srpen 2019

9. září 2019 v 18:39 | Pavla G. Picková
Moji milí přátelé,
nevím kdo všechno čtete tyto moje zprávičky, ale zjistila jsem, že pár vás přece jenom je, dokonce to čte i můj muž Myšák.
Už jsem si říkala, že bych toho mohla nechat, ale zatím budu pokračovat, pokud jsou čtenáři. Minule jsem skončila s tím, že zde neprší a je už delší dobu sucho, že udržuji zahradu i pole pracně na živu s tím, že úroda je velkým otazníkem. Jen jsem to dopsala, spustil se déšť a od té doby pršelo ob den a přes noc a docela pěkně. Tak jen děkuji přírodní moudrosti za tento dar. Ono je to úplně jiné potěšení přijít do zavlažené zahrady ráno, kdy se všechno třpytí a vydechuje vlahou vůni s potěšením a člověk sám si váží každého kyblíčku vláhy, který kde nachytal pod okapem navíc k té nadílce. Začala jsem chytat dešťovku na prostředku dvora a míchat ji s diamantovou vodou. Popíjím to s větší radostí než když si to míchám s vodou z vodovodu. Prostě nádhera. Také venkovní teplota je příjemnější, v těch vedrech se nedalo moc dlouho přes den pracovat a bylo nutné zalézt do chládku do domu.
........Pustila jsem se s novou chutí do práce. Cibulové záhonky - žlutá a červená a hrášek aby ho bylo dost pro všechny mlsouny. Vyndavám k obědu brambory, ale nejsou nijak velké. Nemůžu se jim divit při tom suchu. Tak jsem vykopala jen trochu k obědu pro rodinku, co na víkend přijela a zbytek nechám v zemi, ať nasávají vodičku. Po obědě jsem si trochu zdřímla. Mám takové malátné stavy když se najím, tělo se věnuje trávení a nedovolí mi nějakou jinou činnost. Už jsem vzdala debaty o jídle s mým mužem a sním co mi laskavě připraví s tím, že se přece jen snaží vařit zdravěji a já mohu případně vynechat maso a jíst jen přílohy. Dá se s ním vyjednávat. Po dobu mé siesty Petr s Aničkou vyrobili krásné schody na stráni na té pravé straně, kde bude druhá polovina vinice. Při stávajícím suchém počasí vypadá víno docela dobře - má kořeny hluboko a dokáže si vodu najít. Anička objevila první dozrálou dýni Hokaido. A cukety se také už dají sebrat tak mám dětem co dát s sebou domů. Třídíme uskladněné dřevo a Myšák ho řeže na správnou délku aby se vešlo do krbu. Ostatní část rodiny kouká do tabletů. Já tady nabízím různé práce, ale nenutím je. Potřebují si odpočinout po celotýdení námaze. Byla bych ráda aby si tady vybrali něco z nabízených možností a aby to dělali s radostí a zaujetím pro věc. Ale nejsou asi v tom správném věku, kdy by je to mohlo chytit. To jen Petr s Aničkou a Myšák už vidí co je potřeba a dělají to. Nejen to do čeho se jim chce. Jsem vděčná za každou práci, už to všechno nestíhám jak bych chtěla. Když to dovolí počasí a okolnosti, dělám jeko šroub, ale další den mám potom slabší výkon a cítím se unavena. Tak si sednu k počitadlu a vyřizuji meily. Párkrát teď zapršelo a tak mohu krásně plít. Plevel roste sucho, nesucho.
........V polovině měsíce o víkendu byla nahoře v naší vesnici nějaká oslava. A bylo to velké - tlampače řvaly něco co se dalo snad nazývat hudbou od pátečního večera do 24 hod.v noci a pak znovu od 10 hod. do pozdní noci, zakončené ohňostrojem. Naše tiché údolíčko, všichni ptáci a zvěř v celém okolí, jakož i my jsme se divili co se to děje. Bylo nám naznačeno, že vedle oslavy kulatých narozenin panímámy, slavil se též úspěšný prodej dotyčného domu s pozemkem. Ptali jsme se opatrně kdo že to kupuje a bylo nám neurčitě sděleno, že jsou to lidé, se kterými se snad dokážeme domluvit a že tam budou chovat kozy. Před domem bylo několik aut s cizími značkami, snad Anglie. Další dny proběhly v klidu tak tiše očekáváme věci příští.
........Vstávám dost brzo, zatímco všichni spí a dělám co třeba. Ráno mám víc energie. Vystěhovala jsem dřevěnou stavbičku, co jsme udělali před časem s vnoučaty. Říkali jsme jí bunkr a bylo tam schováno pár věcí a pěkných kousků dřeva aby to Myšák nerozřezal. Už dlouho naléhal na zlikvidování této ostudy ze zadní zahrady. Tak jsem ho potěšila a mohli jsme to konečně s ním, se synem Jiřím a vnučkou Kamilkou zbourat. Ještě dlouho bude mít možnost rozřezávat tu velkou hromadu dřeva než to zcela zmizí. Tak už zbývá jen dodělat tu druhou půlku vinice a bude hotovo.
........Na oslavu této skutečnosti jsem s nimi vyrazila na koupání do vodního areálu v Žatci. Mají to tam skutečně pěkné. Voda 27°C, několik bazénů s masážními proudy. To mi dělalo dobře na namožená záda. Jen jsem se tam docela dost spálila, byť jsem byla pořád pod slunečníkem. Moje bílá, neustálým zahalením zhýčkaná kůže měla připomínky. Tak příště se tam nepohrnu. Není mi souzeno povalovat na trávníčku u bazénu.
........ Syn Jiří byl u nás s oběma děvčaty Vendulkou a Kamilkou skoro celý týden. Tak jsme si popovídali o životě jak jejich, tak v rodině i ve společnosti až po celosvětové dění. Názory dívek v pubertálním věku jsou dosti svérázné. Je dobré že nejsou lhostejné k ekologickému dění ve světě, ale řešení, která nadhazují jsou k delším debatám. Za týden tu bude celá rodinka i se snachou Luckou na dovolené, tak si budeme o věcech hodně vyprávět. Těším se, že budeme toto téma probírat i u našeho kulatého stolu na podzim. Vendulka studuje na střední škole cestovní ruch a pohostinství a na internetu mi vyhledávala podle tvaru listů a hroznů co tu mám za odrůdy vína.
........Snacha Martina si zlomila nohu v kotníku před odjezdem do Chorvatska. Měli tam jet všichni ona, syn Míša, dvojčata Míša i Martin a Myšák. Tak tam pojedou bez ní. Je to škoda, je šikovná řidička a kuchařka a vůbec má to co je třeba zorganizované. Jak vypadne ženský motorek, je to vždycky složitější. Než odjeli, přivezl náš nejstarší syn Míša kompostér, který jsme dostali do pronájmu od místního úřadu. Je to prima věc, budeme vyrábět kvalitní půdu na pěstování zeleniny. Myšák a kluci to sestavili ze stavebnice, která se jim akorát vešla do auta. Do konce měsíce to bylo skoro plné. Myšák totiž začal zpracovávat zelí, ketré nakrájel a zavařil do sklenic. Bylo z toho dost odpadu. Taky tam dávám vše co vypleju, vrstvu půdy, skořápky, popel a vše co tam dle návodu patří. Anička říká, že se tam půda nemusí dávát, oni domy na Moravě ji tam nedávají. Tak uvidíme co to bude dělat. Je to dobré zpracuje se tak hodně hmoty, kterou jsme dříve dávali na kompost, kde to přes rok leželo. Vyrazila mi na tom rajčata i když jsem je tam nezasela. Rajčata vůbec se nějak rozjela. Nejdřív skoro hynula, byť byla zalévána, a najednou se z nich stala úplná džungle. Tak jen olamuji a ořezávám listy a snad to zvládnu. Do toho stále prší, ob den a v noci a všechno se rozjelo. Takovou sílu má dešťová voda. Okurky na nakládání sbírá Myšák každý den a má už zavařeno 30 sklenic. Do toho odjíždí do Chorvatska a všechno roste jako divé. Nestačím plít a usměrňovat to bujení. Do toho jsem musela do Prahy kvůli jedné dlouho se vlekoucí záležitosti a po návratu jsem zjistila, že rajčata ve velkém foliovníku začínají chytat plíseň. Ty co jsou venku na záhonech a co jsem je stačila prostříhat zatím jsou v pořádku. Zrovna jsem četla v poradnách zahrádkářů, že proti plísní se dá bojovat octem. Tak jsem to vše postříkala octovou vodou a nechám to přírodě co s tím udělá.
.........Mezi tím přišla smutná zpráva, od Jany F., že nás opustil náš moudrý přítel Borek. Všeho jsem nechala a jela do Prahy na poslední rozloučení. Pokud jsou takoví lidé mezi námi má člověk pocit, že je převaha dobra ve světě. Když odejdou je to rozkolísání rovnováhy a člověk se rozhlíží a hledá marně někoho tak mravního, dobrého, pracovitého a vlídného jako byl on. Uvědomujeme si jeho odchod jako velkou ztrátu. Na obřadu bylo mnoho lidí z rodiny i z různých organizací, kde byl Borek účasten. Byla jsem docela bez obvyklé energie. Po obřadu jsme zašli s přáteli se Sdružení na oběd do restaurace kam nás odvedla naše dlouholetá členka Marika Š. Vzpomínali jsme.
.........Také jsem si znovu uvědomila jak na mne působí Praha v kontrastu s tou klidnou vesničkou ve které už deset let žiji. Docela jsem odvykla ruchu a chaosu se spoustou lidí. Do toho se změnila moje obvyklá trasa autobusu a už to nejezdí ze Zličína, ale ze Stodůlek. Domluvily jsme se s Renátkou, že pojedeme spolu. Možná i s jejím Honzou. Udělala jsem u nich v pátek návštěvu abychom se seznámili. Jsou to milí lidé s rozumnými názory na svět a žijí v maličkých bytech vedle sebe, naplněných jejich vzpomínkami, zálibami a rostlinami na příjemném balkónku. Mají tam svůj malý svět, který jim vyhovuje. Jedeme o víkendu, jinou trasou než obvykle - náš běžný spoj jezdí jen v pracovní dny. Na tabulích není uveden náš autobus, ale je internetu a bude to chtít místenku. Petr místenky zařídil s tím, že nám to má přijít na mobil. My ale máme staré tlačítkové a tak to tudy nejde. Naštěstí to jde přes Renátky počitadlo a vytisknutí na tiskárně - malý zázrak. Má být vedro, tak nakonec Honzík nejede a Honzíkova cesta se tedy nekoná. V sobotu to docela šlo, zbytek cesty nás dovezl soused Miloš. V neděli bylo zase to vedro ve kterém se nedá venku nic dělat. Tak jsme pracovaly uvnitř domu, uvařily dýňovou polévku a pouštěly si trochu hudby pro duchovní potěchu. A dělala jsem trochu pořádek ve věcech, ke kterým jsem se pro samou práci venku nemohla dostat. Je to takový kontrast.
.........Dovolenou si tady užili Modřanští Jiřík, Lucka, Vendy i Kamila, zatím co Myšák odejel do Chorvatska s Míšlo a dvojčaty. Martina se zlomeným kotníkem zůstala doma. Užila jsem si s Jiříkovou rodinkou příjemné dny, koupání a výlet do Klášterce nad Ohří. Přijela i naše společná přítelkyně Elenka s malým Kubíkem, který je všudybílek a pěkně mamku zaměstnává. Elenka krásně vyčistila růže, na které pořád nebyl čas a pozvala nás na prohlídku stavby jejich domu ze slámy u Prahy. Rozhodila jsem tu informaci po přátelích i po patnáctce smskama, ale odezva nebyla žádná, lidi mají dost svých aktivit. Tak jsem to ještě obvolávala za týden a ti co přijeli byli unešeni co se dá dělat a jak parádně to ten Míra dokáže. Nádherná stavba z krásných trámů a panelů lisované slámy, k tomu další zajímavé materiály. Vychytané hospodářství s vodou i odpady. Je to radost když člověk vidí někoho kdo umí a tvoří s takovým zápalem a znalostí spolu s citem pro přírodu. Propojila jsem to s dalším šikovným člověkem - Leošem, který je zase machr na stavby kamen a vůbec topných systémů k podoným domům. Bylo to moc pěkný zážitek.
........Chtěla jsem odeslat toto svoje povídání, ale zjistila jsem, že má sladká vnoučátka zcela vybrala náš příděl internetu na tento měsíc a Myšák s Míšou, kteří by s tím mohli něco udělat byli v Chorvatsku. Tak to posílám až teď a nejsem si zcela jista, zda v tom psaní budu pokračovat, neboť to beru trochu jako pokyn abych se svými malými radostmi a starostmi nezatěžovala vzduchoprostor a trpělivost našich přátel. Co se děje ve společnosti, to si každý dle svého rozumu ujasňuje sám a není třeba to dále rozebírat. Vše jde jak má.
..........Tak se s vámi zatím loučím a pokud moje psaní nebude nikomu chybět, tak se vytratím z éteru. V opačném případě mi dejte na vědomí, že by vás to třeba zajímalo a já se vynasnažím pokračovat.
Objímám vás všechny. Pavla G. Picková
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama