březen 2019

31. března 2019 v 23:54 | Pavla G. Picková
Moji milí,
vítám vás do měsíce března, který začal krásným jarním počasím a probudil k činnosti přírodu a mne. Bylo už dříve světlo a všude to vonělo rozmrzající půdou. Slepice, které odešly do věčných lovišť, jsem vystřídala sýkorkami na krmítku, kterým jsem sypala slunečnicová semena a pověsila lojové koule. Vejce neočekávajíc užívala jsem si nezištně ruchu a švitoření kolem krmítka. Prošla jsem pozemkem a plánovala do čeho se pustit. Bylo by třeba vyhrabat spousty mechu z trávníku v přední i zadní zahradě. Minulý rok jsem to povápnila dle návodu, ale mechu se daří o to víc. Zkusím po vyhrabání zelenou skalici s octem, ale jen na malém kousku abych viděla co to udělá. Prořezávám keře a stromky zimním řezem než to vše vyraší. Manžel Myšák, který sem dorazil se pustil do pralesa trnek, které se táhnou po celé délce západní strany pole a poněkud se rozjely až do záhonů. Sklízím,, po troškách růžičkovou kapustu, kterou si pěstuji abych měla přez zimu čerstvou zeleninu. Vydrží i mrazy a když mrzne přikryjí horní listy malé kapustičky a na slunci se zase nadzvednou aby je nechaly ohřát. Příroda je moudrá. Vytvářím si zde lepší půdu. Je tu žlutá, mastná chmelová, kterou míchám s kompostem a popelem z ohniště a používám kde je potřeba. Myšák vykopal staré angreštové keře na kterých byla plíseň. Stěhovala se vždy od sousedovic tůjí, či tisů a plody byly nepoživatelné. Na jejich místo přesazuji rybízové keře ze zadní zahrady a tam dokoupím stromkové angrešty. Tak daleko tu neplechu vítr nedonese. Je to dost náročné na fyzičku.
........Tělíčko je po zimě vláčné a měkké a pobolívá když ho nutím k činnostem, kterým odvyklo. Že mne bolí svaly, to je normální, ale obtěžuje mne bolest kloubů, zatím na rukou, s otoky a zarudnutím. Podezřívám manžela, že je to tím, že mi, sice velice chutně, ale stále dokola, předkládá k jídlu maso. Tak jsme si to ujasňovali a byť se cítil dotčen, že si nevážím jeho práce, přistoupil postupně na větší používání zeleniny a snese, když si dám jen přílohu. Takže tato záležitost mne již neznepokojuje. Jen doufám, že se to postupně upraví.
........Do toho přišlo ochlazení a velký vítr, který znemožňoval práce venku. Tak jsem se dala do pořádání svého archivu a zpracovávala stohy papírů a výstřižků, které tady shromažďuji. Nevím proč to dělám, něco mne k tomu pudí, abych si ujasňovala co se děje v lidech i ve světě. Vše je sice na internetu, ale tam je toho moc, často emocionálně až ve zlobě přenášeno a tomu se vyhýbám. A v případě vypnutí proudu by byl internet stejně na nic. Mám v paměti pořekadlo co je psáno, to je dáno a na papír také lépe vidím, než na obrazovku. Stává se mi, že mne napadne něco dělat ani není hned jasné proč to dělám a ono se po čase přijde na to, že je to užitečné. Už jsem ale opustila nutkání předávat opakovaně své poznatky tam, kde to není vítáno. Každý má svoji cestu a vybírá si informace, které přitakávají jeho přesvědčení. Důležité je nedělat lidem násilí nejen fyzické, ale ani duchovní. Mám-li jiný názor, sdělím, ale neprosazuji ho. Snažím se být pozorná k tomu co cítí lidé kolem mne a neubližovat. Když dělám to k čemu jsem vedena nápady, náhodami, informacemi a je to v souladu s nějakým vyšším záměrem, tak se mi vše daří. Dějí se mi události, které mi pomáhají, přicházejí mi na pomoc lidé, mám dostatek hmotných věcí k dosažení cíle. Dokonce i tu vichřici jsme zde přečkali bez újmy, v tom našem chráněném údolíčku. Počasí je proměnlivé, chvíli krásně a pak zas chladno, taky nejsem letos tak výkonná jako dříve. Dopoledne něco většího udělám a pak musím odpočívat a třeba i na hodinu usnu.
........Pomyslela jsem si, že bych potřebovala pomocníka. Nemůžu všechnu těžší práci nechat na Myšákovi, taky má svoje léta. Teď na jaře sem nemohu zvát přátele na pomoc a synové mají každý své důvody být v Praze. A do toho mi v neděli zazvonil u vrátek Sebi. Chodil sem jako kluk (bylo mu tak 8 let), když jsme to tu koupili se skupinkou místních dětí. Když byl dům prázdný, hrály si tu ve stodole a v zahradách. Trochu nám tu pomáhaly a my s mým taťkou jsme pro ně dělali oheň s opékáním buřtíků a nějaké hry. Pak jsme se jim okoukali a chodit přestaly. Je to už deset let. Tady se lidé moc nestýkají. Každý pozdraví a jde si svou cestou. Po práci zaleze k televizi a neví co se děje kolem. Tak před měsícem jsem potkala Sebiho na stanici autobusu. Sdělil mi radostně, že už ví co je život a že už není alkoholik a průšvihář jako byl dříve. Že kouří marijánku a to ho srovnalo a je teď spokojený. No s tím nemám zkušenosti, tak se nevyjadřuji.
........No a teď přišel, že má nějaký problém, jestli bych mu neporadila. Přišel mu nějaký papír, že má zaplatit 35 000,- Kč. Papír neměl u sebe ani doma. Není vyučený, nemá práci, je na Úřadu práce bez dávek, protože nemá odpracováno. Žije v domku na křižovatce, který jeho rodiče napsali na něj a odstěhovali se. Občas ho navštěvují a dávají mu peníze na to co potřebuje. Naznačoval že by u nás rád něco pomáhal za nějaký menší peníz, třeba i zadarmo. A teď babo raď.
........Jak řešit takovou záležitost? A jak dalece se do toho míchat? Co se dá v tomto případě dělat? Pustit si ho do našeho duchovního prostoru pro rodinu a přátele? Už jednou jsem měla takovou zkušenost když jsem si myslela, že ovlivním něčí život a dost mne to stálo. Pokouším se zde dělat v praxi to co si stále říkáme o pomoci bližním, o lásce a o strachu. Tak je mi to posíláno jako zkouška. Jako vždy když nevím jak řešit věci - poslala jsem topřed usnutím při lucidním snění do duchovní centrály a ráno mi přišel nápad. Obrátila jsem se s dotazem na našeho přítele Tomáše K., který má vlastní zkušenosti s takovými případy a psal o tom článek do novin, do kterých přispívá. Ten mi dal kontakt na poradnu, kde se těmito problémy zabývají. Spojila jsem se s jeho rodiči a ujasnili jsme si oč jde. Ze svého archívu jsem tomu Sebikovi dala všechny podklady aby věděl co mu hrozí a jak se z toho dá vyváznout. Každý může mít v mládí nějaké problémy. Ale teď je plnoletý a je potřeba aby si to s podporou rodičů vyřešil. Doufám, že to zvládne a je to pro něj příležitost sám si to řešit.
.........Udělalo se krásně a mám možnost jeden či dva dny pracovat venku. Je třeba vykopat ty staré angrešty a přesadit tam rybízy a dokončit zimní řez jabloní, které bude roubovat soused Viktor. (Když mne viděl minulé dva roky jak mi to nejde, tak se nabídl, že to udělá odborně.) Cele dva dny jsem tomu věnovala a dost mi to dalo zabrat. Převlékla jsem několikrát zcela propocená trička, protože vítr, který foukal po té vichřici byl sice mírnější, ale dost chladný. Jen jsem dodělala nejnutnější rozjela jsem se do Prahy. Máme v úterý kulatý stůl a bude zase změna v činnosti. Tělo si odpočine a potěší se dušička. Mám také něco ke kopírování a je třeba vyvolat fotky.
.........V provozovně, kam chodím s těmito věcmi už přes 10 let, je pán, který mi vždy vyjde vstříc. Popovídáme si, občas mu donesu nějaké plodiny. Má ženu a dvě dcerky a tu provozovnu má na IČO. Pracuje celé dny a zajistit si musí vše sám. Před časem byl přinucen vzít si hypotéku, protože musel koupit byt. Dřív byli v nájemním bytě, zvyšovalo se neúměrně nájemné a v celé čtvrti kde bydlili byly nějaké machinace s byty a on by byl jako mnozí z bytu vystěhován. Žije a pracuje tak v docela velkém stresu, jako mnoho lidí v této době v produktivním věku. Když jsem dorazila, tak se mi svěřil, že má za sebou docela náročnou záležitost. Přišel k němu do provozovny člověk se záchvatem kašle, až se úplně dusil a žádal ho o zavolání záchranky. Sanitka ho odvezla, ale později mu volali, že ten člověk má spalničky, tak že mu to dávají na vědomí.
Další přispění hygienici odmítli a o nemohl dělat nic jiného než se jít okamžitě očkovat, což ho stálo 760,-Kč a doufat, že to dobře dopadne. Nemůže si dovolit lehnout si na 21 dní do nemocnice. Tak jsem si říkala, jak je milé být v přírodě na konci vesnice a nemuset moc mezi lidi. No ale co všichni ti co musí do práce, do školy, do metra apod.? Záleží to na imunitě, na myšlení, životním stylu, strava, psychice a náhodě.
...........Když se u mne rozeběhla rýma, kašel a zahlenění nazvala jsem to detox. Zřejmě následek zpocení, chladného větru při práci a přechodu na zeleninovou stravu. Drželo mne to 3 dny, kdy jsem přešla na zázvorový čaj, ovocné šťávy a klidový režim. Pak jsem byla zase schopna pokračovat v náročném programu, který mne tento předposlední březnový víkend čekal. Zakoupení rostlin pro statek, které jsem v místě nesehnala. Vyčarovat dárek pro naši vnučku Vendulku, jejíž 17té narozeniny budeme slavit v neděli a výroční schůzi našeho sdružení.
..........Bylo to milé setkání s přáteli, které jsme si prožili jarně a poeticky s přibližováním pohledů na svět kolem nás. Spojování našich přání a činností soustředěné k míru a pečování o dobrý ekologický stav naší planety by měl být sjednocujícím základem našeho usilování. Hledáme cesty jak se spolu domlouvat při krásné rozmanitosti našeho zaměření.
.........Nákup byl úspěšný, máme teď nové stromkové angrešty, meruňku a jahody, které v týdnu zasadím. Nejstarší syn mi pomůže v pondělí s jejich dopravou na statek a vyzvedneme také vypálenou slivovici v Pálenici. Je to přes 4 vesnice a bez auta se přece jenom neobejdeme. Zasadit vše, pak roubování jabloní a honem, zase do Prahy. Ta zima utekla dost brzy. Měla bych víc času udělat vše co jesm si před spaním vymýšlela na vylepšení toho našeho malého ráje.
......... Poslední víkend v březnu bude důležitý pro spojování léčivých sil Země. V sobotu bude setkání Kruh světla a v neděli zvu své přátele na prožitek krásného odpoledne v Galerii cety ke světlu.
..........Kruh světla byl krásný, enereticky nabíjející a spolu s Maruškou Z. a jejím manželem, našim synem Petrem á semnou tam bylo asi 200 lidí. Bylo to velice inspirující a mám kontakty na další zajímavé lidi.
..........V neděli jsme se sešli v Galerii cesty ke světlu. Bylo nás 25 a opět tam přišli lidé další, kteří se k nám přidali a budou se s námi scházet i nadále. Po zajímavě prožitém odpoledni jsme se v počtu patnácti lidí přesunuli do restaurace a probrali jsme podněty vycházející z toho co jsem přinesla za informace i materiály a z toho co přineslo setkání tolika různě zaměřených lidí. Byl to skutečně plodný víkend a budeme z něj nadále těžit pro bohatství impulzů které jsme obdrželi.
......... A teď se těším honem zpět do přírody a sít, plít, a činit co je třeba, je jaro.
.................................................................Objímám všechny a děkuji za náhody, které nám pomáhají.
.................................................................................................Pavla G. Picková
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama