Únor 2019

únor 2019

26. února 2019 v 10:17 | Pavla G. Picková
..........Moji milí přátelé, tak máme leden za sebou. Zimní dny jsou krátké. Dlouho to trvá než se rozední a brzy se stmívá. Má to něco do sebe, člověk si nedělá velké plány co ten den udělá a je rád, že udělá pokaždé něco nač může večer před usnutím vzpomenout. Každý den je dobrý a jsme zase blíže jaru. Jsou i dny, zatím jen ojediněle, kdy člověk nějak nemá tu energii jak je zvyklý a věnuje se jen odpočinkovému konání, čtení či podobným klidovým činnostem. Je třeba si to nevyčítat a brát to jako milou změnu. Také jsme několikrát navštivili Prahu. Byly narozeniny v rodině našeho syna Jiřího. Bylo to miloučké, u nich je to vždycky. Sejde se celá širší rodina a pobudeme spolu. Jiřík se přiženil do domku se zahradou v Modřanech má tam dost své práce a starostí kolem svých tří milovaných ženských - báječné ženušky, která mi ráda poseká pozemek, když přijedou, a dvou dívek kolem puberty. Starší syn Michal se shlédl v počítačové problematice, věnuje se jí a vede k tomu i jejich dvojčata, chlapce, kterým teď bylo 14 let. Je tam patrný ten virtuální pohled na věc. Oni si to simulují na počítači - jak hospodařit na půdě. Ale do skutečné fyzické práce se moc nehrnou. Tak náš nejstarší syn s celou rodinou jezdí nejraději " na kafe" a honem domů.
...........Tak mi nejvíc pomáhá na statku nejmladší syn Petr. Ten není zatím ženatý, ani dětičky nemá a tak má víc času. Vedle své práce ve Výzkumném ústavu, dárcovství krve, opravách na hradě, kam jezdí pravidelně, stále spolupracuje s aktivitami Ne Za - proti radaru v Brdech a vojenské základně. Naši přátelé z této skupiny také jezdí k nám na statek.
Petr je hodně po mém tátovi, který byl velice šikovný tvůrčí člověk a se vším si dokázal poradit. Petr trochu vědečtější typ, ale je také manuálně zručný. Postavil nám tu sušárnu, vymyslil a udělal kurníky na slepice, a hlavně vytvořil zalévací systém na poli s použitím dešťové vody ze střech i ze studny. Vody je tady naštěstí dostatek, jsme na konci vesnice a za námi jsou stráně a strže, ze kterých se sem voda stahuje. A to je potřeba, neb máme koupelnu a WC jen na vodu z vlastních zdrojů. Do kuchyně vede veřejný vodovod. Všechna odpadová voda jde na dvůr do tříkomorové vyhnívací jímky a odtud do kořenové čističky, která nám souží dobře už pěkných pár let.
..........Přesto jsem odjížěla do Prahy na tu oslavu s přáním aby zapršelo, protože půda byla dost vyschlá. A jak se mi tady tak stává, o co poprosím to se vyplní. Když jsem se dostala v pondělí po té celorepublikové vánici na statek, bylo vše bohatě obsypáno sněhem a to tak, že jsem se těžko propracovala přes branku. Pozdravila jsem sousedku a zahřívala se prohazováním cestiček k nejdůležitějším dveřím. To si teprve člověk uvědomí jak má vlastně veliký pozemek. Těžký sníh také ulomil dvě větve blumám, které rostou vzadu na staré zahradě a rozboural můj úřasný systém ochraných sítí nad výběhem slepic a naklonil kari sítě kolem jejich výběhu. Tak tam mají pěkné bludiště. Už s tím nebudu nic dělat.
..........Teď tu krásně taje, voda crčí ze včech stran a stéká hledajíc si cestičky po dvoře. Vsakuje se do země, která radostně mlaská pod botkami. Párkrát jsem si je promočila a tak popíjím zázvorový čaj s citronem a dobírám poslední sklenici medu. Dorazil za mnou i manžel, zvaný Myšák a chopil se vaření. On už vaří v naší rodině co jsme se vzali. Je to výhoda, mít takového muže, který vymyslí, nakoupí a uvaří, dokonce i umyje nádobí. Je chválen, obdivován a hýčkán. Ovšem nikdo není dokonalý, a tak vaří, jak je zvyklý, co chce a umí. Je krevní skupina nulka, tak máme maso a zas maso k tomu kousek smaženého květáku v lepším případě. Tak mi, jak stárnu, některá jídla nedělají dobře. Občas se opatrně ozvu ve smyslu, že zelenina, zvláště když si ji vypěstujeme, se také dá použít v kuchyni. Mé námitky jsou přijímány nevlídně, bere to jako nevděk. Já ho chápu, je hodnej, proti dobru se nesnadno bojuje a já mám ráda klid v rodině. Tak to řeším tím, že když jsem zde sama, jím zdravě a když Myšáček udělá maso, beru si malé množství a hlavně přílohy. Myslela jsem na to, že by to chtělo nějakou osvětu, ale na to moje povídání o zdraví je mužíček už alergický.
..........No a do toho přišla ta zpráva o polském hovězím mase, které nás nutí k zamyšlení nad celou problematikou výživy lidí a nejen u nás. Beru to jako upozornění přírodních sil na to abychom konečně zvážili jak jíst střídměji a nevyčerpávat půdu nadměrnou spotřebou. Žijeme v tržním systému a plýtvání a následné vyhazování potravin je proti přírodním zákonům. Je potřeba vědomé skromnosti a střídmosti. Potravinový systém je vůbec záležitost k dlouhému povídání, naštěstí kde je tlak je i protitlak a mnoho lidí se už probouzí a začíná usilovat o jiný, lepší způsob vyživování těla i duše.
..........Udělalo se teplo a přes den umožňuje práce na zahradě. Dávám do pořádku přední vinici. Prořezání, pohnojení, navezení půdy z malého foliovníku a obložení čistými koberečky z pole, ve kterých nejsou semena ovísku, který způsobil, že ta vinice vypadala na podzim jako živý plot. Ve dne slunce zahřívá přírodu a v noci jsou snesitelné mrazíky na to že je únor. Rodinka se drží v Praze a já se na ně občas zajedu podívat. Pravidelně jednou za měsíc mi sem i v zimě jezdí Petr se svou Aničkou. Pokaždé mi tu něco pomůžou. Poslední víkend v únoru mi vyřešili ten problém se slepicemi. Ty dvě zbylé slepice se tam plížily pod pokáceným výběhem, který už nešlo spravit. Zrní docházelo a vejce nebyly. Tak teď udělám minimáně roční přestávku v chovu a moc si rozmyslím, zda si ještě někdy vezmu na starost nějakou živou bytost, je to zodpovědnost a stále mám pocit, že moje péče není dokonalá. Anička uvařila výbornou slepičí polívku a poděkovali jsme za vše malým vinným rituálem. Sousedka je na tom lépe, už dlouho neměla potíže s epilepsií a tak si troufnu udělat nějaké akce v Praze.

...........Domlouvám setkání přátel z našeho sdružení a lidí, kteří jezdí, či jezdili k nám na statek, nebo chodili na přednášky do našeho klubu v Korunní ul., či kteří se zajímají o možnosti jak zdravěji prožívat nynější složitou dobu. Je dobré se setkávat osobně, vyměňovat si poznatky a kontakty abychom dokázali zvládat nároky na současnost po stránce fyzické, psychické i duchovní. TOTO SETKÁNÍ BUDE 31.3.2019 od 14 hod. v GALERII CESTY KE SVĚTLU. Účast přislíbil bylinář MARTIN KOLÁR. Další informace budou na našich večerech u kulatého stolu.

...........Tak se těším, že se setkáme než se ponořím do jarních polních prací podle vypracovaného osevního plánu, který vedu od roku 2012. Výroba vlastních kvalitních potravin by byla krásným cílem, tak se vyhýbám alespoň masu. Hledejme světlo poznání, neboť jak říká mudrc Bidpaj - Duch tvora, který temno vyhledává, jsa pojen tmou, sám často tmou se stává.
Tak pozor na internet a televizi a raději se setkávejme v přírodě a v místech s dobrými vibracemi.
Objímám všechny Pavla G.Picková