomovi, o epigenetice. Výzkumy kvantové fyziky ve směru, který dává odpovědi na otázky, vyplývající z našeho pozorování přírodních dějů ve vztahu hmoty a energie. Má mít v Praze přednášku 13.10.2018, s českým překladem. Ráda bych se zúčastnila, pokud to půjde.
.......Mám chvíle, kdy jsem bez energie a pozoruji co vše nestačím obsáhnut. Učím se nebrat si to k srdci a soustředit se na menší úseky práce, které zvládnu. Každý ze synů mi sem přijede s rodinou jednou za měsíc o víkendu a těžší práce, které s Myšákem nezvládáme opatrně přesouvám na ně. Musím ale počkat až se vydýchají po cestě, napapají, vyspí a druhý den teprve pomalu naznačovat co by bylo potřeba. Pak jim naložíme plodů naší země, že t ani nemohou uvézt. A jsou hodní, že sem vůbec jedou, mohli by mít jiné zážitky než tady.
.......Ono by se vážně dalo žít také jinak, než se celé týdny a roky starat o pozemek a jen občas vytahnout paty. Je milé splývat s přírodou, ale pozor abychom úplně nezakořenili. Pozvali mne přátelé abych si udělala výlet do penzionu u lázní Sedmihorky do Českého ráje. Úplně jsem odvykla cestování a znám jen trasu do Prahy a zpět. Tak jsem sebou vzala Petra a Aničku, kteří organizovali cestu a vyrazili jsme. Nejprve autobusem pak malým vláčkem a bylo to zajímavé a poučné. Nejprve v lázních Sedmihorky, kde stojí několik zvenku zachovalých budov, které dříve sloužily lidem k ozdravným pobytům. Koupil je v privatizaci nějaký Gruzínský majitel a nyní jsou zchátralé, nevyužívané a opuštěné. Je to velká škoda. Ubytovali jsme se na jiném místě v budově vedle bazénu s protékajícím potokem. Kolem byly ještě funkční prameny pitné vody a to místo bylo opravdu krásné. Procházkou jsme se dostali mezi krásné skály a po jejich vrcholcích jsme procházeli po turistických cestách od hradu Valdštajn, přes Hrubou skálu a pak zase dolů zpět. Z bezpečných chodníčků jsme pozorovali horolezce šplhající na vrcholy. Sami jsme se přesvědčili o své výkonnosti, že jsme to zvládli po pečlivě udržovaných cestičkách a schůdcích. Bylo to opravdu krásné a večer jsme s přáteli při kytaře zpívali až do půlnoci jako se to dělávalo dříve, než člověci začali posedávat u televizních hororů. Jeden den jsme zajeli do Turnova a projeli se vláčkem s parní lokomotivou. Návrat byl příjemný, přímé spojení vlakem do Prahy. Tady bychom si mohli udělat tak týden příští léto s Myšákem. Myslím, že by bylo na čase abychom se věnovali trochu cestování po naší zemi, dokud můžeme.
.......V pondělí večer nám přivezli vnučku Kamilku, která tu s námi týden byla. Každý den jsme udělali nějakou společnou práci na zahradě a pak se věnovala svým zájmům. Večer nám Myšák pouštěl nějaké filmy, které ještě ve svých 13 letech nezná. Např. ještě neznala film Holky z porcelánu. Její zálibou jsou Scifi a pod. a tak trochu té soc.reality. Jeden den nás navštívili přátelé Jindřiška a Láďa a vyrobily jsme jim švestkové knedlíky. Strávili s nimi příjemný odpočinkový den.
.......V pátek přijeli Kamilčini rodiče, naše milé děti - Jiřík a Lucka s tím, že ji v neděli odvezou. Přivezli první burčák a pochutnali jsme si na něm. Minulý rok jsem se zbytku koupeného burčáku a šťávy z našich hroznů vyrobila vlastní burčák a byl docela dobrý. V sobotu přijela autem Lucinky spolužačka Elenka s dcerou Lindou a 4 měsíčním Jindříškem. Po obědě jsme se vypravili na Kounovské kamenné řady. Tentokrát jsme si to užili, neboť jsme našli jak kámen Gibon, tak Pegasa, což se nám při minulé návštěvě nepodařilo. Elenka je naše krevní skupina a její muž je architektem pasivních a ekologických domů. Linda je teké zajímavá dívka, studuje na arcibiskupském gymnáziu. V celé skupině jsme probrali co mohu nabídnout za zajímavosti, které jsem nasbírala za minulá léta a moc se jim to líbilo. Jsou teď součástí naší "patnáctky" přátel statku a v některém dalším víkendu přivezou ještě další takovou dušinku - Zdeničku.
........Moc se těším na nové lidi, kteří přinášejí energii a nové podněty do tohoto prostoru. Myslíme si, že bychom se měli vídat a vyměňovat si poznatky, postupy, plody, semena, sazenice a pod. Další možnosti spolupráce ještě přijdou. Uváděla jsem jim některé humorné situace a příklady spolupráce s přírodními silami tady. Např.rituály na přivolání deště - když Kamilka šla trhat černý rybíz, který byl uschlý na větvích, tak vždy začalo pršet. Zákony schválnosti fungují. Také se můj Myšák chystal, jako každý rok k moři do Chorvatska (což mne nepřitahuje, tak tam jezdí se třemi spolupracovníky z práce) a k tomu by si ještě přidali letos i Tunis. Připravil si zavazadla, že ho mladí odvezou do Prahy a ve středu že jede. Já proti tomu obvykle nic nenamítám, ať si to užije, když má tuto touhu. Tentokrát jsem ale měla námitky, neboť on je nepostradatelný se svým zavařováním okurek, děláním jamesů a všeho možného z právě dozrávajícího ovoce a zeleniny a hrozící kalamity zrajících rajčat. Tak jsem projevila nahlas přání, aby to Chorvatsko nevyšlo, a ať si užije jen ten Tunis. Během odpoledne ho volal ten organizující spolupracovník, že se nikam nejede z jeho rodinných důvodů. Tak viděl v praxi jak se dějí věci, když je něco v souladu s vyšším záměrem Vesmírné moudrosti, zvané Universum.
........Je dobré, že se dějí takové příhody, neboť moje aktivity s přáteli, kteří sem jednou za čas přijedou, se mu moc nezamlouvají a na starší kolena začíná být méně družný, ba přímo poněkud nedůtklivý a pravil, že je to tu jeho doupě a že sem nemá kdo co jezdit. Tak to budu muset vyváženě dávkovat aby bylo učiněno zadost mým snahám o předávání a jeho pocitu pohodlí a nedotknutelnosti obydlí. A o tom je život. Procházíme různá období vývoje svého i okolí a snažíme se žít v souladu s lidmi i Universem.
........A tak se těším na klidnější a vlahé podzimní měsíce, které nám snad umožní setkávání a předávání energie.

Objímám všechny Pavla G. Picková