Červen 2019

Červen 2019

30. června 2019 v 17:35 | Pavla G. Picková
...............Moji milí, kdož čtete se shovívavostí a nadhledem tyto moje zprávy z přírody, máte mé uznání. Je taková doba, kdy posílané negativní vibrace vkládají lidem do mysli netrpělivost, nerudnost ba nepřátelství. Ale to není náplň života v našem Sdružení. My se spolu dokážeme domlouvat, vyložit si poznatky, které každý z nás na své cestě nasbíral a činit z toho logické závěry. Nebo si každý své poznání podržet, aniž bychom se na sebe mračili, neboť nezapomínáme vše dobré, co nám naši přátelé do našeho společenství přinášejí. To je cesta svobody myšlení a slova.
..............1.6. je Mezinárodní den dětí. To se nám narodil třetí syn - Petr. Na dítě je trochu odrostlý, a byl někde ve světě, tak jsem se realizovala s dárkem pro sousedovic vnučku Anežku, které v duchu říkám Anežka Česká. Vyrobila jsem jí z krabiček, rourky a golfových míčků hračku, se kterou si hála víc, než z plastových a světelných darů, kterých byla slušná hromádka. Je jí jeden a půl roku a je sladká. Kudrnaté vlásky, no panenka. Ještě nemluví, ale už zkouší prosadit si svou vůli. Když něco odmítá, její hlas je silný, že jednou bude operní pěvkyně. Budu si zvolna připomínat co to je malé dítě, bude se mi to ještě hodit. Předpokládám, že naši mladí nějaká mláďátka ještě vyvedou na svět.
..............Tak se každý den pousiluji a něco na tom našem pozemku udělám. Když si to rozdělím a každý den udělám kousek, tak to půjde. Připravuji potravinovou základnu na malé mlsouny. Je toho docela dost a má levačka, kterou zaměstnávám nejvíc mi dává vědět, že to někdy přeháním. Já si ale nemohu pomoci. Všude je něco potřeba. Když je počasí a časoprostor a tělo funguje, to bych se klidně přetrhla bych udělala co je třeba. V tomto počasí se budím kolem páté hodiny, lucidní snění, kdy mi vytane co a jak mám udělat a trošku cvičím v posteli. Od šesti hodin dělám něco na poli. Obvykle zalévám, nebo pleju. V jedenáct končím, neb je vedro, že se to nedá vydržet a jdu snídat. Pak se držím uvnitř domu do cca šestnácté, sedmnácté hodiny a zase do sedmi něco dodělávám. Pak zase zalévám, díky systému, který vymyslel Petr a studni, která je stále plná vody. Děkuji Univerzu, že mi tu vodu vždy pošle. Při tom vedru tady tak jednou za týden zaprší a já mám pocit, že žijeme v tropech, obklopeni bujnou vegetací - hlavně plevelem, který nejen že roste jako divý, ale rychle dozrává a semení se. Někdy sotva dolezu na lůžko, ale ráno je zase tělo připraveno k akci - zajímavé.
............Proto si dovolím přestávku, když sem někdo zajede na návtěvu. Tak přijeli přátelé Jindřiška a Láďa a krásně jsme si povídali celý den. Připravili výstavu svých obrazů na Místním úřadě a 12.6. měli vernisáž. Setkali jsme se tam s nimi a s dalšími přáteli, které jsem tam pozvala. Připravuji časoprostor na to, že pojedu do Prahy, budou narozeniny našich dětí a dalších příbuzných, děláme to vždycky hromadně. Tak aby to tu všechno nezhynulo. Mám pocit, že pořád něco zachraňuju. Nejdřív mrazy, pak sucha, mezi tím občas průtrž mračen a bouřky. Ale děkuji Universu, že to neudělá žádné škody, je to chráněné údolí. Když zaprší, pokouším se nacpat na záhony zbylé sazenice, keré mám ještě vzešlé v krabičkách, co jsme zasely s Renátkou. Občas si voláme, ale zatím nám další setkání nevychází - onemocněla. Tak jí přeji aby se dala brzy do pořádku. Podařilo se, že se uchytilo červené a bílé zelí, kedlubny i růžičková kapusta to vše zatím přežilo, dokonce nějaké hlávkové saláty. Tak do týdne už budou ke sklízení. Ještě zbývá červená řepa, celer a petržel. No uvidíme. Manžel Myšák zatím statečně prořezával trnky v levém rohu pole a vyrobil na drtiči pět přepravek materiálu. Pokládám to na textilní podložky pod rybízové keže v přední zahradě - potlačuje to plevel a drží vodu. Hrášek jede jako divej, pomalu nestačím natahovat provázky. Z těch dvou záhonů se všichni prímově napaseme.
...........Telefonujme si s dítkami, abychom nevyšli z kontaktu. Náš Petr si usmyslil, že mi pomůže abych se tak nedřela a našel na internetu traktůrek, který by měl jezdit po našem ekologickém poli - olej, benzin, a že by to tu krásně zoral. Tak se už bráním, neboť si to raději dělám ručně, dávajíc energii svou do půdy a nechci děsit přírodní skřítky řvaním motoru. Je to hodný syn a myslí na mne. Ale nesmí se to přehánět - nejdříve přinesl sekyku, pak nůžky na větve a teď by chtěl traktůrek. Fond na nářadí není bezedný. Tak ho musím zabrzdit včas, než nabídne buldozer. Přesvědčoval mne i o těch společných narozeninách, ale nedám se. Užili jame si hodování, dortů a všelijakých dobrot. Bylo to pěkné, jak ty malé dětičky rostou a začínají se zapojovat do rodinného dění. V neděli po té oslavě jsem si dala půst a ani po příjezdu na statek jsem se do jídla moc nepouštěla. Zvláště proto, že Myšák mne Myšák vystřídal a zůstal v Praze. Tudíž mne nelákal na dobrá papáníčka a nevářil se dotčeně, kadyž jeho nabídky zvažuji. Krásně se mi pracovalo a bylo mi lehko. Kontrast hlučné společnosti a klidu a pohody o samotě, kdy si vše zařídím podle svého, je moc příjemný.
...........Další víkend za mnou přijely Modřanské děti - syn Jiří, snacha Lucka, a vnučky Kamilka a Vendulka s přítelkyní Viki. Než dorazili, stačila jsem posekat novou sekačkou přístupovou cestu, dvůr a dvorek. Přijeli všichni na poledne, Lucinka už měla s sebou uvařený oběd a po jídle se jeli všichni koupat. Byla jsem ráda, na koupání jsem neměla náladu, hupla jsem pod sprchu a pak odpočívala v tom vedru, uvnitř domu je příjemný chládek. Večer jsme poseděli u vínka. Druhý den dorazila Lucčina spolužačka Elenka s manželem Mírou a batoletem Jindříškem. Od rána pršelo, ale v poledne přestalo. Vařilo se tu konečně zdravé jídlo - indický dál, bramborák, vlastní salát a spousta jahod k dispozici. Moc mi pomohli na zahradě - ošetřili jsme obě vinice, posbírali mandelinky a sklidili květy bezinky na bezinkový sirup. Lucinka posekala pření zahradu a Kamilka ostříhala všem česnekům ocásky aby se nám tady zase nerozjel jako minulý rok. Po jejich odjezdu jsem váhala zda se do té hromady květů mám pustit. Neměla jsem dost citronů a kyselina citronová tu také nebyla. Ale nedalo mi to a tak jsem se v pondělí vydala do městečka a nakoupila vše potřebné. Nelitovala jsem, šťáva je opravdu výborná. Recept zajisté znáte - 40 květů, kysd. citronová, 4 kg cukru a 4 citrony. Do hrnce opláchnuté květy, posypat kys. citr. nechat 24 hod. nejméně stát, zcedit, zahřát jen trochu aby se trozpustil cukr a nezmizely vitramíny a po vychladnutí stáčet do vyvařených lahví. Navrch stopička něčeho tvrdého v mém případě Becherovky. Byla jsem na sebe hrdá, že se také jednou, konečně pouštím do vaření čehosi zdravého.
..........Po jejich odjezdu se pouštím do další práce. Dozasazeno co bylo třeba, konečně mám všechnu zeleninu v zemi. Moc se jí to ale nelíbí, bude se muset s těmi podmínkami tochu poprat. Pověsila jsem nad ni zastínění, aby nebyla na prudkém slunci. Konečně mohu kypřit, plít a hnojit zeleniny již dříve zasazené. Špenát se rtozmýšlí, jestli raději nepokvete. Materiál na mulčování sháním po celém pozemku. Tráva sice roste rychle ale stejně rychle udělá semena a to na záhony nemohu dát. Vzala jsem na to starou sekačku - Máňu - ta se dostane všude tam, kde ta nová, velká nemůže. Má už také své mouchy, odpadává jí víko a nádoba na mulč, tak jsem se s tím trochu potýkala a zrovna v momentě, kdy jsem si myslela, že jsem to spravila a byla na to hrdá, se to zas rozbilo. Drobátko jsem se naštvala a řekla Máně, že půjde z domu a jen jsem vybírala mulč z jejího kraje, tak mne vzala čepelí přes tři prsty. Bylo to přes rukvici a je už dost tupá, ale přesto mi to trochu zkomplikovalo situaci. Je čtvrtek, v městečku na chirurgii jsou v pátek - ob den. Už jsem tam jednou byla když jsem si ufikla kus palce při řezání hadice na zalévání. Pan doktor mi to přišil a jen před bouřkou o té jizvě vím. Tak jsem to prohlídla a zhodnotila, že to ani na zašívání nebude. Je to jen povrchové, byť nepříjemné. Umyla jsem to, polila Thaisovkama a stahla obvazem s náplastí. Po převázání dávám Tea Tree mast. Zkouším co vše se dá dělat jen jednou rukou a je toho docela dost. Trénuji i nadále. Dokážu obstarat sebe i domácnost se sedmi prsty.
..........O víkendu přijel Petr s Aničkou a neteř Irenka. Chtěla jsem ještě zmáknout tu džungli rajčat, co se zatím udělala ve foliovníku, ale to už jsem do jejich příjezdu nestačila. No je vidět, že vše co nás potkává nás má učit abychom nespěchali, a nevztekali se, když nás nějaká věc, či člověk zlobí. Překvapili mne, přijeli v autě, které koupila Anička a řídil Petr. To Universum vyslyšelo moje dlouhodobé prosby aby byla možnost mi sem některé přátele přivézt, co nemohou do autobusu. Mám trochu obavy z přílišného provozu na silnicích, tak to nebudu přehánět, ale je to milé. Byl to krásný víkend, kdy se jeli dvakrát vykoupat do rybníka, udělalo se spousta práce na zahradě i na poli a to vše při střídání trepla a lijáků, který nás občas vyhnal do domu. Měla jsem radost z úrody jahod a salátů, které jsem jim mohla poskytnout. Třešně a višně na jaře pomrzly a rybízy ještě nejsou, tak bylo přece jen co nabídnout.
.............Jen co odjeli udeřila vedra a tak mohu pracovat jen brzo ráno a večer. Přenáším sazenice rajčat z foliovníku ven na záhon. Uvnitř je úplná tropická džungle. Hojně zalévám a zastřešila jsem je proti slunci stanem z černé netkané textilie, visící ve vzduchu. Vypadá to, že tento pokus rostlinky zvládly, tak v tom budu pokračovat. Nevím jestli z nich něco bude, ale nemohu je jen tak vyplít. Každý chce žít. Ve studni je vody dost, a děkuji za to, a tak každý večer a ráno udržuji při životě vše co jsem zatím zasadila.
Dorazil z Prahy Myšák a hned pravil, že v těch vedrech tady nechce mít žádné cizí lidi a že vše co je potřeba udělá sám. Vykopal díru pro zasazení a obložení topinambur a vyměnil čerpadla. To hlavní, ve studni, mělo prý podivný zvuk a mohlo by se zadřít. Tak zajistil vodu a navrch upekl borůvkový koláč. No to mu musím dát chvilku pokoj naž si zase začnu vymýšlet své akce. Je dobré mít doma pohodu. Dnes má narozeniny nejstarší syn Michal, Jiříkovi jsme přáli už v květnu. Máme dobrou spokojenou rodinu. To je základ. Představuji si při práci jak přijedou a napasou se na jahodách, luskách a na všem co vypěstujeme.
.........Když je vedro jsme v domě a Myšák honí Internet a já poklízím knihovnu a své video a audio kazety. Za čásek budou k ničemu. Mám nahrávky ještě z našeho klubu z Korunní ul. Máme za sebou kus práce. Přibližovali jsme si tam jak žít v souladu s přírodou a vyššími zákony a v této době přichází zatěžkávací zkouška, zda také dokážeme skutečně podle těchto zásad žít. Vzpomeňme na Otvírání dveří do nitra. Já se o to pokouším tady do půdy a ono to někdy nejde jak by si člověk přál, ale je to řízeno nějakou Přírodní moudrostí. Snažím se uhodnout jak to má být a když se to povede, dějí se zázraky. Tady to mohu nějak ovlivnit, když se pousiluji. Ve společnosti, v naší zemi i ve světě jsme jenom diváky, kteří pozorují kam se to vše ubírá a snaží se pochopit proč se co děje. Rozruch, zloba, demonstrace a neustálé násilí ze sdělovacích prostředků působí na lidi a ti se přizpůsobují. Je potřeba vidět pod touto nečistou pěnou co se skutečně děje. Planeta trpí ekologicky ze sobectví a bezohlednosti lidí, válečné nebezpečí vzrůstá, lidé utíkají ze svých zemí a ovlivňují země do kterých přicházejí a ani u nás není vše tak jak si to lidé představovali před třiceti lety. Nejprve se rozkradlo co se dalo, pak se vracel majetek šlechtě, po té církvi a nyní přicházejí se svými požadavky Sudetští vystěhovalci. I na té Letenské pláni byli na tribuně a soudy začínají prolamovat Benešovy dekrety. Je tu pár lidí, kteří to snad mohou přibrzdit, ale proti nim jsou naši čeští lidé zaměřováni a zvláštní je, že odmítají zvážit jiné informace, něž ty, které jednou vzali za své. Dějiny se stále opakují a Universum nemá jinou možnost poučit nás, jen tu, že to vše budeme muset prožít znovu. Můžeme nabídnout svůj pohled na věc, ale to je vše co lze dělat. Posílám lásku všem kdo rozumí i všem kdo bloudí, protože veřejné mínění a síla myšlenky a slova může způsobit, že se zlo nedostaví. Právě proto dávají tolik energie na to aby lidmi manipulovali.
...........Pamatujme že moře je špinavé, ale je tvořeno kapkami. Bude-li více čistých kapek, bude čisté i moře. Přeji vám všem dostetek vláhy k omývání duší i těl, země, rostlin a všeho co po vodě touží.

Pavla G. Picková.