duben 2019

27. dubna 2019 v 12:46 | Pavla G. Picková
...............Posílám pozdravení moji milí a dávám na vědomí co tu v přírodě kutím.
Po návratu z Prahy jse se podívala na to vše co je třeba udělat a poněkud mne zamrazilo. Necítila jsem dost sil ke vší té práci co je třeba rychle udělat. Tak jsem se večer před usnutím obrátila k přírodní moudrosti, kterou nazývám Universum s tím, že potřebuji vést co a jak mám dělat. Probírala jsem jednotlivé záležitosti, podle naléhavosti. Je potřeba zasadit zakoupené rostliny, vyčistit a zkultivovat pruh s trnkami, dodělat koberce na přední vinici, navozit půdu na zadní vinici, vyčistit a rozplodit maliny, zasít vše podle osevního plánu a dodělat spoustu malých potřebných prací kolem domu. O úklidu nemluvě.
.............Nejstarší syn Michal mi sem dovezl vše co je třeba k přesazení - meruňku, stromkové angrešty, jahody a vyzvedl z pálenice vypálenou slivovici. Cestou jsme si povídali, konečně jsme měli na to dost času - cesta byla dlouhá, trvala dvě hodiny. Někdy si říkám, že by bylo dobré mít domek s malou zahrádkou blízko Prahy, aby to lidi ke mně neměli tak daleko. A zahrada by mohla být menší než máme teď. Kdo ví jak dlouho budu moci obdělávat těch našich 3 000 metrů. Současný stav cen potravin mi ale dává zatím za pravdu. Brambory - kilo za 30 Kč je tvrdá skutečnost a soběstačnost kvalitních potravin, kterou jsme kdysi měli je zapomenutá pohádka. Tak prosím Universum aby to nějak vyřešilo. Zatím ovšem je třeba se pousilovat, neboť jsem slyšela přísloví - Bůh má jen naše ruce a těmi koná. Souvisí to s mým poznáním, že máme svobodu a tu máme použít k užitečné práci. Lidé si svobodu vykládají tak, že si mohou dělat co se jim zlíbí a to i činy ohavné, neboť mají pocit beztrestnosti. Nevidí důsledky, které se jim vracejí, nepřemýšlejí. Naše generace byla vychovávána k práci, dnešní k zábavě, někdy až sebezničující. Každá doba, kterou lidstvo prožívá nás má něco naučit. V každé je něco dobrého a něco nedokonalého. A dobu dělají lidé. Nebylo na Zemi zatím dokonalé společenské zřízení bez chyby. Lidé se stále učí. Ale je třeba vzít si to dobré a opustit to nedobré a nezatracovat vše šmahem nahrazujíc jedno nedokonalé druhým, které vede až k destrukci ekologické rovnováhy planety a hrozbě války.
..........Je mi 70 let a žila jsem 40 let v socialistickém experimentu a posledních 30 let v kapitalismu. Nemohu říci, že by to nyní bylo celospolečensky lepší. Kdo je šikovný a pracovitý měl by se mít dobře, ale lépe jsou na tom ti bezohlední a podvodníci. Aby se tento stav udržel jsou lidé ovlivňováni sdělovacími prostředky. To vytváří veřejné mínění. Straší lidi aby se báli jeden druhého a nenáviděli se kvůli tomu, že jdou jinou cestou než jiní. To je cesta ke zkáze. Rozděl a panuj, dole se perou a nahoře z toho těží. Hádat se kvůli malosti jedněch nebo druhých je ztráta energie i času. Je třeba hledat co je v člověku dobrého a s tím souznít. Hovořit spolu a porozuměním a poznávat proč má jiný názor, a vysvětlit proč to vidím jinak. Bez urážek a hodnocení druhých. Volit slova a svůj názor nevnucovat. Každý má své zkušenosti. Myslet si že jenom já mám tu jedinou pravdu to je znak každé ideologie která tu kdy byla. Je třeba naučit se myslet a pochopit historickou cestu poznání. Dříve byla oslavována práce a budování vlasti až příliš. Dělníci, rolníci a havíři byli na obrazovkách televize denně, že jsme si z toho až utahovali. Ale výsledek byl ten, že kdo pracoval, je až dosud docela slušně zajištěn - má kde bydlet i nějaký základ. Mohli jsme si dovolit mít děti aniž by nás to finančně zničilo jako se to stává dnes. Příklady působily a lidé byli vedeni k tomu aby se k sobě chovali ohleduplně a pomáhali si. Porovnejte co ukazují lidem v televizi dnes. Tedy kdo na to má žaludek. Dnes na nás sdělovací prostředky hrnou lži, kriminalitu, násilí a katastrofy z celého světa a lidé to vnímají a má to na ně vliv. Přizpůsobování se okolnímu prostředí bylo vždy podmínkou přežití a tak se lidé přizpůsobují. Nebo tomu nevěnují energii a nechtějí to vidět. Neškodí, ale kdo mlčí, souhlasí. Pravdou ovšem je, že tyto tlaky vyvolávají protitlaky a já s potěšením pozoruji jak mnoho lidí si to uvědomuje a žije a myslí jinak. Přemýšlejí, jsou moudří, žijí zdravě, ekologicky, jsou sebevědomí a duchovně zaměření. Uskutečňují slova o lásce v praxi. Pomalu se dochází i k zlepšování poměrů na pracovištích. Peníze už nehrají u vědomých lidí takovou roli jako dobré vztahy v práci, rozumný zaměstnavatel a smysl práce, kterou dělám. To jsou lidé přemýšlející, tvořiví a pracovití, protože práce šlechtí, to je stará zkušenost. Při práci přemýšlíme, přicházejí nám nápady, kterým dáváme fyzickou podobu. Hýbáme tělem i duchem a tím oboje posilujeme. Generace sehnutých hlav sedících u tabletů slábne před očima, i když v hlavičkách jim to myslí - ale jen jedním směrem. Když se vypne elektřina, jsou vyřízení. Dívám se na naše vnoučata a je mi někdy smutno z toho co jim společnost nachystala. Nejistota práce, bydlení, nekvalitní potraviny, vztahy mezi lidmi a vysoké ceny za vše co je potřeba k životu. A ničení přírody, která sama dává na jevo, že jsme bezohlední až příliš. Proto je potřeba si uvědomit i působení toho všeho na proměnu myšlení lidí.
.............Tak jsem se dala do práce, ale šlo to pomalu tělo mělo připomínky. Nachlazení se mne drželo, měla jsem málo energie a chvílemi jsem zaháněla myšlenku, že by to mohlo souviset s těmi spalničkami - jezdit do Prahy je rizikové - když člověk přijde do velkého množství lidí šíří se to kapénkovou infekcí. Prý se to projevuje z počátku rýmou apod. V myšlení je síla a tak jsem si toto uvažování zakázala a obrátila se k pozitivním záležitostem.
..............Vzpomínala jsem na víkendová setkání - v sobotu na Kruh světla s Ernestýnou V., kde bylo kolem 200 lidí. Byli jsme s nimi spolu s naším Petrem, Maruškou Z. a jejím manželem. Setkali jsme se tam s MUDr. Vogeltanzem a panem Škvařilem, který jezdil vařit na Chmelnou. Bylo to krásné souznění, kdy jsme byli vedeni k šíření myšlenky míru a nacházeli cestu spojování aktivit v duchovním směru. Nakonec jsme zpívali společně hymny národů, jejichž zástupci byli zde přítomni i národní písně, které bychom si rádi zpívali častěji. Rozcházeli jsme se v povzneseném, příjemném rozpoložení. Procházeli jsme přepychovou restaurací, která je součástí objektu ve kterém naše celodenní setkání probíhalo. Vycházeli jsme do tmy a před budovou stálo velké přepychové auto-veterán, nechci odhadovat cenu, a kolem tři auta policejní s rozsvícenými majáky a dvě sanitky. Prostě takový současný obrázek ze života dnešního velkoměsta. Tak to byla sobota 30.3. No moc se těším do své klidné samoty.
..............V neděli 31.3. jsem udělala nějaké nákupy s sebou na odjezd na venkov a těšila se odpoledne na naše setkání v Galerii cesty ke světlu. Zašla jsem do restaurace abych se ujistila, že s námi na večer počítají. Měli mít totiž v neděli zavřeno ale pokud by nás bylo deset lidí, tak kvůli nám otevřou. Zjistila jsem, že už mají tři týdny otevřeno i v neděli, tak mi odpadla starost aby nás byl dostatek. Poděkovala jsem nahoru, že byla zajištěna i tato okolnost a rozvěšujíc plakátky s pozvánkou jsem dorazila do Galerie. Přátelé se pomalu scházeli. Martin K. mi přivezl objednané elixíry - jeden na zvýšení imunity, druhý na úpravu žaludku a střevní flóry a poslední pro vyčištění kloubů a svalů od krystalků kyseliny močové, která mi dělala záněty a bolesti kloubů. Přátelé pomalu přicházeli a ti co nevěděli kde to je měli sraz v metru Chodov. Byla ale změna ze zimního času na letní, tak se to o hodinu posunulo tak se ozývali na mobil a dorazili všichni co tu měli být. Potěšilo mne, že byla účast velmi dobrá - Maruška Z. a Martin K. jako přednášející, přišli Modřanští i s přáteli, Dana a Gina z NeZa, Eva A. s Jarkou H. a jejím přítelem, Jindřiška, Láďa a Radan - opory našich akcí, Radima, a objevila se i Renátka R. což mne také potěšilo. Přišli tam i další lidé, kteří šli na promítání Vesmírné písně a zůstali s námi, a dvě milé dámy s námi šly po skončení i do restaurace a projevily přání účastnit se dalších akcí našeho sdružení. Probrali jsme trochu to co nás zaujalo a seznámili jsme se mezi sebou, což bylo účelem tohoto setkání. Každý z nás jde svou cestou poznávání sama sebe a světa kolem nás. Každý jsme jiný a je potřeba se naučit naslouchat tomu co cítí ten člověk vedle nás a třeba s ním nesouhlasíme, můžeme si o tom v klidu promluvit. Přibližovat si své pohledy na věci, případně je zaměřovat na záležitosti, které máme společné. To jest, že chceme mír, možnost se realizovat tvořivou prací, která nám zajistí dostatek potřeb k životu při vědomé střídmosti. Uvědomovat si povinnost opatrovat svou vlast, jazyk a zvyky země ve které jsme se narodili a kterou jsme dostali v této reinkarnaci. Rozešli jsme se v pohodě s tím, že bychom mohli chodit sem zazpívat si národní písničky, jak jsme už dlouho měli v úmyslu a máme to také v programu sdružení. Tak uvidíme jak to vše půjde.
.............Po těch krásných zážitcích jsme se vydali s manželem Myšákem na venkov. Je zlatej, že se mnou jede a dokonce vedle vaření a údržby zařízení nezbytných pro provoz na statku se pouští i do prací na zahradě. Na co nemám sílu, to udělá. Pokládání koberců na přední vinici bych bez něj nezvládla. Za to budeme mít od plevelu pokoj tak tři roky a taky budou držet vodu. Nepršelo tu a je dost slunečno, tak je všude příliš sucho. Zasadili jsme co bylo třeba - novou meruňku, stromkové angrešty, jahody a přesadili rybízy ze zadní zahrady místo tech plesnivých angreštových keřů vpředu. Ty jsme pak spálili na ohništi. Soused Viktor narouboval ty dvě jabloně, tak uvidíme jestli se to ujme. Zatím tahám ob den hadici a zalévám nově zasazené rostliny vodou ze studně. Zatím tam voda je a doufám a prosím aby to vydrželo. Neprší už tři týdny a je vedro a fouká vysušující vítr.
............Přijel syn petr s Aničkou a pomáhali. Petr udělal zavlažování a zkoušíme co studna vydá, i když nevím z čeho to bere. Máme i veřejný vodovod, nějak jsem před těmi 10 lety chtěla obě možnosti získávání vody. Teď se to hodí.
Na Velikonoce přijedou všechny děti a bude větší spotřeba vody, tak zatím moc neseji, zalévám jen občas a to co je nejnutnější a spíše čistím pole a dělám budovatelsko udržovací práce. Problém sucha zkouším řešit několika způsoby.
Po pozemku mám ty mé osvědčené staré koberce, pod kterými je stále vlhko. Také ty trnky co manžel prořezává drtí na drtičce a nastýlám je tam kde nebudu plít - je to samý trn. Tak je dávám pod stromy a keře. Pleji a kypřím, protože z nakypřené půdy neuniká voda tak rychle. Po ránu je rosa a tak se snažím chytat zde sráženou vodu na svislé igelity a jak stéká dolů přece jen něco zavlaží. V Africe takto získávají vodu. Používám sousedství půdopokryvných plodin podle tabulky od Radomila Hradila aby se navzájem podporovaly. V parných dnech zastiňuji záhony bílou netkanou fólií aby z nich slunce nevysálo tolik vody. Jahody mám obloženy starým sepraným textilem a taškami ze střechy pod kterým se drží vlhko. Uvidíme zda se moje pokusy setkají s úspěchem.
..........Beru kapky od Martina K., který mi je přivezl do Galerie a vypadá to, že imunita stoupla, nachlazení odešlo, klouby přestaly bolet a co nejím maso, tak se mi srovnává i trávení. Taky jsem zhubla o dvě kila, což mne potěšilo. Ono když člověk pracuje fyzicky a tělíčko pobolívá, tak to není takové potěšení, jako když to vše funguje jak má. Tak se mohu věnovat více promýšlení postupů jak co udělat lépe a nemyslet jak co namazat a spolknout.
..........Velikonoce u nás proběhly ve všeobecné spokojenosti. V pátek přijeli Spořilovští s dvojčaty- už je jim klukům skoro 15 let. Opékaly se buřtíky a pěkně jsme si popovídali, druhý den jsme se pustili do malinového labyrintu a nastalali jsme tam na pohnojenou vrstvu nadrcený materiál, tak by letos mohla být po dlouhé době zase nějaká úroda. Syn Míša se ženou Martinou zase vypleli kus zarostlého dvoda, ze kterého jsem odstranila koberec - a hned to zarostlo plevelem, sucho nesucho. Chlapci pak pletli pomlásky z vrb, které tu rostou a měli radost, že se jim to podařilo. Pak přijeli Modřanští s vnučkami Vendy - 17 let a Kamila 15, taky se pletly pomlásky a po odjezdu Spořilovských jsme my ženy barvily vejce. Pak opět buřtíky u ohně. Než Modřanští odjeli přeryli a vyčistili mi velký starý jahodový záhon na který jsem si už netroufla. Tolik energie přece už nemám. Zvláště proto, že jsem po celé svátky zpychle baštila všechno co Myšák uvařil za dobroty a to i masíčko a ono se mi to zase začalo projevovat. Tak zase budu honem hodná. V neděli to vše odjelo a v pondělí přišli koledníci z naší i vedlejší vesnice. Budeme se spolu vidět při stavění májky. Venkovský život má své kouzlo.
S manželem a rodinou jsme udělali spoustu práce a máme z toho radost. Tak mohl Myšák odejet spokojeně do Prahy za svými milovanými mašinkami a já už si tu vymýšlím další akce kolem májí s našimi přáteli z patnáctky. Ovšem je to v polovině pracovního týdne a ti kdo pracují to mají složitější. Tak uvidíme jak se to sejde. Zatím si tu pleju, zalévám, nastýlám a přesazuji co stačím. Dnes 27.4. jsem zjistila, že konečně v noci zapršelo. Děkuji Univesu za vláhu a za energii, kterou mi posílá. Jdu do voňavého pole, je tam tolik co dělat, už se tam těším. Připravím vše pro naše přátele aby si odpočinuli od městských starostí a potěšili se tvořením zde v přírodě. V pondělí přijede Renátka a v úterý Hanička a uděláme si dámskou jízdu s vařením zeleninových zdravých pochoutek co statek dal. Nevíme kdo přijede další, zatím nikdo ještě neví, trochu se ochladilo.

S přírodou jsem spojen, neznám strachu ani naděje. Omyj mne a nezbělím, pokálej mne a čist zůstanu. Nepřicházím, jsem však hbitý, nepospíchám jsem však tady. Čang Heng.
Objímám všechny Pavla G. Picková
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama